Wiking, Meik: Hygge

Wiking, Meik
Hygge

recenze kultura

Nejšťastnější země světa je kromě lega vynálezcem dalšího fenoménu – hygge. Pocit spokojenosti si lze, dle Meika Wikinga, poměrně snadno navodit a jeho spouštěče si můžeme za pár korun koupit v každém obchodě. Dánové jsou vyznavači jednoduchosti a funkčnosti nejen v designu, ale i v životě.

Šálek kakaa za svitu svíček
Meik Wiking
: Hygge: Prostě šťastný způsob života. Přel. Monika Vitinová, Jota, Brno, 2017, 228 s.

S publikacemi na téma životní pohody s magickým názvem „hygge“ se prohýbají pulty knihkupectví. Rozhodnutí, kterou z nich si vybrat, je těžké, protože všechny stejně odhodlaně bojují o naši pozornost vyvedenými obálkami, z nichž hygge sálá už na několik metrů. Přesto je logické sáhnout po té, jejíž autor je ředitel The Happiness Research Institute v Kodani. Tento nezávislý think tank v čele s Meikem Wikingem (nar. 1978) se zabývá tím, proč jsou lidé v některých zemích šťastnější než v jiných. Kodaňský institut rozhodně není ve výzkumech spokojenosti jediný, ani první. Na druhou stranu Dánové, kteří v žebříčcích spokojenosti dlouhodobě kralují na předních místech, by měli nejlépe umět poradit, jak „útulna na duši“ či „vědomého prožívání štěstí“ (což jsou jedny z mnoha opisů nepřeložitelného slova „hygge“) dosáhnout.

Pokud jste již na fenomén hygge narazili, pravděpodobně jste sami schopni sestavit seznam jeho nejdůležitějších přísad, okolo nichž se Wikingova publikace Hygge točí: svíčky (přírodní, nikdy parfémované), světlo (ne centrální lampa, ale mnoho malých, tlumených světýlek po celém bytě), pletené ponožky (v babičkovském stylu), pohodlné kalhoty (ve kterých byste se styděli vyjít na ulici), teplý voňavý nápoj (čaj, káva, svařené víno nebo čokoláda), dobré jídlo (ideálně domácí výroby), příroda, kniha a společnost pár nejbližších přátel. To jsou ústřední ingredience hygge, kterým se ve stručných kapitolách prokládaných fotografiemi Meik Wiking věnuje. Text doplňuje vlastními zážitky ze setkání s přáteli a z výletů do přírody a občas i obecnou statistikou (například, že Dánové nakoupí ročně dvakrát více svíček než průměrný Evropan). Wikingovy postřehy nejsou nijak překvapivé ani kontroverzní a o podložení fakty si neříkají – o tom, že teplé ponožky uprostřed zimy zahřejí na těle i na duši, jednoduše nepochybujeme.

Wiking vnímá hygge jako kulturní fenomén své rodné země a text v souladu s tím koncipuje jako průvodce po dánském stylu života – některé kapitoly obsahují tipy, kam se zajít podívat v Kodani, jaké jsou nejslavnější dánské designové kousky nebo které dánské pokrmy a nápoje si připravit. Právě tato linie je možná ta nejzajímavější. Nejde ani tak o recepty, seznamy designérů nebo výrobce vlněných svetrů, ale o drobné poznámky, v nichž se Wiking dotýká podstaty toho, jak Dánové a obecně Skandinávci žijí. Z nich lze vypozorovat, co je na jejich způsobu prožívání běžných dní jiné – minimálně v porovnání s naší středoevropskou kulturou. Kromě toho, že vypijí každý den několik litrů kávy, je to především fakt, že vyznávají rodinu, přátele a volný čas jako významnou hodnotu. To zní jako prázdná fráze, ta se ale v případě Skandinávie přetavuje ve skutečnost. Příkladem jsou přesčasy, ty se tu nenosí, Skandinávci dávají jasně najevo, že jejich den není omezen na kancelář a kariéru, nikdo se nestydí říct, že musí vyzvednout z družiny dítě ve čtyři hodiny odpoledne, protože to tak dělají všichni (včetně mužů). Samozřejmě že z každého pravidla existují výjimky, avšak toto nastavení společnosti je na Severu většinové. Zda je – jistě spolu s nadprůměrnou ekonomickou situací – jedním z hlavních důvodů, proč se Dánové a jejich sousedé řadí k nejšťastnějším lidem na světě, je otázka. Byť kniha na ni odpověď nepřináší, je rozhodně v tomto ohledu inspirativní, stejně jako opakovaně zmiňované pravidlo, že „hygge“ je v rozporu se soutěživostí a zaměřením na výkon. Autor na čtenáře postupně přenáší princip tohoto dánského vynálezu: zpomalit, jenom být, vnímat okolí a jeho drobné radosti.

Přestože je hygge úzce spjaté s materiální stránkou – s tím, jak věci, kterými se obklopujeme, vypadají, voní či z jakého jsou vyrobeny materiálu, grafické zpracování publikace je mírně rozpačité. Archaicky laděné kresby, vyvolávající ve čtenáři kýženou atmosféru domáckosti, jsou podařené. Zklamou však fotografie, jejichž malý formát nedovoluje místy identifikovat, co na nich vůbec je. Jejich smyslem má být zřejmě navození pocitu rodinné pospolitosti ve stylu polaroidových snímků, ale fotografické miniatury působí ve výsledku spíše jako výprodejové zboží. Podobně zarážející je velikost písma, pro jehož luštění by mnohý čtenář nepohrdl lupou.

Kniha Hygge vás inspiruje, pokud inspirováni být chcete. Zklame racionálnější čtenáře, kteří prahnou po vědecky ověřených tezích. Hygge ale není terminus technicus, je to pocit. I když svíčky Dánové nevymysleli, psát o jejich síle umějí tak, že si nakonec – navzdory odhodlání, že tomuto marketingu nepropadnete – musíte jednu zapálit a uznat, že ta obyčejná tyčinka z vosku dokáže zázraky.

 

Na podobné téma

/Clanek/38055/brodska-hana-danske-stesti

© Barbora Grečnerová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 11 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.