Město Hluboká brána hoří a k nebi se valí dým ze skládek jedů, laboratoří nejlepších – a také nejzvrhlejších – chemiků světa i mučíren Legie. Kdysi mocné řetězy, na nichž město balancovalo nad údajně nekonečnou propastí, jsou z velké části zpřetrhané a je jen otázkou času, kdy se vše zřítí do hlubin. Ovšem to je ten nejmenší problém. Bůh Ulcis, odvěký pán propasti, je mrtev a jeho smrt otevřela bránu do Pekla. Z hlubin unikají první přízraky a na druhém konci světa se vydává na svou pouť Cospinol, bůh moře a mlhy. Je třeba zabít zjizveného anděla Karneval, zavřít bránu do Pekla a získat svobodu. Protože i někdo tak mocný jako Cospinol může být otrokem…

Železný anděl je kniha, kterou stíhá prokletí zvané kontext. V originále vyšla v roce 2008, dva roky po Zjizvené noci, prvním díle trilogie Kodex Hluboké brány. V té se skotský spisovatel Alan Campbell soustředil na prostředí bizarního města postaveného na řetězech, v němž žijí vedle lidí i andělé a kde probíhá skrytá politická i náboženská válka. Potenciál města a jeho uspořádání byl ale spíše jen načrtnut – v jádru se jednalo o poměrně tradiční mix epické a městské (děj opustil Hlubokou bránu jen skutečně epizodicky) fantasy, která až v závěru vytáhla několik zajímavých trumfů. V nakladatelství Laser-books zařadili knihu do řady Moderní díla fantasy, přestože už tehdy (v roce 2009) se ozývaly hlasy, že by autorovi – ne nutně knize – slušela v oněch dávných časech populárnější řada New Weird.

V té by jistě Campbellův román získal pověst knihy vhodné pro začátečníky ve jmenovaném subžánru. A ve druhém díle, který měl tehdy dle plánů v českém překladu vyjít zhruba do roka, by otevření děje jak širokému okolí Hluboké brány, tak zásvětí autorova univerza onu pověst a dodatečné zařazení do New Weirdu více než ospravedlnily. Bohužel kniha se zpozdila a vychází až nyní, sedm let od prvního dílu – to je dost na to, aby se objevila zcela nová čtenářská generace s radikálně odlišným vkusem. Taková proluka bývá většinou v rámci populárních žánrů pro danou sérii smrtelná, zvláště když ještě v průběhu všech těch let naskočí k projektu nový překladatel.

A tady je na čase začít s pozitivy. Roman Tilcer totiž patří k pro žánr fantasy nejvhodnějším překladatelům, což už dokázal na několika autorech. V jeho portfoliu nalezneme jazykového hračičku Kevina Hearneho (Kroniky železného druida), dobrodružného pábitele Scotta Lynche (Lži Lockeho Lamory) i dnes již nádherně archaického Henryho Kuttnera (Elak z Atlantidy) nebo lingvistického nadšence Charltona Blakea (Čarotepec). Alan Campbell možná nebyl stylově takovou výzvou jako někteří výše uvedení pánové, ale Tilcer prokázal cit pro správnou „fantasy“ atmosféru textu. Popisy Hluboké brány, nejrůznějšími jedy zničeného okolí města či Cospinolovy mrakolodě tak doslova dýchají magií.

Stejně tak je dobrá zpráva, že Železný anděl sice navazuje na Zjizvenou noc, ale rozhodně se nejedná o knihu, kterou čtenář neseznámený s předchozím románem nepochopí. Campbell šikovně podá všechny potřebné informace, co, kdy, kde a komu se událo, ale pak už rozehrává v podstatě zcela nový příběh. Místy to vede k zhuštění událostí a rychlému opuštění potenciálně zajímavých postav – to je příklad zabijáka z Legie, který zajme hrdiny Zjizvené noci, válečnice Rachel a anděla Dilla. Ovšem rychlost, s jakou se začínají na čtenáře valit další a další události, a především pak fascinující výjevy z Pekla, v kterém se připravuje invaze do světa smrtelníků, to více než vynahradí.

S oním peklem se však opět vrací ona kletba kontextu. Nejzajímavější pasáže Campbellovy knihy totiž sice jsou na jedné straně zajímavé a vizuálně nesmírně silné (a v lecčems připomenou nejlepší práce mistra anarchistické fantasy šedesátých a sedmdesátých let Michaela Moorcocka), ale dnes jsou u nás přece jen ve stínu pekelné vize Štěpána Kopřivy, představené v románu Asfalt, ve kterém se operuje s podobnou premisou – tedy že duše jsou v pekle především tvárný stavební materiál.

Ano, Asfalt vyšel dokonce o něco málo dřív než Zjizvená noc, ale pokud by Železný anděl vyšel podle původního plánu, představoval by ke Kopřivovu románu zajímavý doplněk, ukazující podobný nápad, využitý však v jiném žánru a autorem se zcela jinými cíli a zálibami. K dnešnímu dni se Asfalt stihl stát jedním z největších kultů domácí porevoluční fantastiky, dočkal se jak dotisku, tak audioverze a jakákoliv návštěva Pekla – založeného na podobných, jakkoliv stále originálních principech – vedle něj dnes působí dojmem chudšího příbuzného. Ano, je to vůči Campbellovi nespravedlivé, stejně jako skutečnost, že i řada dalších motivů (např. s Peklem kolaborující železniční společnost) dnes prostě nevyzní tak silně jako v době rozmachu New Weirdu, ale to platí u čtenářů, kteří žánr sledují pravidelně a poměrně do hloubky.

Pro sváteční čtenáře by se Železný anděl stále mohl stát tím, čím mohla být před lety Zjizvená noc – vhodným průvodcem do světů mírně neortodoxní fantastiky, která sice nabízí hodně divoké představy, ale v jádru pořád vychází ze starého dobrého půdorysu příběhů o záchraně světa před strašlivým zlem…