Vopěnka, Martin: O duši a dívce

Vopěnka, Martin
O duši a dívce

recenze dětská

Nehybný majestát Větrných hor poskytuje útočiště – zvěři, živlům, cestovatelům i novodobým pohádkám Martina Vopěnky. Po horolezeckých románech a úspěšné trilogii pro mládež Spící město, Spící spravedlnost a Spící tajemství, se Martin Vopěnka vrátil ke klasickému žánru, který ctí, avšak naplňuje po svém: láskou k horám, úctě k nehybnosti a věčnému koloběhu života.

Když hory mluví o smrti a krkavec prožívá krizi středního věku
Martin Vopěnka
: O duši a dívce. Mladá fronta, Praha, 2016, 144 s.

Pastelově modrá kniha nevšedního formátu čtenáře přenese do archaické idyly Větrných hor. Hor, které odolaly náporu techniky, hor, které ještě znají ticho, opravdové ticho. Jen těžko se dá pochopit, že stojí nedaleko silnic a moderních velkoměst. Roli hrdinů Martin Vopěnka svěřil převážně zvěři a přírodním entitám: ať už sestře Smrti, bratru Životu, skalám, stárnoucímu krkavci, poslednímu vlkovi, nebo medvědu, který marně bojuje se závislostí. Ve čtrnácti příbězích Vopěnka předkládá krásu trvání a věčného koloběhu života, skrze které přináší malé ekologické evangelium.

Stárnoucí krkavec by byl ideálním vypravěčem celé knihy pohádek, ale bohužel se objevuje jen ve třech příbězích (Krkavec vypráví o duši a dívce, Krkavec vypráví ještě o zasuté vzpomínce a Krkavcovo pobláznění). Vopěnka totiž umí zobákem leskle černého ptáka promlouvat lehce a podávat lyricky poučné příběhy s grácií lidového vyprávění, a to i v momentu, kdy se táta krkavec pomate a myslí si, že je králem všeho tvorstva. Samotná postava krkavce také tematizuje problematiku vyprávění příběhů. Nejen že se díky vyprávění semkne celá rodina, ale sám táta krkavec pojednou dokáže nahlédnout svůj vlastní život z jiného úhlu a začíná si jej opět vážit.

Ze všech pohádek nejvýše stojí ta, která dala knize jméno: Krkavec vypráví o duši a dívce. Vopěnka zde nedosahuje mistrovství světových pohádkářů, ale má k němu výrazně nakročeno, a to i v sesterské pohádce Krkavec vypráví ještě o zasuté vzpomínce. Tíživá vzpomínka i lidská duše zde získávají podobu dívek, éterických bytostí, které se se schovávají v zádech zkoušeného člověka a čekají, až si jich konečně všimne, a pak mizí. Pod sluncem, které má barvu krkavčího peří, tak čtenář zakouší tajemství života, skryté v neopakovatelnosti. Krkavec se nejen v této pohádce stává stínem lidí, kterým osud nepřeje. Nevměšuje se jim do něj, ale pozoruje je, doprovází a po letech vypráví jejich příběhy. Život sice míjí každým okamžikem, ale neodchází beze stopy, zůstávají vzpomínky.

Akční příběhy zvířat doplňuje druhá rovina, rovina nehybné přírody, a to v pohádkách Sestra Smrt, Klíčení, Buk a modřín, Skály a Voda, matka života. Vopěnka zde horám, skalám a abstraktním skutečnostem vkládá do úst existenciální témata. Buk a modřín jsou nenásilný manifest pacifismu. Moudrý modřín zamyšleně mlčí již 387 let. Pamatuje dobu slávy buků a zažil i velké kácení, přesto však věří v cestu bez násilí: „Bezbrannost je naším největším darem. (…) Neznám nic krásnějšího než takto trvat.“ Tíživé atmosféry autor dosahuje v pohádce, ve které si skály nevědí rady s budoucností a hledají odpověď na otázku: Co trvá věčně a nikdy nezanikne? Ani Měsíc si nepamatuje vznik světa a do budoucna nevidí. A tak ani skalám nezbývá nic jiného než si počkat a zeptat se samotného Stvořitele. A tak čekají, skály mají přeci času dost. Patos, který by byl až nesnesitelný, dovedl Vopěnka rozbít jemnou satirou lidského pokolení. Skály se baví historkami o hloupých a nestálých lidech, kteří propadli bezduché technice.

Úskalím Vopěnkových pohádek je ale občasný skluz k přílišnému moralizování. Ačkoli nikde není doslovné a prvoplánové, například pohádka s enigmatickým názvem O medvědovi, který ztratil sám sebe už hraničí s případovou studií z adiktologie. Tam, kde autor nechává promlouvat personifikovanou Smrt, Věčnost nebo Život, se neubrání monumentálnímu patosu. Nejvíce popustil uzdu mudrlantství v pohádce Klíčení, která je variací na biblická proroctví a ukazuje typicky lidský nevděk a nedůvěru v cokoli nového v kulisách zdánlivě idylické přírody a zvířecí společnosti.

Knihou se nese hned několik stěžejních témat – sláva neopakovatelnosti okamžiku i strach z ní, věčné trvání a koloběh života, láska k horám, která překoná i největší hoře, a nakonec důvěra ve Stvořitelův plán. Kniha snadno přiblíží dětem i mnohým dospělým přírodní zákony nebo třeba princip evoluce. Odkryje kouzlo hodnot, které trvají, a snadno čtenáře nakazí láskou k přírodě a všemu živému.

Každým příběhem jemně nabádá: lidé, zpomalte trochu! Zkuste maličko poodstoupit a podívat se na život z jiného úhlu; budete překvapeni, co všechno vám může přinést. Jemné pastelové ilustrace zvířat a tiché přírody od talentované Iku Dekune toto poselství dokonale podtrhují.

 

© Eliška Prokopová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 10 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

hodnocení knihy

50%čtenáři

zhlédnuto 1510x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce