Bender, Aimee: Tvrdohlavá stvoření

Bender, Aimee
Tvrdohlavá stvoření

recenze beletrie zahraniční

Tvrdohlavá stvoření jsou exkurz do surreálního světa, v němž se prohánějí chlapec s klíči místo prstů, matka obklopená neodbytnými bramborovými ratolestmi anebo malí mužíčci žijící bok po boku s velkými lidmi. Svět Američanky Aimee Benderové ale není pro každého.

Fantaskní výlet do světa, v němž neexistují pravidla
Aimee Benderová
: Tvrdohlavá stvoření. Přel. Dominika Solilová, Marie Binderová, Tereza Vlášková, Kryštof Herold, Matěj Čuchna, Alžběta Franková, Jakub Marek, Matouš Hájek, Zuzana Balounová, Viktorie Lexová, Kateřina Vorlická, Tereza Frantová, Nika Enerová, Kateřina Hrabětová, Petra Šenkýřová, Pistorius a Olšanská, Příbram, 2017, 132 s.

„Co se stalo?“ zeptal se, když nakoukl dovnitř. Nadzvedla loket, kterým podpírala peřinku. Třetí dítě mělo místo hlavy žehličku. Byl to černý model s černým plastovým držadlem, a když chlapec plakal jako právě teď, z ramenou mu ucházela pára v pravidelně odměřených obláčcích. Hlavu měl větší než běžná žehlička a na konci zašpičatělou.

Americká spisovatelka Aimee Benderová, známá svými bizarními postavami a fantaskními příběhy, které překračují každou představitelnou mez, píše zkrátka a dobře po svém: vstup na stránky jejích knih připomíná návštěvu kabinetu kuriozit, choromyslný sen i barvitou halucinaci, přičemž úžas nezasvěceného čtenáře je srovnatelný snad jedině s překvapením Řehoře Samsy, který se jednoho rána probudí a zjistí, že se proměnil v obřího brouka. Ne nadarmo bývá autorčino dílo spojováno s adjektivy jako „kafkovský“, „groteskní“, „podmanivý“, „komplexní“ či „fantasmagorický“; pokud je na tvorbě Benderové něco obdivuhodného, pak právě její lhostejnost vůči spisovatelským konvencím a odhodlání kráčet svým vlastním směrem. Ty prokázala již ve své povídkové prvotině The Girl in the Flammable Skirt (Dívka v hořlavé sukni) i prvním románu přeloženém do češtiny Zvláštní smutek citronového koláče (přel. Veronika Volhejnová, Argo 2013).

Sbírka patnácti povídek s názvem Tvrdohlavá stvoření, která vyšla v akademické studentské edici Scholares nakladatelství Pistorius a Olšanská ve zdařilém kolektivním překladu studentů translatologie, není v autorčině tvorbě žádnou výjimkou. Noříme se do svébytných, bizarních mikrosvětů, v nichž se prohánějí groteskní postavy: chlapec s klíči místo prstů, matka obklopená neodbytnými bramborovými ratolestmi, malí mužíčci žijící bok po boku s velkými lidmi. V této říši kraluje surreálno; to je ostatně autorčiným odznakem, který za všech okolností hrdě vystavuje na hrudi – a v tom je možná kámen úrazu. Na dadaistickém vyobrazení fantaskních představ a barvitých snů není nic špatného, existují však jisté mantinely, jež není radno překračovat. Od hravé metafory, která má pevné kontury, k rozmlžené změti obrazů bez ladu a skladu totiž bývá pouhý krůček – a Benderová se občas nechává unést na nesprávnou stranu barikády.

Hodnotit soubor povídek jako celek je samozřejmě složité, neboť jednotlivé příběhy fungují každý jinak a není možné je házet do jednoho pytle. Autorka je spisovatelsky zdatná a její historky jsou nápadité a různorodé, takže si z nich vybere úplně každý. Kromě výše zmíněných bizarních kusů sbírka obsahuje i příběhy podstatně uchopitelnější a poměrně „běžné“, alespoň ve srovnání s některými jejich protějšky v knize (po zahradě se neprohánějí nezničitelné brambory ani depresivní dítě se sebevražednými sklony a žehličkou místo hlavy): sledujeme kuriózní počínání ženy na soukromém večírku, mladíka, jehož přítelkyně opakovaně páchá pokusy o sebevraždu, v případě Debbie jsme svědky úvah dívky, která o sobě smýšlí v množném čísle a brutálně šikanuje spolužačku, s níž se po mnoha letech střetává v bezejmenné kavárně. V kouzelné povídce Ovoce a slova mladá řidička, kterou náhle přepadne nezvladatelná chuť na mango, pro něž je ochotná letět klidně i do Afriky, zastaví u boudy, kde prodávají slova složená z látek a substancí, které reprezentují. Jsou tu PAPÍR i PERLA, OŘECH i ORGANTÝN. „[…] šla jsem k JEZERU, vzala ho do ruky a plavalo v něm maličké kapradí a já si říkala, jak je to pěkné. Stálo vedle OCEÁNU, který vypadal víceméně jako JEZERO, a v tu chvíli mě napadlo, jestli ta žena vážně říká pravdu a jestli by to někdo poznal? Chtěla jsem si koupit i oceán, chtěla jsem mít slovo OCEÁN pořád u sebe, bylo mnohem lepší než OŘECH, ale úplně jsem mu nevěřila. Přišlo mi, že to bude spíš VODOVOD.“

Bez ohledu na neobvyklou poetičnost a vytříbený autorský styl se však nad Tvrdohlavými stvořeními vznáší zásadní otázka: co to všechno znamená? Právě nejednoznačnost naprosté většiny povídek, i těch, jež víceméně podléhají obvyklým vypravěčským konvencím – například mají rozeznatelný začátek a konec, i když o jasném rozuzlení tu stále nemůže být řeč –, bude pro mnohé tradičnější čtenáře nezdolatelnou překážkou. Přitom je zjevné, že právě o tohle Benderové jde: nic není řečeno přímo, vyprávění jako by končilo uprostřed věty, vzduch se hemží neviditelnými otazníky, připomínajícími nestálá plynná slova z výše zmíněné povídky – to vše zcela v duchu autorčina stylu. I tak se nelze zbavit dojmu, že knize něco chybí.

V současné literatuře neexistuje návod na to, jak psát, a Benderová je příkladem tvůrce, jenž bez zábran mísí každodennost s nadpřirozenem, přičemž sama uznává, že její svět je ne vždycky uchopitelný a ne každý čtenář má dost odvahy na to, do něj vstoupit. Svým hrdinům však bezmezně věří; bez ohledu na svou absurdnost a grotesknost, navzdory vlastnostem, které z nich činí zároveň vyděděnce i vyvolené, jsou výrazem jejích nejniternějších pocitů i hravého nahlížení reality, ve které žijeme. Benderová je navíc v pozici, kdy si může hru podle svých vlastních pravidel dovolit: má spolehlivý okruh příznivců, jejích pět knih sklidilo řadu ocenění, včetně těch udílených deníkem New York Times, a Tvrdohlavá stvoření byla literárním magazínem The Believer nominována na knihu roku. Přesto zůstává faktem, že Benderová se svým surreálnem tentokrát zachází příliš daleko; její povídky vzbuzují bezradnost, spíše než aby inspirovaly. Zatímco někteří čtenářskou zkušenost v podobě nespoutaného psychedelického snu ocení, mnohým jiným nedostatek řádu a pevných vypravěčských pravidel znemožní přístup do autorčina barvitého světa, jenž jinak rozhodně stojí za seznámení.

 

© Martina Šímová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 5 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

hodnocení knihy

60%autor článku   78%čtenáři

zhlédnuto 1377x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce