Jméno Nic Pizzolato je známé především fanouškům nonkonformní seriálové krimi Temný případ (True Detective), jehož byl (a stále je i v případě druhé řady) scenáristou. Román Galveston napsal už předtím, v roce 2010, a to jako svou druhou knihu; v roce 2005 vydal sbírku povídek Between Here and the Yellow Sea. V té době si jej žádné české nakladatelství nevšimlo, musel přijít až mimořádný televizní průlom. Ostatně mnohé dosud publikované recenze v českém tisku román se seriálem srovnávají.

Ve skutečnosti jde pokaždé o jiný žánr. Zatímco Temný případ je postavený na procedurálním vyšetřování a prolnut je mysteriózními a religiózními prvky, Galveston je čistokrevná drsná škola. Je to gangsterka jako ze staré školy, s hlavní postavou gangstera, který uniká před svými bývalými kumpány a který v sobě objevuje lidštější vlastnosti, než jaké doposud dával najevo. V řádu noirového žánru je také závěr, který nemůže být happy-endem, ale přesto nabízí nakrátko polepšenému zločinci náznak vykoupení.

Roy Cady pracuje jako vymahač dluhů a obecně ranař pro neworleanského gangstera Stanislawa Ptitka (udělat gangsterským kápem Poláka je mimochodem neobvyklé a osvěžující). Jednou ho ale šéf – patrně kvůli tomu, že Roy dříve spal s jeho současnou milenkou – pošle na křivou misi. Roy z nastražené léčky a následné divoké přestřelky vyvázne, jen mu na krku zůstane mladá prostitutka Rocky, která se k tomu připletla víceméně náhodou. A taky složka dokumentů, jež by mohla Ptitkovi nadělat značné potíže. A to může být pro Roye buď pojistka, aby ho gang nechal na pokoji, nebo naopak důvod, proč po něm půjdou. Na druhou stranu: Royovi diagnostikovali pokročilou rakovinu plic, takže mu moc života už asi nezbývá, a tudíž mu může být všechno tak trochu jedno.

Roy se s Rocky vydává na cestu daleko od New Orleansu – míří do Texasu, na pobřeží, kde kdysi Roy zažil hezké chvíle. Ty zažívá vlastně dál, protože cestou přibalí Rockyinu malou sestru a na chvíli se chovají jako neobvyklá rodinka – strýček a dvě sestry. Jenže to pochopitelně ani jednomu z nich nevydrží: Rocky si jinak než prostitucí vydělávat neumí a na Roye se lepí kriminálníci.

Pizzolato zručně zaplétá jejich osudy, umí načasovat vyjevení nějakého toho tíživého tajemství. Obě postavy lžou a přetvařují se, obě sklouznou zpátky na šikmou plochu a nakonec rozehrají poslední zoufalou kartu, která jim – a to jsme opět u pravidel žánru – nemůže vyjít. Čtenář k oběma pocítí sympatie, jakkoliv sledujeme, jak Rocky lže a Roy chladnokrevně vraždí. Fandí jim, i když mají za sebou nepotrestané zločiny; pravdaže na lidech, kteří většinou byli ještě horší. Ale je zároveň zřejmé, že Pizzolato využívá tradičního noirového schématu o posledním pokusu o polepšení – marném. To polepšení nemá mít formu napravení starých hříchů, spíše jen nějakého toho dobrého skutku, alespoň jednoho za život. Což Royovi nakonec vlastně vyjde, byť za cenu příliš vysokou.

Vše se děje ve svižném tempu. Dialogy jsou krátké, jednotlivé repliky obvykle nepřesáhnou dva řádky. Pizzolato je převážně suchý a věcný, ale umí také metafory, správně drsné a poetické zároveň, aniž by přitom lacině vtipkoval („Texas se proměnil v zelenou poušť, která do člověka buší rozlehlostí jako dělo nabíjené oblohou“). Neplýtvá jimi, jako obecně neplýtvá slovy, emocemi, ba ani akcí. Dohromady to drží skvěle pohromadě. Za těch zhruba osmdesát let, co se noir píše (a natáčí), už vzniklo dost originálnějších, nápaditěji postavených příběhů. Ale Galveston je sympatický a cenný v tom, že představuje ryzí podobou gangsterského noiru, takovou, jaká se dnes už moc nepíše.