Leierová, Martina: Dům s vypůjčeným výhledem

Leierová, Martina
Dům s vypůjčeným výhledem

recenze beletrie česká

Debut Martiny Leierové Dům s vypůjčeným výhledem čtenáři poskytuje přitažlivou zápletku, trefně popsané kulisy Japonska a závěr vybízející k zamyšlení. Tyto přednosti však stojí na nepřesvědčivém a zbrklém úvodu, který jinak vcelku zdařilému románu ubírá na síle.

Když New York podrazí Japonsku nohy
Martina Leierová
: Dům s vypůjčeným výhledem. Host, Brno, 2017, 352 s.

Novinářka Zoa, jež prochází životní krizí, zavítá do New Yorku ve snaze vypátrat, zda je obraz, který do své sbírky pořídil jeden český boháč, padělaný, či nikoliv. V New Yorku se však Zoa pouze zastaví, protože stopa vede do Japonska k proslulému padělateli obrazů, který se skrývá pod záhadným jménem Kintaro. Do příběhu se brzy vmísí detektivní zápletka a také Zoina snaha nalézt ve svém životě určité konstanty a zároveň o něj nepřijít.

Stačí takto krátce nastínit synopsi debutového románu Martiny Leierové Dům s vypůjčeným výhledem a je zřejmé, že se jedná o knihu, která bude pro mnohé čtenáře přitažlivá. Jádro románu je navíc situováno do prostředí – pro mnohé české čtenáře pořád ještě exoticky svůdného – Japonska, jehož reálie jsou vylíčeny dostatečně sugestivně. Leierová je celkově vypravěčka zdánlivě suverénní, která debutuje ve věku, kdy není možno mluvit o jakékoliv nezralosti a uspěchanosti juvenilního díla. Nadto je stejně jako hlavní postava její knihy novinářka s dlouholetou praxí, což slibuje zkušenou pisatelku, která by si měla umět ohlídat stylistické a jiné přešlapy spojené s konstruováním textového útvaru. A přece přináší četba jejího debutového románu nakonec spíše zklamání. Zklamání z promarněné příležitosti.

Nechybělo by totiž moc, aby byl z Domu s vypůjčeným výhledem když ne skvělý, pak alespoň velmi dobrý román. Stačilo by pracovat na textu – především na jeho první části – o chvíli déle, v ideálním případě s pomocí svědomitého redaktora. Jak už bylo řečeno, Leierová je na první pohled suverénní vypravěčka, někdy je ale té suverenity trochu moc. Snaha dodat textu kýženou dynamiku se v takových chvílích stává kontraproduktivní, dialogy, v nichž je každá replika doprovázena vypravěčovou uvozovací větou (pokývala hlavou; dopila; kousla se do rtu; připomene mu ostře apod.), jsou suchopárné a příběhové zlomy, jež mají děj přemostit od jakéhosi nezbytného úvodu k jádru věci, působí nesmyslně. Především Zoino rozhodnutí odjet do Ameriky a začít tam pátrat po padělatelích obrazů – rozhodnutí, na němž celý příběh stojí – je provázeno nejasnou a stěží uvěřitelnou psychologickou motivací. Stejně tak její pobyt v New Yorku budí zdání, že je napsán, jako by jej autorka chtěla mít co nejrychleji z krku. Provází jej řada klišé, novinářka se mezi uměleckou smetánkou pohybuje až příliš snadno, všude má otevřené dveře a každý, koho potká, si vzpomene na někoho dalšího, kdo by jí mohl pomoct a k němuž se bez problémů a brzy dostane. Přestože bychom tuto umělost nejspíš měli číst jako vypravěčský záměr (dcera kamaráda, u nějž Zoa v New Yorku bydlí, se jmenuje Naoko, což patrně odkazuje k pojetí fikčního světa jako určitého simulakra), nelze se ubránit dojmu, že je tento úmysl dodán slabé dějové peripetii ex post, aby se tím zastřela její nevěrohodnost a nepropracovanost. První část románu zkrátka vypovídá o tom, že se textu dostalo méně pozornosti, než by si zasloužil.

Až když Zoa přijede do Japonska, příběh se trochu uklidní – ačkoliv právě v Japonsku se dostaví existenční i existenciální krize, s nimiž se musí Zoa vyrovnat a jež tvoří jádro románu. S tím, jak se dynamika příběhu uvolní, získává vyprávění potřebnou sugestivnost. K té přispívají i již zmíněné trefně popsané – a ve snesitelné míře naservírované – japonské reálie. Je škoda, že tato přesvědčivá a povedená část stojí na tak chatrných základech.

Z japonského partu je možné vypíchnout také další klady. Dramatickou zápletku zachytila Leierová velice zručně, román je zajímavě a přitom nenásilně vypointovaný a dojde i na podmanivé líčení zenové kultury, v níž Zoa postupně nachází žádoucí kontrapunkt ke svému předchozímu hektickému životu.

Přesto je nutné brát román jako komplexní dílo a jako takové Dům s vypůjčeným výhledem kvůli slabému úvodu prostě nefunguje. Světlo světa tak spatřila kniha, jež by snad mohla sloužit jako stupínek k povedenějším dílům autorky, která se v próze nebojí opustit hranice České republiky.

 

© Daniel Mukner

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 21 čtenářů.

Diskuse

Vložil: Teri, 29.01.2018 12:16
Leierová, Martina: Dům s vypůjčeným výhledem
Skvělá knih! Napínavá a navíc s krásným milostným příběhem. A jako bonus Japonsko, umění. Chytré čtení, od kterého jsem se nemohla odtrhnout.
Vložil: Kateřina Středová, 31.12.2017 16:03
Leierová, Martina: Dům s vypůjčeným výhledem
iLiteratura.cz se snaží informovat o literatuře objektivně, proto v recenzích přistupujeme k titulům kriticky a poukazujeme i na jejich slabší stránky. V tomto případě na nevyváženost různých částí knihy. Recenze zároveň neříká, že to, co je v knize z amerického prostředí zachyceno, neodpovídá realitě,... pouze hodnotí, že způsob vyprávění ve srovnání s druhou částí knihy nepůsobí tak věrohodně.
Vložil: Petra Blaha, 28.12.2017 12:45
Leierová, Martina: Dům s vypůjčeným výhledem
Knížka je evidentně dobře napsaná. Poutavě vypráví zajímavý příběh. Proč server, který má podporovat literaturu, nemůže dodat fundovanější recenzi? Proč je kniha nejprve souzena a následně vyzdvihovány její nepopiratelné klady? Podle popisky na přebalu autorka v USA žila. Recenzent zpochybňuje její... popis života v New Yorku, ale na základě jaké zkušenosti?
Vložil: balaz, 28.12.2017 12:09
Leierová, Martina: Dům s vypůjčeným výhledem
Dal bych 90 procent.
Vložil: Balaz Jindrich, 28.12.2017 12:05
Leierová, Martina: Dům s vypůjčeným výhledem
Bohužel, tahle recenze je naprosto mimo. V New Yorku jsem žil 12 let a přesně tak jak to popisuje autorka, to opravdu funguje. Osobní kontakty nad zlato, a díky nim máte cestu otevřenou. A rychlou. Vy knížku kritizujete, protože si myslíte, že tot takhle nemůže fungovat, ale vůbec to nevíte. Já Japonsko... neznám. ale Amerika je popsaná přesně a mně třeba mrzelo, že nebyla víc o New Yorku. Měl byste se líp informovat, než něco zhaníte. Kniha mě nadlchla.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

60%autor článku   82%čtenáři

zhlédnuto 1878x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce
Inzerce