Daúd, Kámel: Meursault, přešetření

Daúd, Kámel
 Meursault, přešetření

kritika překladu překlad

Román Kamála Dáwuda Meursault : contre-enquête se odehrává v severoafrickém prostředí, a proto se v něm objevuje také lokální lexikum, odrážející specifickou realitu oblasti. Tyto exotické prvky představují pro překladatele nelehkou výzvu: kromě transkripce musí řešit i problematiku odlišných presupozic u původního francouzského a nově též českého čtenáře.

Převod exotických prvků v českém překladu románu Meursault: contre-enquête Kamála Dáwuda
Kámel DaúdMeursault, přešetření. Přel. Alexandra Pflimpflová, Euromedia – Odeon, 2015, 144 s.

Jako všechna francouzsky psaná literární díla ze severoafrického prostředí se také román Kamála Dáwuda Meursault : contre-enquête vyznačuje užitím lokálního lexika, odrážejícího specifickou realitu oblasti. Vedle arabských či berberských vlastních jmen a geografických názvů se v tomto případě jedná o nejrůznější prvky materiální, duchovní a sociální kultury (chahid, djellaba, el-hadj, haram, kachabiyate, aïd, djounoud aj.) či užití náboženských formulí a jiných frází přímo v arabštině a jejím alžírském dialektu. Tyto exotické prvky mají v textu podpořit autenticitu vyprávění vypravěče-Alžířana a jako stylistický prostředek také podtrhují kolorit místa. Mnohdy je jejich užití motivováno nikoli neexistujícím protějškem ve francouzštině, nýbrž spíše jen dodáním citového zabarvení (zoudj – dvojník, m’ma – matka, armala – vdova, chahid – mučedník). Při analýze textu je možno takových prvků nalézt kolem padesáti, z nichž některé (jména, názvy apod.) se často opakují. Lze tedy říci, že vzhledem k nevelkému rozsahu díla představují kvantitativně významnou složku textu.

Tyto exotické prvky představují pro českého překladatele nelehkou výzvu hned z několika důvodů. Mezi nimi je to především problém transkripce a odlišných presupozic u francouzského a českého čtenáře. V prvním případě se překladatel nemůže spoléhat na francouzský přepis, jejž zvolil autor, neboť je velice přibližný, nejednotný a funkční pouze pro francouzštinu, nezohledňuje například výslovnost dlouhých a krátkých samohlásek. Vzhledem k neexistující české transkripční normě tudíž překladateli neznalému arabštiny nezbývá než se poradit s odborníkem a samostatně se rozhodnout, jak dané slovo (či frázi) zapíše, aby bylo čitelné a alespoň přibližně odpovídalo originálnímu znění. V tomto ohledu vykazuje český překlad Alexandry Pflimpflové řadu nedostatků a chyb.

V případě „všearabských“ vlastních jmen a většiny geografických pojmenování arabského původu se v češtině stalo zvykem přepisovat je na základě výslovnosti spisovné arabštiny. Tato tendence je zřejmá i v tomto překladu: názvy Djebel Zendel, Bab el Oued, Sidi Abderrahmane zde česky znějí Džabal Zandal, Báb el-wádí, Sídí Abdarrahmán. Překlad však v tomto směru není důsledný, často se objevují chyby v délkách, místo spisovných samohlásek „i“ a „a“ se někdy vyskytuje dialektální „e“, vypouštějí se zdvojené souhlásky apod. Některá jména a názvy mají striktně spisovnou podobu, některá naopak zachovávají lokální výslovnost, což činí překlad nekonzistentním, např. M’Rabti, Mitidja, Moussa, Haroun, Taïbia, Zoubida, Fatma, Meriem jsou česky uvedena jako Marabtí, Metídža, Músa, Hárun, Tajbija, Zubida, Fatma, Meriem (pro srovnání znějí spisovné tvary následovně: Marábití, Mitídža, Músá, Hárún, Tajbíja, Zubajda, Fátima, Marjam). Zřejmě pod vlivem francouzštiny vznikla chybná podoba jména samotného autora, uvedeného na obálce knihy jako Kámel Daúd. Podle českého úzu přepisu arabských jmen by se sice mělo psát Kamál Dáwud, avšak samotný fakt, že jméno bylo transkribováno, je sporný – autor píše francouzsky, pod jménem Kamel Daoud se jeho knihy vydávají ve Francii i v Alžírsku. Tato varianta by se tedy měla brát jako platná i pro zahraniční vydání autorových knih. 

Podobných nepřesností je v textu více. Na půli cesty mezi jakousi hyperkorektní a hovorovou výslovností zůstává např. rozpačitý přepis popěvku v alžírském dialektu, v jehož českém přepisu nejsou slova zcela správně rozpoznána:

Malou khouya, malou majache. El-b’har eddah âliya rah ou ma wellach“ (s. 78 originálu)

Má lu chúja, má lu má džáši? El-bahár edda alejja ráh u má waláši“ (s. 56 překladu)

V tomto případě by přepis měl napodobit lokální výslovnost, jako se o to pokusil autorův přepis do francouzštiny, tedy přesněji např. takto: „Málu chúja, málu ma džáš? El-bhar eddáh alíja ráh u ma welláš.“

Jindy se objevují další chyby vyplývající ze špatné identifikace jednotlivých slov. „Ouled el-assasse“ (spisovně „aulád al-assás“ – synové hlídače) jsou v překladu chybně jako „aulád el-asásí“ (s. 16, 18, 34, 43, 111). Slovo „asásí“ má ale v arabštině zcela jiný význam (je to adjektivum a znamená „základní, elementární“). Na jiném místě je singulár „ould el-assasse“ (varianta spisovného walad al-assás) vinou nepozornosti převeden na plurál, tedy opět „aulád“. Rovněž „vojáci FLN“, v textu jako „djounoud FLN“, jsou v češtině „džunúdové“ (s. 77, 79, 90, 94 a 103), čímž vzniká dvojí plurál, správně by bylo spíše džundíjové, tj. český plurál utvořený od arabského singuláru. Chybně je interpretována nářeční podoba jména H’med, což je spisovně nikoli Hamíd, jak stojí v českém překladu (s. 53), nýbrž Ahmad. Ve výčtu by bylo možné pokračovat.

Co se týče problému převodu reálií, je samozřejmě na místě domnívat se, že český čtenář je s realitou arabsko-islámského světa obeznámen daleko méně než čtenář francouzský. V našem konkrétním případě ale tento problém víceméně odpadá. Cizí slova autor uvádí vždy v kurzivě a vzápětí uvádí přímo francouzský ekvivalent nebo je jinak vysvětluje, což je v překladu (až na výjimky uvedené níže) zachováno.

V několika případech se překladatelka rozhodla alžírské slovo raději nahradit českým, např. výraz M’ma, kterým vypravěč označuje svou matku, překladatelka nejspíš z estetických důvodů nahradila českým „máma“, což je funkční substituce, která ale postrádá lokální a citové zabarvení původního výrazu. Díky zvukové podobnosti přitom mohlo beztak srozumitelné slůvko „m’ma“ zůstat v původní podobě. Další substituci překladatelka volila zde:

„Une autre image: celle du jour de l’Aïd.“ (s. 20 originálu)

„A jiný výjev: ze dne, kdy končil ramadán.“ (s. 15 překladu)

Namísto arabského výrazu pro svátek „‘íd“ (aïd), který zakončuje postní měsíc ramadán, se překladatelka na tomto místě rozhodla pro opis, v daném kontextu vysvětlitelný dobře míněnou snahou přiblížit reálii českému čtenáři, nicméně drobné ochuzení s sebou přece jen nese, neboť zmínka o svátku z překladu úplně vypadla.

Ne zcela v souladu s celkovou koncepcí zachovávat exotické prvky originálu je substituce výrazů roumi a roumia, jejichž význam z kontextu jednoznačně vyplývá. Slovo „rúmí“ se v Alžírsku používalo jako (ne nutně pejorativní) výraz pro Evropany (podobně jako jinde v románu použité pejorativní gaurí). Překladatelka volila jako ekvivalent neutrální „Evropan“ (s. 22), jindy, pro výraz roumia, poněkud expresivnější „přivandrovalkyně“ (s. 47).

K nežádoucímu zobecnění došlo v případě převodu výrazu kachabiyate (str. 62 originálu). Výraz „kašabíja“ označuje typ severoafrického svrchního oděvu z vlny, který nosí v zimě zejména muži. Překlad slovem „dželába“ (s. 45) není přesný a originál ochuzuje. Nelze zde předpokládat, že by výraz „kachabiyate“ byl českému čtenáři méně srozumitelný než francouzskému.

Na výše uvedených příkladech je patrné, že překladatelka cizí reálie konzultovala a snažila se je českému čtenáři srozumitelně zprostředkovat. Omyly a nepřesnosti v transkripci však vyvolávají otázku, zda byla vždy chyba na straně konzultanta. Volba nesprávného přepisu jména autora kupříkladu jednoznačně poukazuje na zásah nearabisty. Nejednotnost přepisu a místy nesprávné převedení reálií arabského Západu se nicméně negativně promítly do jinak slušného překladu, kde specifika alžírského dialektu nejsou korektně zaznamenána a v několika případech jsou úplně setřena.

© Petr Felčer

Diskuse

Vložil: Magda de Bruin, 06.10.2016 12:42
Daúd, Kámel: Meursault, přešetření
To je zajímavý a složitý problém. Není asi sporu o tom, že když už přepisujeme, měli bychom přepisovat správně (a svolení cizího nakladatele nebo samotného autora v tom ohledu není směrodatné, protože ti česká pravidla/zvyklosti neznají). Ale jinak mě napadá řada nejednoznačných analogií: spisovatelkám... v češtině běžně přechylujeme příjmení (ať už se jim to líbí nebo ne). Transkripce ruštiny je u nás ustálená, ale jak zacházet se jmény Rusů usídlených, krátce nebo dlouho, v cizině (nebo – jako třeba v případě sportovců – užívajících při startech v zahraničí anglickou transkripci)? Převažuje tu zavedená grafická podoba jména – ve funkci jakési výrobní značky, nebo naše zavedená pravidla, která nám navíc usnadňují výslovnost? Mimochodem jména jako Ejzenštejn, Richtěr, Mejerchold se přinejmenším v nizozemštině uvádějí v původní německé podobě: Eisenstein, Richter, Meyerhold. Arabština je nám ovšem mnohem vzdálenější než ruština, takže o to je to všechno komplikovanější. Napadá mě ještě jiný obdobný příklad: když jsem jednou vyslovila jméno Coetzee po afrikánsku/nizozemsku [kucej], pár Čechů, kteří tohoto Jihoafričana znají jako anglicky píšícího autora a podle toho jeho jméno vyslovují, vyprsklo smíchy. Daoud píše francouzsky, ale pokud vím, je to Alžířan žijící v Alžírsku, takže úvaha, že i jeho jméno – stejně jako další arabské/alžírské prvky v jeho knize – se má transkribovat česky, má svou logiku. Pro čtenáře neznalé francouzštiny by navzdory zvyklostem zřejmě bylo pohodlnější, kdyby se jména takových autorů přepisovala česky.
Vložil: Petr Felčer, 05.10.2016 10:32
Daúd, Kámel: Meursault, přešetření
Vážená paní Pfimpflová, samozřejmě máte pravdu, že přepisovat je třeba a že transkripce není ustálená, to ale přece neznamená, že se s arabskými jmény může zacházet naprosto libovolně. Přepis jména autora v knize je nesprávný. Právě proto, aby nenastal "rozpor s arabskou výslovností a pravopisem",... muselo by se psát Kamál Dáwud. Nic to ale nemění na tom, že ani jména ostatních francouzsky píšících alžírských (případně marockých, tuniských) autorů se v češtině nepřepisují (Kateb Yacine, Rachid Boudjedra, Boualem Sansal...), proto by mělo jméno zůstat nezměněno.
S pozdravem, Petr F.
Vložil: Alexandra Pflimpflová, 03.10.2016 11:44
Daúd, Kámel: Meursault, přešetření
Stručná reakce na recenzi Petra Felčera týkající se transkripce arabských jmen a výrazů v překladu knihy Kámela Daúda Mersault, přešetření Vzhledem k tomu, že recenze Petra Felčera vyšla na tomto portálu půl roku po vydání knihy, ale především pět dnů před příjezdem autora na Festival spisovatelů... Praha 2016, nebudu polemizovat s jeho kritikou přepisu arabského popěvku, který je v čistém dialektu a jehož transkripce není nijak pevně ustálená, ani s názorem, zda je vhodnější či správnější používat v  ;díle těžko sklonnou podobu slova m´ma, nebo ji nahradit citově vyhraněnějším výrazem máma. Nebudu polemizovat ani s dalšími výhradami proti přepisu dalších názvů a výrazů, který byl skutečně konzultován, a to s arabistkou Zuzanou Ostřanskou, která kromě studií arabistiky absolvovala studijní pobyty v Tunisu a Káhiře. Vyjádřím se pouze k podobě jména autora, tak, jak figuruje v českém překladu. Podle Wikipedie platí zásada, že obecně se konsonanty a vokály arabských jmen, názvů, termínů aj. přepisují foneticky. A jméno autora je nesporně arabské. V článku nase-rec.ujc.cas.cz najdeme podrobnější argumentaci pro podobu autorova jména Daúd při přepisu do češtiny: „…Arabská osobní jména přicházejí do našeho prostředí většinou přes světové jazyky, jako je angličtina, francouzština, ruština, již tedy upravena (transliterována, transkribována). Při přenosu arabských jmen do češtiny prostřednictvím světových jazyků je však třeba brát v úvahu rozdílnost fonetiky těchto jazyků ve srovnání s češtinou... Arabská jména se v těchto jazycích transkribují jinak, než jak by tomu mělo být v češtině. Pokud přebíráme arabská jména z cizí transkripce či transliterace a nebereme v úvahu tyto skutečnosti, můžeme se dostat do značného rozporu s arabskou výslovností a pravopisem, což by mohlo vést až k nedorozumění. Uveďme příklad, který sice neukazuje nejzazší důsledky této tendence v přejímání arabských jmen, avšak vhodně ji dokumentuje. V angličtině i francouzštině se arabské ch přepisuje jako kh. Slovo chalífa je tedy transkribováno jako khalífa (častěji bez kvantity khalifa). V české slovní zásobě se pak pod vlivem této transkripce objevuje vedle správného přepisu chalífa i podoba kalif, která je, s ohledem na existenci ekvivalentní veláry ch v češtině, neopodstatněná… Ve skupině samohláskových artikulací se může změnit význam u, do francouzštiny se totiž přepíše jako ou a zapomíná se, že v českém jazyce rozlišujeme u a ou.“ Samozřejmě netřeba zdůrazňovat, že fonetickou podobu autorova jména odsouhlasilo francouzské nakladatelství knihy Actes Sud a výhrady neuplatnil ani sám autor. Alexandra Pflimpflová překladatelka
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 3403x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce