V rámci již desátého ročníku komiksového festivalu Komiksfest navštívil Prahu švédský autor komiksů Joakim Pirinen (*1961). Ve Švédsku je známý především jako autor satiry, do povědomí široké veřejnosti se dostal se svou psychopatickou postavou Socker-Connyho, anarchisty s hraniční poruchou osobnosti a prapodivnými nápady. Socker-Conny, který se neváhá posilnit alkoholem a rozhodně si při jednání se svým okolím nebere servítky, se objevil v celkem pěti komiksových albech.

Další z autorových postav jsou neurotický a nesmělý medvídek Beppo, schopný vrátit poctivě zakoupený deštník jen proto, že není schopný najít účtenku, manželská dvojice Mrtvý pár či dvojice medvídků Pim a Pum. Jeho nejnovějším komiksovým hrdinou je policista Kommissarie Kvadrat. Spolu s Larsem Sjunnessonem (autor mj. i česky vydaného Bosenského plackopsa) a Gunnarem Lundkvistem stál Pirinen za zásadním rozvojem alternativního švédského komiksu, který díky jejich úsilí obdržel i silnou politickou a grantovou podporu, z níž prosperuje dodnes. Při vernisáži výstavy „Švédská temnota“ v 1. Podzemním antikvariátu na sebe autor mj. prozradil, že jde o jeho první návštěvu Prahy, že je obdivovatelem díla Franze Kafky a že k tvůrcům, kterými se inspiroval, patří Robert Crumb a George Herriman.

iLiteratura: Kterou ze svých postaviček máte nejraději?
Joakim Pirinen: Beppa. Je to medvěd velice snadný na nakreslení, v podstatě kolečko, oči a ústa. Vytvořil jsem ho po postavě Socker-Connyho, ten měl velký úspěch a všichni chtěli, abych s ním pokračoval, ale já to nedokázal. Tak jsem vytvořil medvěda, který je neuvěřitelně ustrašený, vylekaný, citlivý. Zkrátka je mezi mými postavičkami tou, která se mi nejvíce podobá.

iLiteratura: Často kreslíte medvědy, medvídky a jim podobné tvory, nejen Beppa. Člověk se tak neubrání otázce, zda vás nějak ovlivnil Medvídek Pú A. A. Milnea.
Joakim Pirinen: Ne, s medvědy jsem začal ještě dříve, než jsem slyšel o Medvídkovi Pú. Když mi byly tři nebo čtyři roky, vymyslel jsem si imaginárního kamaráda Medvídka Göteborga. Göteborg je velké město, má přes půl milionu obyvatel, ale já měl v hlavě jen medvědy, žil jsem v takovém medvědím světě. A když jsem si začal kreslit, asi tak v deseti letech, kreslil jsem medvědy. Možná je trochu zvláštní, že mi to zůstalo až do dospělosti, ale nemohu se toho zbavit.

iLiteratura: Vaším nejnovějším dílem je „matematická detektivka“ Kommissarie Kvadrat (Komisař Čtverec), která se nicméně od vaší předchozí tvorby liší – místo lidí, medvědů a různých humanoidních postav zde hlavní roli hrají matematické obrazce. Jak tuto změnu přijali čtenáři a kritika?
Joakim Pirinen: Velmi špatně. Téměř nikdo tento komiks nerecenzoval, to mě velice překvapilo. Když jsem tento komiks tvořil, chtěl jsem pryč od politických komiksů, chtěl jsem nechat pracovat čirou fantazii. Ale komiks se i tak alespoň trochu prodává, i když pomalu.

iLiteratura: Nejste jen autorem komiksů, napsal jste také různé povídky a divadelní hry. Je nějaký žánr, který byste ještě chtěl vyzkoušet?
Joakim Pirinen: Ne, nejraději bych zůstal u komiksů, to mi vyhovuje. Ale na umělce jsou kladeny vysoké požadavky, očekává se, že bude mít výstavy a podobně. Komiksy mohu ve Švédsku publikovat asi na třech nebo čtyřech místech, ale míst, kde člověk může mít výstavu, je ve Švédsku asi padesát tisíc. Takže umělec musí mít stále výstavy, což mi připadá únavné. Nejraději bych jen kreslil komiksy, s tím bych byl spokojený.

iLiteratura: Komiksy kreslíte černobílé, nemáte obavy, že to může část potenciálních čtenářů odradit?
Joakim Pirinen: Určitě ano, je to hrozné. Opravdu bych rád kreslil barevně a nejspíše i budu, je to další krok, který plánuji vyzkoušet. Ale brání mi v tom skutečnost, že neumím pořádně zacházet s počítačem. Všichni ostatní to umějí, ale já jsem už příliš starý, můj syn se mě to snažil naučit, měl se mnou velkou trpělivost, avšak já to prostě nezvládám. Možná ale zkusím akvarelové barvy. Připadá mi, že barevné komiksy hned působí o třídu luxusněji.

iLiteratura: Terčem vaší satiry se stalo v podstatě všechno – náboženství, politika, mezilidské vztahy... Setkal jste se někdy s výhrůžkami, podobně jako třeba Lars Vilks?
Joakim Pirinen: Ano, to se mi opravdu stalo. Nakreslil jsem jeden kreslený vtip pro Aftonbladet, největší švédské bulvární noviny. Je na něm holohlavý mladík, který leží v posteli a píše něco na svém notebooku. U něj je napsáno „Švédský muži, jsi osamělý.“ A v patře nad ním probíhá večírek a u něj se píše „A v patře nad tebou se ženy baví s komunisty, teplouši a přistěhovalci.“ A strhla se mela. Aftonbladet nikdy neměl u jednoho článku tolik komentářů. Přitom jsem mířil na tak zvané trolly, lidi, kteří plevelí internetové diskuse, ale Švédští demokraté [nacionalistická strana, zastoupená od roku 2010 v parlamentu, pozn. ML] zareagovali velice podrážděně, mobilizovali své stoupence a dokonce sepsali Manifest švédského muže. Aftonbladet musel zapojit své advokáty, mé nakladatelství mi nabízelo ochranku. Je to už dva roky, ale od té doby jsem žádný politický vtip nenakreslil. Bylo to skutečně hrozné.

iLiteratura: Své postavičky si zcela vymýšlíte, nebo se necháváte inspirovat i skutečnými lidmi, např. ze svého okolí?
Joakim Pirinen: Přicházejí bez mého vědomí. Měl jsem dvě postavičky takříkajíc do zásoby, prostě jsem si řekl, že si nějaké připravím, a nakreslil jsem dvě panenky, které jsem pojmenoval Mrtvý pár (Döda paret). Ti dva jsou bohatí, vzájemně se nenávidí a s ničím nejsou spokojeni. Ze všech svých postav je vlastně mám nejméně rád. A několik let poté, co jsem je nakreslil, se se mnou manželka rozvedla. Čili mé podvědomí vědělo, že se blíží rozvod, ale já jsem to nevěděl. Mé postavičky to věděly dřív než já, což mě dost šokovalo. Kromě toho mám jednoho kamaráda, Pera, a ten se objevuje ve všech mých komiksech. Byl už v mém prvním a od té doby ve všech dalších. Musím říci, že se mu to úplně nelíbí. (směje se dlouze a z celého srdce)

iLiteratura: Máte nějakou představu, jaký druh čtenářů čte vaše komiksy?
Joakim Pirinen: Nejspíše ti, kteří mě četli už v dětství a dnes je jim mezi 25 a 30 lety. Mladším lidem už moc nerozumím. Na sociálních sítích nejsem právě aktivní, takže jsem se jim hodně vzdálil. Snad bych se mohl pokusit se jim nějak přiblížit. Ale dnes se ve Švédsku vydává hodně komiksů.

iLiteratura: Myslíte tedy, že se po vlně švédských detektivek dočkáme vlny švédských komiksů?
Joakim Pirinen: Nevím, komiksy se těžko prodávají do zahraničí, i když třeba Rocky od Martina Kellermanna se už do světa podíval [tento komiks vyšel mj. v Norsku, USA a ve Španělsku, pozn. ML]. Ale musím říci, že ne všichni jsou dobří kreslíři. Třeba komiksy od Liv Strömquist se hodně prodávají, ale mně nepřipadá, že by uměla kreslit. Ale pokud nějaká komiksová vlna přijde, pak to bude vlna ženských autorek, o tom jsem přesvědčen.

Autor na stránkách Komiksfestu, včetně ukázek z tvorby