Child, Lee: Pomsta

Child, Lee
Pomsta

recenze krimi

I když jsou thrillery s Jackem Reacherem pečlivě promyšlený produkt, ve svých nejlepších dílech se blíží žánrové dokonalosti. Platí to i v případě románu, který hlavního hrdinu posílá z Ameriky do autorovy rodné Británie.

Podivuhodný případ pana Granta a spisovatele Childa
Lee Child
: Pomsta. Přel. Iva Harrisová, BB/Art, Praha, 2015, 368 s.

Na francouzského prezidenta je spáchán atentát. A i když je díky novému typu neprůstřelného skla neúspěšný, je tu jeden znepokojivý fakt. Vzdálenost, z níž došlo k výstřelu. Ta dokazuje, že ve hře je nový špičkový střelec, jakých je v každé generaci jen pár a o kterých si odpovědná místa napříč světem udržují důkladný přehled. Když se rozběhne pátrání, zúží se okruh rychle na několik málo podezřelých jmen. Mezi nimi je i jméno Johna Kota, který podle prvních zpráv touží nejen po zopakování atentátu, ale i po smrti jistého Jacka Reachera…

Reacherovky jsou poměrně jednoduše vystavěná série – jednoduše a funkčně, nikoliv primitivně. Hlavní hrdina je bývalý vojenský policista, který momentálně bloumá Amerikou jen se zubním kartáčkem – na nikoho a na nic se neváže, je absolutně svobodný. A vždy narazí na nějaké zlo, které mu prostě zkříží cestu. Není to rytíř na bílém koni, který podstupuje nějaké osobní křižácké tažení, ale když narazí na bezpráví, prostě projde skrz a nenechá kámen na kameni. Jak sám říká: rvačky nezačíná, ale vždy je vyhrává. Zápletky jsou často plné béčkových motivů, obsahují černý humor a vždy dobře pracují s fungováním institucí – armádních a státních úřadů a organizací, ale i třeba maloměstských šerifů nebo řetězců rychlého občerstvení. Svět série je tak plný šablon, které nějakým způsobem směřují lidské chování a uvažování a jež dokáže Reacher umně využívat. Zároveň díky nim dokáže Lee Child šikovně přesvědčit čtenáře, že nyní sledují postavy tu správnou stopu… aby následující zvrat přesto působil logicky a správně.

Sebesilnější základy však nevydrží věčně a Pomsta, už devatenáctý reacherovský román, je autorův další pokus nalít sérii do žil další dávku životabudiče. Ostatně první dech ztratily reacherovky někdy kolem šesté knihy. Novým impulsem byl román Nepřítel, který se vrátil v čase před děj Jatek, prvního Childova románu, do doby, kdy byl Reacher stále ještě vojenským policistou a přichomýtl se k politickým machinacím doprovázejícím pád východního bloku. Následovala další více či méně povedená pokračování, v nichž se objevily i jiné pokusy sérii ozvláštnit. Vedle dalšího prequelu (Poslední sbohem, takřka chandlerovská drsná škola, zasazená na malou vojenskou základnu uprostřed ničeho) se objevily i pokusy příběhy více propojovat (poprvé v románu 61 hodin). A nyní jako kdyby Lee Child přizval k psaní Jima Granta. Což je… Lee Child. Respektive Lee Child je pseudonym, pod kterým britský scenárista Grant před lety po opuštění televizní tvorby zahájil kariéru spisovatele. Vtip je v tom, že spisovatel Lee Child působí jako špičkový znalec Ameriky a principů, na nichž ona země funguje. Pomsta se však z větší části odehrává v Londýně (a částečně v Paříži), takže i když se Reacher vydává do ciziny, jeho autor se vlastně vrací domů.

Knize to dodává velmi příjemnou atmosféru potměšilého pomrkávání na čtenáře a některé britské postavy jsou prostě větší než život (stejně jako jejich prohlášení typu „Nevládli jsme světu tím, že bychom byli hodní“). Pátrání po atentátníkovi, jehož dalším cílem má být summit lídrů nejmocnějších zemí světa, se navíc dotkne i střetu londýnských gangů (starousedlíci vs. Srbové vs. Albánci). Výsledkem je jeden z nejzábavnějších dílů série, který navíc disponuje zcela odlišnou atmosférou i prostředím, aniž by cokoliv ztratil z předností svých předchůdců. A nevadí ani to, že tentokrát Reacher sám mnohem víc funguje jako mentor pomáhající mladé kolegyni vystoupit z vlastního stínu, čímž odčiní jedno špatné rozhodnutí z doby, kdy ještě aktivně sloužil.

Pomsta je i díky této introspekci (a faktu, že padoucha pohání právě posedlost odplatou Reacherovi, který jej kdysi dostal do vězení) dost možná nejosobnější Childův román (vedle Nepřítele a ve výsledku nepříliš povedeného Volného pádu) – ostatně v originále se jmenuje Personal. To samozřejmě neznamená, že by Reacher nebo autor šel vyloženě do sebe. Celá série je známa tím, jak je „uživatelsky přístupná“ – francouzský původ Reacherovy matky byl od počátku veden jako způsob, jak prorazit na frankofonní trh, o volbě dějiště většiny románů ve Spojených státech ani nemluvě. I zde se jedná o další prvek, který by měl přilákat nové čtenáře a těm starším dát nějaký bonus (postava typu Reachera může i po téměř dvaceti románech vytáhnout bez komplikací nějakého toho králíka z klobouku své osobní historie).

Podobným bonusem pro českého čtenáře zase může být fakt, že padouch Kot má české kořeny. Vzhledem ke jménu a profesi tohoto padoucha bych skoro řekl, že Child čte komiksy a zná Aleše Kota, scenáristu sklízejícího úspěchy v USA – ale to je jen spekulace. Co není spekulace, je konstatování, že i když spíš než intuitivní tvorba jsou romány s Jackem Reacherem promyšlený produkt, ve svých nejlepších dílech se blíží žánrové dokonalosti. Nemá literární ambice, ale zato je důsledně zábavný. A Pomsta rozhodně jeden z nejlepších dílů série je.

 

© Boris Hokr

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 28 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

60%autor článku   49%čtenáři

zhlédnuto 2101x

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce