Jonas Hassen Khemiri se narodil 27. prosince 1978 ve Stockholmu a je jedním z nejúspěšnějších mladých švédských spisovatelů a dramatiků. Jeho matka je Švédka, otec pochází z Tunisu. Khemiri navštěvoval stockholmské gymnázium Södra Latin (stejně jako Tomas Tranströmer, Mona Sahlin či Stig Dagerman) a posléze vystudoval literární vědu a mezinárodní ekonomii. V roce 2003 debutoval románem Ett öga rött (Jedno oko rudé), kde naznačil, čím se literárně hodlá zabývat – problematikou života druhé a třetí generace imigrantů ve Švédsku. Román je napsán v tzv. rinkebysvenska, formě švédštiny, kterou používají imigranti a mladá generace různého etnického původu. Vtipně i tragicky ukazuje z pohledu patnáctiletého Halima boj Švédů s přistěhovaleckými kořeny o nalezení vlastní identity. Objevují se zde i další motivy, které Khemiri opakovaně využívá se svých dílech: soupeření o moc, diskriminace menšin, finanční obtíže či jazyková bariéra a význam mateřského jazyka.

Khemiri byl za svou kariéru již mnohokrát nominován na literární ceny a řadu jich i získal. Kniha Moncetore, en unik tiger (Montecore, jedinečný tygr) z roku 2006 se ocitla mezi kandidáty na prestižní Augustovu cenu (Augustpriset). Podruhé byl Khemiri na Augustovu cenu nominován před několika týdny, a to za román Allt jag inte minns (Vše, co si nepamatuji). Ohlas jeho děl však už počínaje debutem Ett öga rött daleko přesahuje literární kruhy: Khemiri oslovuje početnou menšinu imigrantů, jejich děti i obyčejné Švédy a hýbe politickými vodami. Nebojí se totiž poukazovat na to, co je podle jeho názoru v současné společnosti špatně, a jeho otevřený dopis švédské ministryni spravedlnosti Beatrice Ask vzbudil v roce 2013 doslova senzaci.

Allt jag inte minns je pokus zrekonstruovat poslední den života Stockholmana Samuela. Ani ne třicetiletý Samuel zahynul při autonehodě. Byla to sebevražda, nebo jen jel příliš rychle? Byla to něčí vina? Čí? Kdo vlastně Samuel byl a co znamenal pro své okolí? Jistý spisovatel, Švéd s tuniským původem (možná Khemiri sám), se vydává pátrat po vzpomínkách, které tady Samuel zanechal. Formou rozhovorů nechává promlouvat jeho pozůstalé – souseda, nejlepšího přítele, přítelkyni a matku. Jejich výpovědi se prolínají, někdy se doplňují, jindy si zase protiřečí. Neexistence objektivní reality je jedním z hlavních motivů románu, který nenechá čtenáře ani na chvíli oddechnout a nutí ho neustále zpochybňovat pravdu, která je pro každého jiná. Byl Samuel takový, jak ho líčí jeho nejlepší přítel Vandad, či takový, jak tvrdí jeho přítelkyně Laide? Nebo byl to všechno dohromady?

Důležitou roli v příběhu hraje vzájemná žárlivost Vandada a Laide. Oba si myslí, že ten druhý má na Samuela špatný vliv a že ho okrádá o peníze. Jejich obrazy reality se značně liší. Napětí stoupá s eskalujícím konfliktem mezi nimi a vyvrcholí požárem domu s chráněným bydlením, který Samuel s Vandadem zařídili. Laide žárlí, když Samuel sbírá s Vandadem zážitky, a Vandad žárlí, když je Samuel duchem nepřítomný a mluví stále jen o ní. Každý z nich má svou představu o tom, jaký Samuel je, a nelíbí se jim, když se jeho chování mění.

Autor však nepředkládá čtenáři k úvahám pouze téma lásky a žárlivosti, staví ho i před tvrdou realitu tahanic o peníze, líčí zranitelnost lidí s odlišným etnickým pozadím, politické ideály či honbu za životními zážitky. Důležitou roli hraje v celém příběhu jazyk, který v paměti okolí uchovává střípky toho, co tu Samuel zanechal. Vzpomínky na to, jak vyzvídal na každém jeho osobní definici lásky či jak začal mluvit s arabským přízvukem, když nakupoval v arabském obchodě. Po člověku vlastně zbudou jen útržky vzpomínek lidí, kteří k němu měli nějaký vztah.

Khemirimu se povedl skvělý román, který do sebe s každou stránkou vtahuje čtenáře čím dál víc a nakonec v něm zanechá jediný pocit: Tak to byla síla.