Série o agentovi 007 je fenomén, který zatím dokázal přežít všechno a jeho filmová dobrodružství se stále těší značnému globálnímu diváckému zájmu. Už tak slavné to není s původními literárními předlohami ani s novějšími romány, které o Jamesi Bondovi píšou jiní autoři, leckdy docela renomovaní (na Iana Fleminga navázali mimo jiné Kingsley Amis, Sebastian Faulks, William Boyd či Jeffery Deaver), a ani komiksové verze výraznější komerční úspěch nesklízely. Zvláště pak ne u nás, kde to v roce 2008 zkusilo nakladatelství BB/Art se souborným vydáním komiksové adaptace trojice úvodních Bondových příběhů, dnes již klasických (Casino Royale, Moonraker, Žít a nechat zemřít). Byl to pokus hezký, ale zaujal nejvýš Bondovy skalní fanoušky, jinak byly ty příběhy příliš obstarožní a naivní, navíc komponované původně jako novinové stripy (vycházely tak v letech 1958–9), které při souborném vydání trochu ztrácely napětí. Na pokračování tedy už nedošlo, takže čeští čtenáři byli připraveni o kresbu svého krajana Yaroslava Horaka, který v kreslení komiksu v šedesátých letech vystřídal původního kreslíře Johna McLuskyho.

Nakladatelství Comics Centrum to nyní zkouší znovu, ale už jinak: vydává totiž zcela nové dobrodružství, které zatím nemá obdobu ani ve filmové, ani v literární podobě. Vargr se skládá ze tří sešitů, Jason Masters jej sice nakreslil v duchu tradice, ale soudobou linkou a navíc v barvě (o tu se postaral Guy Major). A scenáristou je Warren Ellis, jedna z hvězd amerického mainstreamu, Brit, který se pohybuje od konvenčních superhrdinů k jejich ironickým či parodickým protějškům i k sériím originálnějším a promyšlenějším. U nás je známý hlavně díky ujeté politické sci-fi sérii Transmetropolitan, která se v češtině dočkala všech deseti svazků; naopak ze „záhadologické“ série Planetary vyšel v roce 2013 jen úvodní sešit. To vše spolu s působivou obálkou (autorem je Dom Reardon), na níž Bond velmi nalehko, jen v rozepnutém saku odchází zasněženými Helsinkami od zakrváceného mrtvého těla, vytváří nemalá očekávání.

Bohužel jsou naplněna jen zčásti a převážně v první polovině knihy. Vstupní akční scéna ze zmíněných Helsinek je nanejvýš působivá, má tempo, napětí i atmosféru, kterou skvěle dotváří i to, že se až téměř do konce obejde beze slov. Pak ale začíná vlastní příběh, který už má typické rysy konvenční bondovky: zákeřného zloducha, který disponuje technickými (a zde také genetickými) zázraky a modifikovanými zabijáky (s implantovanými končetinami), technické hračičky z dílny M, chybí jen nějaká ta slečinka do Bondovy postele a kasino, na to asi nebyl prostor. Děj je velmi akční, Bond se jednou brání, jednou útočí, všechno v rychlém sledu a někdy snad až moc nakvap. Padouši dosti záhy odkryjí svou pravou povahu (přinejmenším před čtenářem), a zatímco dovedou být krutě efektivní při likvidaci Bondových kolegů, on sám je zázračně nezasažitelný a téměř nezranitelný.

S přibýváním dalších a dalších dramatických bitek a přestřelek, z nichž Bond na poslední chvíli vyklouzne, aby si jen oprášil sako, roste pocit stereotypu. Ten samozřejmě k Bondovi patří, nicméně u Warrena Ellise přesto překvapuje. Ve výsledku se Vargr od původních, sedmdesát let starých komiksových dobrodružství Jamese Bonda liší vlastně jen vnějškově, podstata nepříliš promyšlených akčních příhod zůstává táž. Zatímco filmový Bond se s nástupem Daniela Craiga a v konkurenci novějších špionážních thrillerů přece jen modernizoval, Vargr je dobrodružství, které by snadno mohlo být napsáno (či natočeno) před třiceti nebo čtyřiceti lety. Bondovým fanouškům to asi bude stačit, náročnější čtenáři se poohlédnou jinde: špionážních komiksů tu sice nevychází nějak závratně mnoho, ale třeba futuristická série českého scenáristy Aleše Kota Zero Ellisova Bonda s přehledem poráží.