Andruchovyč, Jurij: Moskoviáda (in HN)

Andruchovyč, Jurij
Moskoviáda (in HN)

recenze beletrie zahraniční

Moskoviáda ukrajinského spisovatele Jurije Andruchovyče je znovu aktuální. Bohužel. Na začátku 90. let minulého století, kdy novela původně vyšla, Ukrajina s euforií prožívala nabytou samostatnost. Teď se ukazuje, že skutečnou nezávislost si ještě nevybojovala. Andruchovyčova nejznámější kniha nyní vyšla také v českém překladu.

Kniha Moskoviáda o době, kdy Ukrajina získala svobodu, je znovu aktuální
Jurij Andruchovyč:
Moskoviáda. Přel. Miroslav Tomek a Alexej Sevruk, Fra, Praha, 2015, 232 s.

Hrdinou Moskoviády je ukrajinský buditel, který ale prahne hlavně po vlastní slávě. A navíc ustavičně podléhá nízkým pudům. Cestou na redakční schůzku nezávislých ukrajinských novin se mu do cesty staví mluvkové, kterým nedokáže říct ne, stejně jako rozličným femme fatale a lahvím alkoholu. Čím větší má hladinku, tím hlouběji v Moskvě klesá: od podzemních prostor obchodního domu Dětský svět přes tajnou linku metra až po bunkr, v němž se připravuje spiknutí proti rozdělení Sovětského svazu.

Zábavná, zdánlivě „na první dobrou“ psaná kniha je důmyslnou parafrází Odyssey a orfeovského mýtu. Zpětně viděno do sebe částečky příběhu, v němž se v groteskní nadsázce všechno rozpadá, potápí a ničí, zapadají jako dílky puzzle. A slouží coby „důkazní materiál“ politicky angažovanému závěru.

Andruchovyčovým poselstvím je, že Sovětský svaz spoutal v obří moloch nesvazatelné. V SSSR nic nefungovalo, proto se zákonitě musel rozpadnout. I když se to tehdy leckomu nelíbilo. Jak se ukazuje, zůstalo dost těch, kterým se to nelíbí dosud.

Andruchovyčovo apokalyptické líčení Moskvy konce 80. a začátku 90. let se podobá horečnatému popisu Prahy v prvním románu Jáchyma Topola Sestra. S Topolem, ale například i s polským autorem Andrzejem Stasiukem, kterému v češtině vyšlo už několik knih, spojuje Andruchovyče podobný styl i kariéra, kterou tito východoevropští literáti udělali na Západě po pádu železné opony. A ještě jedno je pro tuto generaci příznačné: byla by ráda, kdyby se jejím příslušníkům přestalo říkat „východoevropští literáti“. Oni sami se cítí být Středoevropany. S Východem totiž mají dost špatných zkušeností.

© Jaroslav Balvín
Článek vyšel v HN 18. 6. 2015. Na iLiteratura.cz se souhlasem redakce HN.

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 40 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

57%čtenáři

zhlédnuto 1611x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce
Inzerce