Baxter, Jack: Mike’s Place

Baxter, Jack
Mike’s Place

recenze komiks

Přes veškerou snahu zákazníků telavivského baru Mike’s Place zůstat stranou konfliktu a zachovat si veselou, pobavenou tvář, kdy nesejde na etnické příslušnosti a náboženském vyznání, spěje příběh ke katastrofě. Komiksový román, který to vše zachycuje, však příliš klouže po povrchu.

Spíše reklama na dokument
Jack Baxter, Joshua Faudem
a Koren Shadmi: Mike’s Place. Pravdivý příběh o lásce, blues a teroru v Tel Avivu. Přel. Lenka Bukovská, Aligier, Praha, 2015, 190 s.

V roce 2003 přijel nezávislý neworský filmař a novinář Jack Baxter do Izraele, aby natočil dokument o Marwánu Barghútím, významném palestinském politikovi, jenž je považovaný za vůdce první i druhé intifády. Záhy však zjistil, že stejný nápad měli i místní filmaři a o Bargútím točí už celý rok. Ležel v hotelovém pokoji, sledoval zprávy z Iráku, kde měl být brzy svržen režim Saddáma Husajna, a zvažoval, že se s nepořízenou vrátí domů mnohem dřív, než plánoval. Večer zašel na skleničku do Mike’s Place, nedalekého baru na pláži, kde se seznámil s obsluhou a několika hosty a rozhodl se, že odjezd domů odloží, protože právě našel mnohem zásadnější téma, o němž chce točit: o místě, kde se lidé baví, kde se věří v mír a lásku a kam je zakázáno tahat politiku. O esenci Izraele.

Komiksový román Mike’s Place vyšel v roce 2015 a záhy se objevil v českém překladu vydaném investiční konzultantskou společností ALIGIER s.r.o. Kniha doplňuje a dokresluje dokumentární film, který Jack Baxter skutečně natočil a jenž byl uveden v roce 2004 pod názvem Blues by the Beach, a má poměrně neobvykle i vlastní webové stránky. Probouzí tak dojem, že by měla být zásadním dílem, které byste si neměli za žádných okolností nechat ujít a jež změní váš pohled na blízkovýchodní konflikt. Ale je tomu skutečně tak?

Baxter se pustil do spolupráce s (v Praze vystudovaným) filmařem Joshuou Faudem, jenž v Mike’s Place pracoval jako barman, a Jack velmi rychle zapadnul do tamější „rodiny“. Zaměstnanci ho vezmou na rodinnou večeři i na výlet do Západního Jeruzaléma. Klouže po povrchu a poznává příjemnou tvář Izraele. Věří, že může natočit dokument o „skutečným Blízkým východě“, jak říká jedna z postav, která vzápětí dodává: „Izrael není jenom konflikt a politika“ (s. 16). Snaha o zachycení obyčejných lidí toužících po míru, kteří žijí na obou stranách konfliktu, je bohužel místy dost křečovitá a laciná. Jack se proto musel seznámit s arabským kamarádem majitele baru, stejně jako bylo zapotřebí, aby si zašel koupit amulet do obchůdku k srdečnému Arabovi. Přes veškerou snahu o to, zůstat stranou konfliktu a zachytit veselou, pobavenou tvář Izraele, které nesejde na etnické příslušnosti a náboženském vyznání, spěje příběh nevyhnutelně ke katastrofě.

Tu mají na svědomí dva britští občané Omar Kahn Sharif a Asif Hanif, kteří 30. dubna 2003 spáchali sebevražedný atentát před Mike’s Place, zavraždili tři lidi, desítky zranili a zapsali se do dějin tím, že se stali prvními zahraničními občany, kteří spáchali tento čin na území Izraele.

Znamená to tedy, že příběh z Blízkého východu je skutečně nakonec vždycky o násilí páchaném na nevinných, o bolesti, utrpení, strachu a smrti? Zaměstnanci se snaží s traumatickým zážitkem a bolestí ze ztráty blízkých vyrovnat. Bar se záhy opět otvírá, protože všichni jsou odhodlaní „nezůstat klečet na kolenou“, na něž byli aktem čirého násilí sraženi. Poselství dokumentu, a tím pádem i knihy je tedy jasné: jdeme dál, pořád věříme v mír, jenž zde jednoho dne snad zavládne, a do té doby budeme hrát, zpívat, tančit a bavit se. Kdybychom přestali, pak ti, kteří chtějí, abychom se z té země už nezvedli, vyhrají. A to my nedopustíme.

Román je rozdělený na šest částí, každou uvádí citát z Koránu, který zatracuje vraždění a vyzývá k životu v míru. Už to samo o sobě ostře kontrastuje s proklamovanou apolitičností textu a v něm vystupujících postav. Politika prosakuje do textu televizním zpravodajstvím z Iráku, hovory o atentátech, o nichž lidem volají jejich rodiče ze zahraničí a o kterých oni sami nic nevědí. Přes veškerou snahu ji ignorovat zůstává všudypřítomná. Třístránkový doslov přináší faktické informace o útoku a jeho organizátorech a mrazí z něj pomalu víc než z předchozích sto osmdesáti stran komiksu.

Nejen styl černobílé kresby připomene romány maltsko-amerického novináře Joea Sacca (Palestina, Gaza: Poznámky pod čarou dějin). Na rozdíl od něj však nejdou autoři Mike’s Place příliš hluboko. Zachycují jedno místo v jednom okamžiku. Neaspirují na hledání motivů ani se nesnaží zachytit atmosféru a aktuální situaci. Přináší svědectví, jež má burcovat a nedovolit zapomenout. Přesto zůstává jejich zpráva jen jednou z mnoha, které se k nám z této oblasti dostávají. Na rozdíl od Sacca se vám nemá šanci dostat pod kůži, vyvolává ve vás možná tak soucit, ale žádné velké emoce nerozbouří.

Příjemný překlad Lenky Bukovské ruší jen pár drobností (frakce OOP je Fatah, nikoli Fatáh; arabsky se bůh řekne Alláh, ne Allah; Jackova manželka s bratrem za ním po útoku nepřijíždí přes „Jordán“, ale z Jordánska).

Komiksová verze Mike’s Place funguje skvěle jako reklama na dokument, neboť po přečtení budete mít rozhodně chuť zjistit, jaké jsou románové postavy ve skutečnosti, jak vypadaly a co na kameru říkaly. Pokud byl toto primární záměr, pak zafungoval na jedničku. Jestliže hledáte autentický komiks na pozadí blízkovýchodního konfliktu, sáhněte raději po Saccovi.

 

© Jitka Jeníková

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 38 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

60%autor článku   52%čtenáři

zhlédnuto 1431x

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce