Weberová, Ilse: Dobrodinec Báruch: Židovské pohádky

Weberová, Ilse
Dobrodinec Báruch: Židovské pohádky

recenze dětská

Dobrodinec Báruch je souborem sedmnácti židovských pohádek spisovatelky Ilse Weberové, která pocházela z českých Vítkovic a roku 1944 byla zavražděna v koncentračním táboře v Osvětimi. Její vyprávění vyšla v mnoha evropských zemích a díky nakladatelství Verzone se s nimi v obdivuhodné grafické podobě mohou seznámit i čeští čtenáři.

Židovské pohádky nejen pro děti
Ilse Weberová
: Dobrodinec Báruch. Židovské pohádky. Přel. Zlata Kufnerová, Verzone, Praha, 2015, 96 s.

Příběhy Ilse Weberové mají podtitul Židovské pohádky, předčítat je však můžete i dětem, které s židovstvím nemají zkušenosti žádné. Pro první seznámení začínajících čtenářů s touto kulturou je výbor Dobrodinec Báruch dobrou volbou. Příběhy nejsou dlouhé a i pro vypravěčský styl je typická jednoduchost, věcnost a černobílost zobrazovaného světa. Hrdinové bývají nositeli základních lidských vlastností, zobrazovaných podle typických uspořádaných dvojic láska/závist, štědrost/lakota, vlídnost/sobeckost a dalších. Nečekejme žádné napínavé dramatické zápletky, k vystavění příběhu obvykle stačí setkání s chudobou či nemocí. Do konfrontace s nepřízní osudu se často dostávají děti a téměř vždy jim pomůže nečekaný „Boží zásah shora“. Většina malých hrdinů jedná nedětsky a nereálně pokorně a rozumně. V prvních pohádkách pozoruje jejich nezištné počínání potulný, vyhládlý stařík, ze kterého se nevyklube slovanský kouzelný dědeček, nýbrž prorok Eliáš, od něhož se děti dočkají spravedlivé odměny v podobě života v blahobytu. Ten se ze skromnosti zdráhají přijmout, a i když je bohatství nemine, jejich čisté charaktery nezkazí. Čarovnou (Boží) moc může mít i samotný panovník, např. Šalomoun v příběhu Blázen Jankl. Jestliže on prohlásí, že vážnou nemoc chlapce Daniela vyléčí až setkání s člověkem, který ještě nikdy nikomu neublížil, tak to zkrátka platí. O jeho slovech nikdo nepochybuje a všichni mírumilovnou osobu usilovně (a dlouho marně) hledají. Předpoklady nakonec splňuje pouze ten, kterého lidé mají za blázna. V Sederovém poháru naopak panovník Abrahám rozhodne, že nikdy neprovdá svou dceru Rút, neboť její bratr nečekaně oslepl. Naštěstí do jejich země přichází podvedený a bratry okradený Uriel, jenž „nepustil do svého srdce svár“, a napije se ze sederového poháru s přáním uzdravení slepého hocha. Nevysvětlitelným úkazům se nikdo nediví, protože pokud je lid zbožný, přítomnost kouzel v životech jednotlivců je samozřejmá. Poslání všech příběhů je jednoduché: konej dobro a budeš odměněn. Někdy dochází k téměř pohádkově „extrémním“ případům. Kupříkladu stařík Mendel Rosenbusch spravedlivě rozdal svůj majetek chudým a za odměnu mu anděl Rafael daroval peníz, díky němuž se může stát neviditelným. Jako „neviditelný anděl“ pak prochází i následujícími příběhy a pomáhá napravovat nejeden pokřivený charakter. Výběrem témat a pravidelně se opakujícím ponaučením na konci se příběhy podobají bajkám.

Kromě osudů obyčejných lidí jsou v Dobrodinci Báruchovi důležité i atributy židovské víry (šabatový svícen, plášť kaftan, menora, chléb chala atd.). Ty základní jsou jednoduchým způsobem vysvětleny ve sloupci vedle textu a také ve slovníčku v závěru knihy. Příběh Jak malý Josef ochránil Tóru, popisující rabování židovského majetku, se nejspíš odehrává před mnoha staletími, ale zapadl by i do nelehké doby druhé světové války, kdy ho nejspíš autorka vytvořila. Poukazuje na sílu víry a modlitby a opět nešetří zázraky, které dětského čtenáře uchvátí. Důležitost četby z tóry, ale i další židovské zvyky a tradice (seder, pesach, chanuka) jsou zdůrazňovány přirozeně a nenásilnou formou. Společně s neobvyklými předměty budou na české děti působit exoticky i jména postav (Šmule, Malvi, Cvi, Kilaj apod.). Poslední příběh Malý Isi cestuje do Erec Jisrael představuje alegorickou plavbu po obloze nad Izraelem a ukotvuje židovský národ do konkrétní zeměpisné oblasti. Pro nežidovské čtenáře možná nebude mít takovou sílu jako pro toho, který byl ze své vlasti vyhnán a celý život tápe ve svém „přistěhovalectví“.

Ilse Weberová milovala děti. Vymýšlela si pro ně pohádky a složila nespočet písní. Sama měla dva syny. Jednoho stihla poslat vlakem Nicholase Wintona do Anglie, druhého vzala za ruku a odvedla společně s mnoha dalšími, o které v koncentračním táboře pečovala, do plynové komory. Její známý jí krátce předtím vysvětlil, že se tam nebudou sprchovat... Poradil jí jediné: aby nahlas zpívali a dýchali zhluboka. Těžko si dnes umíme představit sílu, kterou v sobě musela při této „procházce se svěřenými dětmi“ najít. Tato fakta vrhají na výbor Dobrodinec Báruch smutný stín, ale bohužel i ona jsou součástí židovské historie. Je na nás, v jakém rozsahu a jakým způsobem ji dnešním dětem podáme. V závěru knihy je ilustrace usměvavé autorky a její rodiny, a tak můžeme začít právě zde.

 

© Bohumila Adamová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 11 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

70%autor článku   61%čtenáři

zhlédnuto 1525x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce