Jonová, Jitka: Theodor Kohn (1845–1915): kníže-arcibiskup olomoucký, titulární arcibiskup pelusijský

Jonová, Jitka
Theodor Kohn (1845–1915): kníže-arcibiskup olomoucký, titulární arcibiskup pelusijský

recenze náboženství

Autorka precizně popsala složitý osud prvního olomouckého arcibiskupa českého (a zároveň židovského) původu, do nějž se promítaly dobové národnostní boje, antisemitismus, rozepře ohledně šlechtických privilegií a proticírkevní polemiky. Navíc podala i jeho nejednoznačný psychologický portrét. Ukázala přitom, jak se vystupňované potenciálně kladné vlastnosti mohou zvrhnout v rysy negativní.

Podivný případ arcibiskupa Kohna
Jitka Jonová: Theodor Kohn (1845–1915): kníže-arcibiskup olomoucký, titulární arcibiskup pelusijský. Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno, 2015, 371 s.

„Doufám, že je ten Žid aspoň pokřtěnej.“ Tato slova měl pronést rakouský předseda vlády hrabě Taafe roku 1892, když byl arcibiskupem olomouckým zvolen Theodor Kohn (1845–1915). Kohna, který měl židovské předky, i když už jeho dědeček konvertoval ke katolictví, možná nejvíce proslavil právě citovaný výrok, připisovaný i dalším politikům. Do dějin se ovšem zapsal i jako první nešlechtic na zmíněném postu. Zevrubnou biografii tohoto nevšedního muže nedávno vydala historička Jitka Jonová (*1981).

Sleduje v ní Kohnovo dětství, během kterého se již počala projevovat jeho píle, „poctivá svědomitost“, kterou uplatňoval ve vztahu k sobě i k druhým, i silně vyvinutý smysl pro povinnost. Tytéž vlastnosti pak uplatňoval i po svém trochu překvapivém zvolení arcibiskupem. Díky nim během svého působení hospodářsky konsolidoval olomouckou arcidiecézi a výrazně zracionalizoval její správu. Získané prostředky vynakládal také na velkorysou podporu umělcům. Rovněž v národnostních sporech se snažil jednat nestranně. Trval na názoru, že lidstvo by „dospělo podstatně dále, kdyby nebylo retardujících hranic národnostních“.

S arcibiskupovou vládou se ovšem pojí i četná negativa, v nichž se podle Jonové plně ukázalo, že od striktního požadavku plnění povinností není daleko k despotismu či tyranii. Theodor Kohn měl díky svým schopnostem a díky úspěšné kariéře vysoké sebevědomí i hrdost. Ale pro postavení arcibiskupa bylo podle autorky „potřeba být také otcem, mít pochopení, což mu scházelo“. Jeho posedlost kontrolou diecéze se přitom zvrhávala až ve „vizitační mánii“.

V zájmu spravedlnosti autorka uvádí, že mnozí považovali arcibiskupský majetek za cosi, co patří všem, a když je arcibiskup vedl k prostému zachovávání práva, „cítili se dotčeni“. Bohužel se přitom nikoli zřídka soudil i kvůli zbytečnostem a žaloval také lidi velmi chudé. To ovšem byla voda na mlýn antiklerikálům i antisemitům kritizujícím ho za údajnou chamtivost, ať už coby církevního hodnostáře, či Žida. Vycházely i pamflety jako Hrůzovláda arcibiskupa Kohna a povaha klerikalismu (Tiskové družstvo Českoslovanské strany sociálně-demokratické, 1903).

Postupně si tak znepřátelil kněžstvo, laiky, politiky, ale i císaře. Z jeho vlastní strany přitom nebyla patrná ani známka přiznání viny a snahy po nápravě a k tomu se přidalo obvinění z pokusu o porušení zpovědního tajemství. Císař přitom původně nebyl proti Kohnovi, navíc na jeho straně stál papež, avšak arcibiskup postupně přišel o všechny své zastánce. V nastalé situaci byla rezignace, a to rezignace dobrovolná, jediným řešením: „Svým tvrdým přístupem si vysloužil také tvrdý postup vůči své osobě. Nepochybně mu přitížil i jeho židovský původ.“ A tak se k tomu, že se stal prvním olomouckým arcibiskupem jako nešlechtic a nadto českého původu, přidal i primát prvního olomouckého arcibiskupa, který musel rezignovat a dožít ve vyhnanství, mimo svoji rodnou arcidiecézi v Ehrenhausenu (Štýrsko). Kohn se podřídil, ale nepřestal usilovat o potvrzení své neviny. Ve vyhnanství zemřel, svůj obrovský majetek odkázal na založení české univerzity na Moravě, ale jeho přání žel nebylo uskutečněno.

Autorka sleduje i kulturní stopu arcibiskupa Kohna, od Jaroslava Haška přes J. S. Machara, Kohnova přítele, až třeba k Pavlu Bryczovi. Neustávající přitažlivost, či dokonce dráždivost jeho osoby dokládá i to, že román o něm připravuje také Jiří Kamen. Jonová precizně popsala vnější okolnosti Kohnova složitého osudu, do nějž se promítaly dobové národnostní boje, antisemitismus, rozepře ohledně přetrvávajících šlechtických privilegií a proticírkevní polemiky. Navíc podala i Kohnův nejednoznačný psychologický portrét. Nechtěla přitom nikomu stranit. Arcibiskup je v knize citlivě vykreslen jako člověk, u nějž se vystupňované potenciálně kladné vlastnosti zvrhávají v charakterové rysy negativní. V tom může kniha sloužit jako poučné memento.

© Jan Lukavec

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 31 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

hodnocení knihy

70%autor článku   53%čtenáři

zhlédnuto 1476x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce