Barkova, Anna: Osm hlav šílenství

Barkova, Anna
Osm hlav šílenství

recenze beletrie zahraniční

Kniha představuje sondu do díla u nás zatím prakticky neznámé spisovatelky Anny Barkovové, která strávila dvacet let v sovětských lágrech. Obsahuje tři básnické řady, kratší prózy, deníkové záznamy a také autorčinu soukromou korespondenci.

Tři poznámky k českému vydání díla zapomenuté lágrové autorky Anny Barkovové
Anna Barkovová:
Osm hlav šílenství. Poezie, próza, deníky a korespondence ruské lágrové básnířky. Přel. Radka Rubilina a Jakub Šedivý, Prostor, Praha, 2015, 257 s.

Radka Rubilina připravila v tomto roce k českému vydání výbor z díla až do 90. let minulého století zapomenuté ruské lágrové autorky Anny Barkovové (1901–1976). Kniha s názvem Osm hlav šílenství obsahuje reprezentativní (snad až na zcela ranou tvorbu) průřez autorčiným dílem. Poezii přeložila sama Rubilina, překladu prózy se ujal Jakub Šedivý.

Osm hlav šílenství je kniha, která se recenzi či kritice do značné míry vzpírá, a to především proto, že jde o průřez, sondu do díla u nás (ale nejen u nás) prakticky neznámé autorky. Obsahuje tři básnické řady (jednu se zaměřením sociálněkritickým, dále verše napsané v lágru a milostnou poezii), vedle toho především kratší prózy, které vznikly bez většího časového odstupu, a jsou tedy přiřazeny k příslušným básnickým cyklům, a konečně Barkovové deníkové záznamy ze 40. a 50. let 20. století a její soukromou korespondenci. Namísto celkového zhodnocení se v této recenzi zaměřím na tři úseky knihy, které osobně považuji za důležité a do jisté míry snad i návodné pro další čtení.

První část, na niž chci upozornit, je doslov nazvaný „Vy jste mě asi neslyšeli…“ O životě a díle Anny Barkovové (str. 241–256). Radka Rubilina v něm osvětluje a usouvztažňuje jednotlivé části knihy a nejen podrobně seznamuje čtenáře s tvorbou Anny Barkovové, ale především klade paralelu mezi životopisná fakta (která jsou rovněž ve stručnosti uvedena před doslovem, str. 238–240) a její dílo. Právě tyto spojnice jsou klíčové pro čtení a do značné míry i pochopení autorčiny tvorby. Bez nich by osamocené především básnické oddíly zůstaly viset ve vzduchoprázdnu a snad by i pozbyly smyslu.

Druhou důležitou částí je výbor z dopisů Barkovové (str. 189–197) zařazený do jednoho celku s autorčinými deníkovými záznamy. Soukromá korespondence, která v dnešním elektronickém světě již z velké části ztrácí význam, byla dříve významným zdrojem informací o životě, tvorbě, myšlenkách a touhách nejednoho spisovatele. Dopisy Barkovové nejsou jen prostým zdrojem informací o autorce, ale především jde o skutečnou literaturu, někdy dokonce připomínající japonské haiku. Ano, snad jim chybí ona nezbytná řazenost i příslušný počet slabik, ale posuďte sami: „Má přítelkyně, zapamatujte si, že existují lidé, kteří nesnášejí lítost a rady. Můžu vás poprosit o radu při výběru šatů, toho nebo tamtoho vnějšího kroku, ve všem ostatním si ale zachovávám plnou svobodu a neposlouchám rady nikoho (s výjimkou jediného člověka). Přespříliš věřím v sebe, jenom v sebe.“ (Z dopisu K. I. Sokolovové, 1923)

Nakonec by se slušelo říci něco o nejrozsáhlejší próze, která navíc dala jméno celému výboru – Osm hlav šílenství (str. 94–188). Radka Rubilina tuto prózu ve svém doslovu přirovnává k dílům francouzských existencialistů a staví ji někam na spojnici takových velikánů ruské a francouzské filozofie, jakými byli Šestov či Berďajev, Camus nebo Sarter. Já osobně bych Osm hlav šílenství spíše připodobnila k utopiím i antiutopiím, ať už zamjatinovského, orwelovského či vonnegutovského typu. Osm hlav šílenství je především dekadentní metafora vzniklá v reakci na strasti, které Barkovová prožila, a v návaznosti na F. M. Dostojevského, z lásky k němuž se ostatně autorka otevřeně vyznává. Dialog autorčina alter ega s ďáblem se točí kolem jedné zcela zásadní otázky: odkud se bere zlo ve světě? Schéma prózy je předvídatelné, stejně jako ono zvučné „ne“, kterým autorka odmítá jedinou možnou odpověď na takto (jí samou) formulovanou otázku – člověk (lidstvo), který je zdrojem všeho zla, musí zemřít. Ač tato próza jistě má své kvality, po srovnání s poezií, dopisy, sešitovými záznamy i kratšími prozaickými texty vyvstane otázka, zda si Osm hlav šílenství skutečně zasluhuje takovou pozornost.

Z doslovu Radky Rubiliny se čtenář dozví, že Barkovová je vnímána jako jedna z nejvýraznějších lágrových autorek, i to, že se sama spisovatelka považovala za geniální a svou tvorbu pokládala za jedinečnou. Neodvažuji se soudit Barkovové genialitu ani její jedinečnost, faktem však je, že se její dílo skutečně od ostatní literatury označované jako lágrová v mnohém odlišuje, a to ve všech obdobích autorčiny tvorby (je třeba mít na paměti, že v knize představená produkce pokrývá celých 40 let, od 30. let 20. století až do spisovatelčiny smrti v roce 1976). S haněným mysticismem (o němž je v doslovu rovněž zmínka) z počátku její tvorby se ve výboru nesetkáme. Naopak, ať už máme před sebou Barkovové poezii, či prózu, jejich společným jmenovatelem je střízlivost. Uznávám, že se toto slovo možná neshoduje s obvyklými literárněvědnými termíny, ale je podle mého nejpřiléhavějším adjektivem, které lze v souvislosti s Barkovové tvorbou užít. Barkovová je přesná, věcná a místy až nadmíru racionální. Přesto však především její milostná lyrika nepostrádá něhu, i když i v ní zaznívá (tu více, tu méně) zastřený, místy filozofický, jinde střízlivý tón. Motivicky pak tvorba do značné míry kopíruje autorčiny osudy, čemuž se není možné divit, uvážíme-li, že Barkovová byla za svého života třikrát vězněna a v pracovních táborech strávila přes dvacet let. Možná právě v nesvobodě nabytá zkušenost přináší do její tvorby onen meditativní, a zároveň věcný témbr.

Pokud jde o český překlad, je třeba vyzdvihnout zejména převod Barkovové poezie, jehož se ujala Radka Rubilina. Překlad každé poezie je ovšem věc ošemetná, avšak Rubilina se tohoto úkolu zhostila odvážně. Byť má jakožto rusistka dlouhodobě se zabývající lágrovou tvorbou a překládající mimo jiné i poezii pro podobný úkol jasné předpoklady, zasluhuje její překlad ocenění, což si uvědomíme zejména při srovnání (které samozřejmě čtenář českého výboru udělat nemůže) s ruským originálem. Překlady jsou nejen zdařilé, ale především zcela adekvátní, a to co do obsahu i formy. Nesnadný úkol, navíc komplikovaný řadou ozvuků (kterých si ostatně Rubilina byla dobře vědoma a uvádí je i v doslovu), byl tak bezezbytku splněn.

Závěrem: je dobře, že se výbor z díla Anny Barkovové Osm hlav šílenství dostává k českému čtenáři, a je skvělé, že byla tato lágrová autorka představena i u nás. Snad si najde své publikum, a to i jinde než mezi hrstkou zasvěcených rusistů s úzkou specializací na lágrovou tvorbu.

© Jana Kitzlerová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 35 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

60%autor článku   54%čtenáři

zhlédnuto 1577x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce