Kosatík, Pavel: Věra Čáslavská. Život na Olympu

Kosatík, Pavel
Věra Čáslavská. Život na Olympu

recenze historie

Kniha vypráví životní příběh ženy, která se v mnoha ohledech zapsala do československé historie. Autor si všímá stěžejních okamžiků jejího života od dětství přes sportovní úspěchy, život po roce 1968, osobní vztahy, vítězství, pády až po návrat do veřejného dění.

Mířit vysoko a nikdy se nesehnout
Pavel Kosatík: Věra Čáslavská. Život na Olympu: autorizovaný životopis. Mladá fronta, Praha, 2016, 296 s.

Kniha spisovatele Pavla Kosatíka Věra Čáslavská. Život na Olympu je autorizovaný životopis vynikající sportovkyně a ženy občansky aktivní a rozhodné, jíž nikdy nebyl lhostejný osud její země, přátel a těch, kteří byli komunistickým režimem ostrakizováni a zavíráni do vězení. Důvěra Věry Čáslavské k Pavlu Kosatíkovi stojí za příběhem, který vás upoutá. Je psán civilním vypravěčským způsobem, jenž si nelibuje v epitetech ani jiných slovních ornamentech. Kosatíkova kniha je vlastně dost syrový text o životních peripetiích jedné z nejlepších gymnastek 20. století a je dobře, že se autor, tak jako u svých předchozích knih, vydal právě tímto směrem. „Ještě nikdy s nikým jsem o svém životě nemluvila tak otevřeně jako s Pavlem Kosatíkem a po přečtení knihy toho nelituji,“ napsala Věra Čáslavská. Právě tato otevřenost dala vzniknout životopisu, jehož součástí může být každý, kdo před i po roce 1989 žil v této zemi nebo jí byl v naději a vzpomínkách nablízku.

Kosatíkova biografie navazuje jak na jeho vlastní tvorbu, tak na celou řadu životopisů, které byly vydány po sametové revoluci. Jde o druhé, aktualizované vydání, jehož první edice vyšla v Mladé frontě v roce 2012. (Čtenář si možná vzpomene, anebo dokonce má ve své knihovně titul Vratislava Blažka Věra Čáslavská, Olympia, 1968, či si vybaví její vlastní vzpomínky s názvem Cesta na Olymp, Mladá fronta, 1972.) Pavel Kosatík se postupem času stal vyhledávaným a respektovaným autorem. Napsal knihu o Pavlu Kohoutovi (Fenomén Kohout, 2013), o Ferdinandu Peroutkovi (Ferdinand Peroutka: pozdější život 1938–1978, 2011) či o osobnostech československé a české historie (Česká inteligence: od Jaroslava Golla po Magora, 2011). Nenašli bychom snad nikoho, kdo zanechal v našich dějinách zřetelnou stopu, o němž by nevznikl alespoň malý knižní, rozhlasový nebo televizní medailon, Kosatíkova práce je ale něčím výjimečná. Nastavuje totiž vysokou laťku, a to tím, jakým způsobem se autor ptá, jaký vztah se zpovídaným dokáže navázat i tím, jakým jazykem píše. Kosatík je vypravěč, člověk vnitřního zájmu a empatie. Zároveň je ale dobrý pozorovatel a analytik. Co slyší, dokáže odmocnit a najít v tom to podstatné. Shlédnete-li autorovo živé vyprávění například v jeho televizních vystoupeních, uvidíte, že Kosatík ví, co je to dialog lidí, kteří si mají co říct. Jedna z jeho životopisných prací se také stala námětem televizního seriálu České století. Filmová série v režii Roberta Sedláčka podle Kosatíkova a Sedláčkova scénáře zažehla veřejnou rozpravu nad nedávnými dějinami a stala se předmětem mnoha hovorů, recenzí a polemik.

Kosatík si život Věry Čáslavské rozvrhl do 25 kapitol, k nimž ještě přidal její curriculum vitae, poděkování, poznámky a jmenný rejstřík, který čtenáři velmi usnadní orientaci v textu. Kniha obsahuje řadu fotografií Věry Čáslavské: z dětství, dospívání, ze závodů, z cest, z doby, kdy pracovala pro Václava Havla, a nakonec i z období po roce 2009, kdy se po těžkých životních zkouškách vracela zpátky na veřejnost a mezi přátele. Čáslavská se stala, tak jako někteří jiní sportovci (Jan Veselý, Emil Zátopek, Ája Vrzáňová, Radomír Šimůnek či Jarmila Kratochvílová), nejen sportovní (a mravní) ikonou své i pozdější generace, ale tak trochu i veřejným „majetkem“, o němž se kdekdo domníval, že se ho může dotknout. Této zvláštní dichotomie si je autor životopisu dobře vědom a ví, že očekávání a tlak, kterým československá gymnastka musela čelit, by zvládl jen málokdo. Všímá si stěžejních životních milníků a setkání, které způsobily, že se z pohybově nadané Věry nestala například krasobruslařka, nýbrž gymnastka. Všechny ty milníky byly tak trochu zázrakem, jemuž však bylo třeba jít naproti.

Setkání se správnými lidmi na správném místě hrálo v jejím životě rozhodující roli. Aktivní rodiče, zvlášť maminka, nenechali své děti vyrůstat v pasivitě. Chtěli, aby to, do čeho se pustí, mělo smysl a přineslo užitek. Tenhle zátopkovský fenomén byl zřejmě generaci našich předků blízký: nedat se vláčet náhodami a nečekat, až půjde příležitost kolem. Čáslavské le langage du corps dával vždy najevo, že má energie na rozdávání. Jenže z obrazu silné ženy již nebylo patrné, jak málo času v životě měla, jak moc musela cvičit a dřít, jak sváteční pro ni byly chvíle volna a klidu a v pozdější době také čas bez nesnází a strachu o své blízké, přátele a svou zem. Pavel Kosatík těmhle prožitkům a pocitům rozumí. Ví, že je důležité o nich hovořit tak, jak se děly, a nechat na čtenáři, aby sám – chce-li – nahlédl za slovo a dotvořil, co čte a vnímá. To platí zejména o nejtěžších chvílích jejího života, tedy o vystoupení proti režimu, o vztahu s manželem Josefem Odložilem, jeho smrti a o období duševní sklíčenosti a pozdější vážné nemoci. Právě do těchto okamžiků vstoupil autor citlivě a bez jakýchkoliv mravních konotací a soudů a vytvořil otisk, který má k realitě zřejmě doposud nejblíž. Příběh Věry Čáslavské si i v těchto chvílích zaslouží čtenářovu sympatii, neboť část toho, co prožívala, ve svém životě také zažil, třebaže v jiných barvách. Cítíte tu vnitřní sounáležitost s člověkem, kterého sice znáte jen ze světa sportu, z televize a ze stránek novin a časopisů, přesto je vám něčím blízký. Sebral totiž odvahu hovořit o tom, co ho formovalo, jak řešil běžné i výjimečné problémy, co poznal, co a jak v sobě přepodstatnil a kam ho to všechno dovedlo. Tvář Věry Čáslavské z posledních let a měsíců jejího života ukazovala, že porozuměla, odkud jde a kam míří, i s tím vědomím, že kvůli své duševní nemoci „patnáct let ve svém životě promarnila“, že děti nešly v jejích šlépějích a že musely nést tíhu rodinné tragédie, smrt Josefa Odložila.

Věřím, že pro čtenáře bude, stejně jako pro autora této recenze, důležité vysvětlení Pavla Kosatíka, co ho přimělo k napsání knihy. Epilog I a II shrnují autorovu motivaci a jsou i jeho osobním vyznáním. Obdiv malého chlapce nad výkony Věry Čáslavské se přetavil do obdivu mravního a promyšleného, který souvisí s jejím statečným angažmá roku 1968 a pozdějších let, se službou vzmáhající se demokracii po roce 1989 a s její silou vyrovnat se s rodinnou tragédií i se dvěma těžkými nemocemi. V druhém doslovu autor připomíná návrat Věry Čáslavské ke sportu v době konání londýnské olympiády, její vystoupení týkající se problémů vrcholového sportu i podporu Karla Schwarzenberga v prezidentských volbách. Když se vyjádřila ve sdělovacích prostředcích na podporu humánního zacházení s lidmi utíkajícími před válkou ze zemí severní Afriky, mělo to dopad, který ve svém životě už tolikrát zažila. Na jedné straně obdiv lidí stejně smýšlejících, kterým tradice sociální a kulturní Evropy není cizí, na straně druhé neuvěřitelná míra odporu, nepochopení a zloby. Kdo ale čte životopis Věry Čáslavské bez předsudků a dokáže ocenit hodnotu jejího sportovního i služebného díla, měl by porozumět i motivům, proč se zastávala těch, kdo to nejvíce potřebují. Kosatíkův životopis je dokladem, že Věra Čáslavská neslevila ze svých zásad a zůstala od prvních sportovních úspěchů po poslední dny svého života věrná svým ideálům.

Autorizovaný životopis jedné z nejlepších sportovkyň 20. století je nejen výpovědí o konkrétním člověku, ale zároveň píše historii nás všech. Zve nás k přemýšlení. Na příkladu Věry Čáslavské je vidět, že – slovy jedné filmové klasiky – nic nekončí, dokud to doopravdy neskončí. Neexistuje jeden centrální vrchol, po jehož dosažení by bylo možné říct: končím. Ty nejvyšší vrcholy, jak je patrné z Kosatíkovy knihy, bývají očím druhých lidí neviditelné.

© Zdeněk A. Eminger

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 6 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.