Seethaler, Robert: Celý život

Seethaler, Robert
Celý život

recenze beletrie zahraniční

Robert Seethaler se na českém trhu uvedl románem Trafikant, jehož děj zasadil do předválečné Vídně. V novince Celý život se s ním čtenář vydává na zasněžené alpské hřebeny. Zdánlivě netknuté oázy však v průběhu 20. století postupně obsazují turisté.

Čelit hrůzám se stoickým klidem
Robert Seethaler
: Celý život. Přel. Michael Půček, Plus, Praha, 2017, 120 s.

„Jednoho únorového rána roku devatenáct set třicet tři zvedl Andreas Egger umírajícího pastevce koz Johannese Kalischku, jemuž obyvatelé údolí neřekli jinak než Rohatý Hannes, z jeho značně provlhlého a poněkud nakysle páchnoucího slamníku, aby ho snesl po téměř tři kilometry dlouhé a hlubokým sněhem zaváté horské stezce do vesnice.“ (s. 7)

V úvodní větě útlého románu Celý život rakouského prozaika Roberta Seethalera (*1966) jako by se v miniatuře zrcadlilo jádro celé knihy. Ústřední hrdina Andreas Egger, dobrák od kosti, se v časech ještě nezkalených technickými vymoženostmi snaží prodrat sněhovou vánicí a zachránit život promrzlému alpskému pastevci. Jeho šlechetnému gestu přihlížejí pouze liduprázdné horské hřebeny, které v nižších polohách přecházejí v řídce obydlená údolí. Pomine-li čtenář krátkou epizodu za druhé světové války, kdy je Andreas Egger povolán na frontu, tráví protagonista románu v těchto dechberoucích, ale současně nemilosrdných přírodních kulisách titulní „celý život“. A nemá důvod na tom cokoliv měnit.

Mlčenlivý dobrák
Andreas Egger je vpravdě neobvyklý literární hrdina. Málomluvný sirotek, jemuž osud už od dětství ukazuje především svou odvrácenou tvář, přijímá všechny bolesti i radosti takřka se stoickým klidem. Nestěžuje si, třebaže by mohl. Narozený na přelomu 19. a 20. století – kdy přesně, to nikdo neví, neboť rodný list s ním z „města daleko za horami“ (s. 15) nedorazil –, vyrůstá Egger po matčině smrti na horském statku svého strýce, který neváhá vymoci si chlapcovu poslušnost i násilím. V důsledku jedné z uštědřených ran Egger kulhá na špatně srostlou nohu, přesto však doroste ve statného muže, jenž se neštítí fyzické práce a v údolí patří k vyhledávané námezdní síle.

Egger nepije, nelamentuje, nepřekypuje ambicemi něco konkrétního v životě dokázat. Není sice vyloženě hloupý, ale také nepotřebuje nad ničím sáhodlouze filozofovat a ve svém životě nádeníka a později dělníka podílejícího se na výstavbě lanovek si bohatě vystačí jen s omezenou slovní zásobou a selským rozumem. Když se navíc jednou před kostelem konečně rozhodne oslovit děvečku Marii, jež je mu už drahnou dobu sympatická, nezdá se, že by jeho skromnému životu mělo do budoucna něco chybět.

Nezkalená ryzost charakteru
Jen něco málo přes sto stran potřeboval Robert Seethaler k vylíčení životních osudů obyčejného člověka. Už zvolený rozsah naznačuje, že úmyslem tu nebylo vykreslení Eggerova života do nejmenších detailů, ale spíše metaforické zobrazení esence lidského bytí samotného. Egger představuje spíše symbol, jakousi romantickou antitezi k ukvapenému životnímu stylu, jejž na počátku 21. století vedeme.

Zásadní historické události, jichž je Egger svědkem – zavedení elektrického proudu, boom vysokohorského cestovního ruchu, rozšíření televizorů v domácnostech apod. – se jej sice bytostně dotýkají a zčásti jeho život i usměrňují, v nitru jim ale Seethalerův hrdina zůstává sympaticky odcizen. Nepodvoluje se tlaku technologického vývoje ani nepropadá podnikatelské horečce jako sousedé, čímž si udržuje jakousi prapůvodní, ničím nezkaženou ryzost.

Právě na čtenářově nostalgické touze po jednoduchosti, které se člověku na prahu 21. století nedostává, staví Seethaler úspěch svého románu. V zahraničí už se Celý život dávno stal bestsellerem a i u nás má šanci oslovit široký okruh čtenářů. Knihu je totiž možné věnovat manželce, babičce i četbě holdujícímu tchánovi, aniž by se kterákoliv věková skupina urazila, případně román znechuceně odhodila do kouta.

Bolest skrytá za vráskami
Může se zdát, že Celý život je nevzrušivá, úniková četba. To ovšem nutně neznamená, že by Seethaler z románu vymýtil veškeré těžké a vypjaté životní momenty. Spíše na ně jeho vypravěč svým zdánlivě neutrálním, nezúčastněným tónem přehnaně neupozorňuje, nedramatizuje je. Dává tak čtenáři na výběr, do jaké míry se jednotlivými neštěstími nechá zasáhnout, respektive zda si povšimne, že za zvrásněnou tváří stoického horala se skrývá neartikulovaná, ale do morku kostí prožitá bolest. Například pasáže z východní fronty, kde „mráz proniká všemi švy, pod oblečení a pod kůži a zahryzává se do každičkého vlákna těla“ (s. 65), dýchnou na čtenáře nezdolností lidského ducha, koutkem oka lze však zahlédnout i nelidskost a utrpení, jichž je Egger v zajateckém táboře svědkem.

Podobných momentek je v silně narativní knize s minimem dialogů celá řada. Dalo by se dokonce říct, že příběh tvoří řetězec scén, zpravidla více či méně zásadních životních událostí, které vypravěč umně tmelí do podoby jednolité knihy. V některých scénách se na povrch tiše dere autorův černý humor, u jiných se nelze ubránit dojmu, že se halí do přílišného oparu ze sentimentu, všechny ale nějakým způsobem svědčí o lidském údělu.

Seethalerův miniromán Celý život lze číst jako zatoulaný obraz obyčejného vesnického života uplynuvšího 20. století, jako nenápadnou zprávu o měnících se poměrech v turisty zaplavovaných regionech i jako tichý povzdech nad uspěchanou, honbou za ambicemi definovanou moderní dobou. Současně však autor poukazuje i na původní, násilím popraskané základy vesnické idyly, která dost možná ani skutečnou idylou nebyla. Nebo že by přece? Na to už si musí každý čtenář odpovědět sám.

 

© Jakub Ehrenberger

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 6 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

70%autor článku   100%čtenáři

zhlédnuto 1573x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce
Inzerce