Wu, Ming-Yi: Muž s fasetovýma očima

Wu, Ming-Yi
Muž s fasetovýma očima

recenze beletrie zahraniční

Ekologický román současného tchajwanského autora nabízí poutavý dobrodružný příběh plný fantazie, ale zároveň ho lze číst i jako dílo vzbuzující zásadní otázky týkající se vnímání světa, literární tvorby a reflexe života.

Ekologický román z Tchaj-wanu
Wu Ming-Yi
: Muž s fasetovýma očima. Přel. Pavlína Krámská, Mi:Lù Publishing, Jablonné v Podještědí, 2016, 360 s.

Spisovatel, básník a blogger, malíř a fotograf, zároveň ekologický aktivista a cestovatel Wu Ming-Yi (Wu Mingyi) se narodil roku 1971 v Tchao-jüanu (Taoyuan) na ostrově Tchaj-wan (Taiwan). Absolvoval Katolickou univerzitu Fu-žen (Fu-Jen Catholic University), obor marketing a média, a na Ústřední národní univerzitě (National Central University) získal doktorát z čínské literatury. Publikovat začal v devadesátých letech 20. století. Kromě vlastní literární tvorby se věnuje i výuce. Od roku 2000 působí jako vysokoškolský pedagog na Národní univerzitě Tung-hua (National Dong Hwa University) na katedře čínštiny, kde přednáší o literatuře a vyučuje tvůrčí psaní.

Wu patří mezi nejoblíbenější tchajwanské autory současnosti, je nositelem několika literárních cen a jeho knihy se překládají do mnoha jazyků. Wuovo dílo zahrnuje povídky, eseje a romány. Debutoval roku 1997 sbírkou povídek Pen-ž’ kung-siou / Benri gongxiu (Dnes je volno), v roce 2000 vyšla sbírka esejů nazvaná Mi-tie-č’/Midiezhi (Deník blázna do motýlů), následovaná o tři roky později sbírkami Tie tao / Die dao (Motýlí cesta) a Chu jie / Hu ye (Tygří bůh). Roku 2007 vyšel Wuův román Šuej-mien te chang-sien / Shuimian de hangxian (Cesty snění), v roce 2011 vydal Muže s fasetovýma očima (Fu-jen-žen / Fuyanren) a před dvěma lety uveřejnil román Tan čche š’-čchie-ťi / Danche shiqieji (Zápisky o ukradeném kole), volně navazující na Cesty snění.

Román Muž s fasetovýma očima bývá označován jako ekologický či dystopický, případně postmoderní, což může být pro čtenáře poněkud matoucí, avšak všechny tři aspekty jsou pro jeho charakteristiku stejně důležité. Literatura zabývající se ekologickými problémy se na Tchaj-wanu objevila už v osmdesátých letech 20. století v souvislosti s tehdy probíhajícím environmentálním hnutím, jež bylo jednak důsledkem politického uvolnění, jednak reakcí na předešlou industrializaci, jak v doslovu objasňuje překladatelka Pavlína Krámská. Wu Ming-Yi se problematice environmentální literatury věnuje i ve své teoretické badatelské práci, v níž mapuje vývoj a proměny nově vzniklého žánru, jehož je sám reprezentantem.

Román se skládá z několika dějových linií, jejichž hrdinové se setkávají vlivem vnějších okolností, podmíněných náhlými přírodními změnami, které zapříčinil přístup lidí k životnímu prostředí. Osudy postav se v důsledku těchto zvratů více či méně výrazně změní. V expozici nejprve Wu představuje dva hrdiny: patnáctiletého chlapce z ostrova Wayo Wayo jménem Atalí a profesorku a spisovatelku středního věku z okresu H na východním pobřeží Tchaj-wanu Alici. Oba prožívají mezní životní situaci. Alice, trýzněná vzpomínkami na tragicky zesnulého manžela Jense a nezvěstného syna Danka, kteří se nevrátili ze společné horské túry, se promyšleně a systematicky odpoutává od světa a chystá se spáchat sebevraždu. Atalí se jako druhorozený syn musí sám vydat na moře, na plavbu bez návratu, protože ostrovní božstvo Kabang to odjakživa žádá. Ostrov je velmi malý a tímto způsobem je třeba regulovat počet jeho obyvatel. Autor postupně čtenáře seznamuje s dalšími postavami: se dvěma příslušníky národnostních menšin ‒ majitelkou kavárny na pobřeží Hafay, jež dříve pracovala v „masérském“ salonu, a Dahuem, který se věnuje ekologii lesních porostů a vede záchranný tým pátrající po Jensovi a Dankovi. Do jejich osudů však zasáhne zemětřesení a následná vlna tsunami, doprovázená vírem plastového odpadu, tzv. plastovou polévkou. Alicin dům na pobřeží je silně poškozen a zraněného Atalího vyvrhne moře na pobřeží spolu s plastovým odpadem.

Zásadním rysem Wuova románu je snovost propojená s realitou. Vytváří propracovanou mytologii ostrova Wayo Wayo i obou členů domorodých kmenů, kteří ovšem žijí moderním způsobem života. Wuova kniha je plná fantazie, jím vybudovaný fikční svět je popsán tak detailně, že vzbuzuje dojem světa reálného. Ani ekologická tematika, která je v textu takřka všudypřítomná, z něj nijak nevyčnívá, autorovi se naopak podařilo zakomponovat ji do příběhu zcela přirozeně. S trochou nadsázky lze říci, že přírodní jevy jsou pro něho samostatná, aktivní postava, jež posouvá děj vpřed tím, že ovlivňuje osudy hrdinů. Výsostné postavení zaujímá moře, jež je pro domorodé kmeny zdrojem obživy a pro ostatní buď zdrojem příjmů, nebo problémů.

Wu klade velký důraz i na popis prostředí, v němž se děj odehrává. Líčí ostrovní přírodu, zevrubně popisuje moře, hory, lesní porosty, různé druhy hmyzu... Věnuje se i zdánlivě vzdáleným (v globálním kontextu však souvisejícím) tématům, jako je lov velryb a krutosti provázející lov vorvaňů, jež zobrazuje s důkladností filmového dokumentaristy. Se stejnou precizností popisuje záležitosti technického charakteru: odsolování mořské vody či ražbu tunelů a stavbu moderních silnic napříč ostrovem i se všemi neblahými důsledky.

Vzájemná propojenost Wuových děl je dalším z charakteristických rysů jeho tvorby, příkladem budiž stejnojmenná povídka, publikovaná již roku 2003. Alice v románu tvrdí, že je její autorkou. A kdo je vlastně ten tajuplný muž s fasetovýma očima? Pozorovatel, v jehož hmyzích, složených očích se zrcadlí nejrůznější výjevy či aspekty skutečnosti, někdo, kdo dokáže ledacos objasnit, ale sám smí lidi jen pozorovat, nikoli jim pomáhat nebo jinak zasahovat do jejich životů. Někteří kritici považují tuto postavu za nadbytečnou, ale právě skrze ni se čtenář dozvídá překvapivé informace, jež zpochybní celý Alicin osud. Muž také nastoluje otázku lidské paměti a její selektivity, navíc ve spojení s literární tvorbou pojatou jako určitý druh terapie.

V důsledku toho je čtenář implicitně pobídnut, aby se vrátil na začátek knihy a přečetl si ji s vědomím nových skutečností a souvislostí znovu. Za své úsilí je odměněn výborně napsaným románem, jejž lze číst stejně snadno jako dobrodružný příběh, ale zároveň jako dílo vzbuzující zásadní otázky týkající se vnímání světa, literární tvorby a reflexe života. Čtenář suchozemec navíc ocení líčení moře, plného lidských nadějí i lidmi vyprodukovaného odpadu. Knihu, v níž se překladatelka kromě textu samotného dobře poprala s terminologií řady oborů od entomologie po ražbu tunelů, doprovázejí půvabné ilustrace Tomáše Řízka.

 

© Magdalena Rytinová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 5 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

80%autor článku   80%čtenáři

zhlédnuto 2090x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce