Clara je humanitně orientovaná introvertka, která dokončila studium a zjistila, že nesežene odpovídající kvalifikovanou práci. K tomu se přidala existenciální nejistota a zmatek, následovala deprese. Jeff je živelný profesor ekologie, který má malou dceru a několik let žil v manželství, ale po jeho rozpadu se jeho cílem stala co nejradikálněji svobodná existence, v rámci čehož mimo jiné přesídlil do upraveného kontejneru na odpadky. Ovšem ne až tak svobodná, aby si nezřídil profil na seznamce OkCupid, kde pak zaujal Claru, toho času již jednou nohou venku z duševní mizérie. Jejich profily měly 99% vzájemnou kompatibilitu. Nalehko je o třítýdenním cestování Clary a Jeffa po osmi evropských zemích nalehko – jen s věcmi, které se Jeffovi vejdou do kapes a Claře do kabelky.

Ústřední dvojice vlastně podstupuje experiment se dvěma výzkumnými otázkami. Jaké to bude, cestovat s absolutním minimem věcí? A co udělá takový výlet s jejich vztahem? Clara a Jeff na něj totiž vyrážejí jen po asi měsíci randění a nechtějí jeden druhého pokud možno nijak omezovat: „Zkoušeli jsme, zda je možné milovat bez přivlastňování, ponechat prostor mezi dvěma těly beze snahy mezeru zmenšit nebo rozšířit, nic nezadržovat, plně poskytovat lásku, náš čas, naše těla bez záruky, že láska bude zítra stejně božská, jako je dnes. Chtěli jsme se vzájemně držet lehce a přitom pevně.“ Jeff se opravdu nejeví jako zrovna vztahový materiál: „Nikdy jsem nepotkala nikoho, kdo by byl tak oddaný neomezenosti přítomného okamžiku. Neustále měl u sebe pas – jen tak pro případ, že by ho potřeboval.“ Clara si namlouvá, že i ona potřebuje mít všechny možnosti otevřené, ale postupně začne na Jeffa žárlit. Jak to s nimi dopadne, se nesluší prozrazovat. A co se cestování nalehko týče, dvojice dospěje k ne zrovna překvapivému závěru, že je to docela příjemné. Hned zkraje výletu také v souvislosti s tímto aspektem výzkumu zazní možná jediná zajímavá myšlenka v knize: Clara si říká, jestli nakonec nebudou zklamaní, až se ukáže, že nepodnikli nic bůhvíjak radikálního. „Tím radikálním je na tom možná právě to zklamání,“ namítl Jeff, zatímco tápal na podlaze po brýlích. „Uvědomění, že se svět bez skříně nacpané krámy nevychýlí ze své osy.“

Ať už si člověk o Claře a Jeffovi a jejich lásce bez záruky myslí cokoli, nelze přejít, že Nalehko trpí dvěma velkými problémy. Prvním je vypravěččina snaha hojně čtenáře zásobovat svými úvahami a faktografickými informacemi z oboru historie či filozofie nebo informacemi o místech, která s Jeffem navštěvují. Kdyby tu a tam zmínila nějakou zajímavost, nebylo by to na škodu, ale ona spíš dlouze líčí základní fakta. Chce působit vzdělaně, ale působí spíš jako nudná dějepisářka nebo prostě šprtka. Její úvahy jsou zase buď banální („Zajímavé se vždy pojí s riskantním…“), naprosto očividné („Každý zkušený cestovatel ví, že pravděpodobnost spontánních rozhovorů s cizími lidmi je mnohem vyšší, jedete-li sami…“) nebo zkrátka směšné. Než si Clara všimne Jeffova profilu na seznamce, zvažuje, jestli neosloví jiného profesora: „Zrychlil se mi tep. Snad bychom mohli diskutovat o Kierkegaardových myšlenkách, jeho angst, dlouho do noci? Ale možná taky ne.“

Druhým problémem knihy je překlad, potažmo redakce. Objevují se tu nejen ne zrovna odpovídající překladatelská řešení, ale i chyby faktického rázu. Vypravěčka dle vlastních slov, v narážce na nedostatečnou hygienu, začínala v jednom momentu připomínat „slavnou příšeru Žvahlavu z knihy Lewise Carrolla“ (23). V českém překladu ale příšera figuruje v mužském rodě – jako Žvahlav. Filozof Alain De Botton na straně 69 přišel o část příjmení a stal se z něj De Bott. V knize se objevují otomismy, tj. překladatel rezignoval na hledání komplikovanějšího převodu anglické fráze „something is about something“ – například „Life is about trust“ tedy přeložil jako „Život je o důvěře“ (a ne třeba „Hlavní je v životě důvěra“). Tato průpovídka se objevuje v rámci přímé řeči, což je lepší, než kdyby čněla ze spisovného textu vyprávění, ale otomismus nemístně degraduje mluvčího. Není důvod se domnívat, že by ho íránský cyklista, objíždějící svět na kole a sázející stromy, v češtině použil. A právě cyklistovi Clara v jednom momentě říká: „Jeff mi o vás vyprávěl a jsem žádostivá se dozvědět víc. Sázení stromů na kole je dost výjimečné.“ (39) V originále Clara říká, že je „curious“, tedy zvědavá; adjektivum „žádostivá“ vzbuzuje mírně sexuální konotace. „Zvědavá“ do věty přímo nesedí, ale šlo by napsat například „doufám, že mi prozradíte víc“. K posunu dojde v obou případech, ale druhý alespoň vyznívá podobně neutrálně jako originál. Dále nelze neokomentovat několik vybraných anglicismů. K Jeffově potřebě mít stále otevřenou budoucnost Clara říká, že jí připadá, „jako by vyjmenování budoucích možností mohlo snížit počet dostupných cest – což byl v jeho knize kardinální hřích“. (52) O jakou knihu asi jde, říká si čtenář. Jde o doslovný překlad anglického idiomu „in my book“, což znamená jednoduše „podle mého názoru“. Clara také věnuje jeden odstavec pojetí svobody Ericha Fromma a cituje jeho výrok „Svoboda není licence“ (172). Anglická „licence“ a česká „licence“ však není zaměnitelná. V češtině máme licenci básnickou nebo licenci na výrobu nějakého typu zboží, ale Fromm (potažmo jeho překladatel do angličtiny) měl na mysli „licence“ ve smyslu „svévole“ nebo „libovůle“. Nakonec se zastavme ještě u špatně přeloženého idiomu „(to be) over the edge“ ve větě „Byla jsem na hraně a brečela na veřejnosti, kde to mohl každý vidět.“ (138) I kdybychom zůstali u doslovného překladu, bylo by záhodno napsat např. „přehoupla jsem se přes hranu“. Nicméně jedná se o idiom vyjadřující ztrátu kontroly nebo strmý propad do ještě hlubšího zoufalství. Vzhledem ke kontextu by zřejmě bylo nejlepší napsat „(Úplně) jsem nad sebou ztratila kontrolu…“.

Pokud se s Clarou a Jeffem neztotožníte, Nalehko vás může zaujmout leda několika vtipnými momentkami z jejich cestování, což v žádném případě nevyváží zmíněná negativa. Kniha navíc vyvolává vlezlou chuť začít rozvíjet baudrillardovské úvahy o tom, že – pokud ne dřív, tak teď, v dnešním internetem prolezlém světě, rozhodně – není možný žádný autentický prožitek, a tak by si lidé měli pořádně rozmyslet, o kterých z těch svých budou psát knihy. Clara a Jeff si mezi svých pár švestek samozřejmě nezapomněli sbalit chytré telefony a platební karty a nocování si částečně naplánovali za pomoci Couchsurfingu, dalšího globálně fungujícího nástroje usnadňujícího přístup k zážitkům.