Ševčuk, Svjatoslav: Majdan a řeckokatolíci na Ukrajině

Ševčuk, Svjatoslav
Majdan a řeckokatolíci na Ukrajině

recenze náboženství

Český preklad vystúpení, kázaní, výziev a prehlásení arcibiskupa Svjatoslava Ševčuka, hlavy ukrajinskej gréckokatolíckej cirkvi.

Ešte jedno „stretnutie“
Svjatoslav Ševčuk: Majdan a řeckokatolíci na Ukrajině. Přel. Rita Kindlerová, Karmelitánské nakladatelství, Praha, 2016, 253 s.

Moje prvé stretnutie s hlavou ukrajinskej gréckokatolíckej cirkvi, arcibiskupom Svjatoslavom Ševčukom, sa udialo v októbri 2013, keď zavítal do Prešova, kde sa stretol s predstaviteľmi ukrajinských inštitúcií a ukrajinskou tvorivou inteligenciou. Teraz došlo k ďalšiemu „stretnutiu“ prostredníctvom vydania Majdan a řeckokatolíci na Ukrajině. Ide o český preklad jeho vystúpení, kázaní, výziev, prehlásení k veriacim Ukrajinskej gréckokatolíckej cirkvi a všetkým ľuďom dobrej vôle (v rozpätí december 2013 – december 2014). Tento výber výziev a vystúpení otca Svjatoslava nás zavedie do búrlivých čias revolúcie dôstojnosti – Euromajdanu na Ukrajine. Čitateľ má možnosť pochopiť podstatu udalostí a poopraviť si vo svojom vedomí skreslené fakty, ktoré mu vtedy aj dnes predostierajú niektoré české i slovenské periodiká a ruská propaganda. „Tato kniha je omluvou za to, že většina z nás mlčela v době, kdy mlčet k tomu, co se kolem nás odehrávalo, bylo minimálně neslušné. Je omluvou za naše pohodlné zabydlení se v české kotlině v posledních dvaceti pěti letech a za nevšímavost k společenským procesům a tlakům hned za naším horizontem, vzešlou z této pohodlnosti… Jde i o vyjádření úcty ke schopnosti regenerovat síly z trosek, které jsou pro nás těžko představitelné, stále znovu pozvedávat společnost k novému životu,“ píše sa v predslove k českému vydaniu.

Mnohé vyjadrenia otca Svjatoslava majú nadčasový rozmer, pretože už vtedy upozorňuje, že ukrajinský národ potrebuje múdrosť, silu, a nie násilie. A cirkev bola v zložitých dejinných situáciách vždy s ľudom. Tak je tomu aj teraz. Vyzýva k Božej pravde, k Božiemu slovu, a nie k zbraniam. Arcibiskup Svjatoslav vo svojich kázaniach vždy nachádza paralelu medzi históriou svätých, ich osudmi a obdobím, ktoré prežíva jeho národ. Pozorne sleduje udalosti a veľmi citlivo na nich reaguje, prijíma závery, ktoré sa vonkoncom nepriečia jeho poslaniu. Dôkazom toho môže poslúžiť aj prehlásenie k udalostiam, ktoré sa stali v Kyjeve v noci 11. 12. 2013. Aký je postoj cirkvi? Snažila sa urobiť všetko pre to, aby nedochádzalo k eskalácii násilia („Vždyť ve válce mlčí Múzy a na dialog se čeká marně“). Hlava Ukrajinskej gréckokatolíckej cirkvi nabáda k dialógu. V jeho zornom uhle sú predovšetkým mladí ľudia. „... to je ta Ukrajina, která má dnes evropskou tvář. Tito lidé se narodili v nezávislém ukrajinském státe, jsou prvními, kdo vyšli na Majdan a mluvili o evropské tváři budoucnosti naší země. Myslím si, že hlas mladých musí být rozhodující pro všechny, kdo v současné době jakkoli rozhodují na poli politiky a dokonce i ekonomiky. A mladí nám říkají, že nezávislá Ukrajina nemá alternativu mimo evropskou budoucnost.“ Mnohí kladú otázku, či je vhodné, aby sa cirkev zapájala do politického života. Otec Svjatoslav odpovedá, že jednoznačným rozhodnutím ukrajinských cirkví, ich chápania svojho poslania – je nezapájať sa do politických procesov, „ale církev je neoddělitelnou součástí občanské společnosti. Chápeme, že události, které se nyní na Ukrajině odehrávají, se nemohou života samotných církví nedotýkat, neboť věřící lidé jsou zároveň občany své společnosti. Církve nechtějí překročit hranici od občanské společnosti k politickému životu. Jsme přítomni pouze tam, kde vidíme, že jde o občanskou volbu Ukrajinců.“ Otec Svjatoslav neidealizuje ukrajinskú spoločnosť, ba naopak, zreteľne vymenúva neduhy, s ktorými sa treba popasovať, hovorí o chorobách postsovietskej spoločnosti. Vyzýva k obnove spoločnosti, ale v tomto úsilí sa treba spoliehať na seba.

Druhá časť publikácie (Hlas na ochranu spolubratrů, obětí zločinné vlády) sa začína výzvou k Ukrajincom, aby sa nedopúšťali násilia, aby sa vláda nedopúšťala násilia na vlastnom národe! Tretia časť knihy pojednáva o jeho postoji v čase intervencie Ruska na juhu a východe Ukrajiny. V liste duchovným Odeského a Krymského exarchátu Ukrajinskej gréckokatolíckej cirkvi píše: „Tak jako je nasměrován zrak všech ukrajinských občanů s úzkostí a nadějí na statečnost ukrajinských vojáků, kteří se navzdory hrozbám a ponižování ze strany agresorů netřesou a nezrazují svoji přísahu vlastnímu národu, zrak celé naší církve je obrácen k vám, drazí otcové. My jsme přísahali ne lidem, ale samotnému Pánu – zdroji našeho života a pánovi dějin. Proto jej musíme prosit o dar odvahy, statečnosti, pevnosti a síly, aby se naše nohy netřásly, aby nezapochybovala naše kněžská srdce, ale naopak, abychom mohli, posilněni Boží milostí, posilovat ve víře naše bratry a sestry, kteří jsou svěřeni do naší duchovní péče.“

V rozhovore pre ukrajinské noviny Deň Otec Svjatoslav prirovnáva situáciu na Ukrajine k tomu, čo prežívali Kristovi učeníci vo veľkonočných dňoch. „Hlavní fakt je, že začínáme přehodnocovat, objevovat pro sebe hodnotu Ukrajiny jako jednotného a nezávislého státu. Před dvaceti lety jsme dostali nezávislost darem. Jednoduše nám spadla do klina, ale my jsme si ani neuvědomili proč, co s tím darem dělat a jestli nám vlastně vůbec k něčemu je. Teprve nyní začínáme chápat, že v něm je záruka naší prosperity, možnost vybudovat evropskou zemi, vybudovat si ji vlastnoručně takovou, jakou ji budeme chtít mít, že v něm je záruka naší bezpečnosti a toho, že my jako národ vůbec můžeme existovat ve třetím tisíciletí. Události nás sjednotily. Lidé se mění, pociťují solidaritu mezi sebou i s touto myšlenkou.“

Vo svojich vystúpeniach sa otec Svjatoslav často vracia k jednote a jednotnosti Ukrajincov, celistvosti Ukrajiny. Ukrajinci nechcú žiť oddelene, ako sa o to snaží niekto zvonku. „I nyní, když sleduji reakce lidí na Donbase, vidím, že si tam nikdo z obyčejných lidí rozdělení Ukrajiny nepřeje. Všichni chápou, že je to náš společný domov. Všechny církve na Ukrajině – pravoslavné, katolická, protestanské – také jednomyslně vystoupily za zachování jednoty a celistvosti Ukrajiny.“ V liste veriacim a všetkým občanom Ukrajiny pri príležitosti prezidentských volieb (5. 5. 2014) veľmi výstižne charakterizuje vzniknutú situáciu. „Novodobá historie nezávislého ukrajinského státu ještě nezažila takto intenzivní předvolební kampaň, která by se konala za tak dramatických okolností: okupace Krymu, pokračující vnější agrese, která je provázena informační válkou nebývalého rozsahu, provokace a sabotáže v mnoha částech Ukrajiny… Každý, kdo žije na ukrajinské půdě a váží si skutečné svobody, má povinnost chránit vlastní stát, a tedy své právo žít ve svobodné a spravedlivé Ukrajině. Nezapomínejme: agresor nás všechny považuje za potenciální hrozbu a nepřátele bez ohledu na to, jakým jazykem mluvíme, do jakého chrámu chodíme či jakým politickým silám dáváme přednost.“ Je to celkom opodstatnené, lebo ukrajinský národ zaplatil príliš vysokú cenu za vlastnú slobodu.

Arcibiskup Svjatoslav opätovne vyzýva svetové spoločenstvo, aby nebolo ľahostajné k situácii na Ukrajine. „Ukrajina potřebuje účinnou podporu celosvětového křesťanského společenství a podporu všech lidí dobré vůle. prosíme vás, abyste informace z médií hodnotili kriticky. Potřebujeme vaši modlitbu, vaši rozvážnost, vaše dobré slovo a efektivní činy. Ticho a nečinnost povedou k další tragédii.“ Ako charakterizuje situáciu po Majdane? „Po Majdanu jsme zažili „postmajdanovskou stresovou poruchu“. Pocítili ji nejen ti, kteří byli postižení přímo na Majdanu, nejen kněží, kteří stáli u hořících stanů, ale každý, kdo vše sledoval v televizi nebo na internetu… Myslím si, že každý z vás ví, jak na to naši lidé reagují a jaký vliv na ně tato situace má. Lze říci, že naše společnost má nové rány – rány, které před šesti měsíci neexistovaly. Jsou to duševní, emocionální, fyzické rány.“ Hlava UGKC na Ukrajine a biskupi Synodu UGKC 10. 9. 2014 píšu výzvu národom celého sveta, aby sa zastavilo krviprelievanie na Ukrajine. Upozorňujú, že naďalej v nebývalom rozsahu pokračuje nenávistná a nepravdivá propaganda, ktorá je nemenej deštruktívna než zbrane hromadného ničenia. Apelujú na všetkých, aby aj naďalej vytrvale kráčali cestou pravdy a slobody. Ľudia by sa mali mať na pozore pred lichotivými heslami populistov, ale aj pred tými, ktorí sľubujú „bleskové vyriešenie“ všetkých problémov. Ako aktuálne znejú slová, ktoré sú venované práve politikom: „Dnes není doba, kdy máte využívat nabytých výhod, ale doba oběti. Vám svěřená moc předpokládá primárně odpovědnost vůči lidem, kteří se vám svěřili. Ať je před vámi vždy oběť nebeské setniny z Majdanu a nyní již tisíce zabitých ukrajinských vojáků a civilistů na východě. Nechť se oni stanou měřítkem pro všechna vaše rozhodnutí.“ Tieto slová zazneli 13. 9. 2014. Nevdojak sa priam núka otázka: A čo sa zmenilo? Totiž tuto otázku si neraz kladú obyčajní Ukrajinci. Hrozí, že po eufórii príde ďalšie rozčarovanie!

 

© Ivan Jackanin

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 18 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

80%autor článku   80%čtenáři

zhlédnuto 2721x

katalogy

štítky k článku

Inzerce
Inzerce
Inzerce