Topol, Jáchym: Kosovrh, hůlava a Moby Dick

Topol, Jáchym
Kosovrh, hůlava a Moby Dick

článek beletrie česká

Bílá velryba, vydání z roku 1956 s rozrušujícími ilustracemi Rockwella Kenta, čněla v rodičovské knihovně. Působila lákavě, avšak nedobytně. Podobně jako Vojna a mír hraběte Tolstého či Eisnerův Chrám a tvrz. A Bible.

Kosovrh, hůlava a Moby Dick

Honba lodi Pequod za vražedným vorvaněm, „plavidla řítícího se vpřed pod obsluhou barbarů, obtěžkaného ohněm, spalujícího mrtvolu a nořícího se do tmy“, je encyklopedií velrybářství. Stovky stránek popisů řemesla s názvy jako třeba Kosovrh, Škvaření či Provazec, pojednávající o kosovrhu, škvaření, provazci atakdál, nutně vyčerpávají, oplývají však šokujícími detaily. Pro asi patnáct tisícovek tehdejších velrybářů rutina, dnes popis pekla: „Jestliže lovec orgány, jež jsou důležité pro kojící samice, protne kopím, zabarví se moře nejen rudou krví, ale i bílým mlékem, které je velmi sladké a oplývá tukem. Nejlépe by se asi hodilo k jahodám.“ A pod nohama v hloubi Pacifiku či Atlantiku se prohánějí žraloci, kalmaři, obří chobotnice.

Na výpravu se muži upisovali na tři roky. Ženy se až na pár karikatur a letmých vzpomínek v knize nevyskytují. Málokdo z posádky byl učitelem, jako Ismael, alter ego skutečného velrybáře, dezertéra z lodi, zajatce kanibalů a později spisovatele Hermana Melvilla. Lodníci, pro potřeby knihy hovořící jako shakespearovští herci, byli drsná cháska. Opilci, rváči, vyznavači Eliášova ohně, občas tonoucí, padající z ráhen, zabíjení lovenými kytovci. Pro vyšší stupeň profesionalizace mořských jatek bývali doplňování multikulti sborem lidojedů, indiánů, Afričanů a zabijáckých Asijců, skrývaných kapitánem Achabem. Tolik umanutosti, krve a šílenství na palubě i v podpalubí!

Nesnadná četba. A olbřímí úkol pro překladatele. Typy lodí, plachet, možností počasí, druhů cyklónů i podvodních potvor, nemajících protivy v jazyce suchozemců. Jako čtenář jsem troskotal, rozečítal a nedočítal jsem ty stránky asi čtyřicet let. Až novým překladem vržen do příběhu, snad jako Jonáš do žaludku Leviatana, posedle čtoucí, sytící se živou tkání slov, zmohl jsem ho právě včera.

Překladatel Šimon Pellar zřejmě uctívá sv. Jeronýma stejně vroucně jako harpunář Kvíkveg svého bůžka. Budu-li mít dcery, vylovím pro ně jména z knihy. Nejkřehčí ať je Choulost, parádivá Pačina, ta nejdivočejší Hůlava, a bude-li mezi nimi nekňuba, může se jmenovat Vozdrava. Teprve s Pellarem vnímám cestu za děsivým Moby Dickem jako úžasnou jízdu po vlnách, kdy se „mozek žene jako hůlava“ a píšící Melville se, jak už to v mánii bývá, vznáší nad svým textem jako albatros nad lodí. A trochu se čtenáři i vyšklebuje, „rozhodně jsem to nemyslel jako alegorii“, ujišťuje, že má z psaní závratě, přičemž k dalšímu chrlení textu se dožaduje brka z kondora a kalamáře zvíci kráteru Vesuvu.

Takhle se to dělá: „Náhle se kýl lodi roztřásl, jako by jím projel blesk, napjatý provazec drhnoucí o spodek lodi se před přídí vymrštil z vody a blízek prasknutí se chvěl, až z něj padaly kapičky, podobné skelným střípkům.“

Bílá velryba byla v 19. století ohromný knižní propadák. Přičemž trojice romantiků, vplétající do svých děl prvky hororu, šílenství a deprese, Robert Louis Stevenson, Edgar Allan Poe a Herman Melville, dodnes žhne jak ty nejvyšší majáky na těch nejrozeklanějších útesech. Melville ovšem strávil posledních dvacet let svého života jako zahořklý, nepochopený, z literatury vypuzený úředník celní správy.

 

Další sloupky:

Bianca Bellová: O inspiraci
Anna Bolavá: Ten, co mě operoval
Anna Bolavá: Sloup nultý
Petr Borkovec: Nikdo nemiluje muže, který se upaluje v zrcadle
Petr Borkovec: Smutek a knihovnice
Milan Děžinský: Opožděné poděkování
Emil Hakl: Můj díl másla na hlavě
Petra Hůlová: Fackovací panák David Zábranský
Petra Hůlová: Him not?
Petra Hůlová: Vaculík, Mácha a Hakl na panelu
Marie Iljašenko: Kolik váží básnická sbírka?
Marie Iljašenko: O poezii a zimě
Marie Iljašenko: S ruskou písní na rtech
Radek Malý: Potýkání s Faustem
Petr Motýl: Česká literatura prezidentská
Petr Motýl: Čtení na dovolenou
Markéta Pilátová: Haiťani nejsou Marťani
Markéta Pilátová: Kůže
Markéta Pilátová: Legionářský dopis brazilské mámě
Markéta Pilátová: Osmdesátky!
Magdaléna Platzová: Výzva bývalým spolužákům
David Zábranský: Čeká nás velký lesknoucí se rok

 

© Jáchym Topol

Diskuse

Vložil: Jan Vaněk jr., 06.03.2018 18:16
Topol, Jáchym: Kosovrh, hůlava a Moby Dick
Pro úplnost ještě znění v onom předchozím, "nedobytně" působícím překladu z 50. let (Marie Kornelová a Stanislav V. Klíma): Vtom už jsme pocítili prudký otřes letící podél kýlu jako blesk, a napjatý provazec, otírající se o spodek lodi, vynořil se náhle pod její přídí; třásl se a pleskal o vodu a tak... prudce se oklepával, že kapky dopadaly na vodu jako střípky skla. ------ . Když tyto důležité orgány kojící velryby náhodou protne lovcovo kopí, zabarvuje matka moře daleko široko mlékem a krví současně. Mléko je velmi sladké a tučné. Člověk je už ochutnal. Snad by bylo dobré na jahody.
Vložil: Juka, 27.02.2018 22:16
Topol, Jáchym: Kosovrh, hůlava a Moby Dick
Vy jste, Vaňku, především trotlínek urputný. Co na tom, že autor pro potřeby kratičkého sloupku zkrátí či upraví citát? Každý si to může hravě dohledat. Nejde o studii či vědeckou práci.
Vložil: Jan Vaněk jr., 27.02.2018 18:25
Topol, Jáchym: Kosovrh, hůlava a Moby Dick
Já jsem jen chybující smrtelník a všechno to nevytrhnu; například až dodatečně mě napadlo zkontrolovat, že i druhá extenzivní pasáž v uvozovkách „Jestliže lovec orgány, jež jsou důležité pro kojící samice, protne kopím, zabarví se moře nejen rudou krví, ale i bílým mlékem, které je velmi sladké a oplývá... tukem. Nejlépe by se asi hodilo k jahodám.“ je postižena nejen výpustkami (jež mohou být legitimní, ovšem v seriózních publikacích je nemyslitelné je nevyznačit), ale i neodůvodnitelnými přesmyky: V knize stojí "Jestliže lovec tyto orgány, jež jsou pro kojící samice tak důležité, protne svým kopím, zabarví se moře do značné dálky nejen rudou krví, ale i bílým mlékem, které je velmi sladké a oplývá tukem. Podle tvrzení lidí, jež [sic!!] ho okusili, by se asi nejlépe hodilo k jahodám.“ (tedy poněkud blíže originálu When by chance these precious parts in a nursing whale are cut by the hunter’s lance, the mother’s pouring milk and blood rivallingly discolor the sea for rods. The milk is very sweet and rich; it has been tasted by man; it might do well with strawberries.)
Vložil: Marie, 26.02.2018 20:29
Topol, Jáchym: Kosovrh, hůlava a Moby Dick
Ještě že má redakce vás, abyste zachránil situaci. Tradičně:-)
Vložil: Jan Vaněk jr., 26.02.2018 17:42
Topol, Jáchym: Kosovrh, hůlava a Moby Dick
Takhle se to nedělá: pan Topol bohužel četl až příliš posedle, než aby ve snaze citovat "živou tkáň slov" netroskotal amputací (o schopnostech redakce tradičně už ani nemluvě). Namísto "provazec drhnoucí o spodek lodi se přídí vymrštil z vody" v knize samozřejmě stojí "se PŘED přídí vymrštil". (And... they stuck to it till they did gain it; when instantly, a swift tremor was felt running like lightning along the keel, as the strained line, scraping beneath the ship, suddenly rose to view under her bows, snapping and quivering; and so flinging off its drippings, that the drops fell like bits of broken glass on the water, while the whale beyond also rose to sight, and once more the boats were free to fly.)
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 3481x

Inzerce