Druhý román anglického spisovatele Iana McGuira, nazvaný Severní vody, dýchá příslibem temného dobrodružství: hlavní hrdina, mladý irský lékař Patrick Summer, se v padesátých letech devatenáctého století vrací z vojenské služby v indických koloniích. Namísto poklidného života ve výslužbě se v anglickém Hullu nechává najmout jako lodní lékař na Dobrovolníka, což je grónská velrybářská loď, mířící do Arktidy. Hullský velrybářský průmysl pomalu vymírá; tradiční velrybí olej nahrazuje parafín a břidlice a majitelům lodí a investorům hrozí bankrot. V severních vodách však pořád žijí velryby a ti nejzatvrzelejší námořníci věří, že na nich stále dokážou zbohatnout. Summer se riskantního podniku účastní z jiného důvodu: doufá, že dlouhá, nezáživná plavba po moři do země ledových ker a ledních medvědů vyváží vzpomínky na horké indické slunce a krvavé povstání v Dillí, jehož se zúčastnil, a pomůže mu nalézt ztracenou rovnováhu. Mladý lékař však netuší, že na stejné lodi se plaví i otrlý harpunář Henry Drax, sadistický vrah bez špetky morálky či svědomí.

Drsný příběh z drsného prostředí, jenž se otevírá ve špinavé přístavní špeluňce a bez okolků pokračuje scénou brutální vraždy, je tematicky atraktivní a zdařile mísí žánry: na jednu stranu je to klasický dobrodružný román o mořeplavbě a objevování dálných krajin, zároveň však i napínavá detektivka, v níž hlavní hrdina v izolovaném prostředí lodi pod vedením kapitána, kterého provází krutá smůla, uprostřed oceánu a severské pustiny pátrá po vrahovi. Současně se ukazuje, že skutečným posláním Dobrovolníka nakonec nebude lov velryb, ale něco úplně jiného. Vyprávění je protkané šťavnatými detaily z každodenního života na lodi, monotónní plavbu střídá krvavé zabíjení velryb a tuleňů či Summerovy snové vzpomínky na Indii – mladík, který čte ve volném čase Íliadu, je jako správný viktoriánský intelektuál těžce závislý na opiu.

Cesta lodí je zároveň spletitá metafora. Severní vody připomínají hned dvě klasická díla anglofonní literatury a je nepravděpodobné, že by na ně autor při psaní knihy nepomyslel. První z nich je Srdce temnoty Josepha Conrada, druhá kultovní Moby Dick amerického spisovatele Henryho Melvilla. Srovnání s Moby Dickem je nasnadě – jakýkoliv román, jehož tématem je lov velryb, si říká o komparaci s tímto gigantem americké literatury, a přestože hrdina na rozdíl od Marlowa nemíří do srdce afrického kontinentu, ale mezi severní ledovce, nebezpečná cesta do divočiny, která rozkryje nejtemnější tajemství lidské duše, tematicky rezonuje i s Conradovým románem. Přestože McGuire nedosahuje kvalit výše zmíněných kultovních děl, existenciální boj o přežití v ledové pustině a téma nevykořenitelného archetypálního zla, zosobněného Draxem, pro nějž neexistuje důvod či vysvětlení a vůči němuž je zbytek posádky zcela bezmocný, propůjčuje jeho románu náležitou hloubku.

Kniha však zároveň zůstává čistým dobrodružstvím, které má spád, nikdy neuvízne na mrtvém bodě ani netone v moři zbytečného filozofování. V okamžiku, kdy oceán zamrzne a z uvězněné lodi se stane líheň pro nemoci, opilectví, sodomii a vraždu, je polapen i čtenář. McGuire je skvělý vypravěč s citem pro jazyk, který je živý a přirozený, a autentická syrovost jeho popisů je stejně dechberoucí jako mrazivá: „Do temného boku velryby se zabodnou další dvě harpuny a po nich přicházejí na řadu oštěpy. Velryba ještě žije, ale Summer vidí, že už je těžce zraněná. Čtyři harpunáři bodají a zkoušejí jí zasadit smrtelnou ránu. Velryba se stále beznadějně brání, vyfoukne oblak horké páry smíšené s krví a hlenem. Všude kolem ní se víří a pění rozbouřená, zkrvavená voda.“ Pozdější setkání s Eskymáky, neustálé kolísání na hranici života a smrti stejně jako záhada kolem Dobrovolníkova skutečného poslání jsou jen příslovečné třešničky na dortu.

Ian McGuire svou tvorbou navazuje na tradiční americký realistický román; Severní vody nabízejí drsnější a syrovější, moderní londonovské dobrodružství, plné zločinu, krve a násilí. Kniha přináší myriádu detailů z arktického světa a kromě zástupu přisprostlých námořníků a jasně vymezených archetypálních postav nabízí poměrně nejednoznačného a komplikovaného protagonistu, jenž čtenáři uvízne v paměti. McGuirův román otevírá nejedno závažné téma, z nichž mnohé by zasloužilo hlubší analýzu – existenciální otázky či hrdinova duševní i fyzická přeměna uprostřed ledové pustiny jsou ve srovnání s jinými autory zpracované spíše povrchněji. I tak jsou Severní vody kvalitní počin se silným tématem a jako temný, neobyčejně čtivý příběh z neotřelého prostředí bodují na celé čáře.