Nilsson, Frida

Nilsson, Frida

rozhovor dětská

„Nerada bych ustrnula v jednom stylu jen proto, že je mezi čtenáři oblíbený, a přestala zkoumat nová území,“ říká autorka úspěšných dětských knih Gorila a já a Piráti z Ledového moře.

Mé pohádky jsou stále temnější a krvavější

Na pražském veletrhu Svět knihy se letos představila Frida Nilsson (nar. 1979), úspěšná švédská autorka knih pro děti. Do češtiny byly zatím přeloženy dvě, Gorila a já a Piráti z Ledového moře. Během vystoupení v Lapidáriu na holešovickém Výstavišti spisovatelka například uvedla, že k postavě Gorily ji inspiroval její svérázný otec, za něhož se jako malá styděla a až později dokázala jeho výjimečnost patřičně ocenit. Pro iLiteraturu se pak rozhovořila o hledání vlastního jazyka, o přístupu k práci i tvůrčích plánech.

iLiteratura: Při čtení ukázky z knihy Gorila a já jste si české vydání prohlížela s poněkud překvapeným výrazem. Na co jste myslela?
Frida Nilsson: Musím přiznat, že jsem české vydání spatřila poprvé – a jeho krása mě opravdu zasáhla. Ilustrace cizojazyčných vydání mi nakladatelství samozřejmě předem posílají, ale je jich hodně a nestačím si je prohlédnout všechny. Ty české jsem viděla až nyní a jsou nádherné. Říkala jsem si, že musím ilustrátorce [Martina Matlovičová, pozn. red.] napsat a poděkovat.

iLiteratura: Mezi knihami Gorila a já a Piráti z Ledového moře je poměrně velký rozdíl, co se jazyka a atmosféry příběhu týče. Jakým vývojem jste jako spisovatelka prošla?
Frida Nilsson: V mém profesním i osobním životě došlo k velkým změnám. Gorilu jsem napsala v roce 2005 těsně po svém debutu, zatímco Piráti vyšli v roce 2015. Piráty jsem ve skutečnosti rozepsala ještě před prvotinou, stvořila jsem asi pět kapitol, ale bála jsem se, že ten styl není dostatečně můj, že si čtenáři budou myslet, že jen kopíruji Astrid Lindgren. Takže jsem napsala několik kapitol a nechala to uležet. V té době jsem se pokoušela najít svůj vlastní jazyk, svůj styl, zjistit, kým vlastně jsem. Během těch deseti let jsem napsala mnoho knih, získala určité spisovatelské sebevědomí a našla odvahu vyzkoušet ten druhý styl, temnější, pohádkovější, vážný.

iLiteratura: Piráti z Ledového moře mají opravdu studenou a až dystopickou atmosféru…
Frida Nilsson: Ano, je to příběh o pirátech, kteří unášejí děti a nutí je pracovat v uhelném dole. Určitá metafora toho, jak silní a mocní využívají a zneužívají slabší jedince. To je ústřední téma příběhu. Siri a její mladší sestra se sice zachrání, ale odnesou si zkušenosti, díky nimž cesta, o které kniha vypráví, žije v jejich duších dál. Siri spatří děti, které někdo sváže a chce prodat, potká zloduchy, kteří uloví a chtějí prodat mládě mořské panny. To všechno ji velmi zasáhne, takové tíživé zážitky neměla, než se vydala sestru zachránit. Siri zjistí, že silnější jedinci využívají ty slabší za účelem zisku.

iLiteratura: Když jste se k Pirátům po tolika letech vrátila, musela jste první, již dříve napsané kapitoly upravovat?
Frida Nilsson: Nemusela, což mě samotnou překvapilo. Ve stejném stylu jsem mohla vlastně psát klidně už tehdy, ale netroufala jsem si na to. Chtěla jsem, aby to bylo moje vlastní, originální dílo, nejen obyčejná pohádka.

iLiteratura: Nevadí vám, že vás často srovnávají s Astrid Lindgren?
Frida Nilsson: Vůbec ne, začali s tím totiž nedávno. Při vydání Pirátů z Ledového moře jsem to připodobnění slyšela poprvé. Moje nakladatelství ho rádo používá, ale nikde jinde jsem se s tím v podstatě nesetkala. Ale je to samozřejmě milé. Když spisovatel slyší něco takového po debutu, vytváří to na něj velký tlak a on se pak vysokým očekáváním snaží dostát a svůj jazyk a styl se snaží prosadit až později. Přirovnání k Astrid Lindgren mě těší, ale po deseti letech spisovatelské kariéry už to dokážu brát s nadhledem. Píšu pořád jako ta stará Frida Nilsson a necítím na ramenou žádnou tíhu odpovědnosti.

iLiteratura: Jak při psaní postupujete? Máte příběh už dopředu vymyšlené?
Frida Nilsson: Ne tak úplně. Začátek a konec musím mít promyšlený, než začnu psát. Nemohu dát příběhu vyloženě volnou ruku, to nejde. Příčiny a následky musejí být pevně dané. Ale mezi začátkem a koncem je prostor, kam chci vecpat spoustu textu, příběh, který čtenáře musí navnadit, aby se ke konci vůbec chtěl pročíst. V tomto prostoru je tedy na začátku víceméně prázdno a zaplňuji jej až při psaní. Piráty z Ledového moře jsem také psala velmi dlouho. Gorila a já byla hotová asi za tři měsíce, včetně redakčních úprav asi za sedm měsíců. Piráty jsem naproti tomu psala dva, tři roky.

iLiteratura: Kniha, na které pracujete nyní, Vránova dobrodružství, je napsána stejným stylem jako Piráti z Ledového moře?
Frida Nilsson: Kniha už je skoro hotová, zbývají jen drobné jazykové úpravy a půjde do tisku. Je to pohádka stejně jako Piráti z Ledového moře, je však o něco tíživější, pojednává o životě a smrti a není v ní moc humoru. V Pirátech Siri občas prožívá nějaké komické situace, tam bylo humoru přece jen víc. Mé příběhy jsou vlastně stále drastičtější a krvavější.

iLiteratura: Možná se nakonec propracujete až k detektivkám.
Frida Nilsson: Až tak daleko nemám v plánu zajít. (smích)

iLiteratura: Existuje knižní postava, která vás ovlivnila na celý život?
Frida Nilsson: Zcela určitě si na mých hrdinkách všimnete vlivu Madynky od Astrid Lindgren. Na mých knihách o Hedvig, dívce vyrůstající na venkově, je naprosto očividné, že jejich autorka četla Madynku. Velký vliv na mě měla také postava holčičky přezdívané Vrabčinka (Lilla Sparvel) z knih Barbro Lindgren. Barbro je také psala jako autobiografické romány, jako příběhy o vnitřním vývoji dítěte, a její Vrabčinka mě formovala velmi výrazně.

iLiteratura: Pro jak staré děti jsou vaše knihy?
Frida Nilsson: Ve Švédsku musí spisovatel při psaní dětských knih určit, pro jak staré děti je kniha určena. Od nuly do tří let, od tří do šesti let a tak dále. Vlastně je do určitých poliček má zařazovat nakladatel, potažmo knihkupci, ale vyžaduje se to už od spisovatelů. Moje knihy jako Gorila a já a série o Hedvig leží v poličce pro děti ve věku mezi šesti a devíti lety, i když si je mohou s klidem přečíst i děti desetileté či dvanáctileté. Piráti z Ledového moře jsou pro děti trošku starší, nakladatelství se ale povedlo toto věkové rozmezí rozšířit, takže v knihkupectvích leží na více poličkách. To je skvělé, protože třeba dvanáctileté dítě v žádném případě nesáhne po knize z poličky pro menší děti.

iLiteratura: Píšete si někdy jen tak, sama pro sebe? Něco, co nikdy nepublikujete?
Frida Nilsson: Ne, nikdy jsem nepsala jen tak. Všechno, co jsem kdy napsala, vyšlo. Nikdy jsem si nevedla deníček ani nic podobného, ale mám velkou spoustu poznámek, které plánuju někdy při psaní použít. Nebo taky vyhodit. Píšu jen to, co chci využít.

iLiteratura: Na čem pracujete teď?
Frida Nilsson: Dokončuji Vránova dobrodružství a začínám přemýšlet, co přijde teď. Bude to zase nová kniha, žádný druhý díl některé předchozí. Ráda bych dál zkoumala pohádky, ale na druhou stranu si říkám, že bych se neměla u jednoho stylu zastavovat na příliš dlouho. Když jsem se rozhodla věnovat pohádkám, moje první myšlenka byla „to je skvělý nápad, pohádky má každý rád“. Po vydání Pirátů si ještě stále myslím, že pohádky jsou úžasné, ale nevím, jestli není nebezpečné věnovat se jim tak dlouho. Nerada bych ustrnula v jednom stylu jenom proto, že je mezi čtenáři oblíbený, a přestala zkoumat nová území, která možná veřejnost nepřijme tak vřele.

iLiteratura: Čerpáte inspiraci také ze severské mytologie? Severské prostředí Pirátů z Ledového moře to může naznačovat.
Frida Nilsson: Ne, nemůžu říct, že bych u Pirátů čerpala inspiraci z mytologie. Severské lidové náboženství či mytologii tam nenajdete, i když bych v budoucnu v tomto duchu velmi ráda něco napsala. Piráti se odehrávají v arktickém prostředí připomínajícím severní Norsko či možná ještě výše položené oblasti jako Grónsko nebo Špicberky. Při psaní mě inspirovalo hlavně toto prostředí.

iLiteratura: Chtěla byste vidět své knihy ve filmovém zpracování?
Frida Nilsson: Ne za každou cenu. Gorila a já vznikne brzy v podobě animovaného filmu s loutkami. Natáčení se účastnit nebudu, ve filmovém řemesle se jiní lidé vyznají daleko lépe než já, ale ohledně filmových adaptací jsem puntičkářka. Chci to svěřit lidem, na které se můžu spolehnout, chci dobrého scenáristu. Vložila jsem do svých knih tolik energie, že mi na dobrém výsledku velmi záleží. Přišlo mi sice hodně nabídek už dřív, ale vždycky jsem odmítla.

iLiteratura: Děkuji za rozhovor.

 

© Lucie Podhorná
foto © Skandinávský dům

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 1374x

Inzerce
Inzerce