B., David: Zahrada ve zbrani a jiné povídky

B., David
Zahrada ve zbrani a jiné povídky

recenze komiks

Po dlouhých deseti letech se českého překladu konečně dočkaly povídky velké postavy francouzského komiksu. Tři příběhy ze souboru Zahrada ve zbrani mají charakter hrdinského eposu, mystického mýtu i lidové pověsti a všechny jsou skvělé.

Žižka a příběhy tisíce a jedné noci
David B.:
Zahrada ve zbrani a jiné povídky. Přel. Hana Zahradníčková, Baobab, Tábor, 2015, 114 s.

Český čtenář je vždycky vděčný, když nějaký věhlasný zahraniční autor pro své dílo použije české postavy či reálie. V případě povídkového triptychu francouzského komiksového tvůrce Davida Beaucharda (publikuje pod pseudonymem David B.) se tak navíc děje jak s chvályhodným zaujetím a dobrou informovaností o tématu husitských válek, tak s obdivuhodnou mírou obraznosti a fantazie.

Trojice povídek v souboru Zahrada ve zbrani je na první pohled spojena trochu podivně. Vedle dvou povídek, které tematizují husitské války, se totiž objevuje parafráze na Příběhy tisíce a jedné noci. Úvodní povídka Zahalený prorok se totiž inspiruje jak pohádkami, tak mýty a tuto mytickou rovinu dokázal David B. udržet i v následném titulním příběhu o adamitech a Janu Žižkovi. Pro českého čtenáře, který husity stále ještě vnímá především očima Palackého a Jiráska, je to zvláštní čtení, nicméně síla autorovy obraznosti jej i tak brzy strhne; postupně přestane vztahovat příběh k reálným historickým událostem (respektive k jejich zažité interpretaci) a nechá se unášet bizarním dějem, který vykazuje prvky šíleného snu či halucinace. Poslední povídka pak má charakter lidové pověsti – byť opět dosti morbidní.

Všechny zároveň spojuje společné téma, jímž je lidské blouznění, které vede k sektářství. Přičemž David B. názorně ukazuje, že ať byl na začátku úmysl sebeušlechtilejší, brzy nabobtná do čehosi obludného, sebestředného a samolibého a hrozivě nebezpečného. V Zahaleném prorokovi to začíná úplně nevinně: prostému barvíři Hakimovi se k hlavě přilepí velký bílý kus látky, který odkudsi přiletěl. Nic netušící Hakim se ho nemůže zbavit a mezitím někdo v záhybech látky rozezná tvář dávno zemřelého hrdiny, což vyvolá úspěšné povstání vůči vládci města a Hakim je vynesen do pozice zbožňovaného proroka. Ne bezdůvodně, protože turban z nebes mu skutečně propůjčuje moc nad životem a smrtí. A postupně se rodí monstrum, které začíná ohrožovat okolní království.

Podobně v druhé povídce se z kováře Rohana stane po mystickém vidění prorok nahoty a oproštění se od všech pozemských statků na cestě k budování pozemského ráje. Ale také jeho mise se zvrhne ve zvůli, zabíjení a deziluzi. David B. tu originálně, s využitím formy pověsti a mýtu, opět zpracovává téma, které bylo podstatné již v jeho přelomovém díle Padoucnice, totiž snadnost, s jakou zoufalí a zmatení lidé podléhají samozvaným náboženským a duchovním vůdcům. Autor má s podobnými lidmi přímou zkušenost, rodiče ve snaze pomoci jeho staršímu bratrovi od nevyléčitelné nemoci hledali záchranu právě v různých sektách, mírnějších i radikálnějších, jak v autobiografické Padoucnici výstižně zachytil.

Zatímco ovšem Padoucnice byla komiks přísně realistický, byť špikovaný různými klukovskými představami, strachy a sny a také mnoha metaforickými obrazy, tentokrát se všechny příběhy realitě značně vzdalují. První připomíná mystické podobenství, druhý hrdinský epos (přičemž Žižka se vydává do říše snů i mrtvých a Rohana porazí až v jakémsi mystickém vesmíru), třetí je hororová pověst s Žižkovým duchem zakletým v bubnu a obdařeným mocnou silou. A jestliže v Padoucnici jen občas prokmitly příběhem divoké bitevní scény, jaké si malý David kreslil, aby unikl z tíživé reality, zde jako by se ke svým klukovským námětům s nadšením vrátil – a válčení všeho druhu tu je vskutku dost. A je to válčení staroepického rázu, kdy z mocných armád nezbudou víc než dva živí, kdy se do boje zapojuje nadpřirozeno, od ozbrojených stromů po armádu oživlých mrtvých. David B. přitom vše kreslí svou typickou robustní linkou, která může být stejně tak přívětivá a přístupná i dětem jako hrozivá, naturalistická a depresivní. Zahrada ve zbrani přirozeně pro děti není, jen si dospělý čtenář vzpomene, jak za mlada čítával pověsti a eposy podobného rázu.

Beauchardovo skvělé dílo, respektive jeho český překlad, vzbuzuje jen jedinou otázku: jak je možné, že téma pro českého čtenáře tak atraktivní a tak obdivuhodně zpracované čekalo na své vydání téměř deset let.

© Pavel Mandys

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 46 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

80%autor článku   48%čtenáři

zhlédnuto 2044x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce