Králík, Jan: Za ohradou snů: Motorové opojení Kamila Lhotáka

Králík, Jan
Za ohradou snů: Motorové opojení Kamila Lhotáka

recenze kultura

Kniha novináře Jana Králíka přináší rozhovor s výtvarníkem Kamilem Lhotákem, který se týká jeho lásky k motocyklům, jízdním kolům a automobilům. Rukopis, považovaný za ztracený, kdysi vycházel ve zkrácené verzi časopisecky. Lhotákovo vyprávění o jeho „motorovém opojení“ nadchne milovníky starých časů a ty, kteří se zabývají historií přelomu 19. a 20. století.

Svět v pohybu
Jan Králík
: Za ohradou snů. Motorové opojení Kamila Lhotáka, Paseka a Pražská scéna, Praha a Litomyšl, 2016, 160 s.

Když nizozemský historik a spisovatel Johan Huizinga přišel s tezí o tom, že kultura a umění pocházejí ze hry, vyslovil tím pravdu, kterou žili a žijí lidé mnoha údobí a civilizací. Hra je nejen synonymem počátku, radosti a času, kdy panuje klid, ale v mnoha náboženských textech dokonce souvisí s duchovním osvobozením a věčností. A kdyby už nic jiného, nepochybně platí rčení, které se týká dětí i dospělých: kdo si hraje, nezlobí. Pro malíře, grafika, ilustrátora a milovníka motorek, aut, horkovzdušných balonů, vzducholodí, letadel a jízdních kol Kamila Lhotáka (1912‒1990) platí tato slova dokonale. Hrál si, radoval se a tvořil.

Kniha Lhotákových vzpomínek, které kdysi zaznamenal novinář Jan Králík (*1954), Za ohradou snů. Motorové opojení Kamila Lhotáka je mezi ostatními lhotákovskými knihami výjimečná. Jedná se totiž o bezprostřední autorovo vyprávění o lásce ke všem strojům a hejblatům a zvláště k těm, které sám celý život používal: motorky a silniční kola. Jeho povídání je charakteristické velkým rozsahem znalostí a vášní pro stroje, jejich konstruktéry, majitele, závodníky i obdivovatele. V knize mluví ryzí odborník a znalec, jenž nezapírá svoji posedlost stroji, které umožnily člověku cestovat, létat a bavit se a které lidem také ulevují od těžké práce. Pokud jste někdy naslouchali někomu, kdo o nějakém oboru ví skoro všechno, víte, jaká je to radost. A právě taková radost plyne z Lhotákova vyprávění, které je doplněno – snad opravdu na každé stránce – fotografiemi aut, motorek a kol, stejně jako jeho vlastními kresbami a snímky ze soukromého života.

Připomínám si tři knižní tituly, se kterými Ohrada snů souzní. Knihu L. H. Augustina Kamil Lhoták (Academia 2000), jedinečné vzpomínky Lhotákova syna Kamila s názvem Můj otec Kamil Lhoták (Vltavín 2008) a obsáhlou monografii Jana Dvořáka, Roberta Héderváriho a kol. Kamil Lhoták a kniha (Vltavín a Pražská scéna 2014). Lhotákovy kresby a knižní ilustrace byly vždycky ve velké oblibě, a to jak u dospělých i dětských čtenářů, tak u nakladatelů. Autor vytvořil, jak připomíná Jan Králík, přes 2000 olejomaleb, přes 600 grafických listů, více než 10 000 knižních ilustrací a bezpočet drobných kreseb a akvarelů. Fenomén Lhoták, ke kterému vzhlíželi lidé bez ohledu na věk, trvá dodnes a kdoví, jestli není ještě větší než kdysi. Pokud se vám jeho kresby líbí a rezonují s vaším estetickým citem, zaujme vás i tato nová, v mnoha ohledech objevná kniha.

Ohradu snů uvádí Králíkovo vyprávění o prvním setkání s Kamilem Lhotákem, jenž byl už tehdy, v roce 1976, legendou. To setkání muselo být pro Jana Králíka formující. Lhoták mu totiž věnoval kresbu o zvláštním formátu 32 × 5,5 centimetru, která měla původně sloužit jako vyplnění prázdného místa u rozhovoru ve Světě motorů. Z rychle namalovaného obrázku, který byl v magazínu otištěn, se posléze stal jedinečný dar mladému novináři, jemuž tenhle svět učaroval právě tak jako Lhotákovi. Těch šest motorek a pět motocyklistů na úzkém, dlouhém obrázku v akvamarínové modři muselo Jana Králíka potěšit. Kolik takových kreseb, kresbiček, blahopřání a novoročenek asi mezi lidmi je?

Vyprávění, jež Jan Králík zaznamenal na magnetofon a které vycházelo na pokračování ve zkrácené verzi v Technickém magazínu na konci 80. let, má pohnutou historii. Autor jej podle svých slov během „třiceti let, tří stěhování a jedné povodně ztratil“, aby ho pak zase našel a zredigoval do knižní podoby. Ta sestává z šestnácti kapitol, které už v samém nadpisu naznačují, o čem Kamil Lhoták s Janem Králíkem hovořil. Dočtete se o tom, jak Jan Králík ke Kamilu Lhotákovi přišel a kdy a za jakých okolností Lhoták prvně v životě viděl automobil. Dozvíte se o jeho setkání s koloběžkou, velocipedem a „ohradou snů“, za níž stály a byly opravovány automobily různých typů, dnes téměř zapomenutých. Lhoták vám prozradí něco o svých prvních motorových láskách. Načrtne před vámi svoji cestu k malování, svá právnická studia a leccos poví i o „šerém dávnověku“ čili o výrobě aut a motorek v Československu. Nemine vás vyprávění o tom, jaké to bylo poprvé za volantem, v sedle motocyklu i jízdního kola. Milovníci knih spisovatele Adolfa Branalda a zvlášť ti, kteří mají rádi jeho knihu Dědeček automobil (1955), uvítají výtvarníkovu vzpomínku na spolupráci a přátelství obou umělců. A protože Lhoták „miloval záhadno, tajemno a nevysvětlitelno“, připojil Jan Králík do knihy ještě kapitolu Ten konec nekonec... Závěr patří vysvětlení, proč Lhoták paradoxně velmi nerad jezdil autem a co to vlastně byl Kamila Lhotáka al Korán motocyklů, založený v listopadu r. 1955. Jako přívažek najdete v knize studii Jan Dvořáka K metafyzice stroje. A úplně nakonec vás čeká popis jednoho zázraku.

Lhoták vydával na gymnáziu se svým spolužákem časopis, který se jmenoval Auto-moto zpravodaj. Šlo o magazín plný kreseb, informací a novinek ze světa motorů, závodů a sportu, který mj. poukazoval na Lhotákův mimořádný umělecký talent. Zdálo se, že časopis je beznadějně ztracený, o čemž byl přesvědčen i sám jeho autor. Jenže shodou okolností se před odevzdáním rukopisu recenzované knihy objevil jeho konvolut. A Jan Králík neváhal... Čtenáři Ohrady snů tak mohou nahlédnout do díla dvou terciánů, které je umělecky zralé a dalo by se i dnes vydávat jako bulletin pro fanoušky nejen historických vozidel, sportu a cestování. Tenhle skvost dvou mladíků vás uhrane, neboť i vy sami jste možná ve svých studentských letech vydávali časopis, který měl ambice nejen pobavit, nýbrž ukázat něco z vaší tvůrčí práce.

Grafické zpracování knihy i její bohatá fotografická příloha přilákají dospělé i dětské čtenáře. Lhotákovo vyprávění je nakažlivé a nutí člověka být trochu nostalgický a snít. Ne že by se v moderním světě nešlo dojímat nad stroji futuristických tvarů a neuvěřitelných výkonů a spřádat vlastní sny a vize. Doba průkopníků, kteří se prvně rozjeli za pomoci síly motoru, prvně vzlétli do vzduchu anebo postavili silniční kolo, na němž se za posledních sto let nezměnil žádný z podstatných konstrukčních prvků, je však ta tam. Ve světě Kamila Lhotáka se smí snít, lépe řečeno: musí se snít. Nenajdete v české umělecké tradici nikoho jiného, kdo by tak jako Lhoták oslavil lidskou dovednost, odvahu a touhu být v pohybu a alespoň nakrátko se cítit svobodný.

 

© Zdeněk A. Eminger

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 12 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

90%autor článku   80%čtenáři

zhlédnuto 2568x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce