Bičák, Jiří (ed.): O hvězdách, oceánech a lidstvu

Bičák, Jiří (ed.)
O hvězdách, oceánech a lidstvu

recenze přírodní vědy

Kterými záhadami se zabývá současná věda? Jaká etická dilemata dnes vědci řeší? A co je nejvíce trápí? I na tyto otázky odpovídá kniha přinášející příspěvky špičkových britských odborníků.

Dilemata soudobé vědy očima špičkových britských odborníků
Jiří Bičák (ed.): O hvězdách, oceánech a lidstvu: XXI. valné shromáždění Učené společnosti České republiky s příspěvky představitelů Královské společnosti v Londýně = On stars, oceans and mankind: XXI general assembly of the Learned Society of the Czech Republic with contributions from representatives Royal Society of London. Přel. Martin Žofka. Učená společnost České republiky, Praha, 2016. 249 s.

„Dvacáté století nás naučí neočekávaným pravdám; smysl pro tajemství roste; pochopení hmotného světa se šíří, nejslavnější díla obraznosti přenesena jsou do sféry přírodních věd. Ve fyzice, v chemii, v biologii ohlašují se kouzelné perspektivy.“ Tato slova napsal před přibližně sto lety Otokar Březina. Jak se od té doby proměnila věda? Kterými záhadami se zabývá v současnosti? Jaká etická dilemata soudobí vědci řeší? A co je nejvíce trápí? I na tyto otázky odpovídá kniha O hvězdách, oceánech a lidstvu. Přináší v anglické i české verzi texty přednášek, které zazněly na XXI. valném shromáždění Učené společnosti České republiky. Na něm kromě fyzika Jiřího Bičáka (*1942), předsedy zmíněné společnosti, vystoupili představitelé Královské společnosti v Londýně. Byl jimi kosmolog a astrofyzik Martin John Rees (*1942), kterému již v českém překladu vyšlo pět publikací, dále biolog Brian Heap (*1935) a geolog a geofyzik Geoffrey Stewart Boulton (*1940).

Kniha se obecně zabývá tématem tajemství, které stojí u kolébky skutečného umění i vědy – citován je v této souvislosti zmíněný Březina i Albert Einstein. Dále přináší některé obecné poznatky, například o zemském jádru coby jaderném reaktoru nebo o vodnatém minerálu zvaném ringwoodite, který v útrobách Země ukrývá snad až trojnásobek hmoty vody, jež se nachází v oceánech. Ale více se publikace zaměřuje, jak už bylo naznačeno, na aktuální problémy a hrozby pojící se s vědeckým výzkumem a s lidským zacházením s planetou Zemí. Upozorňuje na to, že bude stále silněji narůstat propast mezi tím, co věda bude umět provést a co bude smět udělat. Jako obtížně předpověditelný označují vývoj robotiky: zatímco někteří odhadují, že roboti dosáhnou lidských schopností do 25 let, jiní tvrdí, že nikdy. (Další možností pak je, že se budou vyvíjet jiným směrem, než je ten lidský, a budou rozvíjet jinou inteligenci a odlišné schopnosti.) Samotní lidé už zatím vstoupili do období, kdy velmi aktivně ovlivňují podobu Země, takže se nacházíme v geologickém období zvaném antropocén (k průkopníkům tohoto pojmu u nás patří Václav Cílek). Stále více přitom ničí zvláště ta prostředí, o kterých si politici myslí, že se tam nevyskytují jejich voliči, jako jsou oceány. Přitom je možné právě oceány vnímat jako sféru, z níž máme každoročně „dividendu“ 24 bilionu dolarů. Ta se ale bude rychle snižovat, pokud se k nim lidé nezačnou chovat zodpovědněji.

Kniha uvádí i některé praktické návody, jak jednat ekologičtěji. Například vyrábět jednodušší a opravitelné výrobky, které nebude nutné po první závadě vyhodit. A také budovat „chytré vesnice“, které recyklují vodu a jsou energeticky soběstačné například díky bezkouřovému sporáku na biomasu. Některé takové se již nacházejí (a fungují) například v Indii. Co se týká energetických potřeb Evropy, autoři předpovídají, že by celá mohla spolehnout na solární energii. Apelují přitom na zodpovědnost politiků, v jejichž silách by mělo být vybudování potřebné stejnosměrné rozvodové sítě po celém kontinentu, což podle nich není náročnější projekt než rozšíření železnice v 19. století. (Jiní odborníci ovšem jakožto k palivu budoucnosti vzhlížejí spíše k vodíku.)

Jistou pozornost autoři věnují i ideologickým válkám současnosti. Polemizují například s těmi scientisticky zaměřenými kolegy, kteří, jako R. Dawkins, odmítají tradiční náboženství: takoví ve skutečnosti poškozují vědu a oslabují spojenectví s umírněnými věřícími proti fundamentalismu a fanatismu. Výrazněji pak kritizují ty, kteří kvůli svým předsudkům brání zavádět užitečné vědecké výdobytky do praxe. Konkrétně se zaměřují na odpůrce geneticky modifikovaných potravin, kterým vadí manipulace s jediným genem s často dobře odhadnutelným výsledkem, zatímco konvenční křížení, kdy se náhodně míchají desetitisíce genů bez jakéhokoli povědomí u budoucím výsledku, je nechává klidnými. V případě těchto propagandistů, kteří se odvolávají na falešnou a uměle romantizovanou představu přírody, nejde už tolik o vědu jako spíše o politiku. (Velmi podobně jako britští vědci u nás argumentuje Jaroslav Petr.) S velkým smutkem přitom hodnotí roli internetu, který v této oblasti slouží především k šíření ničím nepodložených konspiračních teorií a vyslovených lží. Současně je ale jedna kapitola věnována nutnosti budování otevřených internetových databází s hodnověrnými informacemi, aby se tak předcházelo privatizaci a monopolizaci vědeckých poznatků. Rees přitom vyhlašuje mezinárodní vědu za jedinou kulturu, která je vpravdě globální: „proteiny, protony i Pythagoras jsou titíž od Číny po Peru“. Rozdíl je ovšem v tom, že si Pythagora pravděpodobně Řekové považují jinak než Číňané… Každopádně je dobře, že sborník vyšel, protože o internacionalizaci vědy a popularizaci – nikoli privatizaci – jejích poznatků se poctivě a zřejmě i úspěšně snaží. Redaktoři legendárního populárně naučného pořadu Meteor jej právem shledali natolik přínosným, že z něj – v rámci svého vysílání – připravili četbu na pokračování.

 

© Jan Lukavec

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 12 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

hodnocení knihy

70%autor článku   65%čtenáři

zhlédnuto 1668x

katalogy

štítky k článku

Inzerce
Inzerce