Sudjic, Deyan: B jako Bauhaus

Sudjic, Deyan
B jako Bauhaus

recenze kultura

Kritik designu a architektury Deyan Sudjic vytvořil vlastní abecedu moderního světa pod názvem B jako Bauhaus. Eseje věnuje uvažování nad věcmi každodenní spotřeby, designérům a uměleckým veličinám typu nejslavnější umělecké a návrhářské školy dvacátého století Bauhausu, ale i obecným pojmům jako móda nebo nedokonalost. Přitom nezastírá, že volba hesel je ryze subjektivní.

S jako Sudjic
Deyan Sudjic: B jako Bauhaus. Přel. Lukáš Novák a Radka Knotková, Kniha Zlín, Zlín, 2016, 503 s.

Ve stylu čítanek pro první čtení vytvořil spisovatel a kritik Deyan Sudjic vlastní abecedu moderního světa pod názvem B jako Bauhaus. Namísto A jako například aligátor s veršovaným příběhem o krokodýlovi volí ředitel Muzea designu v Londýně A jako autenticita nebo A jako auto. Pod hesly se skrývají eseje, které Sudjic věnuje věcem každodenní spotřeby, designérům a uměleckým veličinám typu nejslavnější umělecké a návrhářské školy dvacátého století Bauhausu, ale i obecným pojmům, jako jsou vkus nebo nedokonalost, pod kterými si lze představit ledacos a heslo je možné naplnit ledasjakým obsahem bez svěrací kazajky předem daných faktů. Třeba vlastními vzpomínkami a sebeprezentací, jako je tomu u kapitol nadepsaných móda nebo národní identita, ve kterých autor odhaluje svůj šatník a balkánské kořeny.

Také v medailonech věnovaných životu a dílu konkrétních architektů nebo designérů se objevují autorovy vzpomínky a vsuvky, které je možno vnímat jako příjemné zpestření a zlidštění prezentované osoby, jako u persony české scény Jana Kaplického, od kterého si Sudjic nechal přestavět svůj byt. Autorovo ego proplouvající všemi texty je těsnou součástí knihy a je třeba ho brát buď jako přidanou hodnotu, nebo knihu raději nečíst. Sudjic přitom nezastírá, že volba hesel je ryze subjektivní, že píše o místech, které navštívil, a o lidech, které zná. Takto koncipovaný tištěný slovník odpovídá trendům, které napadají předstíranou objektivitu jakéhokoliv kanonického výběru, a má určitě potenciál oslovit širší čtenářskou obec – otázka je jakou. Je třeba mít širší kulturní přehled, aby si čtenář užil přirovnání a narážky, nebo mít po ruce Google. O prodejním řetězci Habitat např. Sudjic trefně píše: „Kdysi býval Elizabeth Davidovou domácích potřeb. IKEA Ingvara Kamprada se ve srovnání s ním podobá Delii Smithové.“

Dalším zádrhelem je vztahování k autorovu domovskému britskému prostředí. Tam většinou hledá konkrétní příklady – v kapitole věnované logu poukazuje na logo Britské královské pošty nebo British Airways – i obecnější přesahy, směřování – dobrodružný seriál The Avengers vypovídá o změně života ve Velké Británii a v rané fázi kariéry Terence Conrana, který ke konci dvacátého století určoval vzhled britského domova, se podle něj zrcadlí příběh poválečného britského designu.

Sudjic u nás není obecně známou personou, aby někoho zajímal jeho šatník. Na druhou stranu je to vypravěč na svém místě, významná postava na poli teorie architektury a designu, jehož názory a výklady jsou zajímavé samy o sobě. Může z vlastní zkušenosti např. vykládat o časopisu Blueprint, u jehož vzniku v roce 1983 stál.

Autor se mezi řádky jednotlivých hesel dotýká různých aspektů a oblastí designu. Např. přeměny tradiční role designéra pracujícího s hmotou v digitálního mága, jehož materiálem jsou pixely. Design v tomto případě přestává být vnímán jako prostředek k vyřešení problémů mechanického a technického charakteru. Objektivní analýzy funkčního modelu se zachovaly v odvětví zeleného designu, ve kterém hraje prim minimalizace spotřeby energie a uhlíkové stopy. Příkladem anonymního designu, který je oproštěn od okázalého autorského rukopisu a egoismu, je zip. Atomové polštářky proti strachu z jaderného holocaustu zase dokládají provokativní kritický design, který nemá být realizován, ale vzbuzovat diskusi, je oproštěn od povinnosti komunikovat se světem a stahuje se do muzeí a aukčních síní.

Kniha B jako Bauhaus je také ukázkou designu v praxi. Názvy kapitol v knize jsou pokaždé jinak graficky upraveny, jednou je nadpis dokonce vzhůru nohama, až má čtenář pocit, že si se stránkou zahrál tiskařský šotek. Zvolená typografie vždy vzbuzuje tu správnou emoci související s daným slovem či souslovím, stejně jako písmo Gotham, o kterém Sudjic píše v hesle Autenticita a ilustruje jím hlavní vlastnost designu, zejména grafického: „Autenticita je pro designéra vlastností, která vychází z pokusu pochopit, jakým způsobem věc vzbuzuje dojem upřímnosti, a následně ten dojem zfalšovat.“

Vedle designu píše Sudjic o architektuře, třeba v kritických článcích pro deníky The Observer a The Sunday Times. V knize B jako Bauhaus se dotýká architektury ve filmu, vyzvedává prostor ve videohře Grand Theft Auto anebo upozorňuje, že interiér Boeingu 747, známého jako Jumbo Jet, je architektonické dílo. Celkově jde o příjemné intelektuální kavárenské uvažování o světě okolo nás, tak jak ho vidí a zažívá Deyan Sudjic – a leckdy se autorovi podaří protnout se i s životem čtenáře.

 

© Martina Siwek Macáková

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 9 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

60%autor článku   49%čtenáři

zhlédnuto 2293x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce