Zahler, S. Craig: Špinavý kšefty na North Ganson Street

Zahler, S. Craig
Špinavý kšefty na North Ganson Street

recenze krimi

Americký spisovatel a filmař se českým čtenářům představuje bravurně napsaným, avšak trochu vyspekulovaným thrillerem ze zasněženého zapadákova. Kdo má rád suché vtípky a chlapácké hlášky, bude nadšen.

Fórkaři versus nájemní zabijáci
S. Craig Zahler
: Špinavý kšefty na North Ganson Street. Přel. Štěpán Benyovszký, Mystery Press, Praha, 2017, 416 s.

Mladé nakladatelství Mystery Press se specializuje na detektivky, převážně ty anglosaské, a sympaticky se snaží objevovat autory, které se u nás zatím nikdo neodvážil vydat. Cílí přitom spíše na mužské publikum, což je při vědomí, že beletrii čtou převážně ženy, také svým způsobem odvážné. Román S. Craiga Zahlera jde v tomto směru asi nejdále: vypráví krutý a krvavý příběh a vypráví jej drsným stylem, který špikují chlapácké vtípky a hlášky.

Zahler je podle údajů na obálce rozkročen mezi literaturou a filmem: v roce 2015 režíroval hororový western Kosti a skalp, další dva westerny napsal a zfilmovat by chtěl i Špinavý kšefty na North Ganson Street. A je to dost poznat, protože dialogy v knize mají místy podobu závodů v tom, kdo řekne sušší, sarkastičtější a vynalézavější poznámku. Ve filmu by se diváci asi smáli nahlas, v knize to nejprve čtenáře ohromí, chvíli to čte s obdivem, ale pak ho ta mimořádná koncentrace vtipných hlášek ve vypjatých chvílích začne unavovat jako cosi krajně nepravděpodobného, ne nepodobného věčnému fórkování v sitcomech. Což o to, ty dialogy mají vtip, který mít měly, ale urputná snaha je z toho cítit příliš.

A podobně je tomu vlastně s celou knihou. Má výborný rozjezd, když hlavní hrdina, černošský policejní detektiv Bettinger, jednou takovou drsnou poznámkou vypakuje ze své kanceláře muže, který se snaží přinutit policii, aby vypátrala jeho milenku (ve skutečnosti zlatokopku, která jej právě obrala a zmizela). Ten muž ovšem neunese ztrátu milované ani hrozící ostudu a ještě v budově policie si prostřelí hlavu. A Bettinger je ze slunné Arizony přeložen do zapadákova jménem Victory, fiktivního města na severu, kde nejenže panuje hrozná zima, ale navíc je to místo s extrémně vysokým počtem zločinů na metr čtvereční. Zprvu se zdá, že Bettinger bude spolu se svým novým parťákem, dalším černošským hromotlukem Williamsem, vyšetřovat vraždu prostitutky, ale pak dojde k vynalézavému (a smutně úspěšnému) atentátu na policejní hlídku a celý policejní sbor města Victory se dává do boje s nečekanými neznámými zabijáky, kteří útočí na jeho jednotlivé členy.

Bettinger navíc jako nováček proniká do přediva vztahů jak uvnitř sboru, tak s podsvětím, a zjišťuje, že nejsou zrovna v pořádku, že místní včetně jeho parťáka před ním leccos tají, že nemají zrovna čisté svědomí a že to navíc není jen záležitost již minulá. A že tedy ony útoky mají svůj důvod, který mnozí místní policisté znají, jen nedokážou dohlédnout, jak velká šlamastyka z toho bude. A že bude opravdu velká, mrtvých policistů je v románu vskutku neobvykle mnoho a ušetřena není ani rodina hlavního hrdiny, kterou si také jeden ze zabijáků vyhlédne. Zahler jednotlivé vraždy líčí chladně a nelítostně, čtenáře napíná, když mu dává (falešnou) naději, že některé sympatické postavy třeba přežijí. Ale když to vraždění začne překračovat únosnou míru, čtenář se nutné pídí po nějakém alespoň trochu věrohodném vysvětlení, co a proč se to vlastně dělo. Zahler se sice o takové vysvětlení pokusí, přičemž policisty ani čtenáře jméno hlavního pachatele nijak nepřekvapí, ale to vysvětlení je velmi chatrné a nepravděpodobné, fungovalo by možná v autorově oblíbeném žánru westernu, ale v krimithrilleru z jednadvacátého století kulhá podobně jako Bettingerův parťák v přepáleném finále.

Špinavý kšefty na North Ganson Street nejsou špatná kniha, jen možná zprvu vzbuzují větší očekávání. Je to vlastně krvavý akční thriller, nic extra promyšleného, i když to u prvních kapitol tak vypadalo. V rámci tohoto poněkud pokleslého subžánru je to asi špička, ale ne víc; jako film to nejspíš bude fungovat ještě lépe. Nicméně jedna nevelká skupinka českých čtenářů by si jej měla pořídit a číst i opakovaně – Zahlerův úsporný a přitom působivý styl a krátké, úderné, do point vysoustružené dialogy by měli čeští autoři detektivek nastudovat velmi pečlivě, protože právě tohle mnohým z nich schází nejvíc.

 

© Pavel Mandys

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovali 3 čtenáři.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

hodnocení knihy

60%autor článku   63%čtenáři

zhlédnuto 1185x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce