Westlake, Donald: Zpackaný únos

Westlake, Donald
Zpackaný únos

recenze krimi

Román klasika americké drsné školy je navzdory svému stáří stále skvělou ukázkou humoristické krimi. Historka o únosu milionářského synka je plná situační komiky a slovních přestřelek, které místy připomínají totálně se míjející dialogy Monty Pythonů. Perfektně naplánovaná akce se pokazí grandiózním způsobem.

Snadné jako ukrást dítěti bonbón? Ale kdež!
Donald Westlake: Zpackaný únos. Přel. Kateřina Elisová, Grada, Praha, 2015, 240 s.

Příležitost dělá zloděje. Ale také boháče. Když zlodějíček Kelp zkysl kdesi v zapadákově na pár dní ve vězení, přečetl si knihu. Zdánlivě nebyla ničím zvláštní, prostě na každé stránce jen slova, ale výkonný mozek bystrého kriminálníka ihned pochopil, že se jedná o návod na dokonalý zločin. Po propuštění Kelp nakoupí desítku výtisků a obvolá své známé, především geniálního plánovače Dortmundera. Jejich cíl? Unést dítě vyhlédnutého boháče, pěkně krok za krokem podle toho, jak to udělali hrdinové oné proklaté knihy. Snadné jako ukrást dítěti bonbón. Co by se mohlo pokazit?

Donald E. Westlake je jedním z klasiků detektivního žánru. Během své dlouhé a plodné kariéry napsal desítky románů, často pod pseudonymy. Jedním z nich byl i Richard Stark, v jehož románech vystupoval kultovní Parker – drsný zločinec, který si jde vždy bez ohledu na okolnosti a lidské životy za svým. Tyto příběhy se dočkaly několika adaptací – tou nejzdařilejší je pravděpodobně film Odplata s Melem Gibsonem (kde se ovšem titulní postava nejmenuje Parker, to se poštěstilo až nedávnému nepovedenému eponymnímu snímku s Jasonem Stathamem), i když komiks Parker, vydaný v nakladatelství Crew, stojí rovněž za pozornost. Temnota postavy přilákala i Stephena Kinga, který Parkerovi a Starkovi vzdal hold v knize Temná půle. A samotného Westlakea zase k vyjádření, že jako Stark píše tehdy, když je venku hnusně.

Jenže evidentně se občas vyčasilo. Během psaní jedné parkerovky totiž text sklouzl do komedie a už v daném duchu setrval. Tak se zrodila série příběhů o Johnu Dortmunderovi a jeho kumpánech, kteří přes sebelepší plán vždy po sérii eskapád odcházejí (téměř) s prázdnou. V českém překladu kdysi několik dílů série vyšlo – kultovní status si získal především první román Jak neuloupit smaragd (existuje mimochodem velmi příjemné filmové zpracování s Robertem Redfordem, Ukradený diamant z roku 1972). V nakladatelství Grada vyšla v loňském roce poměrně překvapivě hned trojice knih – jednak nové vydání Smaragdu a pak romány Pozdvižení v klášteře a Zpackaný únos.

Právě posledně jmenovaný, v sérii třetí román je přitom nejlepší ukázkou toho, proč si dortmunderovky získaly kultovní pověst. Jak neuloupit smaragd přece jen poněkud zestárlo (byť některé scény i dnes patří do zlatého fondu kriminálního humoru – například vloupání se do blázince za pomoci vlaku a masek Mickey Mouse) a Pozdvižení je poněkud rozvleklejší (ideální dortmunderovka je rychlá a stručná, plus minus kolem dvě stě dvaceti stran).

Zpackaný únos taková ideální a hlavně typická dortmunderovka je – John Dortmunder se už poněkolikáté nechá Kelpem přemluvit ke zdánlivě neprůstřelné akci. Ta se ovšem grandiózně pokazí, protože do hry vstupují nejen neuvěřitelné náhody, ale především lidský faktor. V tomto případě například skutečnost, že ne úplně nejbystřejší Dortmunderovi kolegové opravdu jedou přesně podle plánu – takže například při žádosti o výkupné uvedou špatné jméno chlapce (pročež si FBI myslí, že má co do činění s gangem, který má více obětí najednou). Westlake se ukazuje jako mistr situačního humoru a slovních přestřelek, které místy připomínají totálně se míjející dialogy Monty Pythonů nebo obecně britských skečů plných postav, které v té nejméně vhodné chvíli prostě nedokáží opustit nějakou utkvělou představu či myšlenku.

Zatímco některé jiné díly série poněkud trpí tím, že Dortmunderův tým nemá výrazného protivníka, Zpackaný únos je výjimka a sbírá kladné postavy díky samotnému objektu únosu. Mladík Jimmy (odtud i originální název, Jimmy the Kid, který jako by ironicky odkazoval k westernovým přezdívkám a dával tušit, že tady se Dortmunderovi a jeho chlapcům něco ošklivě vymstí) je totiž sice nezletilý, ale hlavně to nemá v hlavě úplně v pořádku – v tom zvláštním, zábavném slova smyslu, který v poslední době zpopularizoval televizní seriál Sherlock. A tak Dortmunder a jeho společníci plánují obehrát boháče a policii, boháč se nechá vláčet událostmi, policie utahuje smyčku a nikdo netuší, že i Jimmy má svůj plán (a je fascinován, jak jsou jeho protivníci inteligentní a jak důsledně dodržují konspirační pravidla, když mluví o jakési záhadné „knize“).

Mezi naprostou špičku komediální detektivky ovšem řadí román nakonec něco úplně jiného – Westlakeův smysl pro metavtípky. Knihu, pro kterou se totiž Kelp nadchl, napsal jistý Richard Stark... a vystupuje v něm muž, který je Dortmunderovi jistým způsobem velmi podobný, nějaký Parker... A to nemluvíme o samotném závěru, v němž se sám Stark mihne v nezapomenutelné pointě.

V roce 1974 tak vznikla kniha, která je slovy internetových diskusí meta as fuck. A za těch čtyřicet let od svého prvního vydání ani v nejmenším nezestárla. V rámci dortmunderovské zatím jednoznačně nejlepší kousek, se kterým se měli čeští čtenáři možnost setkat.

 

© Boris Hokr

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 17 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

80%autor článku   53%čtenáři

zhlédnuto 2769x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce