Mourlevat, Jean-Claude: Řeka, která teče pozpátku

Mourlevat, Jean-Claude
Řeka, která teče pozpátku

recenze dětská

Francouzský autor Jean-Claude Mourlevat vytvořil dvoudílný román Řeka, která teče pozpátku jako vyprávění sestávající ze dvou pramenů, jež se v závěru spojí v jednu řeku. Příběh zasazený do neurčitého exotického časoprostoru odkazuje k tradici orientálních vypravěčů, středověkých cestopisů i dobrodružných románů z 19. století, jeho metaforičnost však připomíná především filozofickou pohádku.

Pohádkově průzračná řeka vyprávění
Jean-Claude Mourlevat: Řeka, která teče pozpátku. Přel. Drahoslava Janderová, Baobab, Praha, 2016, 272 s.

Jean-Claude Mourlevat napsal román Řeka, která teče pozpátku jako svou čtvrtou prózu pro děti a mládež. Po předchozích příbězích, zachycujících různá traumata dětství a dospívání, toužil napsat knihu, která by byla pohádkově průzračná. Neusiloval o žádnou žánrovou inovaci a jenom propojil prvky pohádkové a dobrodružné literatury v příběhu plném imaginace.

Román je koncipován jako dvoudílný. Hrdinou prvního dílu Tomek je stejnojmenný třináctiletý sirotek. Tomek pracuje a žije v kupectví zděděném po rodičích a svůj obchod na konci vesnice nemusí nikdy zamykat, neboť je vždy ochotně každému k dispozici a poctiví vesničané by jeho laskavosti a důvěřivosti nikdy nezneužili. Tomka trápí jedině neuskutečněná touha po cestování a objevování světa. Když se pak jednou v jeho krámku objeví děvčátko Hannah, marně shánějící živou vodu z řeky Kžar, Tomkova chuť vyrazit do světa získá konkrétní směr. Vydává se ve stopách Hannah hledat legendární řeku Kžar, která teče z oceánu pozpátku až ke svému prameni vysoko v horách, kde v malé kamenné prohlubni ukrývá vodu, jež dokáže odvrátit smrt. Zamilovaný Tomek prochází zvláštními krajinami s neméně bizarními obyvateli. Podoben Gulliverovi s úžasem proniká do jiných světů a seznamuje se s odlišnými zvyklostmi. I když občas zapochybuje o reálnosti a dosažitelnosti svého cíle, putuje dál poháněn láskou k neznámé Hannah, dokud se jejich cesty konečně neprotnou. Společně pak zdolají poslední překážky a dospějí na vrchol hory s pramenem živé vody. V tu chvíli již oba díky dlouhé pouti vědí, že sami se vody nenapijí, neboť život je vzácný právě proto, že jednoho dne skončí.

Druhý díl, nazvaný Hannah, není pokračování, ale paralelní rozvíjení a doplnění první knihy. Tajemná Hannah v něm vypráví svůj příběh do okamžiku, než se potkala s Tomkem u řeky Kžar. Dobrodružství líčená Hannah připomínají spíše pohádkové příběhy, které se místy řetězí nebo zasouvají do sebe. Hannah putuje pouští, v časové smyčce prožije jeden z možných životů až do svého stáří, na nějakou dobu se stává guvernantkou, pak dokonce princeznou. Kapka živé vody, pro niž se vydala na nebezpečnou cestu, je určena její malé pěnkavě. Ptáček, do něhož je údajně zakleta arabská princezna, symbolizuje lásku, pro niž se lze dopouštět bláznovství, podstupovat rizika, kterou je nutno chránit a která jako jediná zůstane nesmrtelná.

Separace obou vypravěčských promluv do dvou dílů není šťastným kompozičním řešením. Nijak nepřispívá k rozvinutí zápletky, vyústění příběhu je čtenáři známé z první knihy, takže vypravěčský hlas Hannah jen obtahuje linie a doplňuje barvy již hotového obrazu. Zdá se, že autor se sám nechtěl rozloučit se svými hrdiny a světy, do nichž je vyslal, a proto si užívá možnost setrvat prostřednictvím další vypravěčské perspektivy ještě chvíli ve fantazijních světech, které stvořil. V jednom z rozhovorů u příležitosti francouzského vydání druhého dílu v roce 2001 Mourlevat uvedl, že je to román, který ho přesahuje a je lepší než on sám. Přiznal rovněž inspiraci pohádkovým příběhem Michaela Endeho Jim Knoflík, Lukáš a lokomotiva Ema, který přeložil z němčiny do francouzštiny. Obě díla spojuje laskavost pohádkových říší, jimiž putují jejich hrdinové. Tomek a Hannah jen zřídka čelí nepřátelským bytostem, nebezpečí většinou představuje nevyzpytatelnost přírodních živlů či vlastní slabost protagonistů. Řeka, která teče pozpátku neohromí napínavostí dobrodružných dějů. Její přednosti spočívají ve vytváření poetických světů s nadčasovou symbolikou a etickými hodnotami. Dílo zároveň představuje hold vypravěčskému umění. Hannah svůj příběh věnuje jako nejvzácnější dárek Tomkovi, a když ho uzavírá nejkrásnějším slovem, jemuž se naučila v poušti a jímž je „ticho“, cítíme za tímto koncem respekt k vyprávění, kterému se má bez přerušování vypravěče naslouchat jako hudbě.

Ve Francii vyšly oba díly samostatně, a to v letech 2000 a 2001. Vydání českého překladu Drahomíry Janderové je zahrnuje do jednoho svazku a předěl vytvářejí ilustrace Jindřicha Janíčka, které jsou barevné pouze u prologu každého dílu. Souborná edice je praktičtější řešení a navíc lépe koresponduje s paralelním kompozičním principem. Je dobře, že nakladatelství Baobab, které vydalo v roce 2008 Mourlevatův román Zimní bitva, představilo autora českým dětským čtenářům i v jeho zasněnější, poetické poloze.

 

© Milena Šubrtová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovali 4 čtenáři.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

hodnocení knihy

80%autor článku   65%čtenáři

zhlédnuto 1450x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce