Geroj ve službách StB
Harníček, Martin: Sametový geroj

Geroj ve službách StB

Ne každý disident byl skutečným disidentem. Ne každá složka v archivech StB je ta pravá. Harníčkova kniha Sametový geroj poukazuje na to, že demokracie byla nastolena, ale ti, kteří spolupracovali s totalitním režimem, jsou stále mezi námi. A mohou být oslavovaní jako hrdinové.

Od sametové revoluce, která svrhla komunistický režim, letos uplyne již dvacet devět let. Po takřka čtvrt století je však stále patrné, že se česká společnost nedokázala uspokojivě vyrovnat s více než čtyřicetiletou diktaturou jedné strany, způsobem, jak proběhl samotný 17. listopad, a polistopadovým směřováním.

Sametový geroj (Maťa, 2002) je v tomto ohledu knihou, která ukazuje, jak snadné bylo spolupracovat s totalitním režimem. Český spisovatel Martin Harníček (* 1952) vypráví příběh úspěšného muže, jehož osudem je být loutkou ovládanou bezskrupulózními lidmi stojícími v ústranní.

Protagonista knihy – lékař, disident a úspěšný polistopadový politik Vavřinec Potáhlo – se na počátku 90. let dostává do situace, kdy zjišťuje, že své minulosti nebude schopen nikdy uniknout, a zamýšlí se nad důvody. Jeho hvězda od počátku revoluce závratně stoupá; jako bývalý disident, kterému hrozilo ze strany komunistického režimu neustálé nebezpečí, se těší oblibě společnosti. Složka, kterou si na něj StB vedla, je plná udání a každý, kdo do ní nahlédne, se může přesvědčit o jeho (z pohledu nově nastoleného demokratického režimu) bezúhonnosti a strastiplném životě, který vzbuzuje sympatie. Vadou na kráse příběhu je ovšem fakt, že tato složka je zfalšovaná – Potáhlo od mládí aktivně spolupracoval s StB, díky čemuž se mu podařilo dostat se na lékařskou fakultu, úspěšně ji vystudovat, najít uspokojivé zaměstnání v nemocnici a mohl se těšit i z dalších skrytých výhod plynoucích z těchto aktivit. Veškerá disidentská činnost, kterou se může ohánět, je pouze výsledkem spolupráce s tehdejším režimem. Výroky, kterých se v roce 1968 dopouštěl a pro které byl málem vyhozen z fakulty, byly jen kroky agenta-provokatéra snažícího se odhalit prorevolučně smýšlející spolužáky, jeho křesťanská víra byla pouhou vějičkou, která měla odhalit tajné katolíky, a působení v nemocnici mělo za cíl dostat informace z pacientů, které léčil. Své činnosti Potáhlo nikterak nelituje – ví, že mohl zničit životy desítek lidí, v tomto ohledu však projevuje pouze chlad, vypočítavost a notnou dávku cynismu. Sám se nebál požádat StB o laskavost, když zjistil, že se jeho manželka (kterou nikdy nemiloval) schází s mladším milencem. Naopak, z vděčnosti za odstranění soka následně bez sebemenších výčitek ještě více rozhazuje sítě a dělá maximum pro to, aby se udržel v přízni svých nadřízených.

Děj je vyprávěn formou vnitřního monologu protagonisty, který zpravuje čtenáře o svém životě. Zatímco dětství a rodinnou historii hodnotí ze současného pohledu, mládí a dospělost jsou podávány optikou jeho tehdejšího já, které se již v mládí vyznačuje notnou dávkou cynismu; takto například Potáhlo referuje o tom, jak se chtěl na počátku kariéry zavděčit svému bývalému profesorovi: „Jestliže ve mně Jiří nalézá skryté půvaby, ať jsou mu bez omezení k dispozici. Až doposud jsem své okolí vzrušoval přibližně jako vody Máchova jezera za mlhavého podzimu – a kdo mě chtěl zvlnit, zasluhoval odměnu.“ (s. 26) V rámci vnitřního monologu Harníček upustil od uvozování přímé řeči – text se tak sice čte rychleji, avšak na úkor přehlednosti rozhovorů, které spolu postavy vedou.

Knize do určité míry škodí malý rozsah (78 stran), který má za následek výraznou zhuštěnost – tempo vyprávění je rychlé, často by však bylo vhodné, kdyby (především u výrazných historických okamžiků) bylo volnější a poskytlo čtenáři širší hrdinův pohled na dané události. Rovněž vedlejším postavám by více prostoru jen prospělo, většinou totiž působí málo plasticky a připomínají spíše stereotypy.

Sametový geroj může být vnímán jako kniha humorná, protože mnoho popisovaných situací má vtipný ráz, avšak v kontextu doby, kdy se příběh odehrává, ukazuje také na to, jak tragické poměry v tehdejší společnosti vládly. Současně fakt, že lidé dříve spolupracující s komunistickým režimem změnili po sametové revoluci bez problémů strany a stali se hrdiny demokratické formy vlády, může mnoha čtenářům zmrazit úsměv na rtech. V tomto ohledu Harníčkova kniha funguje jako varovně zdvižený prst nabádající k tomu, aby se na tyto „sametové geroje“ nezapomnělo.

 

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Maťa, Praha, 2002, 78 s.

Zařazení článku:

beletrie česká

Jazyk:

Hodnocení knihy:

70%

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse