Sepetys, Ruta: Sůl moře

Sepetys, Ruta
Sůl moře

recenze dětská

Tento přírůstek v řadě beletristických knih o druhé světové válce neláká alternativním pojetím historie nebo pikanteriemi, nýbrž čtenářskou přitažlivostí. Smyšlený příběh, trocha lásky a námořní katastrofa, to už získalo i Oscara – Sepetysová však přidává etické úvahy, historické reálie, tajemství a hodně silných momentů. Hutný příběh napsala lehce a čtivě, pro dospívající i dospělé, a navíc v kvartetu vypravěčů.

Čtyřnásobná katarze
Ruta Sepetysová
: Sůl moře. Přel. Petr Eliáš, CooBoo, Praha, 2016, 352 s.

K důvodům častého tematizování druhé světové války v kultuře patří především relativní časová blízkost tohoto historického období a memento jak válečných obětí, tak válečných prostředků: precizně propracované nelidské ideologie spojené se sugestivní propagandou. Téma je dosud nevytěžené mnohdy i z osobních pohnutek, a to kvůli angažovanosti jednotlivých národů, ať už záměrné, či – častěji – vynucené.

Mezi tyto nešťastné válečné aktéry patřila i Litva, v níž má kořeny americká spisovatelka Ruta Sepetysová. Sestřenice jejího otce byla válečnou uprchlicí, která měla původně nastoupit na palubu lodi Wilhelm Gustloff, avšak nakonec plula jinou lodí. Je snad tedy zřejmá klíčová motivace, která autorku vedla k sepsání smutného válečného příběhu Sůl moře (Salt to the Sea, 2016), jenž se odehrává z velké části právě na potápějícím se Gustloffovi a kde jednu z hlavních rolí hraje litevská válečná utečenkyně.

Čtyři dospívající, kteří se teprve opatrně rozhlížejí po světě (a po svém mladém nitru), náhle zavalila válka, jež jim dovolila dospět zatím pouze podle svých vlastních pokřivených pravidel. A válečná pravidla neberou nejmenší ohled na křehké duše mladých dospělých… Čtenář se může snadno identifikovat s každou ze čtyř hlavních postav: příběh je vyprávěn ústy dvou dívek a dvou chlapců různých národností, jejichž vzájemně propletené životní osudy vrcholí na prokletém Wilhelmu Gustloffovi, lodi potopené během námořní evakuace vojáků i civilistů. Počtem obětí se jednalo o největší námořní neštěstí, třemi torpédy bylo zabito odhadem devět tisíc lidí. A určitě mezi ně patřili i mladé Litevky a Polky a mladí Prušáci a Němci, podobně jako v knize. V tom je příběh Soli moře, i přes svou smyšlenost, plně autentický.

Ačkoli Ruta Sepetysová do fabule románu zapletla kromě skutečného Wilhelma Gustloffa například i reálně existující jantarovou komnatu, mnohem více než snaha o osvětu či historické exkluzivity ji zajímají vnímání a prožitky fiktivních postav. Operuje s následky nejrůznějších životních traumat a čtenáři předkládá plasticky vykreslené chování lidí pronásledovaných pocity viny, strachu, hanby a osudu. Co přesně může udělat prožité peklo s už-ne-dětmi-a-ještě-ne-dospělými? Jak se z šikanovaného Němce zrodí psychopat a z nevinné litevské ošetřovatelky dívka užíraná svědomím? Co cítí mladý Prušák, když křičí Heil Hitler? A jak uvažuje Polka v růžové čepici, která za svůj patnáctiletý život stihla prožít horší věci než lecjaký voják? Propracovaná a atraktivní psychologie postav by na kvalitní román vystačila sama o sobě, v případě Soli moře je tu však navíc takřka hmatatelné napětí na palubě potápějící se lodi. Někdy je čtenáři dovoleno i pousmání, třeba když jeden z protagonistů místo umývání latrín skládá v duchu goethovský dopis, v němž se své milé vyznává, že zachraňuje dva tisíce životů.

Druhá polovina díla je Titanikem, vojínem Ryanem, Sophiinou volbou i nejhorším sociálním experimentem v jednom, čemuž odpovídá i míra čtenářské katarze a množství vyplakaných slz. Způsob vyprávění je přes zhuštěnost díla vesměs prostý: autorka se jazykovými ani stylistickými berličkami nemusí o vyvolávání emocí složitě snažit, jelikož ty prostě přicházejí samy, například zásluhou třívěté kapitoly nebo banální dětské říkanky o kačence. Naši hrdinové se shodně snaží o záchranu, a každý u toho pochopitelně přemýšlí jinak. V emočně vypjatém závěru díla, lemovaném niternými vzpomínkami jednotlivých postav na dětství či blízké lidi, tak tutéž událost sledujeme čtyřmi páry očí, což vyžaduje poctivou identifikaci s každou postavou; nezbytná čtenářská soustředěnost však nemusí vyhovovat každému. Nároky, které jsou na čtenáře kladeny, jsou záhy odměněny čtyřnásobnou katarzí prožívanou s každým hrdinou zvlášť.

Působivý kontrast jednoduchého vyprávění o složitém světě nevede k násilnému pokusu o dojemný historický příběh. Sůl moře by si možná vystačila i bez dějinných reálií. Každá postava, slovo, skutek či myšlenka tu mají precizně určené, jedinečné místo. Kniha nejvíce osloví ty, které zajímá průběh a výsledek utkání člověka s historií, nikoliv pouze samotné historické události. A že se Sůl moře odehrává během druhé světové války, rozkrývá málo známá fakta a vytahuje na povrch i palčivé morální otázky, jí v očích čtenářů přidává jen body navrch.

 

© Marie Mokrá

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 10 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

hodnocení knihy

70%autor článku   63%čtenáři

zhlédnuto 2684x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce
Inzerce