Eco, Umberto; Carmi, Eugenio

Eco, Umberto; Carmi, Eugenio

studie dětská

Umberto Eco a Eugenio Carmi byli dlouholetí přátelé. Umělecky se jejich dráhy literáta a výtvarníka proťaly pouze jednou, a to spoluprací na trojici alb určených dětem. V únoru 2016 oba v rozestupu tří dnů zemřeli. Připomeňme si je tedy z méně známé stránky přiblížením jejich tvorby pro děti.

Umberto Eco a Eugenio Carmi dětem

O úmrtí Umberta Eca referovala hojně snad všechna zahraniční i česká média. Připomínala se především autorova románová tvorba, v návaznosti na ni pak i jeho odborná a esejistická díla filozofického, literárněteoretického a sémiotického charakteru. Zcela bez povšimnutí však u nás zůstal skon neméně významného italského umělce. Výtvarník Eugenio Carmi zemřel v předvečer svých 96. narozenin 16. února 2016, tři dny před smrtí Eca, s nímž ho pojilo mnohaleté přátelství.

Eugenio Carmi se velmi záhy profiloval jako grafik, abstraktní malíř, sochař a tvůrce kinetických objektů, který svůj výtvarný projev založil na práci s geometrickými tvary a hře s valéry chromatických barev. S Ecem, jemuž imponovalo výtvarníkovo experimentování a umělecká poctivost spojená se sebeironií, se spřátelili již v 60. letech 20. století. Umberto Eco doprovodil svými texty některé z katalogů jeho výstav, věnoval mu řadu článků, a dokonce byl spoluautorem dvou monografií věnovaných umělcově tvorbě.

Vzájemné souznění v rovině umělecké a přátelství v rovině osobní pak vedly i ke vzniku tří společných děl. Umberto Eco se jimi poprvé představil jako autor knížek pro děti a Eugenio Carmi v roli ilustrátora dětské knihy. Milánské nakladatelství Bompiani vydalo roku 1966 alba La bomba e il generale (Bomba a generál) a I tre cosmonauti (Tři kosmonauti), roku 1992 k nim přibylo album Gli gnomi di Gnu (Skřítkové z Gnu); první dvě knížky vyšly v dalším vydání v roce 1988 a všechny tři souborně vydány roku 2004.

Album Bomba a generál začíná sice pohádkovým „Byl jednou jeden generál…“, ale vzápětí se stáčí do exaktní polohy, neboť poučuje o tom, jak celý svět sestává z atomů a k čemu lze atomovou energii využít či zneužít. Generál zavírá atomy do bomb, které shromažďuje, a těší se, až s nimi rozpoutá na pokyn mocných mužů válku. Atomy však nechtějí rozsévat zkázu, a tak se vzbouří proti generálovi a v tichosti bomby opustí. Když je válka zahájena, lidé pozdě litují, že umožnili generálům vyrábět bomby. Bomby padají na města, ale protože jsou prázdné, nevybuchují. Lidé si z nich dělají vázy a plní je květinami. Generál se stává ve světě bez válek zbytečným, a tak z něj učiní portýra v hotelu, kde konečně nalézá uplatnění jeho uniforma se zlatými prýmky.

Album Tři kosmonauti otevírá stručná rekapitulace toho, jak lidstvo dobývalo vesmír. Následuje let tří kosmonautů na planetu Mars, kde hledají místo pro obyvatele přelidněné Země. Výběr kosmonautů připomíná jednu z mnoha dětských anekdot o rozdílech mezi národy i politickými systémy. V jedné raketě si americký kosmonaut bezstarostně a sebevědomě pohvizduje jazzové melodie, v druhé si ruský kosmonaut vážným basem prozpěvuje píseň o Volze a ve třetí raketě si něco nesrozumitelně notuje Číňan. Urputně soupeří o prvenství, a zatímco Rus s Američanem se vzájemně nenávidí, čínský kosmonaut oběma pohrdá. Na Marsu přistanou současně a objeví krásnou, leč znepokojivě odlišnou krajinu. V noci je přepadne smutek po Zemi, která na obloze září jako vzdálená hvězda, a tehdy každý z nich bezděčně zavolá „mami“. Okamžitě pochopí, že vyslovili totéž, jazyk se přes počáteční bariéru stává srozumitelným, neboť vyjadřuje společné pocity. Ráno se objevuje Marťan, který je zobrazen v duchu typických stereotypů s chobotem, anténami místo uší, šesti končetinami a v zelené barvě. Ihned vzbuzuje podezření a jeho jazyk je interpretován jako válečnický křik. Fyzická odlišnost implikuje Marťanovu nebezpečnost. Kosmonauti zapomínají na rozdíly mezi sebou a semknou se s úmyslem zabít ho. Teprve malý ptáček, který vypadne z hnízda a žalostně píská, je od jejich úmyslu odvrátí. Marťan se snaží ptáčka zachránit a to kosmonauty přesvědčí o tom, že je schopen stejných emocí jako oni. Přátelství zapíjejí lahví pozemské vody a kosmonauti se již nediví, když se z ní Marťanovi točí hlava.

Téma mimozemského cestování se objevuje i v knize Skřítkové z Gnu. Skřítkové pokojně žijí na své planetě, kam přicestuje dobyvatel vyslaný ambiciózním vládcem Země, který touží rozšířit své impérium. Snaží se je přesvědčit o výhodách civilizace. Zdvořilí skřítkové mají možnost pozorovat Zemi obřím teleskopem a jsou šokováni jejím stavem a cenou, kterou lidé za svoji civilizaci zaplatili. Sami nabízené civilizační výdobytky ignorují a jejich společenství, které je zdravé, mírumilovné a ohleduplné k životnímu prostředí, tak dává lidstvu výchovnou lekci. Skutečnou pomoc však lidé odmítají. Když se dobyvatel vrací z vesmíru a tlumočí nabídku obyvatel planety Gnu, kteří jsou ochotni podělit se o své zkušenosti, je zavalen spoustou administrativních překážek, a premiér se při svých rozčilených protestech dokonce ztrácí mezi odpadky.

Ecovy texty jsou vystavěny minimalisticky a výtvarný doprovod s nimi dokonale souzní, dokonce místy akcentuje některé významy. Eco pracuje se synekdochou a symbolem, postavy záměrně neindividualizuje, aby jim dodal obecnou platnost. Tomu odpovídá kombinovaná technika malby, kvaše, koláže a frotáže, kterou zvolil Carmi. Postavy jsou ztvárněny v geometrické zkratce s charakterizačním detailem. Generál je abstrahován tak, aby vynikla jeho slavnostní uniforma. Tvarově zaměnitelní kosmonauti mají zjednodušená těla, která odkazují na raketu, a odlišeni jsou pouze symbolickou etiketou odrážející národní specifika se všemi stereotypy (Američan sestává z obalů od žvýkaček, Rus z útržku komunistického tisku s podobiznou V. I. Lenina). Naopak Marťan, popisovaný jako monstrum, se více podobá člověku. V kolážích se často uplatňují útržky a ústřižky z novin, časopisů a reklamních poutačů. Jejich cizojazyčné texty se stávají součástí výtvarné hry, jež míří k hlubším významům: například obraz znečištěné planety Země, která je zanesena změtí zmačkaných obalů od různých produktů.

Publikace z 60. let spojuje silný protiválečný apel, důraz na toleranci a respekt k jinakosti, jež nemusí rozdělovat, ale naopak obohacovat. Poslední knížka tato poselství rozšiřuje o nutnost chránit životní prostředí. Oba autoři je předávají dětem jasně a srozumitelně, aniž by uvízli v pasti jednoduchého didaktizování. Nabízejí totiž možnost nahlížet závažné problémy s porozuměním pro perspektivu malých, zdánlivě bezmocných a bezvýznamných jedinců, ať už je to opuštěné ptáče, mírumilovný atom, či pidimužíci z planety Gnu. Texty a ilustrace ponechávají značný prostor dětské fantazii a úvahám, které stimulují emočním a estetickým zážitkem. Je tedy škoda, že pro oba autory, jejichž život a dílo se v únoru 2016 uzavřely, byl tento vstup na pole dětské literatury tak ojedinělý.

 

© Milena Šubrtová

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2821x

Inzerce