Konaté, Moussa

Konaté, Moussa

portrét krimi

Šest detektivních příběhů, šest odlišných koutů Mali a šest racionálně neuchopitelných kriminálních zápletek – spisovatel Moussa Konaté ve svých románech pracuje s typickými prvky detektivního žánru, jako jsou zločin, motiv, viník, oběť, kriminalista a vyšetřování. Knihy však zastanou i roli dobrého cestopisu nebo etnologické studie: přesouváme se v nich do černé Afriky, spolu s jejími obyvateli čelíme střetu starých tradic a mýtů s vlivy moderního světa, jež sem přicházejí z Evropy.

Moussa Konaté a šest hvězdiček pro Afriku
Moussa Konaté:
L’Assassin du Banconi, suivi de L’Honneur des Keita, Gallimard, Paris, 2002. ISBN: 2-07-042349-2
Moussa Konaté: L’Empreinte du Renat, Fayard, Paris, 2006. ISBN: 978-2-7578-0305-9
Moussa Konaté: La Malédiction du lamantin, Fayard, Paris, 2008. ISBN: 978-2-7578-1654-7
Moussa Konaté: Meurtre à Tombouctou, Métailié, Paris, 2014. ISBN: 978-2-7578-5190-6
Moussa Konaté: L'Affaire des coupeurs de têtes, Métailié, Paris, 2015. ISBN: 979-10-226-0159-7

Malijský spisovatel a dramatik Moussa Konaté (1951–2013) působil původně jako učitel literatury a francouzštiny, později založil dvě nakladatelství, Le Figuier v Bamaku a Hivernage v Limoges, a vedl asociaci Étonnants voyageurs Afrique, pořádající slavné literární festivaly. Publikoval jako jeden z mála v pěti různých malijských jazycích knihy pro mládež, jež byly distribuovány na malijském venkově. Ve svém beletristickém i esejistickém díle zprostředkovával různé tváře západoafrické země Mali. Politicky se angažoval v boji proti diktatuře Moussy Traoré, který vytvořil v Mali policejní stát a vládl mu dvacet dva let. I Konatého románové postavy si často stěžují na politickou nestabilitu státu a nezodpovědnost řídících orgánů.

Moussa Konaté se ovšem proslavil především jako autor detektivních románů. K tomuto žánru, považovanému často za podřadný, se obrátil ke konci života, kdy už se v literárních kruzích těšil jistému renomé. V jednom z rozhovorů řekl: „Nevidím rozdíl mezi detektivkou a románem. Detektivní román má v literatuře své místo.“ Jeho záměrem nebylo otřást hierarchií literárních žánrů, šlo spíše o pragmatický přístup vycházející z pochopení role lidového čtení. Zdůrazňoval, že „detektivní zápletka je jen záminkou“, aby mohl vzdát čest kulturní rozmanitosti své rodné země. Konaté tak v detektivkách čtenáři ukazuje africký venkov prostoupený pověrami, mýty a starými animistickými i muslimskými rituály. V jeho dílech potkáváme nejen imámy, ale i věštce, marabuty, hogony či grioty. Pochopíme, jak významné jsou tyto osobnosti v sociální hierarchii tradiční africké společnosti, jejíž fungování jednotlivé příběhy zachycují.

Legendární postavy, inspektor Sosso a komisař Habib, oba absolventi francouzských škol, poznamenaní západní racionalitou, se vracejí do rodné země a jejího hlavního města Bamaka. Kvůli tajemným a na první pohled nevyřešitelným vraždám jsou povoláni do různých částí Mali, kde mají uplatnit své zkušenosti s policejním pátráním. Všechny případy se odehrávají na reálných místech a v rámci skutečných kmenů a etnik, jež jsou barvitě a dopodrobna popsány. Detektivové zavítají například do Banconi (předměstí Bamaka), do dogonské vesnice Pigui či do legendárního Timbukta, v posledním románu se dostanou do Habibova rodného města Kita, kde se ostatně narodil též sám autor. Čtenář se setkává s cizokrajnými vůněmi a chutěmi popsanými tak názorně, že si může připadat, jako by daným krajem cestoval. Několik různých zdejších kmenů (Bozové, Tuaregové, Fulbové, Bambarové či Malinké) se řídí zvyklostmi, které se zcela vymykají logickému uvažování vyšetřovatelů Habiba a Sossa. Vraždy mají základ v místní kultuře a pro odhalení viníka je třeba hlouběji proniknout do historie a mytologie regionu. Čtenář se tak dozvídá o zvycích, tradicích a dějinách některých kmenů. Na každém místě se hrdinové setkají s nějakým zvláštním projevem místní kultury, jako jsou například animisticko-muslimský pohřeb mezi Bozy, dogonský tanec masek, oslava Sedmého dne návratu Předka či tradiční timbuktský tanec. Vše je detailně vylíčeno, jako bychom četli zápisky etnologa. Po každém setkání s některým z podivuhodných rituálů Sosso či jiný mladý spolupracovník vyjádří své překvapení – tím autor naráží na kulturní příkop, který se mezi mladou a starší generací v dnešní Africe rozevírá, což však není, jak dále uvidíme, jediná propast, která rozděluje africké společenství.

Hlavní postavy starobylou africkou kulturou, v níž již nemají místo, neopovrhují. Naopak, Moussa Konaté těchto dvou zvídavých charakterů, tak rozdílných, ale vzájemně se doplňujících, názorně využil. Habib, postarší moudrý policista, umí jednat s představiteli různých kmenů a Sossa, výbušný mladík, si díky své žoviálnosti udělá všude přátele, a proto dokáže proniknout do různých sfér tradičních afrických společenství, o nichž příběhy pojednávají, ať už se jedná o rodinu, anebo kmen, tedy širší uskupení sdílející historii, zvyky a tradice. V celé subsaharské Africe byly či stále jsou tyto dva útvary velmi důležitými společenskými útvary. Dalším všudypřítomným tématem, neopominutelným aspektem africké sounáležitosti, je otázka starších a jejich moudrosti: jejich rozhodnutí jsou ostatní nuceni respektovat. Habib a Sosso tak ve všech šesti příbězích narážejí na ocelovou ulitu tradičního společenského rozdělení a jen těžko se dokážou probojovat dovnitř. Někdy se ovšem stává, že vše drží pohromadě jen chatrně, působením vůle jednoho starce. V několika příbězích se právě toto pouto přetrhne a narušení rodinné či kmenové linie je trestáno. Hierarchie je přísná a každá sociální role má své meze a povinnosti, na nichž stojí rovnováha africké společnosti, nebo je o tom alespoň většina jejích členů přesvědčena. Čím dál silnějšími moderními vlivy je však tato křehká rovnováha narušována.

Dalším opakujícím se tématem je právě mondializace (derridovské označení kulturního aspektu globalizace), totiž vliv moderního světa na africkou mládež. Téma vlastní celé zeměkouli je na africkém kontinentě velmi přítomné, neboť se zde střetává se silnou tradicí kmene a rodiny. Staří většinou nejsou otevřeni západní kultuře a už vůbec konzumnímu způsobu života, který se nabízí spolu s materialistickou změnou společnosti. Kdežto mladí podléhají vidině velkoměsta, jež přináší pokrok. Setkání tradiční africké kultury a moderní západní společnosti končí v Konatého detektivkách vždy fatálním konfliktem. Snaha starších ochránit lid před vlivem modernizace je dohání k násilí. A tak narážíme na další problém, před který jsou postaveni hlavní hrdinové: má zákon země, jež vznikla po roce 1960, právo zničit zákony kmene, který vznikl před tisíci lety? V několika případech totiž zatčení vraha znamená zničení celého starodávného kmene. Moussa Konaté se touto problematikou zabýval i ve své esejistické tvorbě. V knize Afrique noire est-elle maudite? (2010) rozebírá dopodrobna vliv afrických tradic na vývoj černého kontinentu. Své obavy o budoucnost Afriky, o rozvoj její ekonomiky a kulturního dědictví tedy přirozeně přenáší i do detektivek. Příběhy mají, zvláště ke konci, nevyhnutelně apokalyptický nádech: zatčením vraha se rozpadají základy významné rodiny, na které je postavena existence celého kmene (L’Honneur des Keita), či se rozpadá sám kmen (L’Assassin du Banconi), jehož kořeny sahají do dob před tisíci lety.

Sosso a Habib podobně čelí též mnohdy tajemné až nepochopitelné africké kosmologii. Oba policisté uvažují logicky a odmítají přijmout některá iracionální fakta, jak jim je předkládá místní obyvatelstvo. Autor tak nastiňuje jeden z dalších velkých sociálních problémů dnešní Afriky: kulturní rozdíly mezi jednotlivými černošskými kmeny a černochy vyšlými z evropských škol, nepřekonatelná zeď mezi racionálním západním uvažováním a africkým tradičně mystickým chápáním světa. Předpovědi, čarovné formule a rituály či fetiše představují základy náboženského vnímaní na africkém kontinentě, jak je vykreslen u Konatého, avšak pro Sossa a Habiba jsou to prvky světa, který se následkem jejich pobytu v západních školách z jejich pohledu stal nepochopitelnou změtí neuspořádaných pověr. Postavy zastupující europeizovanou střední třídu z hlavního malijského města se dostávají do střetu s vírou v nadpřirozeno. Nedůvěřiví Habib a Sosso se setkají s různými božstvy. V jednom příběhu vraždí rozzuřené ztělesnění boha, v další rozhořčený duch a v posledním příběhu zase nositelka hněvu předků (mystická postava, jež seká hlavy mačetou). Boj proti těmto bytostem není snadný, neboť všichni – kromě Habiba, Sossa a vraha – těmto zjevením plně věří. Nakonec se vždy ukáže, že vraždí obyčejná lidská ruka, někdy dokonce obyčejného kšeftaře, zneužívajícího důvěru pověrčivých Afričanů.

Všech šest příběhů vykazuje všechny parametry tradičního detektivního románu, v tomto podání okořeněného exotickým prostředím, poutavými zápletkami a nevtíravou vůlí poučit. Právě snaha poukázat na interní problémy africké společnosti nabádá k otázce, pro koho vlastně Moussa Konaté psal své knihy. Pro mladé Afričany, či pro Evropany? Odpověď je nejspíš třeba hledat někde mezi oběma možnostmi.

© Vojtěch Šarše

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

zhlédnuto 1906x

štítky k článku

Inzerce
Inzerce