Florian, Matei: Cexina Catapuxina

Florian, Matei
Cexina Catapuxina

ukázka beletrie zahraniční

Láska v různých podobách vnímaná očima entomologa, zkoumajícího různé druhy hmyzu; mladičká milenka je plná hravých polních koníků, kteří však dokáží být velmi neodbytní, manželství se postupně rozpadá pod náporem nočních můr a nový nadějný vztah je prozářen světlem světlušek. A vzpomínky na dětství se zase nesou ve znamení mravenců.

Matei Florian: Cexina Catapuxina. Polirom, Iași, 2016, 218 s.

Sleduju Marii, jsem ještě plný spánku, klokotá ve mně a je to dobrý spánek, zdá se mi, že kouřím, zdá se mi, že pozoruju malou ženu s černými vlasy v gumácích a vcházím za ní do lesa. Marie si zpívá, znám tu píseň, zpíváme ji společně, jako bysme měli malé housličky, fidli tydli fidli, dá dá dá. Voní to tu po šnecích a divokém česneku, ve snu to nikdy nevoní po šnecích, říkám Marii, jak voní šneci, ptá se ona, nevím, říkám jí, tak jako teď. Marie se pořád sklání, sbírá nějaké listy, žena, která se sklání v gumácích a sbírá listy. Víš, co sbírám, ptá se mě, nevím, odpovídám, planý česnek? Planý česnek, říká. A tohle víš, co je? Ukazuje mi kulaté, lesklé, dužnaté listy, přilepené k zemi, srdčité, ke kterým se ohýbá ve svých gumácích, sbírá je a prozpěvuje si o malých housličkách. Přemýšlím, vzpomínám. Orsej, řeknu. Orsej, říká. Obejde kapradiny, ruce má plné dlouhých listů planého česneku a kulatých listů orseje, jdu za ní, nasávám její vůni, voní po divokém česneku, nemůžu si pomoct, obejmu ji, vyškubne se mi, listy jí vypadnou a svýma očima se zabodne do mých, její oči mi vstoupí do masa a propalují mě až do morku kostí. Buď hodnej, říká Marie, teď se vrátíme. Nabrala si do gumáků bláto, směje se, zpívá, má ruce plné listů, kulatých, podlouhlých, fidli tydli fidli, dá dá dá. Zdraví hostitele, lidi na fotografiích, kteří z nich vystoupili a jsou na dvoře. Můžu vám ukrást trochu špenátu, ptá se, ukradni si, kolik chceš, říkají oni, Marie si ukradne, zvedne dvě cihly, dá stranou umělohmotnou fólii a natrhá si plnou náruč obrovských špenátových listů, skoro celá pod těmi listy zmizela, směju se jí, ale jí je to jedno. Všechno položí na kuchyňský stůl, pohybuje se lehce, téměř se vznáší, od skříněk k lednici, od dřezu ke stolu. Na tom stole je hromada věcí, všechny je pouklízí, pořád jako by se vznášela. Dívám se, už se ani nehnu, nechávám to jen na ní. Do mísy sype mouku, máslo krájí na kostičky, nechává je spadnout na mouku, padají, rychle je promíchává špičkami prstů, stále rychleji a rychleji, naplní mísu miliardou drobečků, dál hraje na malé housličky, najde vodu, lžící ji přidá do mísy, jednou, dvakrát, osmkrát, krmí těsto vodou, zaříkává ho rukama a nechává je tam, ruce, uvnitř, proplétá je s moukou, máslem, vodou, hněte všechno do fidli tydli fidli, dá dá dá, dokud to není kulaté, kulaté jako koule, až se celá kutálí, posype ji moukou, přikryje, dá do chladu, aby si odpočinula a přijde ke mně, chytí mi nos těmi svými prsty, kterými dělala kouli, těsto, no, říká mi, mluv, mluvím, mluvím jako kačer, směju se, jdeme ven, kouříme, díváme se navzájem do očí, mluvím dál nosem jako kačer, říkám jí, ještě jsem nepotkal nikoho takového jako jsi ty, Marie, Marii vystoupily pihy, pihy velké jako mravenci, mlč, pokouším se ji chytit, utíká, schovává se uvnitř, vytáhne kouli z lednice, to už stačilo, říká, je čas, abychom ji roztáhli, roztáhli kam, ptám se, nikam, odpovídá, v kuchyni sněží, sněží mouka, mouka se usazuje na stole, na podlaze, na našem oblečení, ve vlasech, na víčkách, očích, mhouřím jedno oko, druhé nechávám otevřené, už dlouho jsem se tak nenasmál, jsem plný mouky, uvnitř, zvenčí, sněží, pokouším se ji kousnout, brání se, ukazuje mi pořádný kus dřeva, to je váleček, dej si pozor, říká, bolí to, chráním se, směju se, s válečkem v ruce je Marie drobná a velmi nebezpečná žena, s válečkem v ruce, Marie položí těsto na moučný posyp, mačká ho, roztahuje ho, laská se s ním, spojí ho se stolem, s moukou, zaoblí ho, položí ho na plech, abrakadabra, říká, zase ho schová do lednice, pustí plyn, vodu, přinese listy orseje, špenátu, planého česneku, opláchne je, píská si, zpívá, přinese cibuli, nakrájí ji nadrobno, pláče, otírám jí slzy, sbírám jí je špičkami prstů, lechtám ji, směje se, vysmekne se, brání se, voda stéká po listech a protéká sítem, dá stranou šneka, zpívá šnečku, šnečku vystrč růžky, šnek je nevystrčí, jen se plazí moukou, v pánvi rozpustí máslo, máslo prská, naplní kuchyni rozpáleným sluncem, krájí listy, ždíme je, na máslo hodí cibuli, zamíchá ji, nechá ji, ať si dělá, co chce, ať si to užije, nechává ji zrůžovět, prostoupit máslem, máslo s cibulí, pak všechno přikryje listy, špenátem, orsejem a planým česnekem, donese sůl, pepř, osolí je, zasněží, svět se znovu promíchá, všechno je pohromadě, na ohni, Marie vypne plyn, přistoupí ke mně a políbí mě.

 

© Jarmila Horáková

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 1210x

katalogy

Inzerce
Inzerce