Ryan, Chris: Zabijáci

Ryan, Chris
Zabijáci

kritika překladu beletrie zahraniční

Jak vypadá nevěrný překlad? Zaslouží si triviální literatura při překladu a redakční práci větší pozornost? Román Zabijáci, dílo bývalého člena speciálních jednotek britské armády, může být napínavý i jinak než jen tím, o čem vypráví.

Zabijáky zabíjí překlad
Chris Ryan: Killing for the Company. Coronet, London, 2011, 404 s.
Chris Ryan: Zabijáci. Přel. Petr Tůma, odpovědný redaktor Jiří Pánek, jazyková redakce Jitka Gruntová, Naše vojsko, Praha, 2015, 432 s.

Za pseudonymem Chris Ryan se skrývá bývalý člen speciálních jednotek britské armády SAS (Special Air Service) Colin Armstrong. Ten, poté co v roce 1994 odešel do výslužby, zahájil prozatím velmi plodnou spisovatelskou kariéru: heslo na anglicky psané Wikipedii uvádí čtyřicet osm beletristických titulů a další čtyři knihy z kategorie non-fiction. Už z jednotlivých názvů lze vyvodit, že se autor ve svých románech drží toho, co zná nejlépe, tedy vojenského prostředí. Zároveň asi nepřekvapí, že jde o triviální literaturu, čímž nechci Ryanovu tvorbu nikterak znevažovat, ale pro mé další uvažování to má svůj význam.

V České republice vydává Ryanovy romány nakladatelství Naše vojsko, přičemž Zabijáci jsou jedním z posledních. Příběh se točí okolo spiknutí, které vede až do nejvyšších politických pater a hlavní hrdiny – převážně členy zvláštních jednotek – zavede i na Blízký východ.

Na nízkou kvalitu českého překladu románu upozornila Veronika Jančíková ve facebookové skupině Kolik třešní tolik višní, věnující se překladům a překládání obecně, a po detailnějším prostudování nelze než jí dát za pravdu. Problémem se ukázalo být jak správné porozumění výchozímu textu, tak formulace textu cílového, a to z hlediska věrnosti i stylu. Vznikl tak překlad substandardní, laicky řečeno zkrátka špatný, o čemž snad budou dostatečně svědčit následující odstavce.

S originálem jsem srovnal celkem padesát stran překladu ve čtyřech pasážích (úplný začátek, úplný konec a další dvě náhodně vybraná místa) a několik dalších namátkou zvolených stránek jsem analyzoval pouze v češtině optikou běžného čtenáře. Nejdříve přijdou na řadu problémy překladové a poté ty, které se týkají čistě jazykové podoby cílového textu.

Příliš kreativní překladatel
Pokud je nějaký rys typický pro všechny srovnávané pasáže překladu, je to obecně vzato nevěrnost originálu, která jde podle mého názoru za hranici toho, co je v podobném textu přípustné. Její projevy se dají vysledovat na více rovinách.

Překladatel má značnou tendenci dovysvětlovat, zlogičťovat a činit text jakoby čtenářsky přístupnějším. Takový postup je v drtivé většině případů zbytečný a hlavně vede k tomu, že se v překladu objevují úseky, které nemají oporu v originálu. Ilustruji na příkladech:

O: Chet had been in some rough joints in his time… P: Chet již zažil hodně odporných hospod, tahle však byla skutečně mimořádná. (s. 13) Nic neříkající a zbytečné doplnění tam, kde by stačilo: Chet už viděl hodně pajzlů…

O: Luke asked no one in particular, but one of the Israeli soldiers stepped forward. P: Jeho otázka směřovala k mužům ve zbrani, kteří je tu očekávali, nikoli k někomu konkrétnímu. Jeden z izraelských vojáků… (s. 287) Věrněji a stručněji: Otázka nesměřovala k nikomu konkrétnímu. Jeden z…

O: … leaving Luke and Stratton to stand awkwardly, surrounded by the distant noise… P: Luke a Stratton zůstali spolu stát uprostřed zahrady. Luke cítil napětí, které se mezi nimi vytvořilo. Z dálky k nim doléhal hluk… (s. 279) Zde překladatel na příslovce awkwardly dokonce potřeboval celou větou, přitom by díky kontextu zcela stačilo: Luke a Stratton zůstali rozpačitě stát. Z dálky…

A konečně příklad, kde už spíše než o překlad jde o vlastní tvorbu. O: The rounds entered and exited in a split second, blood spattering as their victims’ faces instantly dissolved into a mash. The guards crumpled to the ground. P: Místo, kudy do jejich hlav vnikly střely, prozradily dvě malé temné plošky, které se ani nestačily zalít krví předtím, než se oba muži zhroutili na zem. (s. 154) Toto už je případ čisté překladatelovy fabulace a nerespektování autorského podání. V překladu originál říká zhruba: Střely jim proletěly hlavou ve zlomku sekundy, kolem se rozstříkla krev a z obličejů obou mužů zbyly jenom cucky. Zhroutili se na zem.

Abychom učinili zadost objektivitě, uveďme část reakce samotného překladatele na výhrady, s nimiž se slečna Jančíková obrátila přímo na Naše vojsko. O odpověď se následně podělila v již zmíněné facebookové skupině. Ačkoli to překladatel neříká explicitně, dá se předpokládat, že se tato argumentace vztahuje mimo jiné právě na výše citovanou pasáž: „Britský autor si příliš neláme hlavu s převody koloniálních jednotek na metrický systém, takže jeho vojáci občas vedou přesnou střelbu na neuvěřitelné vzdálenosti, vidí ve tmě a na dálku fantastické detaily, zásahy jejich střel vyvolávají odmrštění protivníka o několik metrů a na jeho hlavě vytvářejí v místě vstřelu děsivé krátery. Nic z toho v mých překladech nenajdete, protože jsou to nesmysly a já české čtenáře nepovažuji za tak nevzdělané, abych je mohl jen ,dobře přeložit‘. Jsem si docela jistý, že kdybych tam tyhle hlouposti ponechal, že by to nebylo dobře.“

Nechávám na čtenářích, zda tuto argumentaci přijmou. Podle mě překladatel nemá právo hodnotit, co je ve fikčním (!) světě přehnané, natož pak manipulovat s autorským podáním tak, jak se mu zrovna zlíbí. Ryanovy romány patří k triviální literatuře, která za účelem vzbuzení emocí s podobným „přeháněním“, „senzačností“ či „zveličováním“ pracuje zcela úmyslně. Budeme se při dalším dílu Padesáti odstínů nějaké barvy ptát, které sexuální praktiky už jsou „nesmysl“?

Pasáží, kdy překladatel na větší ploše nerespektuje originál tak, že to překračuje únosnou míru, bych mohl uvést poměrně hodně, nalezl jsem však ještě více takových míst, kde překladatelův zásah není co do délky tak výrazný, ale přesto nějakým způsobem modifikuje obraz originálu. Nemluvím vyloženě o neporozuměních či chybách (ty nechávám na později), spíše o drobných, naprosto svévolných posunech. Například:

O zastřelených strážcích, zhroucených u stěny kaple – O: The chapel’s wall was spattered with blood and brain matter and the men were quite still. P: Stěna kaple byla potřísněna krví a útržky mozkové tkáně. Oba muži tiše a nehnutě seděli s otevřenýma očima. (s. 422; o otevřených očích originál opravdu nic neříká)

O: … the shining towers of Tel Aviv, the restaurants and nightspots, didn’t tell the whole story. P: Zářivé fasády mrakodrapů, restaurace a noční bary Tel Avivu nedávaly vědět, jak se v Izraeli skutečně žije. (s. 279) Spojením the whole story zde autor nemá na mysli jen současný život v Izraeli, ale celkovou současnou i dřívější situaci Izraele, obklopeného arabskými nepřáteli. Doslovný překlad nevyprávěly celý příběh by býval funkční.

O: The façade of the building was highly ornate, with three large arches forming its entrance. P: Fasáda kostela byla honosná. Před vstupní bránou byla předsíň se třemi mohutnými oblouky. (s. 288) Předsíň před vchodem? Opět zde není třeba vymýšlet nic složitého: Kostel zdobila honosná fasáda a vstupní bránu tvořily tři mohutné oblouky.

O: He blinked in disbelief. P: Nechápavě zavrtěl hlavou. (s. 419) Tento překlad se po několika řádcích objevuje znovu, o pár stran dále v jiném kontextu už ale překladatel správně převádí jako zamrkal. Možná překladatel považoval kroucení hlavou v češtině za běžnější výraz údivu, což je sice dost dobře možné, ale podobné hodnocení mu jednoduše nepřísluší.

Podobných momentů, kdy je realita originálu v překladu nějakým způsobem ohnutá, zkreslená či posunutá, je ve srovnávaných pasážích – aniž bych přeháněl – doopravdy velké množství. Některé specifické problémy rozeberu později (například zacházení s číselnými údaji), ale zdaleka není v mých silách postihnout veškeré jednotlivosti, kam dále může spadat například:

nemotivovaná záměna singuláru za plurál – O: … he handed round the photograph of a… P: …mezi nimi nechal kolovat Ivanovičovy fotografie… (s. 15)

častá nepřesnost ve vyjadřování emocí či stavů – O: …Luke replied carefully. P: …řekl Luke co nejvlídněji (s. 282; správně opatrně), O: … Luke replied in a level voice… P: … odpověděl Luke lhostejným hlasem (s. 287, správně vyrovnaným) O: … he muttered… P: … řekl zamyšleně (s. 285; správně zamumlal, věta pokračuje hned dále)

různé další nepřesnosti v popisu – O: … [he muttered in the back of the Land Cruiser], his hand resting gently on his 53. P: … [řekl zamyšleně. Seděl na zadním sedadle Toyoty] a rukama svíral svoji pušku. (správně … zamumlal na zadním sedadle Toyoty s rukou položenou na pušce.) O: Three strip lights on the ceiling, of which the middle one buzzed and flickered on and off. P: Místnost osvětlovaly tři zářivky na stropě, z nichž prostřední neustále blikala, pravidelně zhasínala a znovu se rozsvěcovala. (s. 13; správně neustále bzučela) O: … and only two optics fixed to the wall behind it… P: Na polici zavěšené na stěně za pultem stály dvě láhve… (s. 13–14; o žádné polici není řeč, správně tedy Ke stěně za pultem byly připevněné jen dva dávkovače…) O: … on the convoy ahead… P: … na tu část konvoje, která jela před nimi… (s. 286; správně … na konvoj před sebou… za nimi už žádná část konvoje nejela)

posuny v modalitě – O: All four of them knew that this could be a long night… P: Všichni čtyři muži věděli, že před sebou mají náročnou noc (s. 15; správně … že je možná čeká dlouhá noc) O: “The Firm have definite intel on his location…” P: „Zpravodajská služba nám předala informace o oblasti, kde by se měl vyskytovat“ (s. 16; správně „Zpravodajská služba zjistila, kde se schovává.“ )

výrazné změny perspektivy – O: … gave them the kind of look that you soon got used in situations like this… P: … je přivítali pohledem, který byl v takových situacích obvyklý (s. 286; správně na který si člověk v takových situacích brzy zvykl) O: Sean and Marty, having clocked the kid, had moved from the Skoda… P: Sean a Marty poté, co mladík vstoupil dovnitř, opustili auto… (s. 20; lépe Když si Sean s Martym mladíka všimli, vystoupili z auta…)

Co se do překladu nedostalo
Zároveň jsem narazil i na několik míst, kde se v překladu určité prvky (a někdy i celé věty) originálu vytratily. Důkazem budiž následující:

O: “Ok, fellas,” Luke muttered, “me and Finn’ll go and make contact with the Cardinal.” “Roger that,” Fozzie replied. “Mind your p’s and q’s, boys… P: „Dobře, chlapi,“ řekl Luke tlumeně, „teď si dávejte zatraceně pozor, co děláte a říkáte… (s. 279). Překladatel zde sloučil dvě repliky do jedné, přičemž vytučněná část z překladu vypadla.

Podobný problém se vyskytl jen o pár stránek dále při dialogu Fozzieho a Luka, kdy se z překladu neztrácí text jako takový, ale jeho dialogická struktura. O: “What’s that, mucker?” Fozzie asked, both eyes firmly on the traffic ahead. [Luke:] “You not suspicious?” [Fozzie:] “Suspicious of what?” P: „Co se ti nelíbí?“ zeptal se Fozzie. Soustředěně sledoval provoz na silnici před sebou. „Ty ho z něčeho podezíráš? A z čeho?“ (s. 285)

Zcela mizí věta They knew that what he said went (Věděli, že co řekne, platí; v překladu by se měla nacházet na s. 284). Stejný osud potkal větu He did everything quietly (v překladu by se měla nacházet na s. 278).

Překladateli se na moment ztratila i postava. O: Luke and Finn exchanged a look, then the three men walked inside. P: Luke a Finn si vyměnili pohledy, poté vkročili dovnitř. (s. 281) Zatímco v originálu autor do místnosti pouští i důstojníka izraelské zpravodajské služby, jenž vojáky doprovází, překladatel jej nechává čekat za dveřmi. Větu The three men looked at each other o pár odstavců dále tedy musí překládat jako Luke a Finn si vyměnili udivené pohledy. (s. 282) Ovšem jen o pár replik níže se v překladu důstojník na scéně zázračně objevuje (Stratton a Luke se na sebe nevraživě dívali a Finn a izraelský důstojník čekali, co bude dál).

Dále z překladu mizí různé více či méně důležité informace. O: Alistair Stratton intoned his response a fraction of second after the other. P: Alistair Stratton vyslovil svoji odpověď až po ostatních. (s. 418; správně … odpověď s nepatrným zpožděním) O: … stared at his most trusted analyst, a small man with balding ginger hair who’d worked for the service for three decades. P: … nevěřícně zíral na svého nejdůvěryhodnějšího analytika, pomenšího muže s řídnoucími rezavými vlasy. (s. 419; správně … vlasy, který pro tajnou službu pracoval už třicet let) O: … the convoy moved slowly as they headed east through the network of bland white-grey modern block… P: Konvoj pomalu projížděl městem, po silnici vedoucí mezi nevýraznými šedobílými bloky moderních bytových domů… (s. 285; správně … projížděl městem směrem na východ) a další.

Hra s čísly
Nadpis tohoto článku není zvolen náhodou, protože množství špatně přeložených nebo zbytečně relativizovaných či naopak zpřesněných číselných údajů ve srovnávaných pasážích doopravdy připomíná jakousi podivnou hru překladatele na matení čtenáře.

Nejdříve k relativizaci či zpřesňování – O: “One of them was fifteen years old. P: „Jedné z nich ještě nebylo patnáct. (s. 16) O: “… Ivanovic is surrounded by at least four heavies…” P: „… Ivanovič má u sebe čtyři svoje gorily¬…“ (s. 17) O: Ten seconds later the door opened. P: O několik vteřin později se dveře otevřely. (s. 20) O: Ten metres between them and the nearest guard. P: K nejbližšímu strážnému to od nich bylo asi deset metrů. (s. 154) Ne že by v posledních dvou případech šlo o nějaké obrovské významové rozdíly, ale pokud autor použije přesný údaj, není důvod jej nepřevést stejně pečlivě.

Nyní k vyloženým nepřesnostem – O: They were standing about twelve metres from his position… P: Stáli od jejich auta asi deset metrů… (s. 155) O: Fifty clicks south-east of Cyprus… P: Padesát pět kilometrů jihovýchodně od Kypru… (s. 276) O: … were called within five seconds of each other¬… P: ¬na oba se volalo (…)v rozmezí patnácti vteřin… (s. 417).

Bizarní situace nastává při určování vzdálenosti mezi domem britského premiéra Alistaira Strattona a jeho soukromou kaplí. Originální text jednou říká, že je dvě stě metrů daleko, podruhé, na konci knihy, je to sto metrů, tudíž jde zjevně o autorovu chybu (vyhledáváním slova chapel v originálním textu jsem jiné údaje nenašel). Překladatel se k ní postavil tak, že v prvním případě údaj vynechal (s. 213) a na konci knihy (s. 422) vzdálenost zmenšil na třicet metrů. Podstata tohoto postupu je nejasná.

Výše jsem zmínil překladatelův argument o (ne)převádění jednotek. Minimálně v jednom případě má překladatel pravdu – O: A hundred and fifty klicks into the Med he saw the island of Cyprus… P: O dvě stě padesát kilometrů dále, uprostřed moře, leží ostrov Kypr… (s. 276) Z předcházející věty plyne, že výchozím bodem je Izrael, a podle internetových zdrojů je vzdálenost od pobřeží k pobřeží (z Larnacy k Haifě) opravdu něco přes dvě stě padesát kilometrů.

Ve světle výše řečeného je pak k diskusi i následující – O: Luke kept a steady speed. Sixty klicks an hour. P: Luke jel stálou rychlostí devadesát kilometrů za hodinu. (s. 150) Zde čistě záleží na tom, jak je vnímána přímo následující věta: Not too fast, not too slow. Překladatel si mohl říct, že šedesátikilometrová rychlost je pro danou situaci (vojenská toyota, noční dálnice v Iráku, ovšem se zraněným mužem uvnitř) málo, a v takovém případě by se jeho opravená verze dala považovat za legitimní, nicméně určitě nejde o tak jednoznačný případ jako výše.

Neporozumění a chyby
Výše už jsem mluvil o tom, jak překladatel někdy různým způsobem „ohýbá“ realitu originálu. Teď se chci konečně zaměřit i na ta místa, kde ji naprosto mění, a to buď nejspíše z nepozornosti, nebo proto, že textu zkrátka nerozumí. Sem spadá:

špatně přeložená poloha – O: … situated just west of the Serb border. P: … ležela severně od hranice se Srbskem, nedaleko od ní. (s. 16)

zcela opačně vyjádřené emoce – O: Finn’s voice was dry. P: … zeptal se Finn. Z jeho hlasu byl cítit strach. (s. 143) Spojení dry voice má ale přesně opačný význam. Variant překladu je tedy více (jde o uvozovací větu za otázkou): Zeptal se klidně / nevzrušeně / Hlas měl zcela klidný aj. Jen o větu dále – O: Luke frowned. P: … řekl Luke povzbudivě. Luke se v originálu zamračí, překladatelova verze jde dokonce proti smyslu přímé řeči („Možná že potom, co přišli na Fozzieho, že [sic] jenom zvýšili bezpečnostní opatření“) – těžko se bude Luke radovat z toho, že je po přestřelce hledá ještě více lidí než doteď.

věcné záměny či chyby – O: Breeze-blocks were piled in one corner… P: V jednom koutě dvorku se tyčila hromada cihel (s. 23; breeze-blocks nejsou cihly, nýbrž tvárnice) O: … and headed for the oak-panelled door. P: … a vydal [se] ke dveřím z bukové dýhy (s. 421; oak je dub) O: And he left the room without another word. P: A poté bez dalších slov opustil dům. (tamtéž; správně opustil místnost) O: … a middle-aged lady with (…)tweed skirt P: … dáma středního věku (…),oblečená ve tvídovém kabátu (s. 423; správně ve tvídové sukni). Jako by poslední strany překladu už chtěl mít překladatel rychle za sebou.

Do těchto záměn patří i jeden z nejkouzelnějších nalezených „omylů“. Hned na první straně textu (s. 13), při popisu nevábně vypadající hospody někde v Srbsku, čteme: Teplo bylo nakonec možná to jediné příjemné, co mohla tahle hospoda svým zákazníkům nabídnout. V rohu lokálu stál rozbitý lis na ovoce. Na stěně nad ním, zažloutlé od cigaretového dýmu, visel portrét Miloševiče, srbského prezidenta. Pokud čtenáře zarazí, proč je někde v hospodě pohozený zrovna rozbitý lis na ovoce a vypravěč má potřebu o tom informovat, je na dobré stopě. Originál totiž říká: A broken fruit machine in one corner. Spojení fruit machine samozřejmě neoznačuje lis na ovoce, nýbrž hrací automat.

Na úplný konec nechávám výčet dalších míst, kde překladatel originál nepochopil. Opět jich nebylo nijak málo, uvádím mírnou většinu:

Luke v předchozí replice doufá, že v noci bude zataženo, aby se zvýšila jejich naděje na útěk. Finn odpovídá. O: “We get a bright moon tonight and it’ll be the shortest E and E in the history of the fucking Regiment.” P: „Dnes by jinak svítil měsíc na celé kolo a my bychom zažili nejkratší únikovou akci v dějinách Pluku.“ (s. 144) Ano, když není zataženo, svítí měsíc. To je postřeh vcelku logický, ale Finnova odpověď je zde formulována podmínkovou větou. Lépe tedy: „Jestli bude svítit měsíc, bude to nejkratší únik v dějinách celýho pluku.“ (Nepřirozený styl přímé řeči prozatím nechme stranou.)

O: “If he dies, he dies.” P: „Až zemře, tak zemře.“ (s. 153) Osoba, o které voják mluví, opravdu později zemře, ale originál to v tento moment nastiňuje pouze jako možnost. Správně tedy: „Když umře, tak umře.“

O: “And I wouldn’t put it past Israel to send a few over into Lebanon…” P: „A aby Izrael nezůstal pozadu, tak pošle pár svých letadel na Libanon…“ (s. 277) Ze strany překladatele zřejmý výstřel naslepo, správně: „A vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby Izrael poslal…“

Diskuse dvou vojáků, kteří povezou premiéra Strattona na jednání s Hamásem, a izraelského důstojníka. Ten se jich nejprve ptá, zda Strattona vezou do Gazy, a poté reaguje slovy: “Rather you than me.” P: „Spíš ho tam povezete vy než já.“ (s. 281) Došlo k záměně různých typů modality: vojáci, jimž byla věta adresována, Strattona povezou určitě, o to důstojníkovi nejde. Je jen rád, že se Strattona zbaví a že s převozem nebude muset mít nic společného. Správně tedy: „Radši vy než já.“

O: It had long been Stratton’s habit to invite members of public from the nearby village… P: Byl to již téměř tradiční zvyk, že Stratton zval veřejné činitele z nedaleké vesnice… (s. 415). Members of the public nejsou veřejní činitelé, jsou to zkrátka obyvatelé této vesnice.

Poruším zavedený pořádek a v následujícím případě nejdříve uvedu překlad. Dva vrazi škrtí mladíka Antona stahovacím páskem. P: Anton zdvihl ruce ke svému krku, jakoby [sic] chtěl sám sebe uškrtit. Ve skutečnosti se snažil svému uškrcení zabránit. Na muže s nožem však nic neplatilo: Rozpřáhl se a udeřil jej nožem zezadu do hlavy tak prudce, že jeho čepel pronikla až ke kosti. (…) Anton však držel své ruce dále na krku. (s. 25) Zvýrazněná část absolutně postrádá logiku. Udeřit nožem je v určitých situacích možné, každopádně úder je něco jiného než seknutí nebo bodnutí. Těžko pak čepel může někam pronikat, a kdyby pronikla do hlavy, dá se vcelku jistě předpokládat, že by to Antonovi zabránilo v jakékoli další činnosti, včetně držení rukou na krku. Takže co se vlastně v inkriminovanou chvíli stalo? O: …with a flick of his wrist he slashed the back of Anton’s hand so deeply that he felt the blade hit bone. Nic víc než to, že vrah ho jedním rychlým pohybem sekl do hřbetu ruky tak hluboko, že Anton ucítil, jak čepel pronikla až ke kosti.

Stejně jako v případě domnělého lisu na ovoce „to nejlepší“ na závěr. V této scéně Stratton donutí svou eskortu k zajížďce do Getsemanské zahrady, aby se v ní mohl pomodlit. Reakce je následující: “Pray, my arse,” Finn muttered. “He’s probably got a bit of skirt hidden away.” Výraz my arse mluvčí používá, pokud chce vyjádřit, že dané skutečnosti nevěří (čemuž zde napovídá i následující věta, tedy domněnka, že Stratton do zahrady jede, aby si užil s nějakou ženou), je to hrubší ekvivalent českého to určitě nebo ironického jasně. Překladatel tuto skutečnost nerozluštil a nabízí záhadné „Oroduj za mě, můj zadku…“ (s. 284).

Ještě dodatek k věci, na kterou jsem nenarazil při srovnávání, ale byla předmětem diskusí ve zmíněné facebookové skupině. Svátek chanuka překladatel zásadně ponechává v originální verzi, tedy Hanukkah (například „Přeji vám pěkný večer,“ řekl chraplavým hlasem, „a šťastné Hanukkah. /s. 357/), nicméně mu slouží ke cti, že v odpovědi slečně Jančíkové se na nic nevymlouval a zkrátka přiznal, že ho „nenapadlo, že na něm [výrazu Hanukkah] není něco v pořádku“, a za chybu se omluvil. Právě na tomto případu se nicméně projevuje i ledabylá redakce, o níž ještě bude řeč.

Podivné promluvy a příliš přivlastňování
„Orodujícím zadkem“ by šlo celou kritiku efektně zakončit. Tím bych ovšem pominul problém, který je minimálně stejně zásadní jako vše výše uvedené, a to samotnou jazykovou stránku překladu. Ta totiž čtenáře v některých místech buď nechtěně baví, nebo ho vyloženě nutí knihu odložit.

Za prvé má překladatel obecně problém věrohodně stylizovat mluvenou řeč, která je v originále zachycena v autentické, nikoli knižní podobě. Postavy tak často mluví buď strojeně a šroubovaně, nebo nekonzistentně, pokud jde o různé vrstvy jazyka. Už výše jsem se zabýval větou „Dnes by jinak svítil měsíc na celé kolo a my bychom zažili nejkratší únikovou akci v dějinách Pluku“ (s. 144) a nabídl alternativní řešení: „Jestli bude svítit měsíc, bude to nejkratší únik v dějinách celýho pluku.“

Příkladů je možné uvést více: „Amíci (…), Britská armáda, izraelská armáda, Kanaďané a Australané…“ (s. 276; lépe Kanaďani a Australani), „Dokonce i ty zatracený Iráčani řinčej zbraněmi“ (s. 277; lépe zbraněma), „Kámo, bude fajn, když nám rychle opatříš svolení se změnou plánovaný trasy“ (s. 283; lépe Radši nám fofrem zařiď to povolení), „Kašlu na kávu, člověče. Musíme něco udělat se Strattonem, dříve než…“ (s. 421; lépe Na kafe ti kašlu. Musíme něco udělat se Strattonem, dřív než…), „Před těmi hajzly se dokážu bránit pět, nejdýl deset minut“ (s. 325, lépe Těm hajzlům se dokážu…).

S tímto problémem souvisí i fakt, že si překladatel neuvědomuje knižnost zájmenného tvaru jej, a vznikají tak bizarně a komicky znějící promluvy jako „… ten průšvih v Jeruzalémě… to byla jeho práce, že jo? Že v tom jede Stratton? Myslíš, že jej neodhalí? Myslíš, že ho sakra neodhalí? (s. 421, poslední věta je v překladu kurzivou), „Ten Alistair Stratton je hrozně důležitej člověk a určitě nechce, aby jej otravovali nevychovanci, jako jste vy“ (s. 279).

Tvar jej překladatel příliš často používá i v pásmu vypravěče (Na okamžik jej napadlo, že jej Stratton zahlédl. Ne, neviděl jej /s. 293/) a obecně se dá tvrdit, že jsou v překladu nivelizovány některé výrazy z nižšího rejstříku a stylová rovina překladu mnohdy neodpovídá stylové rovině originálu. Například hned ve třetí větě originálu čteme: … and there was a direct line to exit in case of a clusterfuck. Překladatel převádí jen jako … a v případě potíží měli po ruce rychlou únikovou cestu (s. 13), což je významově správně, ale užití podobného výrazu z nižšího rejstříku tu v originálu funguje jako určitý ukazatel toho, jak se bude vyprávět, je podstatný pro to, že nastavuje vybranou stylovou rovinu. Tím samozřejmě nechci říct, že by se každé fuck a shit atd. mělo převádět vysloveně vulgárně, ale stejně tak není dobře zůstávat na čistě neutrální rovině jazyka (… rychlou únikovou cestu, kdyby se něco podělalo by zde mohlo být funkčnější).

Takových případů je více: O: What the fuck was Stratton doing on Serbian TV, Chet didn’t know. P: Chet netušil, proč se rozhovor s britským premiérem objevil v srbské televizi (s. 18; lépe Co sakra Stratton dělá v místní televizi? nechápal Chet.) O: “… but if things get hairy, turn around.” P: „… ale pokud se cestou naskytne nějaký vážný problém, zrušíte to.“ (s. 277; lépe „… ale jestli začne jít do tuhýho, otočíte to.“) O: “Holy city for ragheads, Yids and Bible-bashers,” he murmured. “You ask me, they’re as bad as each other.” P: „Svaté město muslimů, židů a správných křesťanů,“ zamumlal. „Kdybyste se zeptali mě, tak podle mě jsou všichni stejně špatní“ (s. 286; lépe „Svatý město arabášů, židáků a pánbíčkářů,“ zamumlal. „Všechno stejná pakáž“).

Dalším problémem je z angličtiny převzaté velké množství přivlastňovacích zájmen, které v češtině dalece přesahuje únosnou míru. Příklady:

Obličej muže byl smrtelně bledý, jeho oči se obracely v sloup a od jeho těla se šířil obludný puch. Finn dal kapačku zpátky na její místo… (s. 152). V ten okamžik věděl, že svůj cíl neminul, a ihned svoji pozornost přesunul k poslednímu strážnému (s. 155). Na téže straně je přivlastňovací zájmeno použito nejen zbytečně, ale i špatně: Než se Luke a Finn vrátili do jejich Toyoty… (správně do své, a lépe do Toyoty). Kněz se na něj krátce zadíval, poté však svůj pohled odvrátil, když viděl, jak se na Strattonově obličeji náhle objevil zuřivý výraz. Pokračoval ve své sváteční modlitbě poněkud vyšším tempem. (s. 418)

V již citované pasáži Antonovy vraždy dosahuje frekvence těchto zájmen takové výšky, že celý popis zcela znehodnocuje. Schválně zde vypisuji z příslušné dvojstrany všechna zbytečná užití přivlastňovacích zájmen:

Cítil krev na svých zubech. (s. 24) … kdy jeho špičku ucítil na svém krku. (jeho špičku je zde v pořádku) (…) Anton sebral všechny své síly… (…) … neochotně chodil se svojí matkou do pravoslavného kostela. (…) Muž již netiskl špičku nože k jeho krku (Muž mu již netiskl…) (…) Anton se zvedl ze země a své krví podlité oči upřel na oba muže. Muž držel svůj nůž stále v ruce… (lépe … a krví podlité oči upřel na oba muže. Jeden z nich stále držel nůž…)

Další strana: Anton zdvihl ruce ke svému krku, jakoby [sic] chtěl sám sebe uškrtit. Ve skutečnosti se snažil svému uškrcení zabránit. (s. 25) … že jeho čepel pronikla až ke kosti. (…) Po hřbetech jeho rukou a po košili mu tekla krev. (…)Anton však držel své ruce dále na krku. (…) Poté vzal Antona za ruce a strhl je dolů k jeho pasu. (strhl mu je…) (…) … prudké stažení stahovacího pásku kolem jeho krku. (bývalo by stačilo prudké stažení pásku) (…) …silně omezil přísun vzduchu do jeho plic. (…) Anton k němu natáhl svoji rozbitou zkrvavenou ruku. (…)… dupnul na hřbet jeho ruky tak prudce… (mu dupnul na hřbet ruky…) (…) Viděl krev stříkající ze své ruky. (…) … a nedostatek kyslíku v jeho krvi…

Je libo oltářní oplatku?
Dalším obecným problém je někdy až „slabikářové“ opakování větných členů tam, kde by mohly být zastoupeny zájmenem nebo by nemusely být vyjádřeny vůbec. Opět pár příkladů:

Nakonec jej dostrkali na tmavý dvorek, ohraničený stěnami opuštěných budov. V jednom koutě dvorku se tyčila hromada cihel… (s. 23) Luke puškou mířil na chlapcovu hlavu. Čas od času mu výhled na chlapce zakryla nějaká koza… (s. 147) Konvoj nejel přímo k hradbám Starého města, ale objížděl je směrem k severu. O dvacet minut později již konvoj mířil znovu na jih… (s. 286)

A konečně ještě scéna se dvěma výtahy: Vedl je k výtahům na recepci. Obě výtahové kabiny tu již čekaly. Všichni tři si nastoupili do výtahu po levé straně, Izraelec stiskl tlačítko dvacátého třetího patra a dveře výtahu se se zasyčením zavřely. „Je s ním těžká domluva, s tím vaším člověkem,“ poznamenal důstojník, když se s výtahem rozjeli nahoru. (s. 280–281; lépe Odvedl je za recepční pult, kde už čekaly dva výtahy. Všichni tři nastoupili do kabiny nalevo, /…/ a dveře se se zasyčením zavřely. /…/ když se rozjeli nahoru.)

Na závěr přidávám pár dalších jednotlivostí. „Takže my máme slovit tohohle grázla?“ zeptal se Luke (s. 16; lépe sejmout). Sloveso slot v originálu má v anglickém armádním slangu přesně daný význam zastřelit. Sloveso slovit (zlovit) se mi podařilo dohledat ve dvou kontextech – v rybářském či mysliveckém ve významu „ulovit vše na daném místě“ (Příručka ÚJČ uvádí jako příklad zlovit rybník) a poté v diplomové práci Jany Přikrylové z FF UK K současnému policejnímu slangu, kde se tímto slovem označuje zadržení pachatele. Kromě toho, že významově neodpovídá, působí sloveso v dané promluvě nesrozumitelně.

Jestliže se ve srovnávaných místech mluví o zbraních s tlumičem, překladatel vždy dodává, že jde o tlumič hluku (s. 15, 154), případně tlumič výstřelu (s. 154). To je technicky samozřejmě správné označení, ale troufám si tvrdit, že drtivá většina čtenářů nebude mít s pochopením samotného tlumiče problém, a naopak si bude klást otázku, proč má vypravěč potřebu dodávat i onen zjevný přívlastek.

Ti dva se neměli příliš v lásce, ale dnes spolu museli spolupracovat na zdaru společné věci. (s. 284) Primárně jde o nevhodnou formulaci vedlejší věty, ale věta hlavní je navíc přeložená nepřesně. O: The two men didn’t always see eye to eye, but today they had a common purpose. V překladu tedy zhruba: Ti dva se ne vždy shodli, ale dnes jim šlo o společnou věc.

„Před dvěma dny byli Američani připraveni jít s námi do války…“ (s. 417). Původně jsem překladatele podezíral z neporozumění frazému shoulder to shoulder ve větě „Two days ago the Americans were shoulder to shoulder with us“, ovšem zřejmě zde jde jen o potenciálně dvojznačné vyjádření, které může naznačovat přátelské i nepřátelské vztahy. Lépe: „Ještě před dvěma dny nám Američani kryli záda…“

Communion wafer překladatel převádí jako oltářní oplatku (s. 420), v češtině ovšem existuje slovo hostie.

Překladatel v některých případech bez zjevné motivace používá řidší a/nebo zastaralejší dublety: chcánky místo chcanky (s. 15), stírače místo stěrače (s. 22).

V následujícím příkladu už nejde ani tak o problém s interpretací, jako spíše právě s nalezením správné formulace. O: It took her a moment to reply, and when she did, her voice was quiet. Not meek-quiet, but determined-quiet. P: Chvíli jí trvalo, než odpověděla. Její hlas zněl klidně. Ne klidně-odevzdaně, ale klidně-odhodlaně. (s. 121) Ač jde zcela jistě o originální pokus, čeština takto analyticky zkrátka nefunguje. Lépe: Odpověděla až po chvíli klidným hlasem, ne rezignovaným/ně, ale plným odhodlání / zcela odhodlaně.

A ještě jeden dodatečný komentář k jevu, na nějž jsem nenarazil při srovnávání, ale byl stejně jako Hanukkah probírán v diskusi ve zmíněné facebookové skupině. Překladatel zásadně nepřechyluje ženská příjmení. Ačkoli to jde proti českému úzu, já osobně v tomto případě rád respektuji překladatelovo rozhodnutí. Nejsem militantně pro ani proti přechylování a z několika krátkých úseků, které jsem zběžně pročetl, jsem nenabyl dojmu, že by mělo nepřechylování čtenáře rušit. Naopak v případě příjmení jako Maya Bloom je pro mě nepřechýlená podoba mnohem přijatelnější.

Spící redaktoři
Už z mnoha výše uvedených skutečností je patrné, že o nějaké důkladné redakci nemůže být řeč. Asi tedy nepřekvapí, že se román hemží chybami, které jdou na vrub redakčního čtení.

Časté jsou chybějící či přebývající čárky: Věděli, že stahovací pásek udělal svoji práci a kromě toho, ještě na ně čekalo potěšení s Antonovou přítelkyní (s. 26), „… Pokud měl Chet pravdu, o její spojitosti s Mossadem, potom mohla pracovat…“ (s. 261), „Proboha, Chete, víš kolik je hodin?“ (s. 101), Nyní byl Luke vděčný za pach hnoje, který kolem sebe šířila zvířata, a který nyní alespoň částečně maskoval odér… (s. 147), „… nemůžeme za sebou nechat toho jeho kumpána, aby mohl každýmu vyprávět, kvůli čemu jsme tu byli, nebo kam máme namířeno“ (s. 149) a další.

Problémem je rozlišování spojky jakoby a jako by tvořícího kondicionál: Jakoby právě uviděl někoho, nebo něco, co hledal (s. 20), … stále měla pocit, jakoby ji sledoval… (s. 186), Chvíli se na sebe dívali, jakoby mezi nimi zůstávala nezodpovězená otázka (s. 293), … obořil se vzápětí na kněze, jakoby to nebyl on, kdo upustil pohár… (s. 420), Jakoby tušil, že tentokrát se to bez násilí neobejde (s. 154) a mnoho dalších.

Objevily se překlepy: z ulepeného stol (s. 17; správně stolu), Žádné za aut před ním… (s. 151) A ze jména Luke se jednou stal Like (s. 279).

A pak zde zbývají ještě různé jednotlivosti: čůrák (s. 18; podle Příručky ÚJČ pouze s krátkým u či s ú), … uviděl Pietera Langeho (s. 421; postava se jmenuje Pieter de Lange), nejednotné psaní Prizkovo/Priskovo (s. 17 a 22), agramatická věta Za Antonovýma nohama, kterého muži vlekli napadaným sněhem, zůstávaly dvě tmavé brázdy (s. 23), chybějící uvozovky ve větě „Nastup si do auta, řekl mu Luke. „Hned“ (s. 146), špatný tvar slovesa namířit ve větě … dokud Luke a Finn nevystoupili z auta a namířili na ně své zbraně (s. 154; správně nenamířili) a špatné psaní spřežky ve větě … zeptal se na konec ředitel speciálních jednotek (s. 419).

Závěr
Jak zaznělo v úvodu článku, všechny citované příklady pocházejí z celkem zhruba padesáti až šedesáti stran překladu, přičemž zde rozhodně nebyla vyčerpána zásoba poznámek, které vznikaly při srovnávání. Co se děje na zbylých třech stech šedesáti stranách, ať zůstane k objevování čtenářům.

Pominu-li fakt, že některé pasáže jsou zkrátka přeloženy adekvátně, je složité hledat v daném překladu vyložená pozitiva. Bylo by ale nefér tvrdit, že taková místa v překladu nejsou. Už výše jsem zmínil odhalení správné vzdálenosti mezi Izraelem a Kyprem. Na jiných místech překladatel dokáže citlivě generalizovat či substituovat reálie. Například z věty ”Makes Peckham look like Belgrave fucking Square…“, popisující nevzhledné srbské domy, se v češtině stává „Vedle tohohle vypadá předměstí Londýna jako Westminsterská katedrála…“ (s. 22), což je pro českého čtenáře obraz, který si jistě představí snáze. Stejně tak považuji za čtenářsky přívětivější i zobecnění Lamb and Flag in Hereford na proslulé herefordské nálevny (s. 13).

Místo konkrétních názvů zbraní, aut nebo jiné techniky překladatel často užívá pouze apelativa tam, kde může trochu zjemnit někdy až „přetechnizovaný“ styl originálu, aniž by toto specifikum – které je autorovi zjevně vlastní, k žánru patří, a čtenáři je snad i vyžadováno – nějak výrazně nivelizoval. Nezřídka se jedná o zobecnění neustále opakovaných názvů, které už čtenář zná, např. puška místo 53 na s. 285, auto místo Skoda na s. 20, pistole místo Sig na s. 155 a další. Troufám si tvrdit, že to textu vůbec neškodí, ba naopak.

Bohužel to jsou opravdu kapky v moři buď rovnou chyb, nebo posunů, které nejsou překladatelsky ospravedlnitelné. Překlad často selhává v obou základních funkcích – věrném převodu výchozího textu i přirozené formulaci textu cílového. Dlužno ovšem podotknout a zdůraznit, že v tom překladatel „nejede“ sám a že práce redaktorů si rozhodně nezaslouží žádné pozitivní přívlastky. (Sluší se také dodat, že jako redaktor byl Jiří Pánek uveden i u jednoho z kandidátů na Skřipec za rok 2015, knihy Rozštěpený rozum Igora Kronného, kterou rovněž v minulém roce vydalo nakladatelství Naše vojsko.)

Naše vojsko se zřejmě rozhodlo, že jelikož jde o triviální literaturu, v níž je tím hlavním příběh a v níž mnozí čtenáři chyby nevnímají nebo je nepovažují za podstatné, není třeba jí věnovat takovou péči. Podobný způsob uvažování vede do čtenářského pekla, kde „orodují zadky“ a z hracích automatů se stávají lisy na ovoce. Je to místo, jehož návštěvu si čtenáři rádi odpustí. A stejně by se ho měl vyvarovat každý odpovědný nakladatel. Ať už vydává Shakespeara, nebo triviální vojenské romány.

 

© Jiří Hron

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

zhlédnuto 3426x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce