Lehane, Dennis: Nic není svaté

Lehane, Dennis
Nic není svaté

recenze krimi

Ve svém třetím románu se uznávaný autor detektivní drsné školy z domovského Bostonu vzdálil až na Floridu. Přišel tak o spleti dlouholetých rodinných a přátelských vztahů, které jinak v domáckých čtvrtích Bostonu rozehrává. Nahradil to akcí a milostnou zápletkou.

Manévrování v troskách Berlína
Dennis Lehane
: Nic není svaté. Přel. Petra Andělová, Epocha, Praha, 2015, 358 s.

Jedna z největších hvězd amerického krimithrilleru posledního desetiletí, bostonský rodák a rezident Dennis Lehane, se sice pozdě, ale přece dočkala pravidelných českých překladů. Nakladatelství Epocha sice s vydáváním kriminálních případů z Lehaneho erbovní série s detektivy Patrickem Kenziem a Angelou Gennarovou nijak zvlášť nespěchá, takže od překladu prvního svazku Černá nenávist uplynuly dlouhé tři roky (přičemž všechny tituly vyšly v USA ještě v devadesátých letech) a Nic není svaté vyšlo až letos v listopadu, ale autorovi fanoušci mohou být vděčni už jen za to, že vydávání vůbec pokračuje. Obecně se tady totiž špičce americké drsné školy příliš nedaří: Domino se na počátku tisíciletí pokusilo o Jamese Ellroye, ale pak to vzdalo (snad dojde na vydání zfilmovaného románu Black Dahlia, jehož česká verze byla nesmyslně přeložena jako Černá Dahlia; český název oné květiny je jiřina), poslední z pěti českých překladů George Pelecanose u nás vyšel v roce 2006 a od Jonathana Lethema vyšla jen jediná kniha v roce 2009. Kdo volí syžetové novinky a nespoléhá se na klišé chlapáckého soukromého detektiva, ten má u českých čtenářů jen malou šanci.

Lehane má v tomto směru vlastně štěstí, protože jeho starší romány, které nyní Epocha vydává, se k tradiční chandlerovské drsné škole ještě dosti zjevně hlásí. Byť tu nemáme osamělého fešáka, který se rád napije, ale pátrače o něco mladšího (taky fešáka), který má ovšem za partnerku ženu, nadto vrstevnici a krasavici, s níž se v aktuálně přeloženém románu definitivně zaplete. Ale jak Lehaneho fanoušci vědí, nebude to trvat příliš dlouho (čtvrtý román ze série, nazvaný Sbohem, baby a úspěšně zfilmovaný, už česky vyšel). Právě zápletka v Nic není svaté je milostnému tokání obou (do té doby hlavně profesionálních) partnerů uzpůsobena, takže Patrickovi se do cesty připlete závratně krásná a patřičně nebezpečná dívka, jíž odolá právě především kvůli čerstvě propuknuvšímu vztahu s Angelou.

Ona dívka je zároveň odkazem ke slavným klasikám, zejména pak Chandlerově románové prvotině Hluboký spánek. Také zde jsou oba detektivové pozváni do velkolepého sídla jednoho boháče: Trevor Stone postrádá svou jedinou dceru a oni dostanou za úkol ji najít. A nejen ji, také jiného soukromého detektiva, který už byl na hledání Desiree Stoneové najat, ale zmizel také. Pátrání nejprve vede do nitra jedné sekty, která má propracované metody, jak lidem ulevovat od bolesti – a trochu jim přitom vyluxovat konta. A pak na Floridu, což je u bostonského patriota Lehaneho překvapivé jen do chvíle, než se v jeho životopise dočteme, že zde studoval vysokou školu. Děj má patřičný spád a napětí – to hned dvojího druhu, jednak se má čtenář strachovat o životy obou hrdinů, za druhé ale také o jejich křehký vztah. A samozřejmě několik ostrých zvratů.

Zápletka, v jejímž centru je bezskrupulózní boháč a jeho tajemná dcera, připomínají jak zmíněnou Chandlerovu klasiku, tak pozdější romány Rosse Macdonalda, v nichž se drsná škola také točila kolem případů boháčů a o nichž jednou kdosi prohlásil, že detektivku vrátily do pověstné drahé vázy z časů Agathy Christie, odkud ji právě Američani vytáhli na ulici. Lehane to přitom dělá docela nenápadně, vše se v celé kráse vyjeví až v samotném závěru.

Onen závěr bohužel také vyjeví slabiny románu, které ostatně opakují vady vykazované již v předešlých dílech série. A které možná trochu vycházejí z ducha devadesátých let, kdy se před logikou a věrohodností preferovala akce. Nic není svaté opět trpí neúměrným počtem zabitých. Přičemž například smysl automobilové honičky ve floridském lijáku a následné přestřelky na mostě spočívá pouze v autorově potřebě akutně oživit děj na konci učebnicové druhé třetiny thrilleru: motivace padouchů tasit pistole na ty hodné je reálně jen velmi chabá. A bezhlavé vraždění obou hlavních zločinců v závěru značně devalvuje jejich obraz coby schopných a inteligentních intrikánů, který Lehane do té doby vytvářel.

Ve svém třetím románu Dennis Lehane na chvíli opustil to, co činilo jeho romány výjimečným: prostředí bostonských čtvrtí, kde se všichni dobře znají, a to už po několik generací. Opět prokázal, jak skvěle umí psát dialogy i postavy, jak chytře připravovat překvapení a zvraty. Ale v prostředí, které neznal tak dobře, vsadil na akci a na osvědčené thrillerové schéma. Nic není svaté bude v Lehaneho bibliografii patřit k těm slabším položkám. A to ještě sečtělý autor (který to rád dává najevo) netuší, že česká verze z jihoamerických magických realistů Borgese, Márqueze a dalších, které si čte Desiree, udělala surrealisty. A z Toni Morrisonové rovnou chlapa.

 

© Pavel Mandys

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 43 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

60%autor článku   59%čtenáři

zhlédnuto 1620x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce