Brunschwig, Luc; Cecil: Holmes III. – IV.

Brunschwig, Luc; Cecil
Holmes III. – IV.

recenze komiks

Zprvu statický a nezáživný komiks francouzské provenience se v aktuálních pokračováních radikálně mění k lepšímu. Především zásluhou kreslíře Cecila a jeho rozmáchlých a zároveň detailně prokreslených davových scén.

Důstojnost i velkolepost komiksové holmesiády
Luc Brunschwig, Cecil: Holmes III. – IV. Přel. Richard Podaný, Meander, Praha, 2016, 128 s.

Nestává se často, že by mezi dvěma pokračováními komiksové série byl takový kvalitativní rozdíl, jako je tomu v případě francouzské série Holmes. Zatímco první dva díly (české nakladatelství je vydalo společně v jednom svazku) přinesly nepříliš záživný děj, sice elegantní a důstojnou, ale také statickou a zvláštním způsobem strnulou kresbu a neujasněnou koncepci, váhající mezi persifláží Doyleovy klasiky a zcela novým příběhem, další dvě pokračování (česky opět v jediném svazku) komiks radikálně posunula k lepšímu.

Zásluhu na tom má především kreslíř Cecil. Ačkoliv je ročník 1966, zatím toho za sebou mnoho nemá. Jisté jméno si udělal na krátké steampunkové sérii Le Réseau Bombice, jejíž celkem tři sešity od sebe dělilo dlouhých 11 let (1999, 2002 a 2010). Série Holmes vychází ve frekvenci jen o málo vyšší: první sešit pochází již z roku 2006, další z roku 2008, ale pak už je rozestup čtyři roky. A ty čtyři roky jsou na třetím sešitě znát.

Svazek sice ještě začíná přímým odkazem na závěr předchozího dílu (doktor Watson je v hrobce Holmesovy rodiny), pak se ale děj rázným střihem přesouvá do špinavých a zalidněných uliček londýnského East Endu a hned otvírací dvoustrana této dějové linky nabízí fascinující pohled. Cecil stránky komiksu zaplňuje obdivuhodným množstvím lidí, z nichž každý má detailně vykreslenou tvář i oděv. A jakmile čtenář přestane žasnout nad tím, jakou práci si kreslíř dal se všemi detaily bandy dětí ulice i místních dělníků, řemeslníků i opilců, Cecil ještě přidá a výsledkem je úchvatná scéna pouličních nepokojů, plná lidí, z nichž každý se k něčemu chystá – a do toho všeho hustě lije. Podobné velkolepé a detailně prokreslené scény si pamatujeme z velkých pláten klasiků realistické malby či z ilustrací dobrodružných románů devatenáctého století. Od té doby se i knižní ilustrace zjednodušila a omezila – a Cecil tuhle podrobnou a zároveň rozmáchlou kresbu předvádí uvnitř komiksu, s šesti až devíti okny na každé straně. Nic si nezjednodušuje bílými plochami, pozadí věnuje stejnou pozornost jako centrálnímu ději. Sice jen v odstínech šedé (když se vrací hlouběji do minulosti postav, volí odstíny hnědé, plnobarevnou škálu použije jen při zachycení jednoho obrazu z Holmesovic sídla, válečného výjevu, který v pokračováních jistě ještě sehraje významnou roli), ale tím pečlivější musejí být všechny linky a šrafury. A neustává ani ve čtvrtém díle, který otevírá úchvatná scenérie z přístavu v Istanbulu, opět upomínající na velké malíře 17. a 18. století.

Pomáhá mu samozřejmě i Brunschwigův scénář. Díkybohu konečně vychází ven z interiérů a prázdných ulic či parků a nabízí dynamičtější, ba akční scény z londýnských uliček, soudní síně i lazaretu krymské války. Brunschwig jako by se definitivně odpoutal od Doyleova stínu a vysílá Watsona do pátrání úplně novými, nečekanými směry, které přinášejí pozoruhodné a originální dílčí zápletky. A jako by se s odstupem od Doyleových poměrně sevřených povídek začal více blížit jeho románům, se všemi jejich dlouhými temnými historiemi obětí i vrahů v Indii nebo Americe; v komiksu hraje důležitou roli krymská válka. A navíc, jestliže oba předchozí díly spíše otevíraly další a další otázky zejména kolem Holmesovy rodiny (zatímco postava profesora Moriartyho se zdá být vyřešena), což bylo pro čtenáře přece jen trochu frustrující, ve třetím a především pak čtvrtém díle se konečně některé záhady začínají pomalu rozjasňovat.

„Pomalu“ je ostatně slovo, které komiks Holmes stále vystihuje velmi dobře, byť se už děj značně zrychlil. Ale tempo vyprávění má stále blízko k frankofonním seriálům sedmdesátých a osmdesátých let. Což v dnešní zrychlené internetové době vnímáme bezmála jako návrat k tempu Doyleových románů… Přesto to stále ještě není úplně ono: sérii chybí výraznější tah, jednoznačněji definovaná zápletka či alespoň tajemství, které musí hlavní hrdinové (kromě Watsona ještě novopečený detektiv Wiggins, z Doyleových románů známý jako Holmesův poslíček a neocenitelný pomocník ve spleti ulic a mezi místní galerkou) odhalit. Vlastně není úplně zřejmé, co chce Watson zjistit. Jaký byl Holmes? Chrabrý génius, nebo drogami zničená troska? Co je zač jeho podivná rodina a jaká je její minulost? Co skrývá bratr Mycroft, vysoce postavený ministerský úředník? Všechno zní docela zajímavě, ale nic z toho jako by nebylo ústřední, vše se stále větví dosti nepřehledně.

I přesto se ale Holmes díky aktuálnímu svazku začíná stávat nejzajímavější sérií, která k nám z frankofonního světa momentálně přichází.

 

© Pavel Mandys

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 9 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

70%autor článku   47%čtenáři

zhlédnuto 1361x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce
Inzerce