Minier, Bernard: Mráz

Minier, Bernard
Mráz

recenze krimi

Ačkoli by francouzské Pyreneje mohly hostit romantický románek, v thrilleru Mráz francouzského autora Bernarda Miniera se mění v zapadákov: nehostinný, chladný, děsivý a nadmíru nebezpečný. Místo pro thriller jako dělané. Neprostupné lesy a samota tvoří pozadí příběhu, kde se krutý mráz stává spolupachatelem.

Mráz v Pyrenejích
Bernard Minier
: Mráz. Přel. Jiří Žák, XYZ, Praha, 2015, 632 s.

Bernard Minier pracoval na celním úřadě a občas napsal povídku. Pak se rozhodl, že zkusí vydat román. A hned jeho první thriller se stal bestsellerem. Nejen že se kniha dobře prodávala (a dodnes prodává i v mnoha překladech), ale získala i různá ocenění, například cenu na festivalu detektivek ve francouzském městě Cognac.

Román Glacé vyšel roku 2011, už o rok později autor navázal dalším svazkem, nazvaným Le Cercle, a poté ještě dvěma: N’éteins pas la lumière (2014, Nezhasínej) a Une Putain d’histoire (2015, Blbý příběh). U nás se autora ujalo nakladatelství XYZ: pod názvem Mráz a v překladu Jiřího Žáka nabídlo letos na jaře Minierovu prvotinu a na podzim přišlo s pokračováním z dílny téhož překladatele, jež nese titul Kruh. České nakladatelství knihu prezentuje jako mezinárodní bestseller a dílo jednoho z nejznámějších francouzských spisovatelů. Takové hodnocení je sice pěkný marketingový tah, nicméně v přehledech Livres Hebdo, tedy francouzského profesního periodika, určeného pro tamní odborné publikum, lze zpětně dohledat, že se román Mráz v roce 2011 pohyboval na žebříčcích nejlépe prodávaných knih až mezi třicátou a padesátou příčkou a teprve novější kapesní vydání (2013) se posunulo až na 17. pozici. V témže roce vyšel i výše zmíněný další díl, Kruh, a ten se skutečně vyšplhal vysoko a držel se na šesté až čtrnácté příčce. Takových statistik prodejnosti se samozřejmě i ve Francii generuje mnoho, kdekteré periodikum se může pochlubit svým žebříčkem. Seznam Livres Hebdo však opravdu odečítá data z reálných prodejů. Vraťme se ale ke knize.

Minier si jako kulisu svého napínavého a místy skutečně hodně brutálního příběhu vybral rodný kraj. A ačkoli by francouzské Pyreneje klidně mohly hostit romantický románek, v Minierově podání se mění v nehostinný konec světa: chladný, děsivý a nadmíru nebezpečný. Zdá se to být místo pro thriller jako dělané. Zapadlé městečko Saint-Martin, vodní elektrárna Arruns ve výšce 2000 metrů, neprostupné lesy a samota tvoří pozadí příběhu, kde se krutý mráz stává spolupachatelem.

Bernard Minier rozehrává napínavý a složitý, nicméně – zejména díky dlouhým dialogům, jež děj rychle posunují dál – poměrně svižně ubíhající příběh, v němž stále přibývá záhadných, impozantně inscenovaných a neobyčejně krutě provedených vražd. Autor ho ale zároveň komponuje tak, že má mít rozměr společenské kritiky: upozorňuje na dlouhé prsty místního boháče, zdůrazňuje nezájem obyvatel městečka o cokoli, co zavání průšvihem, bere si na mušku tutlání tabuizovaných problémů, neochotu pomoci bližnímu... Venku mrzne až praští, zuří sněhové bouře a z duší místních se nezřídka staly stejně ledové rampouchy.

Několik pátračů
Čerstvá absolventka psychologie Diana Bergová s krátkou praxí na psychiatrii a nevyřešeným osobním životem nastupuje do Wargnierova institutu, ukrytého v nejzazším koutě Pyrenejí. Instituce vzletného jména je ale v podstatě věznice pro nejnebezpečnější, na doživotí odsouzené trestance. Prakticky všichni mají nějakou těžkou psychiatrickou diagnózu a objekt je pod několikastupňovou ostrahou. Pohledná a ambiciózní slečna sem přichází s trochu naivními představami o praxi a s přesvědčením, že tu může být skutečně platná. Od prvního okamžiku podezírá vedení institutu, že s vězni není nakládáno podle nejnovějších poznatků psychologie a psychiatrie. Jenže velmi brzy se ukáže, že kromě soupeření se stávajícím šéfem a snahy prosadit tu nějaké novoty bude mít Diana ještě další starosti.

Ve stejný den, kdy nastoupila, našli totiž zaměstnanci místní malé vodní elektrárny na horní stanici lanovky mrtvolu. Mrtvolu koně! Demonstrativně nastrčená, zrůdně provedená msta otvírá vyšetřování plné záhad, kde bude počáteční překvapení ještě mnohokrát přebito skutečně originálními prvky, a to jak motivy pachatelů, tak i surovostmi, jaké produkují.

Kriminálku tu zastupují policejní detektivové major Martin Servaz a jeho zástupce Vincent Espérandieu, poměrně předvídatelné protichůdné typy – z hlediska lidského i čistě mužského. Jak to ve francouzských detektivkách bývá, na vyšetřování zároveň dohlíží prokuratura... a jaksi plánovitě hatí, co může. Obdobný prostor jako Servaz v knize dostává též jeho kolegyně od četnictva, krásná kapitánka Zieglerová: detektivové by si na ni možná měli dát pozor, ale proč raději jejích služeb nevyužít... A nebudeme předjímat, jakou roli sehraje Saint-Cyr, soudce v důchodu, jenž ve zdejším kraji prožil celý život, všechny místní zná osobně, má přehled o jejich minulosti i současných vztazích a hlavně tak ochotně s vyšetřováním pomáhá.

Pokračování nutné
Po pravdě řečeno, postav je v příběhu dost a neustále přibývají, až je to na daný žánr trochu nezvyklé. Knihu musíme číst s neutuchající pozorností, abychom neztratili nit. Důležitost některých postav, ale i epizod je místy nepříliš opodstatněná: stejně jako se objevily, zas náhle mizí. Sice chápeme, že měly hlavně nabídnout slepou stopu, ale protože otevřely další motivy a témata, nějak očekáváme, že se k nim autor ještě vrátí. Podobně je tomu i s úlohou krásné a smělé psycholožky Diany. I ona pátrá, i když jenom tajně a na vlastní triko. Její šetření je hodně nebezpečné, několikrát jí jde o život. Kromě toho, že zvědavost je k takovému podnikání dost slabý motiv, není vlastně jasné, proč se ani se svým podezřením, ani se svými objevy nikomu nesvěří. A to ani komisaři Servazovi. Celá tato linie příběhu tak vyznívá na prázdno, pokud ji nepřijmeme tak, že je to autorova metoda, jak čtenáři poskytnout potřebné a navíc dostatečně napínavé informace ještě jiným kanálem než jen skrze oficiální vyšetřování. Možná se silně osamocená, a přitom tak šikovná slečna měla stát v příběhu jakýmsi čtenářovým spojencem, jednoznačně pozitivní hrdinkou, s níž bychom se měli empaticky ztotožnit. Na to je však její profil příliš schematický a její kroky sice hrdinské, ale hlavně na efekt, jako by se potřebovala spíše předvést, než že by jí věrohodně šlo o věc, o spravedlnost nebo o život. Nakonec má zásluhu především na tom, že čtenáře zavede tam, kam detektivové zatím nezabrousili. A tak nám umožní užít si s tou zamotanou a tajemnou historií pár desítek stránek navíc. Jde o několik záhadných vražd odehrávajících se blízko ústavu, kde je sice celá přehlídka podezřelých, avšak měli by být od reálného světa hermeticky odděleni. Je tedy možné, že někdo z nich jedná na dálku, má nějakého komplice? Brzy jsou podezřelí skoro všichni...

Více než šestisetstránková kniha nabízí napínavý příběh, kde má čtenář spolu s detektivy za vrahem takové zpoždění, že mu nezbývá než freneticky otáčet stránky. To k dobrému thrilleru patří. I když se pachatele nakonec podaří odhalit, ukáže se, že to zdaleka nestačí a že si toho autor ještě dost schovává do dalšího dílu. Právě příslib pokračování může ospravedlnit, že se příběh rozběhl do tolika různých epizod. Počkejme si tedy, co nabídne Kruh.

 

© Jovanka Šotolová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 39 čtenářů.

Diskuse

Vložil: Cenda, 24.03.2017 18:55
Minier, Bernard: Mráz
To je ta kniha, kde si nejaka postava rika Osoba, coz podle autora (a zjevne i prekladatele) znamena polsky "nikdo"?
Vložil: Steve, 24.03.2017 12:58
Minier, Bernard: Mráz
Nechci spoilerovat, proto jen pár obecných úvah. Pokud u čtení této knihy aspoň trošku přemýšlíte, brzy si uvědomíte, že je plná, opravdu plná nesmyslů, nelogičností a absurdit, počínaje nepravděpodobnou zápletkou a vrahem, motivem, složitým, nelogickým a často technicky nemožným provedením vražd a... konče nelogickým chováním většiny postav. Divím se, že čtenářům vůbec nevadí, že něco takového by se ve skutečnosti nemohlo odehrát ani náhodou a že autor dělá ze čtenáře úplného blbce. Hlavní hrdina, policista, je neuvěřitelně přecitlivělý a ufňukaný a neustále má strach, každou chvíli se potí, polyká strachy, otřásá se hrůzou, běhá mu mráz po zádech, bojí se vozu co jede na silnici za ním, nesnáší výšky, pistole mu padá z ruky, neumí dobře střílet, telefonuje z vybitého mobilu apod., bojí se doslova vlastního stínu, takže je s podivem, že by mohl takový člověk vůbec dělat práci kriminalisty. Druhá hlavní postava příběhu, mladá a inteligentní psycholožka Diana přijíždí na stáž kdesi do hor do ústavu plného nejbrutálnějších vrahů, šílenců a nebezpečných zločinců, kam by se bál vstoupit i Terminátor s Rambem (mimochodem, typ takového ústavu nikde ve světě neexistuje a ani by existovat nemohl) a okamžitě pozná, že zde něco není v pořádku a že se tam dějí podivné věci. A tak se místo práce psychologa věnuje spíš vlastnímu detektivnímu pátrání, chodí si v noci po chodbách přísně střeženého ústavu, jako někde po středoškolském internátu , navštěvuje cizí kanceláře a je vždy ve správný čas na správném místě.Bezhlavý kůň je vytažen kdesi lanovkou, zohaven, pořezán, (už tohle je technicky neproveditelné), a PROČ ? Čtenář očekává nějaké vysvětlení, jaký to mělo důvod a ono NIC! Čili psáno jen a jen na efekt, protože kůň mohl být úplně jednoduše zabit ve stáji majitele. Dále lidská mrtvola zavěšená složitě pod mostem kdesi kilometry nad městem v horách a ještě s vysvětlujícím popisem, proč měl smyčku uvázanou kolem krku právě takhle a ne jinak - proboha, kdo by se s tím tak páral ? A hlavně - na takové divadlo by vrah potřeboval rotu vojáků, aby to tak provedl a naaranžoval. Popis vraždy el. proudem ve Švýcarsku je úplná kravina, to snad ani nemůže autor myslet vážně a vůbec složité a komplikované provedení všech vražd nemá žádnou logiku. Psáno bez koncepce, autor plácá páté přes deváté, píše co ho zrovna napadne,a z celého jeho psaní je zřejmá snaha za každou cenu čtenáře šokovat a ohromit bez ohledu na to, zda je to reálné nebo ne. Konec tomu dává úplnou korunu, je nepravděpodobný a překombinovaný, připomínající Fantomase a nebo nějakou bláznivou Bondovku, prostě slátanina všech akčních filmů co autor kdy viděl a ne a ne to ukončit. Závěrečný účinek je tedy asi takový, jako když pejsek s kočičkou pekli ten pověstný dort a aby byl co nejlepší, dali do něj úplně všechno, co měli po ruce a potom je ukrutně bolelo bříško....Neuvěřitelná slátanina.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

60%autor článku   52%čtenáři

zhlédnuto 3575x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce