Bonnier, Jonas: Helikopterrånet

Bonnier, Jonas
Helikopterrånet

recenze krimi

Některé skutečné loupeže nadlouho poutají pozornost veřejnosti i tisku: někdy nezvyklostí provedení, jindy odvahou pachatelů, další precizní přípravou předcházející samotnému zločinu. Útok na sídlo bezpečnostní agentury v jižní části Stockholmu v září 2009 v sobě spojil všechny uvedené ingredience.

Velká vrtulníková loupež v srdci hlavního města
Jonas Bonnier
: Helikopterrånet. Albert Bonniers, Stockholm, 2017, 440 s.

Ráno 23. září 2009 jsem po několikadenním pobytu ve Švédsku mířil autobusem na nízkonákladové letiště Skavsta, ležící zhruba 100 kilometrů od Stockholmu. Dodnes si pamatuji, jak v rádiu, které měl řidič autobusu zapnuté, moderátor zpravodajské relace shrnoval nejnovější zprávy. Slova jako „spektakulární“, „stovky milionů korun“ a „pachatelé uprchli vrtulníkem“ mne probrala z polospánku a já přemítal, zda se jedná o popis skutečného zločinu, či zda moderátor posluchače seznamuje s dějem nějakého nejnovějšího filmu. Brzy se ukázalo, že pravdivá byla první varianta a že šlo o zločin, jehož „věhlas“ rychle přesáhl švédské hranice a referovala o něm i česká média. Vrtulníková loupež se stala v dějinách švédské kriminalistiky pojmem.

Pokud slova jako „spektakulární“, „stovky milionů korun“ a „pachatelé uprchli vrtulníkem“ proberou z polospánku některého cestujícího v těchto týdnech, je naopak téměř jisté, že se jedná o zprávy z kulturní rubriky a moderátor posluchače právě seznamuje s nejnovější knihou spisovatele Jonase Bonniera (nar. 1963) s jednoduchým názvem Helikopterrånet (Vrtulníková loupež). Čeští čtenáři sice dosud nemají možnost se s Jonasem Bonnierem ve své mateřštině seznámit, autorovo příjmení však přesto bude řadě zájemců o švédskou literaturu připadat povědomé – jméno Bonnier nese jedno z největších švédských nakladatelství a vedle mnoha jiných knih zde vyšla právě i Helikopterrånet. Vedle práce v „rodinném“ podniku se Jonas Bonnier věnuje i psaní románů, první z nich vydal v roce 1988. Mezi jednotlivými romány bychom v jeho tvorbě nalezli několikaleté mezery, a tak je Helikopterrånet navzdory téměř třicetileté spisovatelské kariéře autorův teprve osmý román.

Název již předem prozrazuje obsah knihy. Více než samotnému průběhu jedné z největších loupeží v severských dějinách, již popsaném v několika reportážních knihách, však autor věnuje pozornost událostem, které loupeži po dobu několika měsíců předcházejí. Čtenář se dozvídá o motivech jednotlivých pachatelů, přičemž patrně nejočekávanější motiv, totiž snaha zajistit si po zbytek života možnost užívat si luxusu a neřešit existenční starosti, vlastně pro většinu účastníků nehraje až takovou roli. Někteří se do akce zapojí spíše z loajality a starým závazkům z kriminální minulosti, pro další se jedná jen o běžnou jednorázovou zakázku, při které je lepší se na nic neptat, ale najdou se i tací, jako nevyučený muslimský kuchař a otec dvou dětí, kteří v účasti na této akci paradoxně vidí možnost, jak se definitivně oprostit od své zločinecké minulosti. Autor dokonce čtenáři předkládá k zamyšlení několik scén, kdy si osud v podobě investičních podvodníků a kartelových dohod s pozdějšími lupiči krutě zahraje, až postavy nakonec nevidí jiné východisko než se dostat k penězům násilím.

Podobně autor přibližuje i řadu praktických a organizačních otázek, které pachatelé musí před samotnou akcí vyřešit. Samozřejmě se jedná o přípravu zločinu, a tedy z hlediska morálky i práva zavrženíhodnou aktivitu, čtenář se ale neubrání určitým sympatiím k vynalézavosti a prozíravosti při plánování (v podobném částečně sympatizujícím duchu ostatně o loupeži kdysi referovala i média). V řadě ohledů tak kniha připomíná český film Prachy dělaj člověka.

Přípravám zločinu jde notně vstříc i systém fungování švédské společnosti. Díky důrazu na volný přístup k informacím získají lupiči cenné vědomosti, bez nichž by svůj plán jen stěží provedli (nikomu nepřijde divné, když si v archivu vyžádají podrobný plán budovy, kde bezpečnostní agentura uschovává stovky milionů korun v hotovosti), a komplikované byrokratické předpisy jim pak pomohou z místa činu uprchnout před zraky desítek policistů a novinářů. Policejní helikoptéry, o jejichž vyřazení z provozu se včas postarali další komplicové, totiž není možné nahradit helikoptérami vojenskými, protože armáda má zákonem zakázáno podílet se na jakémkoliv policejním zásahu.

Průběh osudné noci z 22. na 23. září 2009 autor zachytil na několika desítkách stran, rozdělených do mnoha krátkých, nejvýše jednu a půl stránky dlouhých kapitol. V nich se úhel pohledu střídá dle jednotlivých postav, a celek tak působí velmi dynamickým dojmem. Tomu napomáhá i náhlý přechod vyprávěcího času z préterita do prézentu. Měla-li předchozí část spíše volné, pro někoho možná až příliš pomalé tempo, pak tuto část většina čtenářů přečte jedním dechem.

Hlavní roli v celé knize hrají pachatelé, policejní aparát působí značně pasivním dojmem. Nutno ovšem podotknout, že tento dojem je do značné míry dán i kompozicí románu, jehož děj končí právě v okamžiku, kdy policie začíná pátrání po pachatelích. Dokud není žádný zločin spáchán, je celkem logické, že policie těžko může vyvinout nějakou zásadní aktivitu.

Navzdory kriminální zápletce tak Helikopterrånet není detektivka v klasickém slova smyslu, ale spíše napínavý thriller. A ačkoliv autor vycházel ze skutečných událostí a hovory s přímými účastníky tehdejších událostí strávil řadu hodin, jedná se o románové zpracování obohacené řadou motivů z dílny autorovy fantazie, takže překvapení se dočkají i čtenáři s hlubšími znalostmi této ojedinělé kapitoly z dějin nejen severské kriminalistiky.

 

© Martin Liška

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 8 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

70%autor článku   60%čtenáři

zhlédnuto 1499x

katalogy

Inzerce
Inzerce