Ščerbová, Tereza: Krtník

Ščerbová, Tereza
Krtník

recenze dětská

Kniha Terezy Ščerbové o Krtníkovi je příběh o každém z nás. Být Krtníkem je to největší, o co v lidském životě jde. Balancujeme na ostří hrany a chceme mít všechno, co svět nabízí. Jde jen o to, abychom se nikdy nezbavili toho, čím jsme. Krtníkem, bytostí radosti, naděje a víry.

Poznej sám sebe
Tereza Ščerbová
: Krtník. Host, Brno, 2016, 96 s.

Možná tam ten nápis byl a možná ne. Gnóthi seauton – poznej sám sebe. Kde, ptáte se? Snad kdesi nad vchodem delfské věštírny, ale i v díle Hérakleitově, u Pythagora či u Platóna. Eliza Gregory Wilkins o tom kdysi napsala zajímavou knihu: Know Thyself in Greek and Latin Literature. Podíváte-li se na dějiny velké Indie, od krále Ašóky po Gándhího, najdete tento mravní příkaz naprosto všude. Koluje ve filozofických i teologických textech a je rovněž jedním z pramenů uměleckého tvoření. Ve změněných formách se objevuje i v lidové moudrosti a tisícerých motivačních citátech. Poznej sám sebe. To je přece apel, který dává smysl. Jde jen o to, kdo a komu ho říká.

Krtník, nikoli krtek, to je název knihy výtvarnice Terezy Ščerbové (*1982), která míří k dětskému čtenáři teenagerovského věku a rovněž ke čtenáři dospělému. Jedná se o zajímavou meditativní úvahu nad uskutečněním a smyslem lidského života. Není to v pravém smyslu pohádkový příběh. Je v něm trochu fantasy i trochu filozofie, ale rozhodně v něm nechybí základní půdorys střetávání dobra se zlem. V Krtníkovi jde o to, do jaké míry se člověku daří zůstat tím, kým je, a nakolik musí dělat ústupky, aby se nevyděloval z komunity, pro kterou je důležité pracovat, vydělávat peníze, utrácet je a tak všechno dokola, od začátku dospělosti až do smrti. Je život každého z lidí odvislý od vnitřní a vnější svobody, anebo je závislý na různých „byznysplánech“ druhých? Můžeme ještě žít, řečeno s filozofem Janem Patočkou, alespoň ve svém vnitřním exilu, nebo jsme odsouzeni k tomu, stát se výrobními nástroji a co nejlevnější pracovní silou? Proč je tento příběh, který Tereza Ščerbová dovypráví nádhernými kresbami pastelových barev, určený i pro dospívající děti? Proč? Protože je to srozumitelná pobídka, aby se na příkladu dospělých, kteří – zčásti dobrovolně, zčásti pod tlakem – přišli o vlastní svobodu a radost, vydali jinou cestou.

Kdo to vlastně je, ten Krtník, a kdo jeho kamarád Medvěd, jezdící na motorce? A kdo Zaškvara, ta zvláštní bytost, která Krtníka neustále tlačí do něčeho, co je mu protivné? V kresbách Terezy Ščerbové jsou to skutečné bytosti s tělem, tváří a očima. Mohou to být ale i povahy a životní etapy každého z nás. Krtníkem chvíli jsme a pak zas chvíli nejsme. Někomu se podaří zůstat Krtníkem celý život, někdo se jeho svobodomyslné povahy zbaví, sotva vyjde ze školy. Jde o to, být Krtníkem co nejvíc. Jednou z velkých Krtníkových radostí je, že umí dělat mraky. Stačí, aby se prstem dloubnul do břicha, a z pusy mu vyjde mrak různých tvarů. V noci se pak Krtník dívá na nebe a poslouchá, jak krásně prší. Víc nepotřebuje. Co by taky v přírodní rezervaci, kde žije „spolu s bláznivými lidmi v barevných svetrech“, potřeboval? Město? Život v panelácích? Práci v reklamce? Stres z věcí a vztahů, které vůbec, ale vůbec nedávají smysl? Ne. Vydechované obláčky mu stačí. Jenže…

Medvěd, a tedy jakési upracované a trochu vyčpělé alter ego každého z nás, který z rezervace kdysi odešel, Krtníkovi nastíní, co je to vlastně ten svět. Krtník nechápe. Nic z toho, o čem Medvěd vypráví, ho nebaví a o nic takového nestojí. Proč by, hrome, dělal všechny ty neuvěřitelné hlouposti jako lidé? Medvěd Krtníka do ničeho nenutí. Sám ví, že život ve světě není žádná legrace… Když se však Medvěd zase vydá na cestu, objeví se prazvláštní postava jménem Zaškvara, která by ráda Krtníkovu schopnost tvořit mraky zpeněžila. Krtník, do té doby nevinný jako lilium, podlehne. Když bude na slovo poslouchat, možná ho Zaškvara přivede k Medvědovi, který zmizel a po kterém se mu trochu stýská. A pak to začne: místo života ve svobodě přichází plnění plánů a hlavně plnění cizích kapes. Krtník se stává pouhým nástrojem a zdá se, že všechno, co měl a kým byl, prohrál. Existuje naděje, že by se z toho mohl dostat, vrátil se zpátky do rezervace a začal zase jen tak, pro radost a pohodu, vyfukovat mraky a být šťastný? Rozuzlení této záhady čtenáři neprozradíme. Příběh, který nezapře beatnické a květinové motivy generace šedesátých let, může skončit tak i tak, šťastně i fiaskem. Jde o to, ostatně tak jako skoro vždycky, na koho Krtník ve své bídě narazí a jestli bude na jeho straně stát Fortuna, chcete-li Štěstí, a Bůh.

Krtníka Terezy Ščerbové si zamilujete a budete hýčkat. Je to bytost, která si to zaslouží. Je to ta lepší část nás samých, jež by v nás nikdy neměla zahynout. Krtník, to je vlastně naděje a radost, otevřenost a bezstarostnost a zároveň odvaha zůstat sám sebou. Do Krtníkova osudu budete možná vplouvat pomalu, ale o to víc vás chytne za srdce. Typologie jednotlivých postav má v sobě jemné psychologické předivo. Najdete se v Krtníkovi i Medvědovi, v Zaškvaře, v Havraním kašli, v Koupajícím kamenu, v Mišmašovi i Madle. Uvidíte. Dejte se překvapit.

 

Na podobné téma:
Pernilla Stalfelt
: O smrti smrťoucí

 

 

© Zdeněk A. Eminger

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 7 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

hodnocení knihy

80%autor článku   57%čtenáři

zhlédnuto 1897x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce