Petersen, David: Myší hlídka: Podzim 1152

Petersen, David
Myší hlídka: Podzim 1152

recenze komiks

Inteligentní myši bojují s predátory i se zradou a vzpourou ve vlastních řadách. První svazek příběhů malých bojovníků využívá obvyklá schémata dobrodružných příběhů, daří se mu je však překrývat sympaticky realistickou kresbou a skvělou prací s barvami a atmosférou.

O myších bojovnících
David Petersen: Myší hlídka – Podzim 1152. Přel. Jan Kantůrek, Comics Centrum, Praha, 2016, 204 s.

Antropomorfizovaná zvířata patří ke komiksu od jeho počátků, až v poslední době se však autoři osmělují vnášet tento prvek nejen do komiksů pro děti, ale i pro dospělejší čtenáře. Série Myší hlídka, jejíchž prvních šest sešitů vyšlo po deseti letech od prvního vydání v USA pohromadě v českém překladu, je někde na rozhraní. Napínavý dobrodružný příběh je jako dělaný pro školní děti, nepodbízivá kresba a celkově docela temné (zejména barevně) ladění zaujme i starší.

Koncept kreslíře Davida Petersena (nar. 1977) se od roku 2006 rozrostl do mnoha stran: jednak dál vycházejí příběhy tří hlavních hrdinů, tedy „hlídkařů“ Borise, Justýna a Straše, ale už vyšel i prequel k prvnímu příběhu a dvě antologie povídek ze světa inteligentních myší. Český vydavatel v reklamním výkřiku na obálce využívá připodobnění k Pánovi prstenů, nicméně příběh nejenže nemá s Tolkienovou klasikou nic moc společného, ale je otázka, zda jej vůbec můžeme řadit do žánru fantasy. Asi ano, protože myši obvykle neovládají meče, luky a sekery, nehospodaří, nestavějí domy a pevnosti, nepijí pivo. Ale zároveň tu nenajdeme ani ždibec magie, v rámci stylizace inteligentních myší jejich svět přísně dodržuje přírodní zákony. Jistě: myši jsou tvorové drobní a nejčastěji slouží jako potrava pro všemožné dravce, takže na malé bojovníky číhají mnohá nebezpečí od hadů, sov, lasiček a jiných šelem, které z jejich perspektivy vypadají jako nepřemožitelné obludy. Ostatně hned úvodní scéna souboje s hadem má parametry heroických bojů rytířů s draky. Měřítko je sice menší, ale životu nebezpečné je to stejně.

V reálném světě myši přežívají díky mimořádně vyvinutým rozmnožovacím schopnostem, do svého fantaskního světa však americký autor sex (ba ani žádnou romantiku) nepouští. Namísto toho jsou jeho myši – na rozdíl od ostatních zvířat, která v první sérii najdeme – inteligentní, tvořivé a civilizované. Civilizované ostatně na úrovni roku, který má komiks v názvu, tedy hluboko ve středověku. Příběh plný soubojů, zajetí, úniků, zrad a pátrání se odehrává v kulisách středověkého města a pevnosti a nejde v něm o nic menšího než o to, kdo bude vyspělé myší civilizaci vládnout.

Peripetie nemá smysl rozebírat příliš dopodrobna, variují staré známé vzorce z dobrodružných historických (či fantasy) příběhů pro děti i dospělé. Důležitý je spíše rámec, který Petersenovi nabízí prostor k rozšiřování příběhu jak dopředu v čase, tak zpět či paralelně. Nad oblastí s několika myšími městečky, vesnicemi i samotami bdí hrad Opevněná Hůrka, sídlo Myší hlídky, jakéhosi kvazirytířského řádu (jejich psané zásady hovoří o cti, odvaze, obětavosti a podobných ušlechtilých vlastnostech), který má za úkol chránit myší „civily“ především před predátory, hledat pro ně bezpečné cesty a úkryty a snažit se udržovat bezpečí alespoň na území Myšího teritoria.

Petersen se přitom příliš nezdržuje vysvětlováním principů a historie myší civilizace, čtenáře hned vrhne do první akce a pak už následuje druhá a třetí, děj spěchá kupředu ve velmi rychlém tempu – až je hlavní příběh přečten a teprve pak se čtenář může v dodatcích pokochat podrobnostmi z myší každodennosti, mapami, nákresy a vysvětlivkami a úsečnými zmínkami o válce s lasičkami. Nejspíše právě v komplexnosti, s jakou se Petersen snaží vytvořit fiktivní svět Myší hlídky, spočívá ona podobnost s klasickou tolkienovskou fantasy, jakkoliv je tento svět prozatím podstatně menší a jednodušší.

Z průměru Myší hlídku vyděluje především kresba. Zatímco jiný výtvarník by asi zvolil přístupnější či rovnou roztomilejší kresbu, Petersen jako by se vrátil do doby před nástupem okatých postaviček od Walta Disneyho, do éry ilustrací E. H. Shepparda, Johna Tenniela nebo Beatrix Potterové, kteří ve stylizaci do roztomilosti nebo karikatury ještě nešli příliš daleko od realistické podoby zobrazovaných zvířat. Také Petersen je ve své kresbě uměřeně realistický, což s sebou samozřejmě nese úskalí občasné horší rozlišitelnosti některých postav, protože koneckonců všechny myši vypadají stejně. Krom toho skvěle využívá pochmurnou podzimní atmosféru těsně před příchodem prvního sněhu, takže je často tma či šero, prší tu a mezi barvami dominují odstíny červené a hnědé.

Myší hlídka je v každém případě vítaným osvěžením na českém komiksovém trhu, zpestřuje především nabídku pro školní děti, která dosud nebyla příliš bohatá a kvalitní. A budeme doufat, že si autor i v dalších pokračováních udržel úroveň uzavřeného příběhu z prvních šesti sešitů. Či svůj svět dokonce rozvinul do rozsáhlejší a propracovanější epické šíře – jako ten vzývaný Tolkien.

 

© Pavel Mandys

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 11 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

70%autor článku   49%čtenáři

zhlédnuto 1561x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce