Mortka, Marcin: Tappiho putování po Šumících mořích

Mortka, Marcin
Tappiho putování po Šumících mořích

recenze dětská

Viking Tappi se vydává spolu se svými zvířecími kamarády na moře plné překvapení a nástrah. Naštěstí se mu podaří vyváznout z roztodivných nebezpečí a zachránit všechny dobré tvory, které během svého putování potká. Hledáte-li pro své děti milý příběh, ve kterém je tak akorát napětí a moře přátelství, druhé pokračování Tappiho dobrudružství vás nezklame.

Trocha dobrodružství a moře kamarádství
Marcin Mortka:
Tappiho putování po Šumících mořích. Přel. Barbora Gregorová, ilustr. Marta Kurczewska, Host, Brno, 2015, 192 s.

Dobrosrdečný viking Tappi s partou zvířecích kamarádů vyráží tentokrát na moře plné překvapení a nástrah. Pokud jste s Tappim neprozkoumali jeho rodný Šeptající les v prvním díle (Příhody Tappiho ze Šeptajícího lesa, 2015), nemusíte se bát, plavbě na korábu Dřevěná hlava nic nebrání. Příběhy na sebe navazují velmi volně, spojeny jsou především sympatickými hlavními hrdiny.

Vikingové jsou vděčným tématem nejen dětských knih, nabízejí dobrodružství na souši i na vodě, severskou drsnost skandinávských bojovníků a magický kus evropské historie. Napětí v historickém kabátu navíc nahrává formátu sérií, jež jsou atraktivní jak pro čtenáře, tak pro nakladatele. Série Tima Severina Vikingové nebo historický epos Poula Andersona Poslední viking o posledním a největším vikinském králi Haraldu Krutém jsou příkladem vikinského čtení pro dospělé z posledních let. V literatuře pro děti patří pomyslné prvenství jistě sérii o malém, ale o to odvážnějším vikingovi Vikovi švédského autora Runera Jonssona (První kniha Vikinga Vika, 2005 a Druhá kniha Vikinga Vika, 2006). Jonsson si získal dětské čtenáře postavou desetiletého Vika, který boří představy o typickém válečníkovi. Vik totiž nestojí o žádné hrdinské činy, protože těmi se mají zapotřebí vyznamenávat jenom slaboši. Naopak ukazuje, že nad silou a zbraněmi zvítězí humor a rozum. Po vikinské látce sahají i autoři literatury pro děti v mnoha jiných zemích, včetně českých spisovatelů (například Proč Vikingové nemají rohy Evy Obůrkové nebo Vikingové Veroniky Válkové). Není proto žádným překvapením, že autorem Tappiho dobrodužštví je Polák Marcin Mortka, který navíc vystudoval skandinavistiku, učí norštinu, a k tématu tak má blízko.

Mortka stejně jako Runer Jonsson předkládá dětskému čtenáři milého a hodného vikinga, jenž by se pro ostatní rozkrájel a k představě tradičního krvelačného bojovníka má daleko. Z něj zbyla především klasická podoba, Tappi je břichatý zarostlý hromotluk s legendární vikinskou helmou na hlavě. Z dalších vikinských atributů zůstala Tappimu také láska k moři a touha po dobrodružství. Jeho hlavní charakteristikou je ale velké srdce, Tappi je vždy připraven pomoci a křičí, jenom když je někomu nespravedlivě ubližováno. Jeho spolubojovníky trochu netradičně netvoří jiní vikingové, ale zvířecí kamarádi – sob Chichotka, havran Kecal, elfka Světluška a velryba Dumalka.

V druhém díle se Tappi vydává na moře, sobovi Chichotkovi se nikam nechce, protože se trochu bojí a doma je doma, ale Tappi se nedá obměkčit. Postupně navštíví tajemné ostrovy Medonii a Ohydu, porazí čaroděje Bachoráka a ze zuřivého draka Kaboňáka udělají mírumilovného ochutnávače koláčů. Jak to u takových dobráků bývá, Tappimu se nakonec podaří vyváznout z roztodivných nebezpečí a zachránit všechny hodné tvory, které během svého putování potká. Jednotlivá vítězství nepřicházejí ani tak díky síle nebo lsti jako zásluhou soudržnosti kamarádů, kteří navzdory brblání nebo kručení břicha nakonec vždy táhnou za jeden provaz. Devět příběhů tvoří jedno velké námořní dobrodružství, na jehož konci se Tappiho družina šťastně vrací do milovaného Šeptajícího lesa.

Mortkovy příběhy jsou jednoduché a milé stejně jako jemné černobílé ilustrace Marty Kurczewské. Složitost zápletek, pohádkově černobílé charaktery postaviček i jazyk odpovídají vnímání šesti- až osmiletých dětí, pro starší už by možná mohla být kniha trochu málo akční. Zvířecí hrdinové vyvažují chlapcům blízkého Tappiho a vyprávění díky nim zaujme i holčičky. Do příběhů je nenápadně včleněno mnoho životních rad a ponaučení o tom, že člověk nemá ubližovat jiným lidem ani zvířatům nebo že se nemá křičet. Největší hodnotou je kamarádství, které nás učí brát ostatní takové, jací jsou.

Z vikinské tematiky toho nakonec kromě Tappiho a lodě Dračí hlava vlastně moc nezbyde, což je trochu škoda, autor to ale vyvažuje vtipnými vedlejšími postavičkami, pomocí nichž stvořil vlastní pohádkový svět, co si říká o další pokračování. Hledáte-li pro své děti knížku, ve které je tak akorát napětí a moře přátelství, druhé pokračování Tappiho dobrodružství vás nezklame.

© Barbora Grečnerová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 42 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

hodnocení knihy

70%autor článku   52%čtenáři

zhlédnuto 1161x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce