Pearson, Luke: Hilda a kamenný les

Pearson, Luke
Hilda a kamenný les

recenze komiks

Třetí svazek pohádkově dobrodružných příběhů odvážné malé Hildy tentokrát přináší jen jediné velkolepé dobrodružství. V divokém tempu se musí Hilda i s maminkou vymotat z hory plné nebezpečných trollů.

Velkolepý útěk z trollích jeskyní
Luke Pearson
: Hilda a kamenný les. Přel. Martina Knápková, Paseka, Praha a Litomyšl, 2017, 76 s.

Série Hilda britského scenáristy a kreslíře Luka Pearsona je nejúspěšnějším komiksovým projektem nakladatelství Paseka a pro mnohé trochu překvapivým důkazem, že tu lze beze ztráty vydávat i ne zrovna levný (299 Kč) komiks pro děti v pevné vazbě a v původním velkém formátu (A4). Série se u nás dočkala už třetího svazku, přičemž zatímco první dva shodně přinesly po dvou příbězích, tentokrát jde o příběh jediný, který navíc míří k pokračování.

Na Pearsonově sérii je sympatické, že každý její díl je trochu odlišný. Zatímco jiný tvůrce by se možná spokojil s modelem, který na počátku přinesl úspěch, Pearson jako by chtěl každé Hildino dobrodružství pojmout trochu jinak. Po úvodním „seznamovacím“ dílu následoval ještě v témže svazku Hilda velkoryseji rozehraný příběh o setkání s pidilidmi i obry, v následující knize se už ovšem Hilda s maminkou stěhují do města, kde je čeká zase jiný typ nadpřirozených bytostí i jiný typ příběhů, přičemž zejména ten druhý a lepší, Hilda a černý pes, je obdivuhodně košatý a vícevrstevný. Aktuální Hilda a kamenný les naproti tomu přináší dobrodružství vyloženě akční – plné honiček, schovávaček a i nějakých těch bitek. Jako by si nějaký kluk autorovi postěžoval, že dosavadní příběhy byly příliš „holčičí“, tedy spíše poetické a vztahové, a Pearson se rozhodl to napravit.

Začíná to už úvodní téměř bezeslovnou šestistránkovou sekvencí, kdy Hilda se svým „psíkem“ Větvíkem pronásledují oživlý drn trávy, který bezhlavě utíká i s domečkem jednoho pidižvíka. Druhá polovina komiksu má pak celá charakter jedné velké akční scény útěku z trollí hory, kam se Hilda dostala nedopatřením nejen s Větvíkem, ale také s maminkou, která sice už s nadpřirozenými bytostmi má i díky Hildě spoustu zkušeností (a jeden trpaslík s nimi běžně večeří u stolu), do nebezpečného dobrodružství se však zaplétá poprvé. Pearson tu rozehrává i peripetie vztahu mezi matkou a dcerou, která se vesele toulá mezi potenciálně nebezpečnými bytostmi a před matkou to tají. Tudíž si vymýšlí a lže, což samozřejmě eskaluje do výchovného konfliktu, kdy dospělí i dětští čtenáři chápou stanoviska obou stran. Ale výchovný ten komiks samozřejmě není ani v nejmenším, Hildina iniciativa opět vítězí, byť závěr otevírá ještě mnohé možnosti pokračování, včetně takových, které ještě více rozvinou rodičovský motiv, a možná Hildu dokonce přivedou k zodpovědnosti.

Poprvé se v sérii také objevuje vyloženě záporný hrdina. Jestliže předtím Hilda řešila převážně konflikty způsobené nějakým nedorozuměním, tentokrát na scénu vstupuje animálně zlodušský troll. I tyto bytosti Pearson rozlišuje, hned v prvním příběhu Hilda a troll se obávaný troll projevil jako bytost celkem laskavá, tentokrát se však Hilda ocitne mezi mnoha trolly, z nichž někteří jsou přívětivější, zatímco jiní agresivní. Autor trolly pojímá jako pravěké lidi, kteří žijí v malých tlupách v jeskyních u ohně nebo vody, přičemž je mohou ohrožovat tlupy jiné – útočnější a hamižnější. Právě přepadení jedné trollí tlupy jinou rozeběhne krkolomný akční děj, ale také propojí Hildu a maminku s podobnou rodinnou dvojicí trollí.

Zejména oproti prvnímu sešitu se také docela citelně mění kresba. A bohužel ne k lepšímu, spíše se zdá, že Pearson kreslí ve větší rychlosti (či rovnou spěchu): oproti propracovaným pozadím zejména z příběhu Hilda a půlnoční obr se tu čím dál častěji objevují pozadí prázdná a monochromatická, obrysy postav se zjednodušují a tak nějak infantilizují. Jestliže v prvním díle měly Hilda i maminka špičaté nosy a originálně rozevlátou vizáž, v aktuálním příběhu už jsou jejich postavy redukovanější a v kontextu současného komiksu zaměnitelnější. Pearson sice dál skvěle pracuje s rytmem příběhu i s rozvržením stránek (použije dokonce diagonální členění oken), ale jako by mu trochu docházel dech a invence. Jestliže dříve dokázal ohromit působivým celostránkovým obrázkem, tentokrát už se k ničemu podobnému neodváží. Asi ho nelze obviňovat z toho, že si zjednodušuje práci, protože je schopen na stránku naskládat až dvaadvacet oken, nicméně dřívější pečlivost jako by se vytrácela ve prospěch rychlejšího tempa. Je to trochu smutné, protože Hilda tím ztrácí svůj originální, mile uličnický výraz a přizpůsobuje se mainstreamu (kam samozřejmě typově patří).

I tak ale Hilda a kamenný les uspokojivě rozvíjí dosavadní sérii, která mladším dětem, dosud vyrůstajícím převážně na příbězích Čtyřlístku (kde se v poslední době citelně zhoršují ústřední příběhy, zatímco úroveň těch vedlejších stoupá), otevírá obzory současného světového komiksu. A je škoda, že k té sérii zatím nepřibyla nějaká další, podobně invenční a zábavná.

 

© Pavel Mandys

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 12 čtenářů.

Diskuse

Vložil: Pavel Mandys, 26.09.2017 14:55
Pearson, Luke: Hilda a kamenný les
S celostránkovým obrázkem máte pravdu, přehlédl jsem ten výjev z jeskyně, ale i to o něčem vypovídá - že to zdaleka není tak působivé a výrazné, jako předtím obr v první Hildě. Ale kresebně se Pearson zhoršuje, ta linka je jednodušší a rychlejší, než dříve. A příběh také. Mimochodem, jestli jste tu... recenzi četl pozorně, tak poslední Hildě kvality neupírám, jen je o něco slabší, než ty předchozí.
Vložil: Pavel Dort, 26.09.2017 10:21
Pearson, Luke: Hilda a kamenný les
Jestli k tomu přistupujete tak, že máte pravdu a nenabízíte jen názor nebo interpretaci, tak je to ještě horší, než jsem myslel. Navíc píšete ověřitelné nesmysly: "jako by mu trochu docházel dech a invence. Jestliže dříve dokázal ohromit působivým celostránkovým obrázkem, tentokrát už se k ničemu podobnému... neodváží." Jestli zastáváte názor, že dobrý komiks a jeho invenčnost se projevuje používáním celostránkových panelů, tak máme oba dost odlišný přístup k vyprávění. Ale hlavně - v první knize byl takový impozantní celostránkový výjev jeden (s obrem), v druhé knize nebyl žádný takový výjev a tady ve třetím díle je opět jeden. Čili to od vás nebyl nejšťastnější příklad, na kterém ukázat, že autorovi dochází dech.
Vložil: Pavel Mandys, 26.09.2017 10:03
Pearson, Luke: Hilda a kamenný les
Ad Pavel Dort: Pozorněji se podívejte na první knihu o Hildě a dáte mi za pravdu.
Vložil: Pavel Dort, 25.09.2017 19:08
Pearson, Luke: Hilda a kamenný les
Nezlobte se na mě, ale tohle si snad Hilda nezaslouží. Říkám si, jestli Pavel Mandys četl stejný komiks jako já. Já totiž s dětmi zažil něco kouzelného, rozhodně skvěle nakresleného, napínavého, ale i emotivního. "A je škoda, že k té sérii zatím nepřibyla nějaká další, podobně invenční a zábavná." -... Ano, třeba je to ale i kvůli tomu, že místo, aby se opravdu dobrá věc i dostatečně ocenila, vyjde na ní takováhle uondaná recenze s podivnými domněnkami a podsunováním něčeho autorovi (viz rychlost kresby). Ajajaj.
Vložil: Jitka J., 23.09.2017 11:28
Pearson, Luke: Hilda a kamenný les
Hildu miluje a kupuje i spousta dospělých.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

hodnocení knihy

70%autor článku   86%čtenáři

zhlédnuto 1232x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce