Klíma, Miroslav: Na Slupi 8

Klíma, Miroslav
Na Slupi 8

recenze beletrie česká

Textař kapely Schodiště a básník Miroslav Klíma nechodí pro báseň daleko. Ve své třetí sbírce se zaměřil na jediný dům, na jedinou adresu. Takové prostorové ukotvení nabízí četné možnosti, jak texty komponovat. Klíma si pro sbírku Na Slupi 8 rozhodně nevybral pouze jednu.

Když domem rockera otřásá rap
Miroslav Klíma
: Na Slupi 8. Pistorius & Olšanská, Příbram, 2017, 88 s.

Kdo sleduje českou rockovou scénu, bude znát Miroslava Klímu především jako textaře a hráče na akordeon v seskupení, jež v osmdesátých letech vzniklo kolem Marka Brodského pod názvem Nahoru po schodišti dolů band a po Brodského odchodu se přejmenovalo na Schodiště. Jedna z nejznámějších písní této kapely, kterou Klíma otextoval, nese název V Praze 7. Název písně je pro Klímu – či alespoň pro jeho básnickou dráhu – příznačný.

Klímova třetí sbírka Na Slupi 8 volně navazuje na jeho předchozí sbírku Pražský charismatograf z roku 2013. Kromě tematického zastřešení, tvořeného pražským místopisem, jsou spojujícím prvkem sbírek také fotografie, které básně doprovázejí. Zatímco do Pražského charismatografu přispěl fotografiemi Martin Poš, pro sbírku Na Slupi 8 zhotovil Klíma fotografie sám.

Dům, jenž leží na adrese Na Slupi 8, je středobodem celé sbírky. Všechny básně se k němu nějakým způsobem vztahují a nutno podotknout, že Klíma maximálně využil potenciál tohoto konceptu a kompozičně sbírku propracoval na mnoha rovinách. Jakkoliv je východisko dané, při četbě je opouštíme jak v prostoru (v básních Šla od domu k řece, Na dohled od domu), tak v čase (Dům roku 1953, Dům roku 1979). Básně nadto opisují časový oblouk jednoho roku, během kterého se obytný prostor postupně zaplňuje. Vnější i vnitřní zdi domu jsou svědky každodenních výjevů i fatálních událostí – těch takzvaně malých i velkých. Konečně je ve sbírce tematizován také pohyb; z počáteční strnulosti v básni Azazel v domě se přes básně Pryč z toho domu I.–VIII. dostáváme až k básni závěrečné, jejíž název je všeříkající: O dům dál.

Snaha o kompoziční sevřenost si však zřejmě vyžádala příliš pozornosti – té se pak nedostalo jednotlivým básním. Vzájemně spolu sice komunikují a motivicky na sebe odkazují, ale mnohé z nich trpí příliš okatou ilustrativností obrazů či slabou pointou („[…] Zřídkakdy se vídám tak silný, / abych jedním pohybem ruky / smetl z kuchyňského stolu tu cukřenku, / z níž se sypou iluze jak o život, // dlouhá sladká lajna / pro závislé na adrese já, tečka, com“).

Klímovi nelze upřít snahu o nápaditou práci s rýmem a rytmem. Co se rytmu týče, nezajímavější je dozajista jedna ze tří delších básní, nazvaná Dům pro Mirabelle, především šestá část této devítidílné skladby. Ta svým rytmem připomíná rapovou píseň; rytmická kvalita podporuje i nespoutanou obraznost (která se jinde vyskytuje jen výjimečně), a díky tomu patří skladba k jednoznačným vrcholům celé sbírky: „[…] dámy, je mi líto, mám dost těch vašich fint, / nalejvám si cigára a připaluju absint / vaším trapným selfie někde na Matějský pouti, // žádná z vás mi ruku s tužkou už nezkroutí, // jste fejkový Rózy na levný matraci / zakalíte, usnete, některá se pozvrací / mezi vámi není ta pravá. // Jen Mirabelle tohle dává, […]“.

S rýmy Klíma pracuje poměrně systematicky a využívá přitom pestrou škálu rýmových schémat – od těch nejklasičtějších přes vnitřní rýmy až po rýmy rozkročené přes celou délku básně a nechybějí ani verše rýmová očekávání záměrně zklamávající. A přestože se tato snaha několikrát vymkne kontrole a báseň zaskřípe disharmonickým rýmem či rytmem přespříliš, je zřejmé, že Klíma v sobě osobitého textaře nezapře.

Koncept sbírky Na Slupi 8 je dozajista povedený. Při četbě jednotlivých básní se však nelze ubránit dojmu, že jim něco chybí. Některé z nich by mohly fungovat jako texty k písním – hudební podbarvení by vyzdvihlo jejich melodickou propracovanost, zároveň by svým spádem přimělo posluchače, aby se tolik nesoustředil na sémantiku textů, na funkčnost či inovativnost jejich obrazů, na jejich výstavbu. Soustředěná četba totiž odhalí, že právě zde básně pokulhávají.

 

© Daniel Mukner

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 7 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

60%autor článku   73%čtenáři

zhlédnuto 2265x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce