Wodehouse, Pelham Grenville: Henry a jeho hosté

Wodehouse, Pelham Grenville
Henry a jeho hosté

recenze beletrie zahraniční

Jako jednu ze svých „prázdninových“ knih vydalo nakladatelství Vyšehrad román Henry a jeho hosté P. G. Wodehouse. Henry Paradene je postarší starý mládenec, jehož život ztrpčuje zchátralé rodinné sídlo, které řízením osudu zdědil a na jehož údržbu nemá prostředky.

Henry a jeho hosté
Pelham Grenville Wodehouse
: Henry a jeho hosté. Přel. Ivan Vávra, Vyšehrad, Praha, 2015, 176 s. 

Jako jednu ze svých „prázdninových“ knih vydalo nakladatelství Vyšehrad román Henry a jeho hosté (Company for Henry, 1967) P. G. Wodehouse (1881–1975). Vydávání jeho próz se Vyšehrad věnuje systematicky, v současnosti nabízí čtenářům celkem sedmnáct románů tohoto oblíbeného autora, jehož tvůrčí období trvalo neuvěřitelných sedmdesát let. Kromě psaní humoristických románů a povídek se věnoval scenáristice a písňovým textům. Jeho nejslavnější postava, sluha Jeeves, se stal předobrazem Jirotkova Saturnina, a dokonce má i vlastní heslo v Oxfordském slovníku angličtiny, podobně jako dalších 1750 citací z Wodehousových děl, jak připomíná autor jeho životopisu Robert McCrum (Wodehouse: A Life, 2004). Takřka akademická angličtina kombinovaná s předměstským argotem a zálibou v amerických slangových výrazech je pro Wodehouse typická.

Wodehouse je právem považován za klasika anglické humoristické literatury, a za své dílo byl krátce před smrtí dokonce povýšen do šlechtického stavu. Od roku 1924 však pobýval ve Francii a Spojených státech. Za druhé světové války byl jako Brit mladší šedesáti let na několika místech (ve Francii, Belgii a Slezsku) internován, později žil v Berlíně a Paříži, odkud se neúspěšně pokoušel vrátit do Británie. Gestapo ho v létě 1941 donutilo natočit sérii propagandistických rozhlasových skečů s názvem Jak být internován bez předchozího výcviku. Reakce britského tisku po odvysílání byla bouřlivá, Wodehouse byl označován za zrádce, zbabělce a kolaboranta. Na přelomu let 1944/5 byl ve Francii vězněn a po válce mu hrozilo trestní stíhání. Od roku 1947 proto žil se svou ženou Ethel v exilu se Spojených státech (roku 1955 získal tamní občanství) a do Británie se už nevrátil.

Jeho životopisci se domnívají, že mu tato zkušenost umožnila zachycovat ve svých románech „starou dobrou Anglii“ i nadále idealizovanou, nedotčenou válkou ani těžkými poválečnými léty, a zůstat i nadále zcela apolitickým až naivním autorem. Jeho schopnost vytvořit ideální svět, v němž může čtenář najít útočiště před každodenními starostmi, oceňovali i mnozí z jeho literárních kolegů – mezi jeho největší zastánce patřili Evelyn Vaugh a George Orwell.

Titulní postava románu, Henry Paradene, pán na Ashby Hallu, je postarší starý mládenec, jehož život ztrpčuje zchátralé rodinné sídlo, které řízením osudu zdědil a na jehož údržbu nemá prostředky. Právě u něho tráví dovolenou sympatická mladá dáma, jeho neteř Jane, zasnoubená s bytovým architektem Lionelem Greenem. Algy, její nesmírně líný bratr, „byl jako polní lilie, jež nepracují, nepředou. Živil se nějak tajemně a dařilo se mu uspokojivě. Henry se netajil domněnkou, že havrani mu přinášejí chléb i maso ráno a chléb i maso večer a z potoka pije, neboť jiné vysvětlení ho nenapadlo“ (s. 8). Toho času přežívá díky laskavosti svého spolužáka Thomase Hardyho, píšícího romány pod pseudonymem Adela Bristow, protože pod jeho vlastním jménem to z pochopitelných důvodů nejde. Henryho hosty se stanou jeho vzdálení američtí příbuzní, milionář a sběratel francouzských těžítek Wendell Stickney s tetou Kelly, bývalou sboristkou a vdovou v nejlepších letech.

Útlý román je zalidněn i spoustou dalších více či méně humorných postav, které se ocitají ve spletitých situacích, případně předstírají, že jsou někým jiným než ve skutečnosti. Ovšem, jak už je Wodehousovým dobrým zvykem, všechny zmatky a nedorozumění se nakonec vysvětlí a hrdinové dojdou svého štěstí. A zůstává na čtenářích, aby si nejlépe jedním dechem přečetli, jak to všechno bylo. Jen by měli předem varovat své okolí před náhlými a neustávajícími výbuchy smíchu.

 

© Magdalena Rytinová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 37 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

70%autor článku   52%čtenáři

zhlédnuto 1645x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce