Muž, který propojil velmoci studené války
Morice, Marta: Rozvědčík

Muž, který propojil velmoci studené války

Komiksová biografie českého zpravodajce a diplomata sleduje velké i malé dějiny druhé poloviny dvacátého století. Vypráví o málo známém pozadí jedné vrcholné sovětsko-americké schůzky a o roli české rozvědky v jejím naplánování.

S emancipací komiksu jako uměleckého média roste také odvaha českých tvůrců a nakladatelů. Pouštějí se i do projektů, které by ještě před nějakými deseti lety neměly v českém prostředí šanci. Patří mezi ně i civilní, zdánlivě nenápadný a neambiciózní komiks Rozvědčík, který napsala a nakreslila Marta Morice (nar. 1971), výtvarnice již delší dobu žijící ve Francii, jež však první komiksovou práci vydala doma.

Vychází ze skutečných událostí studené války, avšak oněch spíše skrytých, zákulisních, které veřejnost v podstatě nevnímala a na které už se zapomnělo. Oproti žánrově podobným komiksům Zátopek nebo těm z Kosatíkovy série Češi tu není hrdinou ani žádná známá historická osobnost: hlavní hrdina, titulní socialistický rozvědčík Miroslav Polreich, autorčin strýc, sice po listopadu 1989 vstoupil do služeb nové, nekomunistické česk(oslovensk)é diplomacie, i zde však působil spíše v pozadí, zvláště když jeho pokus dojednat dohodu mezi Srby a kosovskými Albánci v roce 1992 ztroskotal na nezájmu české vlády. Předtím, v šedesátých letech, působil v zahraničním oddělení české rozvědky – a jako jeden z mála se za to nemusí stydět.

Klíčová událost se odehraje v červnu roku 1967, kdy se v malém americkém městečku Glassboro sejdou tehdejší americký prezident Lyndon Johnson a sovětský předseda vlády Alexej Kosygin. Ačkoli dnes ta jména už mnohým nic neřeknou a v obou případech šlo o vůdce krátkodobé a ve vlastních zemích ne moc silné, přesto to byl důležitý summit, který se vůbec poprvé zabýval otázkou odzbrojování a navíc se vyznačoval neobvykle vstřícnou atmosférou obou stran, kterou později připomínali aktéři podstatnějších summitů (například Ronald Reagan při schůzce s Gorbačovem v Reykjavíku). Pro český komiks je přitom podstatné, že na jeho přípravě měl jistý podíl právě Miroslav Polreich, nenápadný muž na českém velvyslanectví v USA s dobrými kontakty na CIA i na ruské diplomaty.

Morice svůj komiks staví chytře, aby mu přidala na napínavosti. Nejprve tedy vysvětlí význam schůzky v Glassboro, pak se teprve pustí do líčení osudů Miroslava Polreicha, zaznamenaných dle jeho vlastního vyprávění (sám Polreich publikoval dvě knihy, v nichž sice vycházel z vlastních zkušeností s tajnými službami, jde však o práce spíše odborného, analytického rázu a se zaměřením zahraničněpolitickým). Sleduje ho od dětství ke vstupu do KSČ v roce 1947, který stejně jaké jeho bezproblémový život v padesátých létech příliš nerozebírá a nezpochybňuje: je to vlastně ukázkový případ vzestupu nadějného stranického kádru, který byl pro svou mladistvou naivitu a ambicióznost pro komunistické šéfy ideálním materiálem. A v pozdější fázi popisuje také příběh jeho prozření a odtržení se, ke kterému však došlo až po sovětské okupaci.

Zároveň se Polreich (dodejme že vlastními slovy, které autorka nijak neověřuje) představuje jako přemýšlivý a učenlivý agent, který se nenechal sešněrovat komunistickými dogmaty a aktivně rozvíjel politiku sbližování soupeřících bloků; samozřejmě v mezích toho, co mu umožňovala jeho funkce na ambasádě v USA. To je mimochodem důležitý a pro většinu čtenářů docela překvapivý moment: ukazuje se, že tajné služby západních a socialistických zemí spolu neválčily (nebo ne neustále), že občas se jejich zástupci dokázali setkat a dohodnout se na spolupráci. A že tedy rozvědka nemusela nutně jen škodit „nepříteli“, ale že naopak mohla tajně dojednávat to, co třeba z ideologických důvodů politici otevřeně dojednávat nemohli. Tedy v šedesátých letech především různá vstřícná gesta až po onu zmíněnou konferenci. Nakolik se hlavní hrdina stylizuje do lepší pozice, než jakou skutečně zastával, či si přidává zásluhy, samozřejmě čtenář komiksu nezjistí; ale to bychom po autorce už asi chtěli příliš.

Morice Polreichův život líčí spíše vyprávěním než v dialozích, přičemž občas lehce zmate čtenáře, když není jisté, zda k obrázku patří text nad ním, nebo pod ním. Dosti zpozdile zprvu působí strojopisné písmo, ale to jen do chvíle, než čtenáři dojde, že je popisována doba, kdy jiné písmo pro běžnou komunikaci v podstatě neexistovalo. Morice to navíc zpestřuje barevnými verzemi, které používá (ne moc často) v případě, že do Polreichova kontinuálního vyprávění promluví také někdo jiný, včetně jí samotné. Střídmě pracuje i s barvami, většina komiksu je černobílá na jakoby zašle bílém, až zažloutlém pozadí. Její kresba působí neohrabaně, ba amatérsky, ale brzy zjistíme, že Morice dokáže vystihnout tváře známých aktérů tehdejších událostí (Jiří Hájek, Jozef Lenárt). Asi by mohla být přístupnější, konvenčnější, ale i takto si na ni rychle zvykneme, a i když neoslní, neruší – a drží si styl.

Rozvědčík je komiks, který na první pohled nemá moc čím zaujmout. Ani kresba, ani příběh zdánlivě nenabízejí nic atraktivního, nic mimořádného. Ale příklad Guibertovy Alanovy války, s níž má Rozvědčík leccos společné, ukazuje, že i civilní příběh muže, který dějinami nehýbal, jen byl jejich nenápadným svědkem, může čtenáře oslovit. A Miroslav Polreich navíc těmi dějinami jednou trochu pohnul. Jedinou vážnou vadou knihy je tak ošklivý patvar: czenglismus „grafická novela“ hned na obálce.

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Argo, Praha, 2017, 120 s.

Zařazení článku:

komiks

Jazyk:

Hodnocení knihy:

70%

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse