Hirvonen, Elina: Až vyprší čas

Hirvonen, Elina
Až vyprší čas

kritika překladu beletrie zahraniční

Český překlad románu Až vyprší čas finské autorky Eliny Hirvonen je jednoznačně kandidát na anticenu Skřipec. Překladatelka přecenila své znalosti finštiny a nakladatel zcela zanedbal redakční práci – nejen že na knize zřejmě nepracoval redaktor, který by uměl finsky, což je (nejen) u začínajícího překladatele více než potřeba, ale postrádá dokonce i základní kontrolu z hlediska češtiny.

Dort není květina, slon není nosorožec aneb Jak nepřekládat z finštiny
Elina Hirvonen: Až vyprší čas. Přel. Jana Mašková. Dobrovský (edice Knihy Omega), Praha, 2015, 192 s.

V posledních letech u nás zažívá umělecký překlad z finštiny opravdový boom. Jen v loňském roce vyšlo celkem deset překladových knih, finskou literaturu vydávají nakladatelé, kteří se o ni dříve vůbec nezajímali, a ke slovu se dostává poměrně hodně mladých překladatelů. Má to ovšem i svá úskalí. Fakt, že finština není jazyk úplně jednoduchý, potvrdí každý, kdo se jí někdy alespoň trochu zabýval. Opravdu dobrý překlad tedy může vzniknout nejen za předpokladu výborných jazykových znalostí překladatele, ale téměř nutností je i kvalitní redakce, které by se měl nejlépe věnovat člověk znalý výchozího i cílového jazyka.

Koncem minulého roku vyšel český překlad románu mladé finské prozaičky Eliny Hirvonen Až vyprší čas (v originále Kun aika loppuu), který ve Finsku vzbudil velmi pozitivní ohlas. Hlavními tématy knihy jsou globální problémy současného světa – klimatické změny, ekologické katastrofy, přelidnění, rozevřené nůžky mezi bohatým severem a chudým jihem a zodpovědnost, kterou za to všechno nese každý z nás. V komorním, ale přesto značně exponovaném příběhu sledujeme osud matky Laury, její dcery Aavy a syna Aslaka. Řešení palčivých problémů lidstva hledá každý po svém – Laura přednáší o ekologii na univerzitě a žije v neustálém strachu o své děti, Aava odjíždí jako lékařka do Somálska a v dětství šikanovaný Aslak se rozhodne pro radikální čin – teroristický útok osamělého střelce v centru Helsinek.

Vzhledem k aktuálním tématům by kniha mohla být úspěšná i u nás, nicméně již po několika stránkách je jasné, že český překlad se skoro nedá číst, nehledě na to, že k finskému originálu má místy opravdu daleko. Na necelých 180 tiskových stranách jsou stovky chyb vyplývajících z nedostatečné znalosti finštiny i češtiny, překladové varianty nepřesné či vyloženě nesprávné, kostrbaté věty a neobratné formulace, stylisticky naprosto špatná řešení, nesprávná interpunkce a mnoho dalších pochybení.

Román do češtiny přeložila Jana Mašková, jako jazyková korektorka je v tiráži uvedena Lucie Vébrová a jako odpovědný redaktor Pavel Tůma. Je pochopitelně otázka, zda text před vydáním redaktor vůbec četl, mnoho pasáží připomíná první, syrovou překladatelovu verzi, navíc snad vyhotovenou bez pomoci slovníku.

Stručný výčet některých zásadních chyb uvádím dále v článku. Kritika vychází ze srovnání prvních dvaceti stran překladu s originálem a z porovnávání českého a finského textu v místech, která byla v překladu značně nesrozumitelná. Podrobnější srovnání dalších částí textu by nepřesností patrně odhalilo daleko více.

Komické záměny a chyby překladu
Začněme u mylně přeložených výrazů, z nichž některé do textu sice zapadnou a čtenář neznalý originálu je neodhalí, jiné ovšem působí přinejmenším velmi podivně i v češtině:

„Ilmastokatastrofi“ nejsou přírodní katastrofy (s. 8), nýbrž katastrofa klimatická (navíc v jednotném čísle); „mekko“ není sukně (s. 11), nýbrž šaty; „koodasit robotin“ znamená, že jsi robota naprogramoval, nikoli složil (s. 12); „maapähkinätahna“ není ořechová pasta (s. 23, 28), ale burákové máslo; „tuoli“ není stůl (s. 26), ale židle; „nälänhata“ neznamená pouhé hladovění (s. 28), ale v kontextu afrického kontinentu pochopitelně hladomor; „tuulikello“ není korouhvička (s. 32), ale zvonkohra, což musí být jasné i z kontextu věty: … smích zněl jako zvonění korouhvičky, za bezvětrného večera, když někdo proběhne rychle kolem nejenže korouhvička obvykle nezvoní, ale po střechách se normálně ani neběhá; „luonnonpuisto“ není přírodní park (s. 35), ale přírodní rezervace; „Pyhäkoulu“ (zde název kapely) není svatá škola (s. 45), ale nedělní škola; „norsukuvioinen mukki“ není hrneček s nosorožcem (s. 52), nýbrž se slonem; „jakkupuku“ neznamená sako (s. 69, 71), ale kostýmek; „jäkälä“ není mech (s. 101), nýbrž lišejník; „rosoinen“ není růžový (s. 147), ale hrubý/drsný; „kiipeilyteline“ není v kontextu dětského hřiště horolezecká stěna (s. 160), ale prolézačka; „farmarimallisia perheautoja“ nejsou otrocky převedeno rodinná auta farmářského typu (s. 163), ale auta typu kombi; „huivi“ sice znamená jak šála, tak i šátek, ale je-li řeč o tomtéž předmětu, v rámci jednoho odstavce se vlněná šála nemůže zničehonic proměnit v šátek (s. 169); chce-li se Aava setkat s „kylän vanhimmat […] oranssipartaiset miehet“, nemíní tím setkání s místními [míněno ve vesnici] nejstaršími muži, kteří mají […] oranžové kníry (s. 176–7), ale vesnickými stařešiny se […] zrzavým vousem.

Řada chybných překladů vyplývá z nepozornosti nebo nedostatečné znalosti finské morfologie a neschopnosti dovodit si správný nominativ. Finská slovní zásoba je nejenže velmi odlišná od indoevropských jazyků, ale řada slov se liší třeba jen jediným písmenem. Z nepozorností pak vznikají záměny místy až komické:

Spojení zvykli jsme si na […] balady matek (s. 15) působí zvláštně, při srovnání s originálem je ale jasné, že o žádné matky nejde, neboť ve spojení „äiteliin balladeihin“ nemá slovo „äitelä“ (nom. sg.) s matkou („äiti“) vůbec nic společného, protože znamená sladký – správný překlad celého spojení by byl tedy např. slaďáky či srdceryvné písně.

Ve větě Přede mnou sedí padesát studentů kultury životního prostředí. (s. 16) si překladatelka zjevně popletla druhou část složeniny „ympäristötiede“ (ekologie, příp. environmentalistika) se slovem „taide“. Zatímco výraz „tiede“ znamená česky „věda“ a vyskytuje ve finských kompozitech označujících nějaký vědecký obor, „taide“ je česky „umění“ (nikoli tedy kultura). Celá věta by tedy měla správně znít: Přede mnou sedí padesát studentů ekologie.

Dřepnu si ke kořenům ibišku. […] V kořenech u mých nohou je peřinka pro panenku… (s. 37) Postpozice „juuressa, juureen“ (odpovídající českým předložkám u, k) je ovšem dnes se slovem „juuri“ (kořen) spojená už pouze etymologicky, správně tedy: Dřepnu si k ibišku. U nohou mi leží peřinka pro panenku…

Vtipně působí také český překlad finského překladu básně F. Pessoy, nejen kvůli nezvládnutému rytmu, strojenosti a chybnému přechodníku: Nesu si v srdci svém / jako v přeplněné rakvi, kterou nelze zavřít, / všechna místa, kde jsem byl, / všechny přístavy, kam jsem doplul, / všechny krajiny, jež jsem viděl z okna kajuty / nebo z přídě lodi, sníce, / a v celé nahotě je toho tak málo, / po čem toužím (s. 44). Ona rakev je totiž truhla, truhlice („arkku“), lodní příď je paluba („laivankansi“), a zejména pak zde uvedená nahota v předposledním verši nemá nic společného s adjektivem nahý („paljas“) – v originále je totiž výraz „paljous“ (množství), takže verš by měl znít: a v tom všem je tak málo toho, / po čem toužím.

Věta Aslak mi položil hlavu do náruče a poprosil mě, abych mu na záda nakreslila počátek vesmíru (s. 54) jistě i českého čtenáře zarazí, protože nakreslit počátek vesmíru nejspíš umí málokdo. O to podivnější je, že o dvě věty dál kreslí matka odpalovací rampu. Finské slovo „avaruusaluksen“ (gen. sg.) totiž není od sousloví počátek vesmíru (které by se navíc správně psalo „avaruuden alku“), nýbrž od slova „avaruusalus“, tedy kosmická loď.

předváděl se před zrcadlem jako velcí… (s. 62) zní možná jen jako stylistická neobratnost, nicméně překladatelka si popletla slovo „pitkä“ (vysoký, dlouhý) s příslovcem „pitkään“ (dlouho). Správně tedy: … dlouho se předváděl před zrcadlem…

V případě slov … na […] talířku s kytičkami… (s. 68) zase došlo k záměně „kukkalautanen“ a „kakkulauttanen“, kdy „kukka“ znamená květina, ale „kakku“ dort, čili se jedná o dezertní talířek či prostě talířek s dortem.

„Kikherne“ není hrách (s. 74), finsky „herne“, ale správně cizrna; „polkkatukkainen“ neznamená s vlasy střiženými na kluka (s. 99), kluk se finsky řekne „poika“, ale na mikádo.

Sloveso „vääristää“ (pokřivuje) se popletlo s „väristää“ (zbarvuje) – „Aslak kävelee lähemmäs kameraa. Linssi vääristää hänen kasvonsa“ neznamená Aslak přichází blíž ke kameře. Čočka mu zbarvuje obličej (s. 102), ale: Aslak přistupuje ke kameře. Čočka mu pokřivuje tvář. To by mělo být jasné i z kontextu, neboť odstavec pokračuje: Na chvíli je tak blízko, že se zdá, že má oči moc daleko od sebe a pusu příliš dlouhou a úzkou.

Že není vždy dobré pomáhat si u překladu z finštiny znalostmi z jiných jazyků a tušením, že nám slovo něco připomíná, dokládá příklad: Tehdy jsme měli rozbité baterie a doma bylo pořád příliš teplo (s. 50). Finské „patterit“ neznamená baterie, nýbrž topení, radiátory.

Nepochopená finská syntax
Kromě jednotlivých slov není překladatelka s to porozumět celým větným konstrukcím a pádovým vazbám a správně odlišit, které větné členy patří k sobě. Opět poukazuji jen na namátkou vybrané příklady:

Bylo překvapivě snadné ukrást jej [samopal; přesněji spíš poloautomatickou pušku] ze střelnice a donést do kufru auta zaparkovaného za rohem (s. 6) – v originále ovšem stojí, že pušku ukradl z kufru auta („auton peräkontista“) zaparkovaného u střelnice, o donesení někam jinam nepadne ani slovo.

… plná vnitřních hlasů, které člověkem nemanipulují (s. 15) – „täynnä ääniä, joita ihminen ei ole manipuloinut“ však znamená: plná zvuků [přírody], které člověk nezkazil.

Na malém stolečku jsem rozprostřela babičkovský háčkovaný ubrus… (s. 38) – „Levitin pikkuiselle pöydälle mummin pitsihuivin“ znamená správně: Na stoleček jsem rozprostřela babiččin krajkový šátek.

Vypůjčili si komiksy o kouzelnících a jiných světech, dobrodružné romány pro děti… (s. 73) – Originál říká: „He olivat lainanneet sarjakuvia, velhoista ja vaihtoiehtoisista maailmoista kertovia lastenromaaneja…“ čili: Vypůjčili si komiksy, romány pro děti o kouzelnících a alternativních světech…

… publikum, které roky čekalo, až se umělec prosadí, se zastaví, aby si s ním zazpívalo (s. 97) – „… artisti, jonka yleisö on vuosia odottanut puhkeavan kukkaan, pysäyttää laulullaan ajan“, tedy: … umělec, jehož publikum roky čekalo, až projeví svůj talent, pozastavuje svým zpěvem čas.

… cestovat nejlevnějším letem společnosti Aeroflot z Moskvy do Dillí (s. 101) – „… matkustaa halvimmalla lennolla, Moskovasta lentävällä Aeroflotilla, Delhiin“ je správně zhruba takto: … odcestovat nejlevnějším letem do Dillí, s Aeroflotem, který létá z Moskvy.

Policie k němu posílá helikoptéru, která je na dálku řízena ještě starým telefonem (s. 117) – „Poliisit toimittivat hänelle vanhanaikaisen puhelimen kauko-ohjattavalla helikopterilla“, čili: Policisté mu vrtulníkem na dálkové ovládání doručili starý [míněno tlačítkový] telefon.

Stroj přistane na přistávací ploše, vytvořené pneumatikami stroje, mezi hustými keři (s. 176) – „Kone lasketuu tiheän pusikon keskelle raivatulle, koneen renkaiden levyisille kiitoradalle…“ znamená správně: Letadlo dosedne na přistávací dráhu vysekanou v hustém křoví a širokou právě tak pro kola podvozku.

Překladatelka má dále problém s používáním vidů, které finština v mnoha případech poměrně jasně vyjadřuje rozdílným pádem předmětu. Často nerozliší finské množné číslo od jednotného, někdy zaměňuje minulý čas za přítomný či naopak. Začátečnické překladatelské chyby v češtině, kterých je kniha plná, jako špatné použití zájmena jeho a svůj, doslovný převod participiálních vazeb, nadužívání podstatných jmen slovesných apod. by měl rozhodně odhalit a opravit každý alespoň trochu zkušený redaktor či korektor (a to i bez srovnání s originálem), což se v tomto případě bohužel nestalo.

Ochuzení významu a neznalost reálií
Řada slov a spojení v českém překladu úplně chybí nebo jsou nesmyslně zjednodušena a často dochází k ochuzení významu. Zde jen pár příkladů namátkou:

Z „Olen tavattoman iloinen“ (mám obrovskou/nesmírnou radost) zůstalo jen mám radost (s. 8); z „mallimaisella tavalla kauniit kasvot“ (tvář krásnou jako model) jen krásný obličej (s. 25); z „kerubikiharainen poika“ (chlapec s andělskými kadeřemi) zbyl pouze kudrnatý kluk (s. 26); ze „seksitreffit“ zůstaly jen schůzky (s. 27), přičemž z první poloviny kompozita „seksi“ je evidentní, že se postavy scházejí, aby se spolu vyspaly. Z „ruostunut kalashnikov“ vypadl přívlastek rezavý a zbyl jen kalašnikov (s. 105).

Překladatelka, potažmo i redakce, prokazují také neznalost reálií, finských i obecných, z nichž některé se zásadně vážou k tématu knihy:

„Hiilimittarit“ jsou měřiče oxidu uhličitého, nikoli oxidu uhlíku (s. 16).

Eput (s. 45) je hovorový výraz pro finskou kapelu Eppu Normaali, což ale český čtenář nemá šanci pochopit ani z kontextu.

„Montrealin ilmastokokous“ není jen ledajaká konference [v Montrealu] o životním prostředí (s. 70), ale slavný montrealský summit OSN o globálních změnách klimatu.

Překládat výraz „joulupukit“ jako finské Dědy Mráze (s. 101) je více než diskutabilní. Vhodnější by bylo např. použít anglické označení Santa Claus, které používají v mezinárodním kontextu i sami Finové, zvlášť když v knize jde o dárky z laponské Santovy vesničky pro turisty z Japonska a USA.

Když se v románu ze současnosti či blízké budoucnosti dočteme jako komentář k aktuálnímu dění, že … toho roku přesáhl počet obyvatel Země miliardu… (s. 103), je jasné, že je něco špatně – v originále je pochopitelně miliard osm.

V závěrečném poděkování je Taiteen keskustoimikunta (s. 180), jejíž název zůstal z nějakého důvodu finsky, označena jako spolek, tedy termínem u nás používaným pro neziskové či zájmové organizace, ačkoli se jedná o grantovou agenturu spadající pod finské ministerstvo školství a kultury. Vhodný český ekvivalent názvu by zněl Finská kulturní rada.

Slovosledem za hranici srozumitelnosti
Špatný slovosled, interpunkce, chybné použití českých větných konstrukcí i nepochopení originálu a nesprávná volba českých ekvivalentů vedou k řešením, která jsou místy sice velmi úsměvná, nicméně často za hranicí srozumitelnosti:

Jako předkrm jsme spořádali spoustu bagetek, teplé hlavní jídlo, sýry a dezert (s. 12) – v originále navíc nejsou žádné bagetky, ale jen mnoho malých předkrmů („monta pikkuruista alkupalaa“).

Myslela jsem na ženu, jak běhá ve tmě po lese, mezi těsnými křovisky a borůvčím s čelovkou na hlavě, plná vnitřních hlasů… (s. 14–15)

Síla společnosti může překvapit kromě ničení a sobectví také moudrostí, umírněností a vytvářením nového. (s. 17)

Fotografie Amazonie, kde se namísto deštných pralesů rozšiřuje suchá země a z vesnic prchají ženy s dětmi v náručí, neboť až tam se šíří poušť. (s. 18)

Děti z vesnice se přede mnou narovnaly do klikatící se řady… (s. 22)

Restaurace není restaurace, nýbrž barák. Uprostřed se nachází řada dlouhých stolů a po obou jejich stranách stojí židle. (s. 31)

a věci, které se jim v životě přihodily, byly jednoduché tehdy, když byly smutné a zároveň melancholické, ačkoli byly jednoduché (s. 67)

Po výbuchu bomby v ulicích a poškození domů s logy tabákových firem, jsou právě tyto budovy opraveny nejdřív. (s. 109)

Teď chce zpátky pod tu peřinu. Do malého prostoru, kde byl vzduch teplý od dýchání a kam by se nevešel nikdo jiný kromě něho a sestry, jejíž silná ruka by zahladila všechny noční můry. (s. 119)

Šel […] někam, kde nebylo slyšet jiné hlasy než zvuk ptačích křídel vznášejících se letu a šum v korunách smrků. (s. 123)

To, že, jestli je násilí úspěšné, záleží na úhlu pohledu. (s. 144)

S pomocí humoru vytvořily jednoduché zdravotnické centrum, které obklopuje atmosféra tiché naděje. (s. 178)

Stylisticky nezvládnutý překlad
Neúctu k originálu překladatelka prokazuje i naprosto volným zacházením s větným celkem a nerespektováním rytmu původního textu. Dlouhé věty bezostyšně dělí a krátké spojuje, jak se jí zlíbí, nejspíše v jakémkoli případě, kdy nedokáže vhodně formulovat českou větu. Dělení či spojování vět je výjimečně jako překladatelské řešení obhajitelné, v překladu románu Až vyprší čas se tak ale úplně bezdůvodně děje skoro v každém odstavci.

Stylisticky je český překlad naprosto nezvládnutý. Zatímco v originále se střídá poměrně spisovný jazyk matky s uvolněnějším a hovorovější mluvou náctiletých a mladých dospělých, v češtině se jazyková rovina mění čistě náhodně. Hovorové výrazy střídají regionalismy, hyperkorektní a knižní češtinu nepovedené pokusy o teenagerský slang:

Pamatuješ si na to, jak jsme byli na kolách v Kodani? (s. 12) Odjede do […] fušersky postavených táborů. (s. 13) … vyšpuloval bříško proti mému… (s. 38) Dva dětské a dva dospělácké lístky do cirkusu (s. 52).

Hovorová věta z internetového chatu „Laita pliis joku viesti, että olet hengissä. Hälytän kohta kytät.“ je převedena jako Prosím, dej o sobě vědět, že žiješ. Jinak brzy zavolám na policii (s. 87). Vhodnější by byl např. ekvivalent: Koukej napsat, že žiješ. Jinak volám poldy. Jinde na chatu Aslak píše: Tohle je opravdu rozsekávající (s. 142), což je zřejmě nepovedený pokus o populární hlášku: Tohle mě fakt rozsekalo. V další internetové diskusi mezi mladými padne například: U vás není žádný humbuk? (s. 148) Nebo: Lidé se nesoustředí na rmoucení. Začínají mlít o svobodě, o tom, jak se postavíme terorismu, o tom, jak nás nezastraší. Hovna (s. 149). Poslední slovo mj. dokládá, že vulgarismy nelze mezi dvěma jazyky funkčně převádět doslovně.

Idiomů v knize naštěstí moc není, ovšem pár nezdařilých překladů bije do očí: Dívala se, jak připravuji jídlo, a evidentně se dloubala v nose. Zahlédla jsem to úplně jasně, ale bylo to tak rychlé, že se mi to stejně tak dobře mohlo jen zdát (s. 74). Spojení „nyrpistää nenäänsä“ ovšem znamená ohrnovat (nad něčím) nos, nikoli se v něm dloubat – Aava totiž na rozdíl od ostatních členů rodiny není vegetariánka a bezmasá strava jí nevoní.

… jako když má člověk na háčku pověšené hadříky, které šily děti… (s. 141) opravdu neznamená, že by si člověk často věšel hadříky na háček, ale „on koukussa“ (doslova „je na háčku“) je výraz pro „být závislý“ či „přílišně lpět“.

V knize je také několik podivných přepisů či překlepů: nemocniční povian (s. 49), Kioto (s. 73), kanistry (s. 163), občas chybějí uvozovky před či za přímou řečí. Na s. 19 chybí za textem SMS zprávy symbol srdíčka, takže následná věta o srdíčku, které se manžel naučil na mobilu napsat, nedává vůbec smysl. Párkrát je oproti originálu chybně rozdělen odstavec či není vynechán odsazený řádek.

Kandidát na anticenu Skřipec
Chyb a nesmyslů je v knize tolik, že by zkoumání jakéhokoli jejich typu vydalo na obsáhlou seminární práci. Výše uvedený výčet se omezil na stručné naznačení, jak pestrý je jejich inventář.

Český překlad románu Až vyprší čas je jednoznačně kandidát na anticenu Skřipec. Překladatelka přecenila své znalosti finštiny a nakladatel zcela zanedbal redakční práci – nejen že na ní zřejmě nepracoval redaktor, který by uměl finsky, což je (nejen) u začínajícího překladatele více než potřeba, ale postrádá dokonce i základní kontrolu z hlediska češtiny.

Román Až vyprší čas pojednává o naší planetě, životním prostředí a společnosti, zejména ve vztahu k zodpovědnosti, kterou za ně každý člověk má. Lze si jen přát, aby český nakladatel (DOBROVSKÝ s.r.o. – edice Knihy Omega), redaktor i překladatelka cítili při práci na knize také zodpovědnost k autorce, finskému nakladateli, českému čtenáři i naší mateřštině. Jedinou možností, jak této zodpovědnosti dostát, je knihu stáhnout z prodeje, omluvit se finské straně a překlad co nejdříve přepracovat, nebo snad raději pořídit úplně nový.

Podle informací z internetových stránek chystá totéž nakladatelství ve spolupráci se stejnou překladatelkou na podzim letošního roku vydání českého překladu románové prvotiny finského klasika Miky Waltariho Moje velká iluze (originál 1928). Pokud se radikálním způsobem nezmění přístup všech zúčastněných stran k překladatelské a vydavatelské práci, budeme se na podzim asi hodně divit – jakýkoli překlad z finštiny je velkou výzvou, ale Waltariho košatý jazyk a téměř devadesát let starý text představuje náročný úkol i pro ty nejzkušenější překladatele.

 

© Michal Švec

Diskuse

Vložil: jirka, 23.04.2016 06:58
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
Já bych tedy i začátečníkovi (ale už ne neumětelovi) přál tentýž honorář jako mají renomovaní, protože to by se přece musely zavést honorářové kategorie, třeba A, B a C, takže Áčka by byla moc drahá a už by si ani neškrtla. Vzhledem k tomu, že (mnohým) nakladatelům na kvalitě záleží velmi málo, případně... vůbec (anebo ji ani nerozpoznají, protože už to pak nikdo rozumný ani nepřečte), tak by samozřejmě zadávali práci jedině levným Céčkám, která nemají problém mezi "aupairkami a maturanty" najít. Takhle to totiž dopadá, když se do kulturní sféry pustí volná soutěž: špatného instalatéra si do koupelny nikdo nepustí, ale špatný překladatel v pohodě přinejmenším nějakou dobu přežívá, protože o (ne)kvalitě jeho práce nikdo nemá tušení, nikdo se nezabývá rozdílem mezi paskvilem a kvalitním textem, a už vůbec ne mezi textem (jen) špatným a vynikajícím - obálku ty knihy mají podobnou, papír a cenu taky.
Vložil: chudák redaktor, 22.04.2016 21:42
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
Ne všichni nakladatelé mají podle mých zkušeností ponětí, co jaká kniha vyžaduje a jaký je rozdíl mezi dobrým překladatelem a člověkem, který má maturitu z cizího jazyka. Pak to buď odnese chudák redaktor, jemuž nezbývá než knihu z gruntu přepsat, nebo z toho vyleze paskvil, což se ne vždy dostatečně... rozmaže, takže je zdánlivě všechno v pořádku. Respekt všem nakladatelstvím, která vědí, co dělají, a dělají to poctivě. Nejvíc mě štve, když aupairka z Londýna za svůj odbytý překlad plný chyb, se kterým se redaktor dře týdny a týdny, dostane stejných 150 Kč za NS jako renomovaný překladatel, do jehož pečlivě odvedené práce skoro není potřeba sáhnout.
Vložil: jirka, 22.04.2016 08:49
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
Ad systémové poučení a "nezvládnutelný termín": jasně, ale co překladatel-začátečník, když ještě neví "která bije"? A co všichni ostatní, když je to pro ně vysněný titul, anebo velká šance po dlouhé době, která už se pak nemusí dlouho opakovat? V takové chvíli je velmi obtížné až nerealistické apelovat... na překladatelův "zdravý rozum" a správný odhad zvládnutelnosti"... "Hlavní odpovědnost nese zadavatel"... - jednoznačně!! Nakladatel má totiž v hrsti každého překladatele, který o práci velmi stojí (a to je jistě naprostá většina - málokdo má takovou míru vnitřní svobody, aby mu bylo lhostejno, jestli zakázku dostane nebo ne, a půjde tedy dělat něco jiného), a čím víc o ni stojí, tím víc nakladatel tu hrst svírá a vnucuje své absurdní podmínky (honorářové, termínové). Povinností nakladatele také je vědět, s kým má tu čest. Každý někdy přeložil první knížku, při které se teprve testuje, jestli na tuto bohulibou činnost má. Tím spíš je ale třeba trvat na ukázkovém překladu a ještě pečlivější redakční práci, než když je to třeba překladatelův dvacátý titul. Jenže na tohle se nakladatel velmi často vykašle, protože je mu to prostě jedno... (jediné, co mu totiž hrozí, je Skřipec a celkové opovržení, ale pravděpodobnost Skřipce je tak mizivá, že se jí nebojí ani sám pan předseda Svazu knihkupců a nakladatelů).
Vložil: andrej rády, 19.04.2016 20:29
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
Systémové poučení si dovolím vidět v tom, že překladatel nemá přistoupit na nezvládnutelný termín. Případ je pro mne jen dalším dokladem mého tvrzení, že za kvalitu každého překladu nese hlavní odpovědnost zadavatel, v tomto případě vydavatel - ten má na začátku v ruce všechny "trumfy". Chyby i "chyby"... se snad vyskytují v každém překladu, mnohé ze zde uvedených mi připomněly lapsy, kterých se dopustili klasikové českého překladu z finštiny. Pravda, ti neměli extralingvistické možnosti překladatelů současných... Překladatelce snad jen popřát neutuchající píli ve studiu finštiny a více rozmyslu při podepisování smluv.
Vložil: jirka, 23.03.2016 08:25
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
pěkná poznámka, ale míchají se tu jabka s hruškama: to JEDINÉ, co by v tomto pěkném případu Translator (na rozdíl od člověka) zcela určitě nepopletl, jsou jednotliví tlustokožci...
Vložil: Kateřina Krištůfková, 21.03.2016 22:38
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
Potřebujeme tedy vůbec překladatele? Dle vyjádření paní Hejkalové se zdá, že by stačil Google Translator - ten člověku také poskytne přibližnou představu o obsahu textu.
Vložil: Markéta Hejkalová, 21.03.2016 13:09
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
A ještě jedna veselejší věc, která tak trochu souvisí s tím nosorožcem zaměněným za slona: Srdečně všechny finštináře i nefinštináře zvu na křest nové knihy Arta Paasilinny Nejdelší chobot ve Finsku - první den veletrhu Svět knihy, ve čtvrtek 12. května v 17 hodin na severském stánku.
Vložil: Markéta Hejkalová, 21.03.2016 13:05
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
Moc se omlouvám, ale posudek nenapíšu. Znovu jsem překlad i Michalovy výhrady procházela a došla jsem k názoru, že všechny Michalovy připomínky jsou na místě, všechno, na co upozorňuje, jsou chyby, které by v překladu být neměly. Nesouhlasím s ním ale v hodnocení těch chyb. Některé (není jich mnoho)... jsou podle mého názoru skutečně závažné a mohou čtenáře obtěžovat. Jiné (např. tem již několikrát zmíněný nosorožec místo slona) sice závažné jsou, ale pro českého čtenáře jsou irelevantní, nijak mu nekazí ani nezkreslují dojem z knihy. A pak je tam řada míst, kde se podle mého ani nedá mluvit o chybách - to jsou například ti Dědové Mrázové, které sice opravdu ráda nemám, ale překladatelka má na takové řešení právo. Ale hlavně trvám na tom, že překlad není natolik nepovedený, aby českému čtenáři podstatně zkalil či zkreslil dojem z knihy, případně ho od čtení odradil. Tím ho neomlouvám, kritiku si zaslouží, ale nenavrhovala bych anticenu a už vůbec ne stažení knihy z prodeje.
Vložil: Jana, 20.03.2016 19:35
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
Ráda bych věděla, zda se dočkáme znaleckého posudku p.Hejkalové? Na naostřená pera padá prach...
Vložil: Jan Vaněk jr., 15.03.2016 23:56
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
Jednu poznámku k té již opakovaně citované větě "To, že, jestli je násilí úspěšné, záleží na úhlu pohledu.": Padne v kontextu (online) rozhovoru "To ani nebylo účelem." – "Ale?" (sic!), takže by v něm s jistou dobrou vůlí šla chápat deikticko-elipticky "(účelem bylo říci) to, že jestli …", čili problém... by se omezil na neznalost interpunkce. To už mi spíš vadí o stránku dřív (143) "takový postoj dělá z našeho pokolení obyčejné loosery" (sic). ——— Co se týče zkušenosti agentury Pluh, mám obavy, že bude podstatný rozdíl mezi tím, kolik jsou v zahraničí ochotni platit za české autory a kolik chtějí ti světoví. Však u nás časopisecku moc překladových povídek nevychází; nejspíš by snad mohli vědět v Hostu.
Vložil: Magda de Bruin, 15.03.2016 18:54
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
Ze zkušeností naší lit. agentury Pluh můžu říct, že za časopisecké vydání povídky se většinou neplatí nic (i když o svolení se samozřejmě žádat musí). Pokud časem dojde ke knižnímu vydání celé sbírky, vyjednává nakladatel zase prostě se správcem práv - časopis do toho nemá co mluvit, protože to je jednorázová... publikace, z níž pro autora nevyplývají žádné tantiémy apod.
Vložil: Anežka M., 15.03.2016 15:53
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
Páni, takovou smršť odpovědí jsem ani nečekala, díky moc všem, zejména Magdě za vyčerpávající informace. Na Svět knihy se chystám, snad se mi podaří vzít si na čtvrtek dovolenou a do Prahy zajet. K odpovědi pana Pokorného: má smysl obesílat literární nebo jiný časopis např. s přeloženou povídkou?... Selský rozum mi říká, že náklady, které by redakce musela vynaložit na získání práv na překlad oné konkrétní povídky, jsou vzhledem k délce textu poměrně velké. A nezavřu si tím dveře k potenciálnímu překladu, dejme tomu, sbírky povídek, ze které zmíněná povídka pochází (nakladatel, vydávající sbírku, by kromě autorova agenta musel jednat ještě i s časopisem, což je další režie -> zvýšené náklady -> nakladateli se do toho nebude chtít).
Vložil: M Pokorný, 14.03.2016 19:30
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
Každé alespoň trochu seriózní nakladatelství, pokud vás nezná, si vyžádá alespoň desetistránkovou ukázku a k té vám dodá redakční připomínky. Kromě toho existují literární časopisy, neliterární časopisy, veřejná čtení nebo obyčejný email: když přeložíte kus něčeho trochu zajímavého a nebude to vypadat... tak, jak čteme výše, nikdo vám neodmítne konzultaci alespoň nad jednou stránkou. Z čehož se lze taky dozvědět dost, zvlášť když to provedete u vícero lidí.
Vložil: Michal Švec, 14.03.2016 17:59
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
Anežka M.: Pro začínající překladatele (nejen) ze severských jazyků chystáme v rámci veletrhu Svět knihy Praha 2016 workshop/besedu o praktické stránce překladatelské práce - jaká je celá ideální cesta textu z překladatelova počítače až do tiskárny, co dělá jazykový a co odpovědný redaktor, jak dlouho... trvá udělat kvalitní překlad, co by nemělo chybět v licenční smlouvě, kolik se běžně platí za normostranu atd. Besedovat budou překladatelka Kateřina Krištůfková, šéfredaktorka nakladatelství Plus Martina Mašínová a šéfredaktor nakladatelství Paseka Jakub Sedláček. Hodinová beseda sice všechny otázky asi nezodpoví, ale pokud bude úspěšná, třeba na ni navážeme dalšími akcemi. Na všechny zájemce se těšíme ve čtvrtek 12. 5. od 13:00, více informací začátkem dubna na webu Světa knihy a Skandinávského domu / #ReadNordic.
Vložil: Magda de Bruin, 14.03.2016 17:09
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
K zajištění kvalitní redakce: vzhledem k tomu, že – na rozdíl např. od Nizozemska – se v ČR nepoužívá modelová smlouva, je tu každá rada drahá: kvalifikovaná redakce textu smluvně zajištěná nebývá (jen překladatel se musí zavázat k provedení korektur). Takže zbývá jen předem (třeba u kolegů) zjistit,... jaké zkušenosti v tomhle směru s určitým nakladatelem mají. Nejspolehlivější je asi stálý redaktor, zaměstnanec nakladatelství (stále vzácnější druh - ani ti nejsou vždycky opravdu dobří, ale překladatel aspoň předem ví, do čeho jde), externí redaktoři bývají sázka do loterie a při nízkých tarifech od nich snad ani nelze očekávat, že by se začínajícímu překladateli nějak zvlášť věnovali. V Niz. funguje systém mentorů z řad zkušených překladatelů – není to samospasitelné, ale začínajícím překladatelům (včetně té praktické stránky řemesla) to může pomoct.
Vložil: Magda de Bruin, 14.03.2016 16:44
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
K odpovědnosti správce autorských práv: zvlášť v případě, že je o titul zájem v nejrůznějších zemích, není reálné očekávat, že se v každé zemi v nakladatelstvích dokonale orientuje, natož aby měl přehled o kvalitě místních překladatelů (a navíc jsou tu priority: ve velkých jazykových oblastech tomu... nejspíš věnuje větší pozornost než v malých – tedy např. v ČR). Ale: v autorské smlouvě bývá standardně bod, že se (český) nakladatel zavazuje překlad pořídit „faithfully and accurately by a competent translator“. A správce práv si ve smlouvě vymiňuje, že si před vydáním může vyžádat hotový překlad k přečtení. Takové možnosti se v praxi nevyužívá skoro nikdy, což je škoda. Protože správce práv má možnost vydání špatného překladu na poslední chvíli, bez ohledu na už vynaložené náklady, zabránit. Kdyby se to aspoň párkrát stalo, třeba by to zahraniční (v tomto případě české) nakladatele stimulovalo k větší péči o to, co vypouštějí na trh.
Vložil: Anežka M., 14.03.2016 16:41
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
Děkuji všem za příspěvky k této diskuzi, pro nás překladatele-aspiranty jsou to cenné informace a současně i varování, s čím se v tvrdé komerční praxi můžeme setkat. O tom, že překladatel si nesmí dát vnutit šibeniční termín nebo že si text, který má překládat, musí celý přečíst ještě předtím,... než cokoliv podepíše, není sporu. Obojí je v moci překladatele a ten musí být schopný odhadnout své síly a v krajním případě nabídku odmítnout. I přes všechnu snahu ale začínající překladatel potřebuje zpětnou vazbu od redaktora, často si je toho sám vědom a uvítal by kritiku už v průběhu své práce. Jak ale poznat nakladatelství, resp. redaktora, který se překladu bude věnovat skutečně a nebude figurovat pouze jako jméno kdesi v tiráži? Jistou záruku asi poskytují zavedení, seriózní redaktoři, kteří si nebudou chtít zkazit dobrou pověst tím, že by pustili do světa nějaký paskvil, ale takového dostat, to je pravděpodobné asi jako výhra v loterii. A tak prosím zúčastněné: co byste poradili začínajícímu překladateli, který by rád, aby mu redaktor do práce hojně a konstruktivně "kafral"? Lze pro to něco udělat? Nebo se zkrátka musí smířit s tím, že odvede co nejkvalitnější práci a pak bude zbožně doufat, že si redaktor text aspoň jednou přečte? Anežka
Vložil: Bára, 14.03.2016 10:04
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
Paní Hejkalová, kde nic není, ani smrt nebere. Jana Mašková se mohla z této kauzy poučit, ale z té recenze podle mého vyplývá, že není schopna udělat kvalitní překlad (i pokud bychom přistoupili na tezi, že přece jen finsky umí dostatečně, je úplně jasné, že prostě nemá "překladatelské buňky", neumí... dostatečně dobře používat češtinu. Věty jako "To, že, jestli je násilí úspěšné, záleží na úhlu pohledu." nebo "Tohle je opravdu rozsekávající." prostě nejsou výsledkem nepozornosti nebo nedostatku času, ale nedostatku jazykového citu. Ten se naučit nedá, takže poučení v tomto případě příliš nepomůže. Já bych tedy z jejího překladu Waltariho tak klidná nebyla. Pokud je trochu soudná, měla by jej odmítnout.
Vložil: Markéta Hejkalová, 14.03.2016 09:04
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
Odpovídám paní Hlaváčkové: já nemám co dovolovat nebo nedovolovat. O zahraničním vydání rozhoduje správce autorských práv, což je v tomto případě nakladatelství Bonniers. Oni jsou zodpovědní za to, jakému nakladateli prodají práva a tím i za překladatele, byť nepřímo. Ale já bych se překladu Jany Maškové... nebála, jsem si jistá, že se z téhle kauzy dost poučila. A dovolím si zároveň položit otázku panu Kopeckému - jakou hraje v této diskusi roli, že jsem se kdysi dávno za svobodna jmenovala Pražáková?
Vložil: Jana Hlaváčková, 13.03.2016 23:31
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
Hlavné prosím ať tu paní Maškovou nepouštějí na Waltariho, mého oblíbeného autora. Ale to snad paní Hejkalová nedovolí, jasně, slon jako nosorožec, hodinky jako holínky, studentka je šikovná - ale Waltari je Waltari. My čtenáři můžeme jenom doufat.
Vložil: Čestmír Kopecký, 13.03.2016 22:45
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
"Lze si jen přát, aby český nakladatel (DOBROVSKÝ s.r.o. – edice Knihy Omega), redaktor i překladatelka cítili při práci na knize také zodpovědnost k autorce, finskému nakladateli, českému čtenáři i naší mateřštině. Jedinou možností, jak této zodpovědnosti dostát, je knihu stáhnout z prodeje, omluvit... se finské straně a překlad co nejdříve přepracovat, nebo snad raději pořídit úplně nový." Celkem srozumitelný a opodstatněný požadavek. Nerozumím, jaká ještě může vůbec následovat debata. Zvláštní kapitolou jsou ovšem komentáře paní Hejkalové- Pražákové. Po jejich přečtení musím ocenit text pana Michala Švece, který mi dává naději, že si ještě někdy mohu koupit knihu finského autora v češtině. Není totiž všechno jedno, paní Hejkalová- Pražáková. Slon je prostě slon.
Vložil: Magda de Bruin, 13.03.2016 16:48
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
Měla bych k tomu obecnější dotaz: do jaké míry jsou u nás adepti literárního překládání připraveni na vyjednávání s nakladatelem o termínu? Probírá se na překladatelských seminářích i tahle praktická stránka, t.j. kolik času je třeba si na překlad vyhradit? Neměli by v tomhle směru pedagogové své studenty... v kontaktu s nakladatelem ze začátku víc podporovat a chránit? Nebo někdy i z dobrých důvodů brzdit v rozletu? Hned na začátku si natlouct je snad sice dobrá zkušenost do budoucna, ale – jak už tu padlo víckrát – v tomhle případě to jde na účet autora i čtenářů, kteří si překlad v dobré víře koupí. (Kdežto nakladatel tu není oběť, ale spoluviník.) V nederlandistických kruzích se v posledních letech objevuje totéž: začátečnické přeceňování schopností nejen ve výběru titulů, ale i v množství přijímaných zakázek, s čímž samozřejmě souvisí i čas, který je pak na překlad určitého titulu k dispozici. A podle toho to pak dopadá (i když redakce – ve většině případů taky bez znalosti jazyka originálu – dokáže někdy konečný produkt aspoň na povrch uhladit, ale jakmile český překlad porovnáme s originálem, je to často taky o dost jiná kniha, a nikdy ne lepší než původní verze).
Vložil: Garagun, 13.03.2016 14:54
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
Ale to je pouhá shoda jmen, pak je to chyba docela rozšířená, netýká se jenom Databáze knih. Viz například http://search.mlp.cz/cz/osoba/maskova-jana/2176531/#/ak_od=key-eq:2176531&ak_o=key-eq:2176531
Vložil: Jitka J., 13.03.2016 11:14
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
Nevím, jestli se to dá nějak ověřit, ale také moc nevěřím tomu, že by se jednalo o stejnou překladatelku. V katalogu autorit NK jsem našla překladatelku téhož jména, ročník 1964, která překládá z angličtiny: http://aleph.nkp.cz/F/B85DBE5LEP4GAF1XTR3K5F18PRSAHTLG4D3VA8JN4XECKC2HNC-11688?func=full-set-set&set_number=043244&set_entry=000002&format=999... Je tedy dobře možné, že Databáze knih pouze špatně přiřadila jména k sobě.
Vložil: Cm, 13.03.2016 10:44
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
Ukončila magisterské studium v roce 2016 a její první překlad je z roku 2008?? Buď je to shoda jmen, nebo překládala už někdy na gymnáziu...
Vložil: Michal Švec, 13.03.2016 00:13
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
V kritice upozorňuji na závažné nedostatky překladu a trvám na tom, že český text je paskvil, který na mnoha místech vůbec neodpovídá originálu. Uváděné příklady jsou navíc jednoznačné chyby, nikoli jen méně vhodná překladatelská řešení. Je-li v originále na hrnečku slon, pak v překladu nemůže být nosorožec,... byť by se překladatel na hlavu stavěl. V tomto případě to není substituce, ale chyba vzniklá překouknutím, neznalostí, lajdáctvím... Ano, český čtenář si chyby nevšimne, ale s podobným přístupem by překladatel mohl postupně vytvořit úplně jinou knihu (je to pak ještě překlad?), což se při množství chyb v tomto případě tak trochu stalo. Prakticky kdekoli jsem vedle překladu otevřel originál, narazil jsem na velké množství pochybení (špatné ekvivalenty, výpustky, nepochopení originálu, nesmyslné dělení či spojování vět, stylistické nedostatky) – uvedený výčet cca 70 z nich je jen ilustrativní, v knize jsou více i méně závažných prohřešků a nečeských formulací stovky, přičemž připomínám, že se nejedná o žádnou bichli, román má necelých 180 tiskových stran. Na vině je jednoznačně jak překladatelka, tak nakladatel, který svým jednáním poškodil překladatelku, čtenáře i finskou stranu. Nelze ovšem než souhlasit s Jovankou, že pokud se podmínky zdály nefér od počátku, překladatelka neměla smlouvu podepisovat. Vymlouvat se na podmínky zpětně už je pozdě, svým podpisem s nimi člověk souhlasí. Pokud budou existovat překladatelé, kteří budou ochotní překládat za pár korun, s šibeničním termínem, bez požadavku na kvalitní redakci apod., budou existovat i nakladatelé s podobnými praktikami jako Omega a vznikat knihy jako Až vyprší čas. To je asi dobré říct si nahlas. Ještě poznámka k některým zpochybněným výtkám: Ekologii nelze překládat jako „kulturu životního prostředí“ jednoduše proto, že čeština má jiný zavedený termín – medicínu přece také nepřeložíme jako „kulturu (vědu) léků“ jenom proto, že se finsky řekne „lääketiede“. Stejné je to s klimatickým summitem v Montrealu, který je velmi konkrétní historickou událostí – KBSE přece taky neříkáme např. „politické setkání v Helsinkách“.
Vložil: Jeník z Mrtě, 12.03.2016 22:17
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
Tak úplně nezkušená překladatelka to není, viz http://www.databazeknih.cz/prekladatele/jana-maskova-2368 - a možná že poněkud přezíravý přístup k originálu je dán předchozí zkušeností z harlekýnek, kde se na nějakou striktní věrnost originálu opravdu nehraje.
Vložil: Bára, 12.03.2016 20:44
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
A vlastně mě i docela zaráží, že je tu v diskuzi kladena vina spíše nakladateli (kterého ale nijak nevyviňuji) - znovu opakuji, že podle mého názoru překladatelka očividně postrádá sebereflexi a není schopna odhadnout své síly (a to nejen ve znalosti finštiny, ale i v neschopnosti používat svůj mateřský... jazyk a v jazykovém citu obecně - viz např. již zmiňovaná "hovna". To se opravdu na překladatelských seminářích nijak neprojevilo?) Reakce přičetného nakladatele na podobný překlad může být jen jediná - najít jiného překladatele.
Vložil: Bára, 12.03.2016 19:58
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
Samozřejmě že není důležité, kde kdo studoval, a myslím, že z mého příspěvku bylo jasné, že si tím ani nejsem u překladatelky jistá. Ale z chyb, které Michal v recenzi uvedl, jsem získala pocit, že někdo, kdo například nezná ani základní význam finských pádů (!), nemohl projít studiem finštiny jako... hlavního oboru, ani si finštinu osvojit nějak jinak. Samozřejmě i lidé, kteří finštinu nestudovali vůbec, mohou být dobrými překladateli, o vysokoškolské tituly tu opravdu nejde. Ale to evidentně není tento případ. A kvalifikací pro překlad přece nemůže být to, že někdo dokáže knihu v původní jazyce přečíst... Za některé chyby, které Michal uvedl, prostě nemůže být "zodpovědný" nedostatek času, souhlasím s JItkou, že alespoň v některých případech musí jí o nedostatečnou znalost jazyka.
Vložil: jovanka šotolová, 12.03.2016 17:37
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
Kde kdo studoval tady vůbec není důležité, předpokládejme, že když už se do překladu překladatelka pustila, asi text dokázala ve finštině přečíst. Spíš je otázka, jakou má představu o tom, co je kniha a literární text. Zarážející totiž je, že považovala za přípustné a snad i „normální“ odevzdat text,... který i bez srovnání s originálem obsahuje podivné, nesrozumitelné, nelogické pasáže a směšné formulace (v článku se opakovaně zmiňuje, že jde o namátkou vybrané citace, rozhodně nejde o souhrnný přehled všech chybných míst). Kdyby překlad dostal do ruky aspoň redaktor, který finsky neumí, musel by překladatelku i zadavatele upozornit, že se text číst nedá, a spousta chyb by šla vychytat čistě selským rozumem – citované příklady jsou i v češtině většinou tak nápadné, že se dá předpokládat, že v originále stojí něco jiného. Nakladatelství má samozřejmě máslo na hlavě, protože překlad pustilo do světa. Ovšem opravovat tento druh chyb není úkolem redaktora, ani když čte text s originálem, tohle je skutečně záležitost překladatele. Redaktor – jak už tu zaznělo – mohl leda text vrátit k přepracování. A je zvláštní, že (jakkoli nezkušená, začínající) překladatelka, navíc – jak se tady ukázalo – studentka, která prošla seminářem překladu! u zkušené překladatelky, vůbec pustí z ruky tak nehotovou věc. A pokud snad – jak tu také zmiňujete – neměla důstojné podmínky, proč tedy takovou zakázku brala?
Vložil: Petra, 12.03.2016 15:36
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
Rozhodně souhlasím, že dobrá znalost jazyka ještě nezaručuje, že dotyčný bude dobrým překladatelem. Jen se tu objevily názory, že protože překlad je špatný, překladatelka neumí dostatečně finsky (např. že nemá elementární znalosti). Myslím, že příčinu je třeba hledat spíš jinde, např. ve spolupráci... s nakladatelem.
Vložil: Jitka J., 12.03.2016 15:07
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
Ad Tomáš Havel: Tím jsem reagovala na Báru, která psala, že překladatelka vystudovala bakalářskou baltistiku. Osobně to pro výsledek překladu stejně jako Petra za příliš relevantní nepovažuji. Na druhou stranu ale ani za příliš relevantní nepovažuji konstatování, že se jednalo o velmi dobrou studentku.... Podle mého názoru a zkušeností to totiž vůbec neznamená, že dotyčný bude i dobrým překladatelem.
Vložil: Petra, 12.03.2016 14:41
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
Jen pro upřesnění, překladatelka je absolventkou bakalářské finštiny na FF UK a dvouletého magisterského studia baltistiky na FF MU. Nemyslím si, že je to v této diskusi podstatné, ale pokud už někco chce hledat souvislost mezi kvalitou překladu a místem studia, měl by si možná zjistit dostatečné informace.... Jinak souhlasím s Markétou Hejkalovou, že i z mého pohledu byla Jana Mašková v magisterském studiu velmi dobrou studentkou. Dovedu si představit, že za mnohé chyby může velký spěch při překladu. To samozřejmě není omluva, překladatelka i nakladatel tomu měli věnovat dostatek času i péče.
Vložil: tomáš havel, 12.03.2016 14:17
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
Ad Jitka J. : "Překladatelka je absolventka magisterského stupně baltistiky na FF MU, ale je pravda, že v době překladu měla ještě "pouze" bakalářský titul"..........no a?
Vložil: Alzbeta, 12.03.2016 13:41
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
Domnivam se, ze nakladatel by mel prekladateli nabidnout dustojne podminky. Ac o detailech ani zakulisi spoluprace Omegy s prekladatelkou nic nevim, vysledek jejich spolecne prace beru predevsim jako pochybeni ze strany nakladatele. Reklamace vyrobku, kterym kniha je, by bylo na miste z mnoha duvodu:... kvuli ctenarum, autorce originalu a vsem, kteri se v dobre vire zasadili o vec. Podle kritiky prekladu kvalita vysledku dobra neni. Navrhuji, abychom peclive uvazili, proc tomu tak je a co podniknout, aby se neco podobneho neopakovalo. Obavam se, ze jde o souhru neprofesionality, nedostatku zodpovednost a neetickeho jednani. Ostra reakce, ktera se na vydani prekladu temer okamzite objevila, svedci o tom, ze vyse zminene hodnoty nas stale zajimaji.
Vložil: Jitka J., 12.03.2016 11:31
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
Překladatelka je absolventka magisterského stupně baltistiky na FF MU, ale je pravda, že v době překladu měla ještě "pouze" bakalářský titul. Tady je ale pochopitelně problém v něčem jiném. Chyby děláme (skoro) všichni, ale z této kritiky je zcela zjevné, že překladatelka neovládá finštinu na potřebné... úrovni pro překlad beletrie a že si toho snad ani není vědoma, jinak si nedokážu vysvětlit takové množství chyb, které by šlo napravit prostým nahlédnutím do slovníku. Nakladatelství pochopitelně pochybylo v tom, že se snažilo ušetřit na redaktorovi, v tomto případě se ale domnívám, že by redaktor beztak nemohl udělat nic jiného, než překlad překladatelce vrátit k přepracování (což se u začínajících překladatelů dělá poměrně běžně a není to nic, za co by se kdokoli musel stydět).
Vložil: Markéta Hejkalová, 11.03.2016 18:13
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
Milí přátelé, ostřete kritická pera, ale mějte prosím trpělivost do příštího týdne. Dosud jsem hájila překlad na základě svého čtenářského dojmu (a trvám na tom, že ten nebyl tak špatný, jak by se mohlo z článku zdát). Teď mě nakladatel a překladatelka požádali o posudek - ani ten asi nebude moct být... úplně objektivní, ale předložím nějaké konkrétní argumenty k diskusi. Příští týden! Zatím přeju hezký víkend.
Vložil: Patrika, 11.03.2016 16:01
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
Absolutně nerozumím tomu, jak se paní Hejkalová může "překladatelky" zastávat. Tolik chyb a nesmyslů, to je násilí na čtenáři! A argument, že dotyčná nejspíš spoléhala na následnou kontrolu redaktorem, promiňte, ale nad tím mi rozum stojí. Kdyby vám v restauraci přinesli jídlo na špinavém, předchozím... strávníkem použitém talíři, protože umývač svou práci odflákl a spolehl se na to, že to číšník cestou nějak přelízne, byla byste také tak tolerantní? Kdyby takto pracovali všichni řemeslníci, nevadilo by vám to? Všechny ty nedošité boty, poloupečené chleby… Jistě vadné výrobky reklamujete. A vadnou knihu?
Vložil: jitka, 11.03.2016 15:54
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
Překladatelka přecenila své síly, o tom není pochyb. Nicméně věřím, že se dalo předejít tomu, aby text dopadl, jak dopadl: nakladatel MĚL ZAJISTIT zkušeného redaktora-finštináře! V tomhle jasně pochybil a kritika hotového výstupu je zcela na místě, ani s blahosklonnými omluvami typu "je jedno, zda šlo... o nosorožce nebo slona" nesouhlasím - odchylky od originálu by měly být, když už, důsledkem překladatelovy intence a ne CHYBY! PS: překlad jsem zatím nečetla, pouze originál, a soudím tedy pouze na základě příkladů v Michalově kritice, které jsou však podle mého názoru dostatečně výmluvné.
Vložil: Markéta Hejkalová, 11.03.2016 14:25
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
Proč ne?
Vložil: M Pokorný, 11.03.2016 13:33
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
Vážená paní Hejkalová, nikoli, žádné další otázky už byste asi klást neměla, rétorické ani adresné.
Vložil: Markéta Hejkalová, 11.03.2016 13:09
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
Milý pane Srno, tak jsem to nemyslela a je mi líto, pokud to tak vyznělo. Chtěla jsem říct, že jsem překlad četla a že mi nepřipadal zdaleka tak hrozný, jak to vypadá podle Michalova článku. Ale samozřejmě je to věc k diskusi. Mohu se zeptat, jestli jste Janin překlad četl?
Vložil: Jakub Srna, 11.03.2016 12:54
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
To je tedy argument: studovala u mě, byla dobrá, proto, i když překládá jako Google Translate, čili prase, jí Skřipec nedávejme, vždyť je to naše holka a já jsem slavná, tak jí trochu slávy předám. Klientelismus koukám není jen v politice.
Vložil: Bára, 11.03.2016 12:06
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
Je mi líto, ale překladatelka evidentně finštinu dostatečně neovládá. Jestli je absolventkou bakalářské baltistiky, tak prostě překlady beletrie dělat nemá. Nechci se jako absolventka magisterské finštiny na UK nijak povyšovat, ale i já bych měla před takovou knihou poměrně velkou úctu (o Waltarim už... nemluvím vůbec) a rozhodně bych se minimálně radila s někým zkušenějším (třeba s Vámi, paní Hejkalová). Redaktor svou práci evidentně totálně odflákl, ale překladatel přece musí mít také nějakou minimální sebereflexi. Prostě takový překlad vůbec neměla brát, pokud nezná elementární pravidla finské morfologie, syntaxe a idiomatiky. Což evidentně nezná.
Vložil: Bára, 11.03.2016 11:50
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
Obávám se, že Michal si dal s rozborem větší práci než překladatelka s překladem. Michale, máš můj obdiv. Nepřispěla na překlad chudák FILI? Jestli ano, tak je to na vrácení grantu...
Vložil: Markéta Hejkalová, 11.03.2016 09:20
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
Nejsem objektivní, protože Jana Mašková byla moje studentka v překladatelském semináři, a byla jedna z nejnadanějších studentek. Právě proto jsem ji do překladu Eliny Hirvonen tak trochu navezla - doporučila jsem ji nakladatelství Omega a trochu mě zarazilo, když kniha vyšla několik měsíců poté, co... nakladatelství hledalo překladatele. Podle všeho na překlad neměla moc času a počítala s tím, že text po ní pozorně přečte redaktor, což se zjevně nestalo. Tohle všechno ovšem nemusí čtenáře zajímat - a já se jako čtenář chci překladatelky zastat, domnívám se, že si Skřipec nezaslouží. Překlad byl na několika místech skutečně téměř nesrozumitelný, což je podle mého názoru nejhorší překladatelská chyba - ale těch míst nebylo mnoho a nebyly pro pochopení a vyznění textu nijak podstatné. Některé chyby, které Michal Švec uvádí, působí opravdu děsivě (překladatel si nesmí plést u nohou a u kořenů nohou a zaměňovat začátek vesmíru a vesmírný koráb), ale k jiným bych byla shovívavější - je opravdu tak zásadní rozdíl mezi kulturou životního prostředí a enviromentalistikou či mezi montrealským summitem a konferencí? Mezi slonem a nosorožcem jistě ano - ale hraje roli, kdo z nich je namalovaný na hrníčku? Touto provokativní otázkou končím a budu ráda, jestli vzbudí diskusi - třeba ostrou, ale přátelskou.
Vložil: Jan Vaněk jr., 10.03.2016 23:02
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
Když Omega, resp. Dobrovský před dvěma roky dostali Skřipec (ex aequo) za plagiáty, knihy taky nestáhli.
Vložil: Anežka, 10.03.2016 22:00
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
Omega se skoro specializuje na podobná zvěrstva. Navrhnu na Skřipec!
Vložil: Ema, 10.03.2016 21:02
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
"Hovna" mě nahlas rozesmála, jinak je to teda spíš k pláči. Je mi líto překladatelky, že si trhla takovouhle ostudu, ale snad se z toho důkladného rozboru poučí aspoň zpětně. A knihu by opravdu bylo záhodno stáhnout z prodeje. Smutné, že v roce, kdy jsou severské země čestným hostem Světa knihy, je... horkým kandidátem na Skřipec právě překlad z finštiny.
Vložil: Petra, 10.03.2016 10:27
Hirvonen, Elina: Až vyprší čas
Tohle je opravdu rozsekávající. Nechce se mi věřit, že by některé fráze člověk ovládající češtinu jako svou mateřštinu vypustil z pusy, natož napsal do knihy. Toto je těžký kalibr.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 11242x

katalogy

štítky k článku

Inzerce
Inzerce
Inzerce