Lønning Aarø, Selma

Lønning Aarø, Selma

rozhovor beletrie zahraniční

„Domnívám se, že role ženy už má své největší zvraty za sebou a je do velké míry stabilizovaná. Muži jsou další na řadě,“ říká norská spisovatelka Selma Lønning Aarø.

Muži jsou další na řadě

Norská spisovatelka Selma Lønning Aarø byla jedním z letošních hostů veletrhu Svět knihy. V rozhovoru vysvětluje, proč si jako jeho téma svého románu Už budu! vybrala ženský orgasmus, ale mluví i o tom, s čím se v dnešním světě musejí vyrovnávat muži.

iLiteratura: Orgasmus je téma vhodné spíše pro populárně naučnou publikaci. Jak vás napadlo o něm napsat román?
Selma Lønning Aarø: Byla jsem na premiéře jednoho filmu, odkud jsem si přinesla dárkovou tašku plnou kosmetiky a dalších propagačních předmětů. Doma jsem ji vysypala synovi na postel a on si začal všechny věci prohlížet. Největší radost měl ze Star Wars meče. Ve skutečnosti se nejednalo o žádnou zbraň, ale o vibrátor. Ležel mezi ostatními reklamními dárky, jako by nešlo o nic zvláštního. V tu chvíli jsem si uvědomila, že ženská sexualita je vlastně zboží, které se musí prodávat. Přestala být privátní věcí, je medializovaná a stala se ekonomickým artiklem. To byl moment, kdy mě napadlo vytvořit na toto téma knihu. Mé kamarádky si poměrně otevřeně povídají o sexu, o svých vzrušujících erotických zážitcích. Nikdy jsem však neslyšela žádnou z nich říct, že ještě nezažila orgasmus. Statistiky ale tvrdí pravý opak. To znamená, že se jedná o určité tabu. Je zvláštní, že se ženy vzájemně svěřují s výstředními intimními zkušenostmi, ale o tom, že nepoznaly vyvrcholení, mlčí.

iLiteratura: Hlavní hrdinka vaší knihy Julie má zdánlivě všechno – muže, děti, peníze, dokonce i au-pair –, a přesto není spokojená. Důvodem je, že nikdy nezažila orgasmus. V čem konkrétně spočívá její problém?
Selma Lønning Aarø: Chtěla jsem napsat vývojový román o ženě, jež přemýšlí o svém životě, zatímco leží zavřená v ložnici a snaží se dosáhnout vrcholu. Celý Juliin projekt je silně negativní – je to žena, která myslí a soustřeďuje se pouze na sebe. To je věc, která je možná jenom v tak bohaté společnosti, jako je Norsko, kde máme dostatek času i peněz rozebírat samy sebe, své tělo a jeho nedostatečnosti. Tím na sebe vyvíjíme tlak, toužíme být dokonalé a jsme v neustálém napětí. To je i případ Julie, není schopná se uvolnit. Přála jsem si vytvořit postavu, která není ani trochu pozitivní, postavu, do níž vložím své nejhorší stránky a sobecké myšlenky. Ke konci však přichází jisté smíření, když Julie pochopí, že je obětí vlastní sebestřednosti.

iLiteratura: Vaše hrdinka je stejně jako vy spisovatelka. Čerpala jste inspiraci z vlastního života?
Selma Lønning Aarø: Rozhodně se nejedná o autobiografii. Povolání spisovatelky jsem si vybrala proto, že ho znám nejlépe. Z praktického hlediska by také nebylo možné, aby se Julie na týden zamkla v ložnici a nešla do práce, kdyby pracovala například ve státní správě. Samozřejmě že některé své zážitky jsem do příběhu promítla. Byla období, kdy jsem trávila hodně času se svými malými dětmi, kojila jsem je a měla jsem pocit, že si mě celou až fyzicky přivlastňují. V té době jsem si těžko hledala čas na psaní. Jedna moje přítelkyně, také spisovatelka, mi tehdy poradila, abych psala o tom, jak je pro mě náročné psát. Všechny zkušenosti jsou stejně cenné. Tato linie je v románu obsažena.

iLiteratura: Jakým způsobem máme interpretovat konec, v němž Julie svého cíle nedosáhne, ale nikomu se s tím nezdarem nesvěří?
Selma Lønning Aarø: Julie nakonec pochopí, že se jedná o problém, který lze hodit za hlavu. V tu chvíli může konečně vzít svůj život znovu do rukou a začít žít. Člověk nesmí podléhat společenským normám a podřizovat se jim. V tomto světle se dá závěr chápat jako jisté vítězství. Prohrou je samozřejmě fakt, že Julie i nadále žije ve lži, což není nikdy zdravé.

iLiteratura: Co je hlavní příčinou jejího neúspěchu? Je to společnost, jejíž očekávání se snaží naplnit, nebo ona sama?
Selma Lønning Aarø: Jedná se o kombinaci obojího. Julie je produkt společnosti. Na druhou stranu v příběhu hraje ústřední roli její extrémní zaměřenost na sebe samu. To je největší kámen úrazu. Julie se na sebe dívá očima druhých, místo aby si utvořila na věci vlastní názor. Je její chyba, že klade takový důraz na to, co si myslí okolí. Nesmíme dopustit, abychom se stali obětí ostatních a jejich představ. Vždy máme možnost volby, můžeme se nad konvence povznést a žít po svém.

iLiteratura: S jakými reakcemi na knihu jste se setkala?
Selma Lønning Aarø: Čtou mě většinou ženy, román ale recenzovala i řada mužů, kteří k němu přistupovali velmi racionálně. Ohlasu se mu díky tématu a humornému zpracování dostalo také v televizi. Někteří čtenáři byli trochu zklamaní, protože čekali příběh o sexu, a ona to je spíše sexuální dystopie. V Norsku čtou nejvíce ženy mezi šedesáti a devadesáti lety. Toto publikum bylo nejdříve skeptické, protože všude kolem něj je sexu až příliš. Když si ženy knihu nakonec koupily, zjistily, že pojednává o něčem trochu jiném, i když několik erotických scén tam najdete. Své mamince jsem ale neměla odvahu román ukázat, musela si ho dojít koupit sama, anonymně do vedlejšího města (smích).

iLiteratura: Myslíte si, že podobný tlak společnosti na dokonalost zažívají i muži?
Selma Lønning Aarø: Rozhodně, ti jsou další na řadě. Dříve byla anorexie doménou žen, v Norsku v poslední době přibývá mladých mužů, kteří trpí touto nemocí právě z důvodu přílišného zájmu o vlastní tělo. Role mužů stejně jako žen prochází změnami, obě pohlaví hledají rovnováhu mezi kariérou a rodinou. Muži pracují stále stejně tvrdě, zároveň se od nich očekává, že se budou mnohem víc angažovat v chodu rodiny. Bude zajímavé pozorovat, kam se situace vyvine za padesát let. Domnívám se, že role ženy už má své největší zvraty za sebou a je do velké míry stabilizovaná. Ženy pracují a jsou ve všech oblastech výkonné. V Norsku jsou dnes dívky ve škole daleko před chlapci, medicínu nebo psychologii chodí studovat především ony, protože mají lepší známky. Za dvacet let budeme mít jenom lékařky a psycholožky, potom nastane problém.

iLiteratura: O Juliině cestě za orgasmem píšete s humorem. Je nadhled a schopnost se sobě zasmát jedním z možných řešení?
Selma Lønning Aarø: Ano, to je rozhodně cesta, jak se s tlakem okolí vyrovnat. Zároveň by bylo složité koncipovat román jako tragédii, jako smutné vyprávění, které by končilo rozvodem nebo sebevraždou, to by nikdo nečetl. I když vím o skutečném příběhu ženy, jejíž život se ubíral velmi krušnými cestami právě kvůli tomu, že nebyla schopna dosáhnout orgasmu.

iLiteratura: Minulý rok vám v Norsku vyšel nový román, v němž jste si jako předobraz vybrala reálnou historickou postavu. O kom pojednává?
Selma Lønning Aarø: O téměř zapomenuté autorce. Norskou spisovatelku Annu Munchovou dnes již nikdo nezná, i když ve své době, na přelomu století, se její knihy prodávaly, překládaly i inscenovaly na divadle. V roce 1891 se Anna setkala s Knutem Hamsunem a zbláznila se do něj. Opustila muže a dítě a pronásledovala Hamsuna po celé Evropě, až ji za obtěžování udal na policii. Zatímco Hamsunovi životopisci popisují Annu jako erotickou vampýru a duševně chorou osobu, já jsem chtěla ukázat její pravou tvář. Jedná se o příběh ženy, jejíž život poznamenala zničující vášeň.

 

© Barbora Grečnerová
Foto © Agnete Brun

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 707x

katalogy

Inzerce
Inzerce
Inzerce